17 CO 28/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1/ nemocnice, příspěvková organizace, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2/ nemocnice, příspěvková organizace, IČO sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného 2/: pojišťovna, IČO sídlem adresa o zaplacení částky 224.767 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 11. 2020, č. j. 11 C 153/2019-183,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II a III potvrzuje.

II. Ve výrocích IV a V se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ve výroku VI se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem zastavil soud prvního stupně řízení v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 107.896 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 2. 2019 do zaplacení (výrok I), a v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení další částky 116.871 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,85 % ročně z této částky od 1. 2. 2019 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II). Dále soud prvního stupně nepřiznal ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1/ žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalobkyni stanovil povinnost, aby nahradila žalovanému 2/ náklady řízení ve výši 8.795 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Soud prvního stupně rovněž stanovil žalobkyni povinnost, aby nahradila vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného 2/ náklady řízení ve výši 2.700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V) a aby v téže lhůtě nahradila České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě náklady řízení ve výši 24.912 Kč (výrok VI).

2. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti jeho výrokům II až VI, se odvolala žalobkyně, která s rozsudkem v napadené části nesouhlasila a vytkla soudu prvního stupně, že nepřihlédl k jejím tvrzením a neprovedl jí navržené důkazy, a proto ve věci nesprávně zjistil skutkový stav a věc rovněž nesprávně právně posoudil. Vyslovila přesvědčení, že její nárok je důvodný a znovu popsala okolnosti svého léčení a operativních zákroků, které podstoupila u žalovaných. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaní při její léčbě postupovali lege artis, a v této souvislosti poukázala na závěry znaleckého posudku MUDr. jméno, který si nechala před podáním žaloby zpracovat, z něhož vyplývá opačný závěr. Podle jejího názoru nebyl tento závěr v řízení vyvrácen, a to ani znaleckým posudkem MUDr. příjmení, přičemž zdůraznila, že oba znalecké posudky jsou zcela rovnocenné. Znovu poukázala na to, že laparoskopická operace endometriózy byla provedena nedůsledně, následně nebyla včas zjištěna recidiva endometriózy, při druhé gynekologické operaci došlo k přerušení močovodu a v důsledku toho došlo k poškození jejího zdraví. Za tato pochybení tak odpovídají žalovaní, a proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé změnil tak, že žalobě vyhoví, a pokud by dospěl rovněž k závěru, že žaloba není důvodná, navrhla, aby žalovaným ani České republice nebyla přiznána náhrada nákladů řízení vzhledem k jejím tíživým osobním a majetkovým poměrům.

3. Ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobkyně žalovaný 2/ uvedl, že je považuje za nedůvodné, neboť soud prvního stupně v této věci správně a dostatečně zjistil skutkový stav a rovněž jej správně právně posoudil. Poukázal na to, že žalobkyně ve svém odvolání konstatuje pochybení žalovaných, aniž by však rozlišila, vůči které z žalovaných tato pochybení směřují, neboť v případě vytýkané nedůsledně provedené laparoskopické operace endometriózy není zřejmé, zda tím žalobkyně rozumí operaci u žalovaného 2/ v roce 2016 nebo u žalovaného 1/ v roce 2017. Rovněž tak není zřejmé, vůči komu z žalovaných směřuje výtka opožděného zjištěného recidivy endometriózy. K tvrzenému přerušení močovodu, k němuž mělo podle žalobkyně dojít u operačního výkonu u žalovaného 1/, odkázal na závěry znalce příjmení příjmení, který nehodnotil postup při tomto operačním výkonu jako non lege artis, a důsledky toho proto nelze přenášet na žalované. Poukázal také na individuální biologické procesy u každého léčeného, které jsou na vůli kohokoliv nezávislé a projevují se mimo jiné i na způsobu hojení. Pooperační stav žalobkyně tak nebyl způsoben nedůsledností a nesprávně poskytovanou zdravotní péčí žalovaným 2/. Žalovaný 2/ proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části jako věcně správný potvrdil.

