17 Co 56/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B o náhradu imateriální újmy v souvislosti s ublížením na zdraví, o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2024, č. j. 53 C 219/2018-333,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 29 507,67 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované , Jméno advokáta B, , advokáta.

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 53 C 219/2018-333, že žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 10 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 10. 5. 2018 do zaplacení, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 94 657,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované. Výrokem III byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení v podobě vyplaceného znalečného ve výši 35 203 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV bylo rozhodnuto, že Česká republika – Městský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů řízení v podobě neuhrazeného soudního poplatku.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaná, kdy odvolání žalobce směřovalo proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně a odvolání žalované směřovalo pouze proti výroku II o nákladech řízení a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jejich písemná vyhotovení založená ve spise.

3. Žalobce v podaném odvolání namítá, že soud prvního stupně se dopustil nesprávností v rekapitulaci jeho účastnické výpovědi, opomněl uvést, že žalobce tvrdil, že byl oklamán informačním letákem žalované z roku 2015, který klamavě sliboval vysokou kvalitu vidění, ta se však po operacích očí nedostavila. Dále žalobce namítá, že soud prvního stupně převzal ze znaleckého posudku , právnická osoba, závěr, že se žalobci dostalo řádného poučení a žalované dal kvalifikovaný souhlas s operacemi, že použitý implantát byl lege artis i práce operatéra byla lege artis. Žalobce má za to, že svými argumenty usvědčil znalecký posudek z nepravdivosti a nedostatečné validity pro posuzovanou věc. Soud prvního stupně však argumenty žalobce označil za jeho úvahy, které nijak nedoložil a zamítl návrh žalobce na zpracování revizního znaleckého posudku. Žalobce namítá, že kdyby mu žalovaná poskytla poučení o výhodách, nevýhodách a rizicích čoček z hydrofilního a hydrofobního materiálu, měl by žalobce důležitý důvod upřednostnit čočky z hydrofobního materiálu. Žalobce trvá na tom, že mu nebyl sdělen výrobce, model ani technické parametry modelu čočky, který mu byl implantován, v tomto směru byl nedostatečný písemný souhlas s poskytnutím zdravotních služeb žalované. Žalobce trvá na tom, že kdyby se mu dostalo pravdivé informace o implantovaném zdravotnickém prostředku, měl by důležitý důvod jej odmítnout, nepochybně by jej odmítl a operaci by nepodstoupil. Žalobce tvrdil a prokázal, že nitrooční čočky nejvyšší kvality, které žalovaná veřejně inzerovala a které se mu zavázala implantovat, mu nebyly implantovány a namísto nich obdržel čočky podřadné kvality, které se vyznačovaly vadou konstrukce haptik v kombinaci s použitým materiálem, které mu poškodily zdraví. Provedení zákroku bez informovaného souhlasu žalobce je porušením povinnosti žalované, je protiprávním jednáním a zhoršení zdravotního stavu žalobce nastalo v příčinné souvislosti s postupem non lege artis žalované. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná v podaném odvolání namítá, že soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení vybočil z kontextu nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 3362/2022, kdy stanovil tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby ve výši 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Náhrada nákladů musí alespoň částečně odpovídat skutečné náročnosti sporu, což však soud prvního stupně pominul. V daném případě se jednalo o spor značně náročný, žalobce si vedením sporu udělal smysl života, rozsah projednávané věci několikanásobně předčil obdobné spory tohoto druhu. Žalobci není upíráno hájení svých práv v souvislosti s újmou na zdraví, na druhé straně však musí stát povinnost a odpovědnost osoby hájící svá práva za způsob vedení sporu. Žalobce nejprve požadoval na vyrovnání polovinu podílu žalované společnosti, následně požadoval částku 10 000 000 Kč, částku zcela nepřiměřenou a bezbřehou, z toho důvodu by měl být povinen nést za své jednání odpovědnost v pozici neúspěšného účastníka sporu, nikoliv však sporu s tarifní hodnotou 50 000 Kč, jak bylo soudem prvního stupně rozhodnuto. Vzhledem k okolnostem případu se jako přiměřená částka jeví žalované tarifní hodnota 500 000 Kč, proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že úspěšné žalované se přiznává náhrada nákladů řízení z tarifní hodnoty 500 000 Kč za jeden úkon právní služby.

5. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné, neboť soud prvního stupně zcela správně aplikoval tarifní hodnotu 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, rozhodnutí ve věci samé skončilo zamítnutím žaloby a žalovaná částka 10 000 000 Kč vychází z objektivizovaných hodnot formulovaných v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví a nelze ji považovat za nesmyslně astronomickou.

6. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně nevyjádřil.

7. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce i žalovaného byla podána v zákonné lhůtě, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení a že směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žádného z účastníků není důvodné.

8. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil. Poněvadž odvolání žalované směřovalo pouze proti výroku II o nákladech řízení mezi účastníky, neuplatní se ustanovení § 205 odst. 2 o. s. ř. o odvolacích důvodech.

9. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 4. 8. 2018 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 10 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy, která se skládá z nároku na odškodnění bolesti ve výši 4 000 000 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 4 000 000 Kč a náhrady další nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že dne 18. 5. 2015 mu byla stanovena diagnóza šedého zákalu na obou očích. Žalobce proto absolvoval dne 3. 6. 2015 operaci levého oka a dne 9. 6. 2015 operaci pravého oka u žalované za účelem odstranění šedého zákalu na obou očích. V žalobě žalobce konkrétně popsal problémy u obou očí, které u něj po provedených operacích nastaly – např. tunelové vidění, jiné barevné podání každého oka, rozdílné rozměry zorného pole, rozdvojení bodových světel v noci, mlha okolo světelných zdrojů, vlevo černý srpeček, v němž probíhají odlesky, rušivý šikmý pruh, malé svislé písmo se jeví skloněné doprava, při bočním osvětlení neustále obtěžující okraj. Dne 31. 8. 2015 žalobce podstoupil u žalované operaci sekundárních strií, od této operace u pravého oka trvají bodová světla lamp a odlesky světla z reflexních ploch. Před podstoupením operací žalobce podepsal tzv. informované souhlasy s poskytnutím zdravotní péče. Žalobci však nebyly poskytnuty podrobné informace o implantovaném zdravotnickém prostředku, žalovaná mu nesdělila výrobce, model, ani žádné technické parametry modelu čočky, sdělila mu, že se jedná o americké čočky, výrobce však byl z Indie. Žalobci byly implantovány indické čočky druhořadé kvality, které mu způsobily nevratné zhoršení zraku. Dále žalobce rozporoval velikost řezu při operaci a uváděl, že implantované čočky , název, trpí nesprávnou konstrukcí haptik a jejich vada se stala příčinou vzniku strií v obou operovaných očích, neboť mu zdeformovala pouzdro původní čočky, do něhož byly implantované čočky vloženy. Další vadou implantovaných čoček je materiál, z něhož jsou vyrobeny, a to hydrofilní materiál, který byl již v roce 2015 již byl překonán a byl nahrazen hydrofobním materiálem nenáchylným ke kalcifikaci. Žalobce podrobně popsal, k jakému ztížení společenského uplatnění u něj došlo a z čeho odvozuje svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy.

10. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě nárok žalobce neuznala ani z části s tím, že nejsou splněny podmínky pro vznik její odpovědnosti za újmu na zdraví žalobce. Žalovaná je přesvědčena, že v případě žalobce nedošlo k porušení povinností, poskytnutá zdravotní péče byla lege artis, operace obou očí proběhly v pořádku bez komplikací, bylo dosaženo cílené pooperační dioptrické hodnoty očí žalobce. Žalovaná dále uvedla, že poskytla žalobci údaje o aktuálním zdravotním stavu, sdělila mu povahu a účel navrženého lékařského postupu, předpokládaný výsledek, možná rizika i jiné možnosti řešení zdravotních obtíží. Žalobce byl poučen o druzích typů čoček v rámci rozhovoru s , tituly před jménem, , jméno FO, před operačním vyšetřením, z rozhovoru žalobce s lékařem vyplynula nejvhodnější možná volba léčby a zvoleného druhu čočky.

11. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (protokolem o vyšetření žalobce u , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, , operačními protokoly ze dne 3. 6. 2015 a 9. 6. 2015, informovaným souhlasem žalobce ze dne 3. 6. 2015 a 9. 6. 2015, protokolem o vyšetření žalobce v rámci plánované kapsulotomie YAG laserem ze dne 31. 8. 2015, emailovou komunikací mezi účastníky), účastnickým výslechem žalobce, svědeckými výpověďmi , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , jakož i znaleckým posudkem č. , č.znaleckého posudku, , sídlem , adresa, , jakož i výslechem zpracovatele posudku, skutkově uzavřel, že žalobce podstoupil u žalované operaci šedého zákalu levého oka dne 3. 6. 2015 a operaci šedého zákalu pravého oka dne 9. 6. 2015. Z operačních protokolů vyplývá, že byl domluven záměr čtení bez brýlí, žalobce byl poučen o nutnosti brýlí na dálku po zákroku, s čímž souhlasil. Diagnóza očí žalobce, katarakta a astigmatismus je uvedena v obou operačních protokolech. Dne 3. 6. 2015 a dne 9. 6. 2015 před každou operací žalobce podepsal informovaný souhlas s poskytnutím zdravotní péče, jímž potvrdil, že byl poučen o jeho právu svobodně se rozhodnout o navrhovaném postupu při poskytování zdravotní péče a výslovně souhlasil s provedením zdravotních úkonů v tomto souhlasu uvedených. Informovaný souhlas poskytl žalobci informace o operaci čočky a šedého zákalu, kdy operace šedého zákalu je jediným možným řešením ke zlepšení vidění. Žalobce si po konzultaci s lékařem , tituly před jménem, , jméno FO, vybral pro něj nejvhodnější čočku. V informovaném souhlasu jsou uvedeny komplikace a rizika, které zahrnují poškození nitroočních tkání, krvácení, nemožnost odstranění celého zákalu a implantace čočky, infekci a zánět oka, alergickou reakci, zvýšení nitroočního tlaku, otok rohovky, otok sítnice, sklivcové zákalky, pocit řezání oka, které mohou vést k nutnosti dalších zákroků, ke zhoršení vidění i jeho ztrátě, výjimečně i ke ztrátě oka. V informovaném souhlasu je popsán pooperační průběh, v němž je mimo jiné uvedeno, že po operaci si pacient musí zvyknout na změněné vidění, což může trvat i delší dobu několika měsíců, pacient může vnímat odlesky od okrajů nitrooční čočky a vnímat odlišné barvy. Dne 31. 8. 2015 absolvoval žalobce u žalované vyšetření v rámci plánované kapsulotomie YAG laserem, jehož účelem bylo rozrušit v centru zakalené pouzdro a umožnit nerušený průchod světelných paprsků do oka, kdy může dojít k zakalení pouzdra, které zůstává z původní čočky, do něhož je umělá čočka vložena. Žalobce v přípisu ze dne 7. 11. 2015 popsal žalované potíže u obou očí a problémy, které po operaci nastaly a poukazoval na vadné čočky. Žalovaná prostřednictvím , tituly před jménem, , jméno FO, na přípis žalobce reagovala dne 23. 11. 2015, uvedla, že operace šedého zákalu s implantací umělé nitrooční čočky byla nezbytná z důvodu poklesu žalobcova vidění, operace obou očí proběhly v pořádku bez komplikací, bylo dosaženo cíle pooperační dioptrické hodnoty, byl implantován požadovaný typ nitrooční monofokální asférické čočky, která může vytvářet svým působením uvnitř oka večer a v noci negativní světelné fenomény. Operatér žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, potvrdil, že vedl podrobný rozhovor se žalobcem po vyšetření šedého zákalu na téma, jaký typ nitrooční čočky by měl při operaci dostat. Žalobce byl silně krátkozraký, proto zvolili cíl, aby výsledkem snížení krátkozrakosti byly 2,5 dioptrií a po operaci žalobce nemusel používat čtecí brýle. U krátkozrakosti není multifokální čočka doporučována, proto vybrali monofokální čočku s jedním ohniskem. Obě operace proběhly bez problémů, v rámci provedených vyšetření na žádnou objektivní příčinu nepřišli, asi dva měsíce po druhé operaci si začal žalobce stěžovat na pooperační výsledek, vidění světelných čar a tunelové vidění, nitrooční čočky však byly zcela v pořádku, problém se sítnicí nebyl přítomen, podařilo se odstranit astigmatismus na levém oku. Dle , tituly před jménem, , jméno FO, žalobce podstoupil nekomplikovanou operaci katarakty, při níž vždy dochází ke změně kvality vidění, jelikož do oka pacient dostane implantát čočky, je nutno se s implantátem sžít, k čemuž u žalobce zřejmě nedošlo.

