17 Co 5/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta , se sídlem Adresa advokáta o zaplacení 214 504 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu Brno ze dne 14.6.2024, č.j. 36 C 12/2019-283, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 26.8.2024, č.j. 36 C 12/2019-295, a usnesení téhož soudu ze dne 30.9.2024, č.j. 36 C 12/2019-302,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobci a) a b) jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 9 630 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Podanou žalobou se žalobci domáhají v záhlaví vymezené částky jako náhrady škody, která jim měla být způsobena dvěma zatečeními do jejich bytové jednotky, k nimž došlo ve dnech 23. června 2016 a 8. srpna 2016 z bytové jednotky ve vlastnictví žalované nacházející se bezprostředně nad jejich bytem č. , číslo, v bytovém domě č. p. , číslo popisné, a , číslo, v k. ú. , adresa, . Žalobci popsali rozsah poškození, jež zasáhlo bytové jádro, omítky, kuchyňskou linku i plovoucí podlahy, a výši škody doložili znaleckým posudkem soudního znalce, který považoval bytové jádro za neopravitelné a doporučil jeho úplnou výměnu. Žalobci v žalobě a následně i v doplněních po výzvě soudu dovozovali, že žalovaná porušila prevenční povinnost ve smyslu § 2900 občanského zákoníku, když nedbala na údržbu rozvodů vody ve svém bytě, a dále poukazovali na § 1175 občanského zákoníku, podle něhož vlastník jednotky odpovídá za její nezávadný technický stav. Zároveň uváděli, že pokud by nebylo možné prokázat přesný mechanismus vzniku škody, je třeba aplikovat ustanovení § 2937 občanského zákoníku (dále jen o. z.) zakládající nevyvratitelnou domněnku odpovědnosti vlastníka věci za škodu způsobenou provozem věci, vymykající se obvyklému chodu.

2. Soud prvního stupně ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 29. května 2020, č. j. 36 C 12/201975, jímž žalobu zamítl pro neunesení břemene tvrzení (výrok I.) a žalobcům uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení (výrok II.). Soud tehdy dospěl k závěru, že žalobci neuvedli konkrétní skutková tvrzení, která by umožnila vyvodit porušení určité právní povinnosti žalovanou, a že jejich žaloba neobsahuje konkrétní popis jednání či opomenutí žalované, jež by bylo možné podrobit dokazování.

3. K odvolání žalobců Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. března 2022, č.j. 44 Co 163/202095, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu zpět k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že závěr o neunesení břemene tvrzení byl předčasný. Odvolací soud uvedl, že žalobci po poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. v doplňujícím podání popsali základní skutkový děj v rozsahu, který jim byl objektivně dostupný, zejména s ohledem na nemožnost vstoupit do bytu žalované a zjistit přesný mechanismus úniku vody. Odvolací soud připomněl, že podle ustálené judikatury se nevyžaduje, aby poškozený znal přesnou technickou příčinu úniku vody v cizím bytě, a postačí-li, že vylíčí podstatné skutečnosti, je na soudu prvního stupně, aby provedením dokazování zjistil, zda došlo k porušení právní povinnosti žalované, popřípadě zda jsou splněny předpoklady objektivní odpovědnosti. Odvolací soud zavázal soud prvního stupně svým právním názorem podle § 226 odst. 1 o. s. ř. a uložil mu povinnost doplnit dokazování v rozsahu potřebném k objasnění všech skutkových otázek.