4. Vedlejší účastník na straně žalovaného 2/ ani žalovaný 1/ se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřili, při jednání před odvolacím soudem navrhli, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části jako věcně správný potvrzen.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací posoudil takto podané odvolání žalobkyně jako včasné, podané osobou k tomu oprávněnou, jako přípustné a řádné (ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen„ o. s. ř.“, ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 téhož zákona). Odvolací důvody, které žalobkyně uplatnila ve svém odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d/, e/ a g/ o. s. ř., tedy že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalobkyní v jejím odvolání tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil. Po přezkoumání rozsudku v jeho napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Pro úplnost nutno ještě dodat, že výrok I rozsudku, jímž bylo řízení zastaveno ohledně částky 107.896 Kč s příslušenstvím, nebyl napaden odvoláním žádného z účastníků řízení, tento výrok proto nabyl samostatně právní moci a odvolací soud jej nepřezkoumával (ustanovení § 206 odst. 2 o. s. ř.).

7. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobkyně domáhala zaplacení původně částky 224.767 Kč s příslušenstvím, a to jako náhrady škody na zdraví představující bolestné, kterou jí měli způsobit oba žalovaní, u nichž se léčila a podstoupila u nich operační výkony v souvislosti s endometriózou, neboť oba se podle ní dopustili pochybení a při její léčbě a operacích postupovali non lege artis, zejména nebyla důsledně provedena laparoskopická operace endometriózy, následně nedošlo k včasnému zjištění recidivy tohoto onemocnění a při druhé gynekologické operaci jí byl přerušen močovod. Své závěry o postupu žalovaných non lege artis žalobkyně opřela o znalecký posudek MUDr. jméno jméno, který konkrétně vyčíslil požadované bolestné částkou 215.792 Kč, a součástí uplatněného nároku učinila i náklady za vypracovaný znalecký posudek ve výši 8.975 Kč. V průběhu řízení vzala žalobkyně svou žalobu ohledně požadované částky 107.896 Kč s příslušenstvím zpět, takže předmětem řízení zůstal tvrzený nárok na zaplacení částky 116.871 Kč s příslušenstvím. Žalovaný 1/ i žalovaný 2/, na jehož stranu přistoupil v průběhu řízení vedlejší účastník, s žalobou nesouhlasili a shodně namítli, že při operačních výkonech i při léčbě žalobkyně postupovali zcela lege artis a je-li její zdravotní stav neuspokojivý, nestalo se tak v příčinné souvislosti s tím, že by porušili při zdravotní péči, kterou žalobkyni poskytovali, nějakou právní povinnost. Závěry předloženého znaleckého posudku MUDr. jméno jméno odmítli jako zcela irelevantní a poukázali i na to, že je znalcem z oboru chirurgie. Právní základ tvrzeného nároku žalobkyně tak podle nich není dán, a proto oba žalovaní navrhli, aby byla žaloba zamítnuta.

8. Při posouzení důvodnosti žalobkyní uplatněného nároku vyšel odvolací soud z rozsáhlého dokazování provedeného ve věci soudem prvního stupně popsaného v odůvodnění napadeného rozsudku, který byl účastníkům doručen a zjištěný skutkový stav je jim proto znám, a poté dospěl k závěru, že soud prvního stupně zjistil v této věci skutkový stav zcela správně a v dostatečném rozsahu tak, že ve věci bylo možno rozhodnout, přičemž s takto zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud ztotožnil a pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že neshledal přiléhavou námitku žalobkyně, že soud prvního stupně ve věci nesprávně a nedostatečně zjistil skutkový stav, protože neprovedl důkazy, které navrhovala. Nutno zdůraznit, že není povinností soudu provádět veškeré účastníky navržené důkazy, a dospěje-li soud k závěru, že skutkový stav je zjištěn dostatečně tak, že ve věci lze rozhodnout, další dokazování, a to ani dokazování navrhované účastníky řízení, provádět nemusí. Jeho povinností ovšem je v odůvodnění rozhodnutí vysvětlit, proč navržené důkazy neprovedl. Této své povinnosti soud prvního stupně dostál, a to v bodu 22 odůvodnění napadeného rozsudku, v němž objasnil, proč považuje provedení dalších důkazů za nadbytečné a nehospodárné.