12. Poněvadž pro učinění závěru, zda byly naplněny předpoklady vzniku, právnická osoba, odpovědnosti žalované za tvrzenou újmu na zdraví žalobce, je zapotřebí odborného posouzení, soud prvního stupně správně ustanovil znalce z oboru zdravotnictví – znalecký ústav, , právnická osoba, sídlem , adresa, , což se v daném případě jevilo účelnějším vzhledem ke všem námitkám uváděným žalobcem. Závěry znaleckého posudku jeho zpracovatelé velmi erudovaně a přesvědčivě objasnili před soudem prvního stupně po pečlivém prostudování veškeré dokumentace, na základě níž byla předoperační diagnóza správně stanovena - šedý zákal (katarakta) a jedinou možností léčby této diagnózy je operace s implantací umělé nitrooční čočky. Postup žalované při obou operacích žalobce dne 3. 6. 2015 a dne 9. 6. 2015 s implantací umělé nitrooční čočky byl dle znaleckého ústavu postupem lege artis. Žalobci byla implantována nitrooční monofokální čočka , název, , jedná se o žlutou čočku s asférickou optikou s UV filtrem a filtrem modré části spektra. V souvislosti s vysokou krátkozrakostí by uváděné potíže mohl žalobce pociťovat po implantaci jakéhokoliv implantátu. , název, implantovaná žalobci má dle znaleckého ústavu modifikovaný typ C – L haptik, který využívá několik světových výrobců pro své produkty, čočky vykazují výbornou stabilitu uvnitř oka, jedná se o standardní velikost nitroočních čoček, které se nejčastěji pohybují v rozměru od 11 mm do 13 mm. Potíže uváděné žalobcem nevznikly vadnou konstrukcí haptik či nesprávným rozměrem nitrooční čočky. Hydrofilní akrylát, z něhož byly čočky vyrobeny, je jedním z nejčastěji využívaných materiálů, početné klinické studie i tisíce implantovaných čoček celosvětově dokazují bezpečnost a biokompatibilitu tohoto materiálu, o vadný materiál se rozhodně nejedná.

13. Výslechem zpracovatelů znaleckého posudku při jednání před soudem prvního stupně byly potvrzeny písemně podané závěry, že poskytnutá péče ze strany žalované v podobě stanovení diagnózy a následného postupu byla v souladu s uznávanými medicínskými standardy, operační výkony proběhly bez komplikací u obou očí a bylo dosaženo stanoveného cíle. Problémy uváděné žalobcem jsou nestandardní, vznikají bezprostředně po operaci a implantaci čočky, na kterou si pacient postupem času zvyká. Obtíže uváděné žalobcem mohou souviset s předchozím astigmatismem, kdy nařasení pouzdra je často přítomno u krátkozrakých pacientů, nesouvisí s implantátem implantovaným do oka, jedná se o anatomickou záležitost pouzdra čočky, kdy astigmatismus je nepravidelným zakřivením rohovky, což brání paprskům světla spojit se do jednoho. V operačním protokolu u žalobce bylo uvedeno sériové číslo čočky, což je naprosto dostatečné, standardně se s pacienty neřeší výrobce čočky, řeší se typ a její fyzikální vlastnosti, což v případě žalobce bylo žalovanou splněno. Podle zdravotní dokumentace vadný materiál čočky u žalobce není přítomen, hydrofilní akrylát má nezastupitelnou cenu při odstranění katarakty, poněvadž má mnohem větší obsah vody a je biokompatibilní. Vliv vadné haptiky u žalobce nebyl zjištěn, z důvodu jeho většího oka nemohlo dojít ke zmáčknutí implantované umělé čočky, strie jsou minimální komplikací, která byla řešena pomocí laseru.

14. Podle ustanovení § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z“.), při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

15. Podle ustanovení § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

16. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který odvolací soud považuje za úplný a správný, pod citovaná zákonná ustanovení a ustálenou judikaturu dovolacího soudu zabývající se danou problematikou, se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci nebyly naplněny zákonem stanovené předpoklady vzniku odpovědnosti žalované za tvrzenou újmu na zdraví žalobce, kterými jsou protiprávní úkon, tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem (právním řádem), existence újmy, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem újmy a zavinění ve formě úmyslu či nedbalosti. Porušením právních povinností je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak osoba skutečně jednala, a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno, stejně jako vznik škody či příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a újmou a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin. Mezi protiprávním úkonem a újmou musí existovat vztah příčiny a následku. Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže újma je podle obecné povahy, obvyklého chodu věci a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu. Současně se musí prokázat, že újma by nenastala bez této příčiny.