4. Po vrácení věci soud prvního stupně podrobně doplnil dokazování a rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem ve znění opravného a doplňujícího usnesení, jímž žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobcům částku 214 544 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně od 18.9.2018 do zaplacení opětovně zamítl (výrok I.), žalobcům uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů řízení částku 141 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.) a povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 313,59 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Soud prvního stupně dokazování doplnil výslechem účastníků a svědků, listinnými důkazy, fotodokumentací a podklady pojišťoven a vyhodnotil i závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, z roku 2017, předloženého žalobci. Z takto provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že první zatečení v červnu 2016 mělo přímou souvislost s výměnou vodoměrů prováděnou externí firmou a spočívalo v netěsnosti těsnění vodoměru v bytě žalované. Závada byla následně opravena a v souvislosti s touto událostí bylo žalobcům prostřednictvím společenství vlastníků vyplaceno pojistné plnění ve výši 49 551 Kč jako tzv. vodovodní škoda. Pokud jde o druhé zatečení ze srpna 2016, soud zjistil, že v bytě žalované byla dříve instalována nová vana bez přístupového otvoru, a při vypouštění lázně došlo k uvolnění hadice od přepadu, v jehož důsledku voda pronikla podlahou i do bytu žalobců. Soud prvního stupně uzavřel, že žádná z obou událostí nebyla způsobena porušením právní povinnosti žalované jako vlastníka jednotky, neboť první z nich byla důsledkem závady vzniklé při práci třetí osoby provádějící výměnu vodoměru a druhá událost byla následkem jednání nájemkyně bytu, dcery žalované; pasivní legitimace žalované proto dána není. V záhlaví shora označeným, v pořadí druhým rozsudkem, tedy soud prvního stupně žalobu zamítl a výší uplatněného nároku se již nezabýval.

5. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, jímž napadají rozhodnutí v celém rozsahu a uplatňují odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Žalobci především namítají, že soud prvního stupně nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu z jeho zrušujícího rozhodnutí, neboť se při posouzení věci omezil na identifikaci bezprostředního původce úniku vody a uzavřel, že odpovědnost nenese vlastník jednotky. Podle žalobců se soud nevypořádal s jejich tvrzeními o porušení prevenční povinnosti žalované podle § 2900 občanského zákoníku a o povinnosti vlastníka bytu podle § 1175 občanského zákoníku udržovat byt v nezávadném stavu a bránit škodám na ostatních jednotkách. Žalobci současně setrvávají na tom, že v situaci, kdy přesná technická příčina úniku vody v bytě žalované není objektivně dostupná poškozeným, přichází v úvahu i odpovědnost podle § 2937 občanského zákoníku, jeli prokázáno, že škoda vznikla mimořádným projevením se věci v moci vlastníka. Dále namítají, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl žalobci předložený důkaz Odborným vyjádřením firmy , právnická osoba, ohledně výše škody a nezadal jimi navržené zpracování znaleckého posudku k příčinám a rozsahu poškození a nevypořádal se s rozpory v důkazech, zejména ve výpovědích svědků k otázce instalace vany, existence přístupového otvoru a dlouhodobosti zatékání pod vanu, a v požadovaném rozsahu nehodnotil fotodokumentaci, podklady pojišťoven a závěry znalce o masivním zatečení a nenávratném poškození bytového jádra. Zdůrazňují, že závěr o výlučné odpovědnosti nájemkyně neobstojí, neboť vlastník jednotky je povinen dohlížet na odborné provedení a bezpečnost stavebních a instalačních prvků v bytě, a pokud k technickým zásahům došlo, stalo se tak v jeho sféře vlivu. S ohledem na uvedené žalobci navrhli změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě vyhoví v celém rozsahu a žalované uloží povinnost k náhradě nákladů řízení žalobců.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Žalobci v odvolání pouze opakují svoji dosavadní argumentaci, aniž by stanovili konkrétní porušení právní povinnosti žalovanou, která je toliko majitelka předmětného horního bytu. Nedopustila se žádného protiprávního jednání či opomenutí. Se vznikem škodných událostí, které ostatně nejsou jasně časově ukotveny, nemá a ani neměla žádné dočinění, když byt dlouhodobě neužívala a užívala jej dcera žalované. Pokud se něco přihodilo, šlo o zásah stavební firmy, která prováděla opravy, úpravy či rekonstrukce či o opomenutí uživatelky bytu – dcery žalované. Druhá zásadní věc je, že jak vyplynulo z předložených listinných důkazů, zejména z posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , celá věc budí dojem, jakoby se žalobci poté, co neuspěli se svým nárokem na náhradu škody u jiných subjektů, kteří je postupně odmítali, rozhodli náhradu škody uplatnit v poslední řadě po žalované; nikoliv po její dceři, i když velmi dobře věděli, že se jednalo o osobu, která byt užívala a tedy, že mohla za škodu odpovídat. Ve vztahu k výši uplatněné škody je žalovaná přesvědčena, že uplatnění náhrady je vedeno snahou žalobců dosáhnout rekonstrukce dalších zasažených prostor, nikoliv obnovení jejich původního stavu. Byt je dle provedeného dokazování užíván v původním stavu, bez provedení jakýchkoli dalších zásahů, což svědčí o tom, že poškození nebyla natolik závažná, aby nebylo možné byt užívat. I z těchto okolností žalovaná dovozuje účelovost nároku žalobců.

7. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobců bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.) a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné a že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný.

8. Odvolací soud se zabýval odvolací argumentací žalobců, jež směřuje jak proti skutkovým závěrům o příčinách obou zatečení a rozsahu vzniklé škody, tak proti právnímu posouzení odpovědnosti žalované v rovině prevenční povinnosti, povinnosti vlastníka jednotky i možné objektivní odpovědnosti vlastníka věci; současně posoudil, zda soud prvního stupně dostál závaznému právnímu názoru odvolacího soudu a zda dokazování vedl v rozsahu nezbytném k úplnému a spolehlivému zjištění skutkového stavu věci.

9. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že soud prvního stupně po podrobném doplnění dokazování v intencích předchozího zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu náležitě objasnil skutkový stav zejména k mechanismu vzniku zatečení do bytu žalobců z bytu žalované a přijal i správné právní závěry o nedostatku pasivní legitimace žalované. Závěr soudu prvního stupně, podle nichž by měly nést odpovědnost za obě zkoumaná zatečení jiné osoby než žalovaná s ohledem na konkrétně zjištěné okolnosti vzniku těchto škodných událostí, obstojí. Pokud jde o skutkový závěr ohledně rozhodující příčiny druhého zatečení, tj. že tento byl způsoben vytečením vody z uvolněného přepadu vadně nainstalované vany v koupelně při koupání synů dcery žalované , jméno FO, , která předmětný byt žalované v téže době obývala jako nájemnice žalované a instalaci vany předtím zajišťovala, a že odpovědnost za tuto škodu by měla být tudíž kladena k tíži této osoby, nikoliv žalované, která v bytě v té době nebydlela, i tento závěr soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správný, kdy jej soud prvního stupně neučinil toliko z výpovědi zmíněné dcery žalované, ale podpořila jej i výpověď svědkyně , jméno FO, , která poškozený dolní byt v předmětné době obývala jako podnájemnice žalobců a která kromě toho, že popsala první zatečení v červnu 2016 jako bezvýznamné (jen „nějak vlhký strop“), v případě druhého zatečení, k němuž došlo v srpnu téhož roku, uvedla, že u sousedů nad nimi něco měnili v koupelně a někdo to tam udělal špatně a že při napouštění vany všechna voda vytekla k nim do kuchyně, stropy byly mokré, po zdech tekla voda, vytvořila se na podlaze obrovská louže, popraskaly zdi a zkroutila se podlaha. Tato svědkyně taktéž vypověděla, že po vytopení hned volali žalobci a), který to následně řešil se sousedy z horního bytu.

10. Uvedenou druhou škodní událost, při níž došlo k zatečení do bytu žalobců při používání koupelnové vany v bytě žalované, pak lze považovat za podstatnou a rozhodující příčinu vzniku škod, z nichž žalobci odvozují žalovaný nárok. Námitka žalobců, kteří výpověď svědkyně , jméno FO, k příčině této škodní události s ohledem na její údajný zájem na výsledku řízení a rodinný vztah k žalované zpochybňovali jako nevěrohodnou, je tak s ohledem na obsah výpovědi svědkyně , jméno FO, , u níž nelze obdobný vztah dovodit, a která výpověď svědkyně , jméno FO, podporuje, nepřípadná.