9. Nebylo sporu o tom, že žalobkyně podstoupila u žalovaných operační výkony a léčení onemocnění hluboké infiltrující endometriózy a v souvislosti s tímto onemocněním jí poskytovali zdravotní péči. Žalobkyně tvrdila, že žalovaní nepostupovali při poskytování těchto zdravotních služeb správně a dopustili se celé řady pochybení, která vyústila v poškození jejího zdraví. Bylo proto zapotřebí posoudit, zda jsou splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného 1/ nebo žalovaného 2/, případně obou, za škodu, která měla na zdraví žalobkyně v důsledku jejich vadně poskytované zdravotní péče vzniknout, tedy především posoudit, zda žalovaný 1/ nebo žalovaný 2/, případně oba, postupovali při poskytování zdravotní péče žalobkyni lege artis či nikoli a zda tvrzený následný její neuspokojivý zdravotní stav byl důsledkem jejich nesprávného a chybného postupu a vadně poskytované péče. Po provedeném rozsáhlém dokazování, v jehož rámci nechal soud prvního stupně zpracovat k posouzení uvedené poskytované zdravotní péče znalecký posudek MUDr. jméno příjmení, Ph.D., znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví porodnictví, specializace gynekologie a porodnictví a urogynekologie, který byl ve věci rovněž vyslechnut, soud prvního stupně uzavřel, že oba žalovaní postupovali při poskytování zdravotních služeb v souvislosti s operačními výkony a léčením onemocnění hluboké infiltrující endometriózy, jíž žalobkyně trpěla, zcela lege artis a žádných pochybení, která by měla zapříčinit poškození jejího zdraví, se nedopustili.

10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně správně podle ustanovení § číslo odst. 1 a ustanovení § 2645 před středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle nichž se smlouvou o péči o zdraví poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba, a poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka, a dále i podle ustanovení § 2958 téhož zákona, podle něhož při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

11. Po podřazení správně a dostatečně zjištěného skutkového stavu, jak je popsán v odůvodnění napadeného rozsudku, pod citovaná zákonná ustanovení, přisvědčil odvolací soud závěru soudu prvního stupně, že odpovědnost za tvrzené poškození zdraví žalobkyně při poskytování zdravotní péče v souvislosti s jejím onemocněním hlubokou infiltrující endometriózou nelze vůči žalovanému 1/ ani vůči žalovanému 2/ vyvodit, neboť z provedeného dokazování, zejména ze znaleckého posudku podaného soudem ustanoveným nezávislým znalcem, bylo zjištěno, že oba žalovaní poskytovali zdravotní péči žalobkyni v souvislosti s uvedeným onemocněním zcela lege artis, takže námitky žalobkyně, že tomu tak nebylo a že žalovaní naopak postupovali non lege artis, nejsou přiléhavé. Všechna její tvrzení o konkrétních pochybeních, jichž se měli žalovaní dopustit, byla provedeným dokazováním vyvrácena a soud prvního stupně se se všemi těmito jejími tvrzeními jasně a precizně vypořádal, a to zejména v bodu 27 odůvodnění napadeného rozsudku. Vycházeje z provedeného dokazování, které rovněž odvolací soud nepovažoval za potřebné jakkoli doplnit, pak odvolací soud i v tomto směru odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku. Závěr soudu prvního stupně, že se žalovaní nedopustili žádného protiprávního jednání jako jednoho z nezbytných zákonných předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu, je správný, a i podle názoru odvolacího soudu tak žalobkyni právo na náhradu škody nevzniklo a její žaloba je nedůvodná.

