17 Co 235/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta o odpůrčí žalobě, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 7. 8. 2025, č. j. 11 C 134/2025-70,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 043 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Okresní soud v , adresa, („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 11 C 134/2025-70 („dále jen rozsudek soudu I. stupně“) tak, že žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že darovací smlouva ze dne 13. 7. 2022 uzavřená mezi , jméno FO, , narozeným dne , datum, , bytem , Adresa žalované, , jako dárcem a žalovanou jako obdarovanou, jejímž předmětem jsou nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na LV č. , číslo LV, pro obec a katastrální území , adresa, , je vůči němu právně neúčinná, zamítl (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 16 068,45 Kč (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém namítl, že rozsudek soudu prvního stupně je opřen o judikát Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 955/2018, který deklaruje, že ustanovení § 590 občanského zákoníku nelze aplikovat na bezúplatná právní jednání, avšak literatura tento závěr nepřijímá bezvýhradně. Výklad zaujatý v citovaném rozhodnutí by ve svém důsledku znevýhodňoval věřitele, který má jistě právo využít delší prekluzivní lhůtu odporu, jež mu poskytuje § 590 odst. 1 občanského zákoníku, rovněž v případě bezúplatných právních jednání. Žalobce připomenul, že ustanovení § 590 občanského zákoníku neobsahuje v zákonem textu, že se vztahuje pouze na úplatná právní jednání, navíc tento pojem „právní jednání“ v tomto smyslu je třeba vykládat co nejšířeji, jako cokoliv, co má dopad na majetek dlužníka a uspokojení věřitele (darování nevyjímaje). Při použití výše uvedeného judikátu by dle žalobce paradoxně pro ty, co zkracují věřitele, bylo výhodnější se majetku zbavovat darováním (kde by platila k odporu věřitele prekluzivní lhůta pouze dvou let), tj. bez obdržené patřičné protihodnoty, než nějakým úplatným způsobem (kde, dle § 590 občanského zákoníku platí k odporu lhůta až pětiletá). Žalobce dále zpochybnil výši přiznaných nákladů řízení žalovanému co do počtu úkonů právní služby, a zpochybnil správnost přiznání náhrady za použití použitého automobilu s nepřiměřeně vysokou spotřebou odpovídající běžným vozům nižší střední či střední třídy. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce označila námitky žalobce jako nedůvodné a rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné, odpovídající ustálené rozhodovací praxi vyššího soudu. Dle žalované soud prvního stupně jím citované rozhodnutí Nejvyššího soudu nejen správně interpretoval, ale rovněž je adekvátně aplikoval na projednávanou věc, když přihlédl ke všem relevantním skutkovým okolnostem. Polemiku o vhodnosti aplikace tohoto judikátu označila žalovaná za účelovou. Žalobce dle žalované nepředložil žádné nové skutečnosti ani právně relevantní argumenty, které by odůvodňovaly odchýlení se od ustáleného výkladu. Rozhodnutí ve věci samé i rozhodnutí o nákladech řízení označila žalovaná jako správné a navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání jí náhrady nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání žalobce nebyly namítány.

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne , datum, , Anonymizováno, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že darovací smlouva ze dne , datum, uzavřená mezi , jméno FO, , narozeným dne , datum, , bytem , Adresa žalované, , jako dárcem a žalovanou jako obdarovanou, jejímž předmětem jsou nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na LV č. , číslo LV, pro obec a katastrální území , adresa, , je vůči němu právně neúčinná. Žalobce poukazoval na skutečnost, že má vůči dlužníkovi , jméno FO, , pohledávky z blíže specifikovaných směnek, které nebyly dlužníkem dobrovolně uhrazeny. Proto podal dne 13. 1. 2025 společně exekuční návrh, avšak současný průběh exekuce nepředpokládá výrazný výtěžek. Žalobce zjistil, že dlužník dne , datum, uzavřel se žalovanou darovací smlouvu, na jejíž základě se žalovaná ke dni 19. 7. 2022 stala vlastníkem pozemků č. p. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, , které jí dlužník daroval, přičemž žalovaná je osobou blízkou k dlužníkovi. Darováním výše uvedených nemovitostí dlužník zkrátil možnost žalobce uspokojit se z jeho majetku, když zmíněná darovací smlouva vedla ke zmenšení majetku dlužníka bez jakéhokoliv protiplnění. Dle žalobce se jedná o účelový krok s cílem zbavit se nemovitého majetku převodem na osobu blízkou a uniknout možnému budoucímu exekučnímu postihu. Žalované byl dle žalobce tento úmysl dlužníka znám, a přesto výše uvedený dar přijala. Dle žalobce je tak naplněno ustanovení § 590 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, přičemž na věc lze přiměřeně aplikovat i ustanovení § 590 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku a rovněž i ustanovení § 591 občanského zákoníku.