11. Ačkoliv nelze obecně vyloučit odpovědnost žalované za škody způsobené provozem v domácnosti v bytě, který je jejím vlastnictvím, tato odpovědnost by neměla být založena v případě, kdy bylo prokázáno, že byt dlouhodobě neobývala, a že nad příčinou a průběhem rozhodující zjištěné škodní události v srpnu 2016 měla jednoznačně kontrolu dcera žalované, která v předmětném bytě v té době kontinuálně bydlela jako nájemnice se svými dětmi. Nebylo by za této situace spravedlivé, aby odpovědnost nesla též žalovaná vlastnice a pronajímatelka bytu, která v něm nebydlela. Z průběhu dalšího dokazování provedeného soudem prvního stupně po zrušení jeho předchozího rozsudku odvolacím soudem bylo přitom jednoznačně zjištěno, že žalobce a) oproti svému tvrzení, které uvedl v rámci předchozího odvolacího řízení, že k zatečení mělo dojít při výměně vodoměrů, skutečnou příčinu druhého zatečení z horního bytu znal vzhledem k tomu, že bezprostředně po druhém zatečení s dcerou žalované, která horní byt užívala, komunikoval osobně i telefonicky, tato jej o vzniklé situaci informovala, do bytu se dostavil a sám hadici přepadu vany dle výpovědi dcery žalované - svědkyně , jméno FO, znovu nasadil, aby úniku vody zamezil. Měl tedy od počátku o původu této hlavní příčiny zatečení a odpovědné osobě jasno, což však v průběhu řízení před soudem nepravdivě popíral, resp. k výslovnému dotazu soudu tvrdil, že si svoji návštěvu bytu žalované se svým synem po druhém zatečení, o níž se zmiňovala svědkyně , jméno FO, , nepamatuje. Uvedené sdělení žalobce a) však nelze interpretovat jako nesouhlas s výpovědí uvedené svědkyně, jak žalobci namítají v nyní přezkoumávaném odvolání.

12. Jestliže soud prvního stupně za takto dalším dokazováním zjištěné skutkové situace k mechanismu vzniku hlavního zatečení, svědčící o nepravdivosti předchozího tvrzení žalobce a), že nevěděl o skutečné příčině vzniku zatečení či případně, že je přičítal netěsnícímu vodoměru, shledal nepřiléhavou aplikaci rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2266/2018 ze dne 28.4.2020, jenž se vyjadřuje k rozsahu prevenčních povinností vlastníka bytu ve vztahu k vodovodním a odpadním rozvodům v bytě v jeho vlastnictví a k podmínkám zproštění odpovědnosti za škodu v případě nezjištěného mechanismu úniku vody, kterou odvolací soud ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí doporučil soudu prvního stupně provést právě s ohledem na výše uvedené tvrzení žalobce a), které se následně ukázalo nepravdivým, pak proti tomuto postupu soudu prvního stupně již odvolací soud v této fázi řízení nemá námitek.

13. Doplňujícím dokazováním tedy vyšlo jednoznačně najevo, že žalobce a) oproti svému žalobnímu tvrzení pravou příčinu druhého zatečení, znal. Byl o ní bezprostředně informován nájemkyní horního bytu, do bytu se dostavil a sám hadici přepadu vany znovu nasadil, aby úniku vody zamezil. Zároveň bylo provedenými důkazy prokázáno, že právě druhé rozsáhlé zatečení bylo rozhodující příčinou rozsahu žalobci tvrzené škody v jejich bytě, jejíž náhrady se podanou žalobou domáhají. Za této situace nelze na straně žalované dovodit porušení povinností ve smyslu § 1175 odst. 2 občanského zákoníku (vlastník jednotky udržuje svůj byt, jak to vyžaduje nezávadný stav a dobrý vzhled domu) ani porušení generální prevence dle § 2900 občanského zákoníku (každý je povinen počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví jiného). Faktické užívání bytu a kontrola nad instalací vany, včetně jejího užívání, byly výlučně v dispozici dcery žalované jako nájemkyně; žalovaná byt dlouhodobě neužívala a do rozhodného jednání nezasahovala.

14. Pokud jde o první škodní událost z června 2016 vzniklou v souvislosti se zatečením z vadně instalovaného vodoměru, kterou lze přičíst externí instalatérské firmě a která nedosáhla intenzity pozdější škodní události v srpnu 2016, tato již byla žalobcům odčiněna z pojištění společenství vlastníků jednotek.