12. Je zřejmé, že odvolací důvody, které žalobkyně uplatnila ve svém odvolání, nejsou dány a s její nepřiléhavou argumentací, kterou v řízení opakovaně uplatňovala, se již náležitě vypořádal soud prvního stupně a na správnosti jeho rozhodnutí nemohla nic změnit. Odvolací soud pouze dodává, že soud prvního stupně zcela správně vycházel ze závěrů znaleckého posudku podaného MUDr. jméno příjmení, soudem ustanoveným nezávislým znalcem z příslušného oboru, tedy oboru zdravotnictví, odvětví porodnictví, specializace gynekologie a porodnictví a urogynekologie (na rozdíl od znalce příjmení jméno jméno, který podal znalecký posudek předložený žalobkyní a vypracovaný na její objednávku, který je znalcem z oboru chirurgie), přičemž znalec příjmení příjmení své znalecké závěry náležitě a zcela přesvědčivě obhájil a vyjádřil se i k závěrům znaleckého posudku podaného MUDr. jméno, které byly v kontextu s dalšími provedenými důkazy vyvráceny. Nutno ještě uvést, že ani odvolací soud nedoplnil v odvolacím řízení dokazování žalobkyní navrženým výslechem uroložky MUDr. jméno příjmení, neboť s ohledem na zcela správně a dostatečně zjištěný skutkový stav umožňující ve věci rozhodnout, nepovažoval odvolací soud její výslech za potřebný. Na správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně by totiž tento výslech nemohl nic změnit, neboť bylo zjištěno, že přítomnost této lékařky u operačního zákroku prováděného žalobkyni nebylo třeba.

13. Nutno tak uzavřít, že soud prvního stupně rozhodl správně, zamítl-li podanou žalobu, a proto odvolací soud jeho rozsudek v napadené části ve výroku II ve věci samé a rovněž ve výroku III o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1/ jako věcně správný potvrdil za použití ustanovení § 219 o. s. ř.

14. Odvolací soud však změnil za použití ustanovení § 220 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v dalších napadených souvisejících výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2/, žalobkyní a vedlejším účastníkem na jeho straně a žalobkyní a státem (výroky IV, V a VI). Podle názoru odvolacího soudu je totiž na místě postupovat v těchto případech podle ustanovení § 150 o. s. ř., podle něhož, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Důvody hodné zvláštního zřetele, které odůvodňují v této věci postup podle uvedeného ustanovení, lze podle názoru odvolacího soudu spatřovat v doložených nepříznivých osobních a majetkových poměrech žalobkyně, především v jejím nepříznivém zdravotním stavu nastalém po prováděných gynekologických a urologických zákrocích, v jejichž důsledku jí byl přiznán invalidní důchod druhého stupně, a to ve výši 6.128 Kč, který je aktuálně jediným jejím měsíčním příjmem. S ohledem na tento nepříznivý zdravotní stav má žalobkyně problémy i v psychické oblasti, a je tak limitována v uplatnění na trhu práce. S přihlédnutím k charakteru uplatněného nároku, jímž je nárok na náhradu škody na zdraví, a s přihlédnutím rovněž k tomu, že žalobkyně zahájila řízení na základě znaleckého posudku, který měla k dispozici a z něhož mohla dovodit údajný postup non lege artis obou žalovaných, dospěl odvolací soud k závěru, že stanovení povinnosti žalobkyni nahradit náklady řízení žalovanému 2/, vedlejšímu účastníkovi na jeho straně a státu je vůči ní nepřiměřenou tvrdostí, zatímco v majetkových poměrech žalovaného 2/, vedlejšího účastníka na jeho straně i státu se nepřiznání náhrady nákladů řízení nijak zvlášť nepříznivě neprojeví. Odvolací soud proto žalovanému 2/, vedlejšímu účastníkovi na jeho straně i státu odepřel právo náhradu nákladů řízení, byť byla žalobkyně v řízení zcela neúspěšná, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích II a III tohoto rozsudku.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 téhož zákona a současně zohledňuje skutečnost, že se v odvolacím řízení zcela úspěšný žalovaný 1/, žalovaný 2/ i vedlejší účastník na jeho straně svého práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdali. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.