17. U újmy na zdraví jde o zjištění, zda protiprávní úkon byl vyvolávajícím činitelem poškození zdraví. Příčinná souvislost mezi léčebným postupem, který nebyl lege artis (v souladu s dostupnými poznatky vědy), a újmou na zdraví pacienta, jako jedna ze základních podmínek vzniku odpovědnosti zdravotnického zařízení za újmu, musí být najisto postavena. Na straně žalující je tedy důkazní břemeno o tvrzené příčinné souvislosti, tudíž v případě jeho neunesení stíhají žalující stranu nepříznivé následky spočívající v tom, že žalobě nemůže být vyhověno.

18. I když je pro tzv. medicínské spory obvyklé, že vztah příčiny a následku nelze vždy postavit zcela najisto, tj. na 100 %, soudní praxe důvodně vyžaduje splnění této podmínky prokázané alespoň s vysokou mírou pravděpodobnosti či stupněm hraničícím s jistotou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1628/2013, soubor C 14066).

19. Provedeným dokazováním (zejména znaleckým zkoumáním) nebylo v daném případě shledáno žádné profesní pochybení na straně žalované kliniky, v jejím postupu při obou operacích očí žalobce, které byly postupem lege artis, tj. byly provedeny a indikovány v souladu s dostupnými poznatky vědy.

20. Stejně tak se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná poskytla žalobci před operacemi dostatek informací pro udělení informovaného souhlasu. Odpovědnost žalované jako poskytovatele zdravotní péče za újmu na zdraví v případě nedostatečného poučení o možných rizicích zákroku, ač jinak byla zdravotnická služba poskytnuta lege artis, nastává jen tehdy, prokáže-li pacient, že při znalosti rozhodných skutečností (o nichž měl být poučen) bylo reálně pravděpodobné, že by se rozhodl jinak, tj. že zákrok nepodstoupí, což v případě žalobce prokázáno nebylo (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3100/2021 nebo ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013). V mnoha případech (zejména tam, kde neprovedení zákroku představuje větší riziko poškození zdraví než jeho provedení) bude platit, že i kdyby žalobce (pacient) býval onu chybějící informaci před zákrokem měl (výrobce, model, technické parametry čočky), rozhodl by se zcela stejně, tedy že výkon (operaci katarakty) vzhledem ke zhoršujícímu se vidění podstoupí. Pak je ovšem spravedlivé, aby důsledky lege artis provedeného zákroku i riziko jeho případného nezdaru nesl sám. To je v souladu s tradiční zásadou, že poškozený nese následky náhody, která jej postihla (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009 nebo ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013).

21. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je tedy nutno uzavřít, že základ nároku žalobce na náhradu újmy na zdraví je vůči žalované nedůvodný a neoprávněný, kdy v podrobnostech odkazuje odvolací soud na přiléhavé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku.

22. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně a logicky a vypořádal se se všemi argumenty účastníků, které byly z pohledu uplatněné právní normy pro rozhodnutí ve věci významné.

23. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované náhrady újmy v celkové výši 10 000 000 Kč s příslušenstvím, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejících výroků o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech řízení státu, když při výpočtu nákladů řízení úspěšné žalované soud prvního stupně nijak nepochybil, stejně tak jako při výpočtu nákladů řízení vynaložených v souvislosti s podaným znaleckým posudkem.

24. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je na straně úspěšné žalované dáno dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které jsou tvořeny odměnou za právní zastupování, a to za dva úkony právní služby po 10 300 Kč dle ustanovení § 9a odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, podle něhož se za tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv s návrhem na náhradu nemajetkové újmy považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva, nejvýše však částka 500 000 Kč. Ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (odvolání žalované a účast na jednání před odvolacím soudem dne 24. 2. 2026) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za ztrátu času ve výši 900 Kč, tj. šest půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 4 advokátního tarifu a cestovné k odvolacímu jednání dne 24. 2. 2026 ve výši 1 986,50 Kč, ze , adresa, a zpět, tj. 250 km, osobním vozidlem , název, registrační značky , SPZ, při průměrné spotřebě 6,0 l motorové nafty a ceně 1 l pohonných hmot 34,10 Kč dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení žalované částku 29 507,67 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalobci tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.