15. Z hlediska právního posouzení odpovědnosti za druhé hlavní zatečení tedy odvolací soud uzavírá, že nebyl splněn základní kumulativní předpoklad odpovědnosti žalované jako vlastníka jednotky za tvrzenou škodu spočívající v porušení právní povinnosti. Povinnost vlastníka udržovat byt v nezávadném stavu a neohrožovat práva ostatních vlastníků (§ 1175 odst. 2 občanského zákoníku) není bezbřehá; nelze ji rozšířit tak, aby vlastník nesl odpovědnost za výlučnou činnost nájemce, kterou vlastník nekontroluje a o níž třeba ani neví. Generální prevence (§ 2900 občanského zákoníku) neukládá vlastníku povinnost zabránit škodě, která vznikla výhradně projevem lidského faktoru v rámci užívání bytu nájemcem, mimo sféru kontroly vlastníka. Odpovědnost za škodu způsobenou zvláštní povahou věci či jejím obvyklým provozem (§ 2937 občanského zákoníku) zde taktéž nelze podle názoru odvolacího soudu dovodit, neboť škoda nebyla vyvolána zvláštní vlastností bytové jednotky ani běžným chodem jejího zařízení, nýbrž konkrétní vadnou montáží a následnou manipulací s vanou v režii nájemkyně – dcery žalované, o čemž se žalobce a), jak bylo v řízení zjištěno, navíc krátce po vzniku škody dozvěděl a měl možnost se o ní i osobně přesvědčit. Nebylo-li zjištěno porušení žádného z uvedených zákonných ustanovení a nelze tudíž shledat splnění předpokladu porušení žádné právní povinnosti na straně žalované, bylo by nadbytečné se zabývat dalšími předpoklady odpovědnosti za škodu.

16. Závěr soudu prvního stupně o absenci pasivní legitimace žalované z pohledu uplatněného nároku žalobců na náhradu škody je tudíž správný, když by ani nebylo spravedlivé za popsaného skutkového stavu, který nesvědčí pro porušení právní povinnosti žalovanou, shledat odpovědnost na její straně, na rozdíl od její dcery, jež byt obývala, a užíváním vany, resp. jejím vadným usazením, vyvolala, jak bylo provedeným dokazováním spolehlivě zjištěno, rozhodující zatečení do bytu žalobců, v němž lze spatřovat hlavní příčinu jimi označené škody. Za této situace by tak bylo nadbytečné doplňovat dokazování o další důkazy, které žalobci v řízení před soudem prvního stupně neúspěšně navrhovali (odborné vyjádření firmy , právnická osoba, a znalecký posudek k příčině zatečení), proto ani odvolací soud tyto důkazní návrhy neshledal účelnými.

17. Ze shora uvedených důvodů tedy odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný a proto jej podle § 219 o. s. ř. výrokem I. rozsudku potvrdil, jak v meritorním výroku I., tak i v závislých nákladových výrocích II. a III. ve znění opravného usnesení a doplňujícího usnesení, kdy se po přezkoumání věci z moci úřední ztotožnil i s vyčíslením náhrady nákladů řízení žalované v částce 141 500 Kč vzniklých za zastoupení advokátem v předchozích fázích řízení, včetně prvního odvolacího řízení, na něž v podrobnostech odkazuje, jakož i s výší náhrady nákladů státu za výslech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 313,59 Kč.

18. Výrokem II. pak odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla i v odvolacím řízení plně procesně úspěšná, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen. Žalovaná má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Odvolací soud proto žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 9 630 Kč, stanovenou podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) za zastoupení advokátem, a to za jeden úkon právní služby – účast u odvolacího jednání á 9 180 Kč a k tomu paušál hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT (ve znění účinném od 1.1.2025) ve výši 450 Kč. Žalobci jsou povinni tuto náhradu nákladů žalované zaplatit společně a nerozdílně k rukám jejího zástupce ve lhůtě stanovené ve výroku tohoto rozhodnutí.