7. Žalovaná označila žalobu jako nedůvodnou a navrhla její zamítnutí8. Soud prvního stupně poukázal na znění ustanovení § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen občanský zákoník“), na ustanovení § 590 odst. 1 a § 591 občanského zákoníku a nejprve se zabýval otázkou, zda žalobce odporoval právnímu jednání učiněnému žalovanou ve stanovené zákonné lhůtě. Soud prvního stupně konstatoval, že lhůty k odporu se počítají od dokončení odporovatelného právního jednání, svou povahou se jedná o hmotně právní prekluzivní lhůty, k nimž soud přihlíží i bez námitky dlužníka, tedy z úřední povinnosti. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku vzájemný vztah ustanovení § 590 a § 591 občanského zákoníku posoudil pomocí výkladového pravidla lex specialis derogat generalis (tj. že zvláštní právní úprava vylučuje použití právní úpravy obecného), z čehož vyplývá, že ustanovení § 590 o. z. nelze aplikovat na bezúplatná právní jednání, neboť speciální právní úprava neúčinnosti bezúplatných právních jednání uoravená v ustanovení § 591 o. z. vylučuje použití obecnějšího ustanovení § 590 o. z. na případy zkracujících bezúplatných právních jednání. Tento právní názoru opřel soud I. stupně o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 C 955/208. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce v daném případě odporuje bezúplatnému právnímu jednání dlužníka, pro něž platí ustanovení § 591 občanského zákoníku, které stanoví prekluzivní dvouletou lhůtu, v níž je možné takovému jednání odporovat. S ohledem na to, že předmětná darovací smlouva byla uzavřena dne 13. 7. 2022 a žalobce podal žalobu dne 17. 4. 2025, shledal soud prvního stupně žalobu za pozdě podanou a aniž se zabýval věcí samou, žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů odůvodnil soud prvního stupně poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a poukazem na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen advokátní tarif). S bližším odvolací soud odkazuje na písemné vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně, který byl účastníkům řízení doručen a tito jsou s jeho obsahem seznámeni.

9. Předmětem tohoto řízení je tzv. odpůrčí žaloba dle ustanovení § 589 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

10. Podle ustanovení § 589 odst. 2 občanského zákoníku neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

11. V daném řízení nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalobce měl v době podání žaloby vůči , jméno FO, , narozenému , datum, , bytem , adresa, pohledávky ze směnek, které blíže specifikoval (tyto směnky jsou blíže specifikovány pod bodem 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Sporu nebylo rovněž ani o tom, že , jméno FO, byl výlučným vlastníkem pozemků parc. č. , číslo parcely, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u , Katastrální úřad, na LV č. , číslo LV, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, . Tato skutečnost vyplývá z příslušného výpisu z katastru nemovitostí založeného ve spise prokazujícího stav evidovaný k datu , datum, .

12. Z darovací smlouvy ze dne 13. 7. 2022 uzavřené mezi dlužníkem , jméno FO, , nar. , datum, jako dárcem a , Jméno žalované, , nar. , Datum narození žalované, , jako obdarovanou je zřejmé, že , jméno FO, výše citované nemovitosti na základě této darovací smlouvy převedl na obdarovanou , Jméno žalované, . Na základě této darovací smlouvy pak byla , Jméno žalované, zapsána jako vlastnice těchto předmětných nemovitostí s právními účinky zápisu ke dni , datum, . Tato skutečnost vyplývá rovněž z výpisu z katastru nemovitostí založeného ve spise. , Jméno žalované, , narozená , Datum narození žalované, je matkou dlužníka , jméno FO, , nar. , datum, , tedy jedná se o osobu blízkou.

13. Podstata projednávané věci spočívá v právním výkladu ustanovení § 590 a § 591 občanského zákoníku, která upravují lhůty, ve kterých se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, a výkladu jejich vzájemného vztahu.

14. Podle § 590 odst. 1 písm. občanského zákoníku se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání,a) které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám,b) kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit, neboc) kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.Podle ustanovení § 591 věty první občanského zákoníku se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka může dovolat věřitel tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech.

