17 Co 54/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Jméno žalobce ., s.r.o. , IČO: IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 60 999 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 1. 2024, č. j. 16 C 240/2023-33,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odvoláním napadené části výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.467, 02 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 12.468,02 Kč od 9.12.2023, Anonymizováno, do zaplacení ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 350 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 200 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Břeclavi („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 17. 1. 2024, č. j. 16 C 240/2023-33 („dále jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 48.531,98 Kč a úrok z prodlení z částky 48.531,98 Kč ve výši 15 % ročně od 9. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto, Anonymizováno, rozsudku (výrok I.), žalobu ohledně částky 12 467,02 Kč, ohledně úroku z prodlení 60 999 Kč od 25. 3. 2023 do 8. 12. 2023 ve výši 15 % ročně a ohledně úroku z prodlení z částky 12 467,02 Kč od 9. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 980,50 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).

2. Proti tomu rozsudku, a to proti výrokům II a III podal žalobce odvolání, ve kterém namítl, že soud prvního stupně ve věci rozhodl bez nařízení jednání, aniž pro to byly splněny zákonné předpoklady, čímž znemožnil, aby mu bylo poskytnuto poučení dle ustanovení § 118a o.s.ř., když soud prvního stupně neměl veškerá jeho tvrzení za prokázaná, což vyplývá z částečného zamítnutí žaloby. Žalobce poukázal na skutečnost, že k projednání věci bez nařízení jednání neudělil souhlas. Dále ve svém odvolání poukázal na skutečnost, že část jeho nároku (byť v důsledku písařské chyby nesprávně uvedená), představovala v rozsahu 10 586 Kč daň z přidané hodnoty, na kterou má dle vyhlášky č. 359/2020 Sb. nárok, tudíž mu soud prvního stupně měl daň z přidané hodnoty přiznat ve správné výši. Pokud se týká oprávněných nákladů, které v řízení požadoval, pak tyto náklady představovaly nejen práce spojené se zjištěním neoprávněného odběru na místě, ale i zadání a vyhodnocení kontroly, její vyúčtování, upomínání a vymáhání pohledávky. To vše zahrnují paušály označené jako hodinová sazba pracovníka energetické kontroly a administrativní paušál. Žalobce soudu prvního stupně vytkl, že z odůvodnění jeho rozhodnutí není zřejmé, proč se mu jeví tyto vynaložené náklady jako nedůvodné. Žalobce navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III, případně, aby jej změnil a v celém rozsahu žalobě vyhověl.

3. Žalovaná se k podanému odvolání písemně nevyjádřila.

4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) a e) o.s.ř., tedy, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II, jakož i v závislém výroku III, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Odvolací soud se nezabýval přezkoumáním výroku I rozsudku soudu prvního stupně, který nebyl odvoláním žalobce napaden a ve smyslu ustanovení § 206 odst. 2 o.s.ř. nabyl právní moci.

6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že původní žalobce , právnická osoba, , IČ , IČO, sídlem , adresa, se žalobou ze dne 5. 10. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 60 999 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 999 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení. Žalované částky se žalobce domáhal z titulu náhrady škody vzniklé mu neoprávněným odběrem elektrické energie na odběrném místě , adresa, , , adresa, po ukončení smluvního vztahu s obchodníkem do dne provedené kontroly a demontáže bezesmluvního elektroměru dne 6. 2. 2023. Žalobce na výzvu soudu prvního stupně specifikoval, jakým způsobem dospěl k výpočtu žalované částky a uvedl, že náhradu škody určil podle hodnot na elektroměru, kdy množství neoprávněně odebrané elektřiny je rozdílem mezi konečným stavem na faktuře vystavené obchodníkem s elektřinou poslednímu smluvnímu odběrateli v odběrném místě, panu , jméno FO, , ke dni 31. 5. 2022, a stavem zjištěným při kontrole dne 6. 2. 2023, což činí 8,187 MWh elektřiny, že doba trvání je pak od 1. 6. 2022, tj. den po skončení zmíněného smluvního vztahu, do , datum, , což je den zjištění neoprávněného odběru, že cena se skládá ze: systémové služby – 113,53 Kč/MWh, silové elektřiny – 3 093,28 Kč/MWh, distribuce – přenos D 02d – 1 737,91 Kč/MWh, příspěvek na obnovitelné zdroje – 495 Kč/MWh, tj. celkem 5 439,72 Kč/MWh, a že výpočet škody za neoprávněný odběr byl sestaven takto: 8,187 (množství elektřiny) x 5 439,72 Kč/MWh (cena dle ERÚ) + 3,43 (operátor trhu) x 8,252 (měsíce trvání) + 8,187 (množství elektřiny) x 28,30 (daň z elektřiny) + 4 264 Kč oprávněné náklady + 1 586 Kč (DPH) a že jednotlivé položky náhrady škody jsou určeny podle § 16 a 17 vyhlášky č. 359/2020 Sb. a v přímé návaznosti na cenové rozhodnutí podle ERU č. 12/2022 a č. 14/2022. Dle žalobcem uvedeného výpočtu, jehož součástí je i DPH, činí náhrady škody za neoprávněný odběr 50 644,98 Kč. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že žalovaná byla zjištění neoprávněného odběru přítomna a neoprávněný odběr připustila, avšak žádné vyjádření nebo zdůvodnění svého protiprávního postupu neuvedla.

7. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a s ohledem na skutečnost, že nereagovala na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. o.s.ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Právně věc soud prvního stupně posoudil dle § 51 odst. 1 písm. a) odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. S poukazem na listinné důkazy předložené žalobcem (viz bod 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) konstatoval, že má za prokázané, že žalovaná v období od 1. 6. 2022 do 6. 2. 2023 odebrala v předmětném odběrném místě neoprávněně elektřinu v množství 8 187 kWh. Soud prvního stupně konstatoval, že soudu byla žalobcem předložena faktura číslo 430002384, kterou žalobce žalované vyúčtoval za období od 1. 6. 2022 do 6. 2. 2023 za neoprávněný odběr částku 60.999 Kč, jejíž splatnost stanovil na 24. 3. 2023, přičemž ve faktuře není uvedeno, jak žalobce k uvedené částce dospěl, žalobce neuvedl, že by uvedenou fakturu žalované odeslal. Žalobce soudu předložil doklad označený jako stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny – NN a doklad označený jako stanovení výše oprávněných nákladů, které korespondují s výpočtem škody, jak jej žalobce uvedl v doplnění žaloby. Žalobce však jako součást oprávněných nákladů učinil i „HZS pracovníka energetické kontroly ve výši 1 648 Kč a administrativní paušál ve výši 465 Kč“, což soud nepovažuje za nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, a proto tyto částky od částky dle výpočtu žalobce, tj. od částky 50 644,98 Kč, odečetl, a žalobci přiznal náhradu škody ve výši 48 531,98 Kč (výrok I). V závěru odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně soud zdůvodnil své rozhodnutí o částečném přiznání a částečném zamítnutí požadovaného zákonného úroku z prodlení, jakož i výrok o náhradě nákladů řízení, který odůvodnil poukazem na ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a na příslušná ustanovení vyhlášky č. 254/2015 Sb.

8. Zástupkyně žalobce u jednání před odvolacím soudem upřesnila, že žalovaná částka představuje žalované fakturovanou částku za neoprávněně odebranou elektrickou energii ve výši 46 148,31 Kč a částku 4 264 Kč jako její oprávněné náklady s připočítáním 21 % daně z přidané hodnoty z těchto částek. Zástupkyně žalobce uvedla, že veškeré náklady na zjišťování neoprávněného odběru elektrické energie jsou zpoplatněny, ceny za tyto úkony jsou určeny dle ceníku žalobce, který je zveřejňován a je schvalován Energetickým regulačním úřadem jako dozorovým orgánem. HZS představuje hodinovou zaměstnaneckou sazbu pracovníka energetické kontroly, která je určena dle hodinové sazby dle ceníku a činí 824 Kč. V daném případě byly vykázány dvě hodiny činnosti pracovníka v souvislosti se zadáním, vyúčtováním a zpracováním neoprávněného odběru, komunikací s žalovanou (výzva k vysvětlení, faktura, předžalobní výzva), to vše zahrnují zmíněné dvě hodiny činnosti. Administrativní paušál 465 Kč je určen rovněž ve zmíněném ceníku a představuje poštovné a další s tím spojené výdaje. Zástupkyně žalobce u jednání předložila zmíněný ceník, a to v části, týkající se neoprávněného odběru elektrické energie, uveřejněný na internetových stránkách , Anonymizováno, Předložený ceník byl platný v době zjištěného neoprávněného odběru. Pokud se jedná o částky 980 Kč (NN přímo měření) 1 171 (NO) zástupkyně žalobce uvedla, že představují uhrazené částky za práce provedené na místě samém externí firmou, která pro žalobce vykonává firma , právnická osoba9. V průběhu odvolacího řízení dříve, než bylo ve věci odvolacím soudem rozhodnuto, došlo ke skutečnosti, že společnosti , právnická osoba, . (původní žalobce) změnil obchodní jméno na , právnická osoba, , právnická osoba, . a dále v souladu s projektem rozdělení vyčleněním sloučením ze dne 22. 11. 2024 došlo k přechodu vyčleněné části jmění rozdělované společnosti , právnická osoba, , a, právnická osoba, s. na nástupnickou společnost , právnická osoba, . , která následně změnila obchodní jméno na , právnická osoba, ., IČO: , IČO žalobce, , v souladu s ustanovením § 107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. proto bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2025, č. j. 17 Co 54/2024-65 rozhodnuto tak, že namísto původního žalobce , právnická osoba, IČO: , IČO, , nyní , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, bude nadále v řízení na straně žalobce pokračováno s , právnická osoba, , IČO: , IČO žalobce, , sídlem , adresa, .