15. Soud prvního stupně při výkladu vzájemného vztahu těchto dvou zákonných ustanovení vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 955/2018, přičemž závěry vyplývající z tohoto rozhodnutí blíže citoval pod bodem 9 odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud k tomuto uvádí, že nemá důvod se od těchto závěrů vyplývajících z výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu odchylovat. Rovněž i odvolací soud má za to, že ustanovení § 591 občanského zákoníku je třeba považovat za lex specialis ve vztahu k ustanovení § 590 občanského zákoníku, když toto ustanovení § 591 občanského zákoníku přímo upravuje podmínky, za kterých se může věřitel dovolat bezúplatného právního jednání dlužníka. Jestliže občanský zákon v ustanovení § 591 upravuje speciální podmínky pro podání odpůrčí žaloby v případě bezúplatného právního jednání na rozdíl od obecného ustanovení § 590 občanského zákoníku, a jestliže upravuje zvláštní lhůtu pro uplatnění takovéhoto nároku, je pak třeba dospět k výše uvedenému závěru o nezbytné aplikaci dvouleté lhůty, ve které může věřitel podat předmětnou odpůrčí žalobu. Lhůta dvou let je natolik dlouhá, aby zejména v případě převodů nemovitostí, k nimž dochází zápisem do katastru nemovitostí, měl věřitel možnost takovéto jednání odporovat. Dle názoru odvolacího soudu polemika, co je z pohledu podání odpůrčí žaloby pro dlužníka výhodnější, tedy zda majetek převést úplatně či neúplatně, je pro posouzení věci nepodstatné. Odvolací soud se tedy ztotožnil s výkladem ustanovení § 590 a § 591 občanského zákoníku tak, jak jej učinil soud prvního stupně, a proto rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. ve věci samé jako věcně správný potvrdil.

16. Jako správný shledal odvolací soud rovněž i výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení, které byly úspěšné žalované ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči neúspěšnému žalobci přiznány. Pokud se jedná o přiznání náhrady nákladů řízení za tři úkony právní služby učiněné zástupcem žalované, pak k tomuto odvolací soud uvádí, že z obsahu spisu vyplývá, že zástupce žalované tyto tři úkony právní služby v řízení učinil, přičemž se jedná o převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření se k žalobě ze dne 28. 5. 2025 a účast u jednání před soudem prvního stupně dne 7. 8. 2025. Se žalobcem lze souhlasit v tom, že vyjádření žalované k žalobě ze dne 28. 5. 2025 je vyjádřením stručným, nicméně po obsahové stránce je vyjádřením splňujícím parametry podání ve věci učiněného vůči soudu a obsahující základní námitky nesouhlasu s podanou žalobou i procesní návrh ve věci. Jedná se o plnohodnotný úkon právní služby, za který zástupci žalované přísluší odměna. Soud prvního stupně tedy zcela správně žalované přiznal náhradu nákladů řízení i za tento úkon právní služby. K námitce žalobce, že náhrada za použití automobilu se spotřebou 11,2 l na 100 km k soudnímu jednání dne 7. 8. 2025, který použil zástupce žalované, je nepřiměřená, odvolací soud uvádí, že odvolacímu soudu se nejeví spotřeba použitého vozidla zástupcem žalované nepřiměřeně vysoká, přičemž spotřeba vozidla byla doložena velkým technickým průkazem od použitého vozidla. Dle názoru odvolacího soudu je na zástupci žalované, jaké konkrétní vozidlo k cestě k soudnímu jednání použil a formou snížení cestovného ho nelze „nutit“, aby užíval vozidel nižší kubatury s nižší spotřebou. Jak již bylo výše uvedeno, průměrná spotřeba 11,2 l na 100 km není u auta s benzinovým motorem vyššího obsahu nijak zvlášť nepřiměřená. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené potvrdil jako věcně správný i výrok o náhradě nákladů řízení II rozsudku soudu prvního stupně, který shledal rovněž jako správný.

17. S ohledem na úspěch žalované ve věci v odvolacím řízení přiznal odvolací soud žalované vůči žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř.). Náklady odvolacího řízení představují odměnu advokáta za dva úkony právní služby, a to za vyjádření k odvolání žalobce a za účast zástupce žalované u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu. Odměna za jeden úkon právní služby dle ustanovení § 9 odst. 3 a § 7 bodu 5 advokátního tarifu činí 3 700 Kč, za dva úkony právní služby 7 400 Kč. Zástupci žalované přísluší rovněž na tyto dva úkony právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč, celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). K celkové výše uvedené částce 8 300 Kč bylo třeba připočítat 21 % daň z přidané hodnoty, neboť zástupce žalované je plátcem této daně a daň z přidané hodnoty je součástí nákladů řízení (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady odvolacího řízení, které byly úspěšné žalované přiznány, činí 10 043 Kč.

18. Lhůta a místo plnění vyplývají z ustanovení § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.