10. Odvolací soud především k námitce žalobce, že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř., neboť k takovémuto postupu nedal souhlas, uvádí, že tuto námitku shledává jako opodstatněnou. Tento nesprávný procesní postup soudu prvního stupně mohl mít vliv na správnost jeho rozhodnutí, zejména v zamítavé části jeho rozsudku. Nicméně v rámci odvolacího řízení bylo žalobci umožněno, aby prostřednictvím své zástupkyně blíže objasnil jím předložené listinné důkazy, jimiž odůvodňoval opodstatněnost svého nároku, tudíž nebylo nutno přistupovat ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně v jeho zamítavé části, když odvolací soud posuzoval stejné listinné důkazy jako soud prvního stupně.

11. Podle ustanovení § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl.

12. Podle ustanovení § 51 odst. 3 věty první a věty třetí zákona č. 458/2000 Sb. při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Škodou jsou i prokazatelné nezbytné nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.

13. Způsob výpočtu neoprávněné odebrané elektrické energie a její náhrady blíže upravuje vyhláška č. 359/2020 Sb., přičemž výše náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu dle ustanovení § 17 odst. 3 písm. c) zahrnuje i daň z přidané hodnoty.

14. Předmětem odvolacího řízení již nebyla částka představující náhradu za neoprávněně odebranou elektrickou energii žalovanou, když rozsah neoprávněně odebrané elektrické energie soud prvního stupně tak, jak žalobce doložil, akceptoval.

15. Pokud se jedná o odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně uvedené pod bodem 6, pak v této části shledává odvolací soud rozsudek nepřezkoumatelným, neboť z něj skutečně nelze dovodit, jaké úvahy vedly soud prvního stupně k závěru o zamítnutí žaloby v rozsahu 12 467, 02 Kč.

16. Odvolací soud však dospěl k závěru, že ve spise se nachází dostatek listinných důkazů prokazujících odůvodněnost nároku žalobce na úhradu i soudem prvního stupně zamítnuté částky v rozsahu 12 467,02 Kč společně s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 9. 12. 2023 do zaplacení. Poté, co žalobce prostřednictvím své zástupkyně vysvětlil, co žalované jednotlivé částky představují, dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba je důvodná v celém rozsahu, a to i v zamítnuté části soudem prvního stupně. Je zcela nepochybné, že žalobce má nárok na úhradu daně z přidané hodnoty z částky představující výši neoprávněně odebrané elektrické energie a stejně tak i nárok na oprávněné náklady, které doložil a které objasnil. Odvolací soud má za to, že žalobci přísluší částka 46 148,31 Kč, a to jako náhrada za neoprávněně spotřebovanou energii žalovanou, jakož i daň z přidané hodnoty z této částky a dále oprávněné náklady ve výši 4 264 Kč včetně daně z přidané hodnoty, tedy celková částka 60 999 Kč, jak žalobce v tomto řízení požadoval. Odvolací soud proto změnil zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobci přiznal částku 12 467,02 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z této, Anonymizováno, částky od 9. 12. 2023, když se ztotožnil se soudem prvního stupně s jeho závěrem uvedeným pod bodem 7 odůvodnění jeho rozsudku ohledně počítání počátku běhu úroků z prodlení. V tomto rozsahu odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. S přihlédnutím k výše uvedenému tedy odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

17. S ohledem na měnící rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé musel odvolací soud znovu rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.), přičemž zcela úspěšnému žalobci odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení představovanou zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 050 Kč a paušální náhradou za jeden úkon (žaloba) ve výši 300 Kč (§ 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Celkové náklady řízení, které byly žalobci přiznány činí 3 350 Kč, přičemž náklady řízení byly žalobci přiznány v celém rozsahu s ohledem na jeho úspěch ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).

18. Úspěšnému žalobci byly přiznány rovněž i náklady odvolacího řízení, představované zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a paušální náhrada za úkony provedené v odvolacím řízení po 300 Kč, a to za odvolání, za přípravu účasti na jednání dne 4. 3. 2025, účast u jednání dne 4. 3. 2025 a účast u jednání dne 15. 4. 2025. Za přípravu k jednání na den 15. 4. 2025 již odvolací soud nepřiznal žalobci náhradu, když tuto přípravu již nepovažoval za účelně vynaložený úkon s ohledem na skutečnost, že stěžejní vyjádření zástupkyně žalobce učinila již u jednání 4. 3. 2025, jednání na den 15. 4. 2025 bylo odročeno pouze z důvodu rozhodnutí o procesním nástupnictví žalobce a jednání dne 15. 4. 2025 nevyžadovalo žádnou přípravu ze strany žalobce. Celkové náklady odvolacího řízení, které byly žalobci přiznány, činí 2 200 Kč (§ 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. a), b), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).