17 CO 6/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený Mgr. jméno příjmení, advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa zastoupený JUDr. jméno příjmení, advokátkou se sídlem adresa o 29.141 Kč s příslušenstvím a 308.032,50 Kč s příslušenstvím, o odvoláních žalovaného proti rozsudkům Okresního soudu v Třebíči ze dne 24. 1. 2019, č. j. 5 C 17/2016-224, a ze dne 23. 9. 2021, č. j. 5 C 17/2016-314,

I. Rozsudky soudu prvního stupně se ve výrocích I, kterými byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 29.141 Kč a částku 308.032,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z těchto částek od datum do zaplacení, a ve výrocích II o nákladech řízení, potvrzují.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 25.050 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, ulice a číslo.

1. Okresní soud v Třebíči („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl ve věci dvěma rozsudky, a to rozsudkem ze dne 24. 1. 2019, č. j. 5 C 17/2016-224, kterým ve výroku I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 29.141 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II) a rozsudkem ze dne 23. 9. 2021, č. j. 5 C 17/2016-314, kterým ve výroku I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 308.032,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 131.174 Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa (výrok II).

2. Oba tyto rozsudky napadl odvoláním žalovaný, poněvadž nesouhlasí se skutkovými i právními závěry, které vyslovil soud prvního stupně, když nesprávně aplikoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž při posuzování otázky, kdy se poškozený dozvěděl o škodě, je potřeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě. Soud prvního stupně dle názoru odvolatele nesprávně dovodil, že žalobce se o škodě, která mu měla vzniknout na izolaci sklepa a základové desce dozvěděl až od odborníka jméno příjmení dne datum. Žalobce byl vždy přítomen při provádění izolace ve sklepě a základové desky žalovaným, tj. před tímto datem, musel tedy vědět, že pokud se izolace nedodělá nebude splňovat svůj účel, o čemž byl žalovaným obeznámen. Jelikož poskytnutá záloha byla vyčerpána a žalobce odmítl poskytnout další, nemohla být izolace sklepa žalovaným dodělána, o čemž žalobce informoval. Dále žalovaný namítl, že první prokazatelná reklamace vad střechy vyplývá až z SMS zprávy žalobce ze dne datum, když z předchozí konverzace mezi účastníky nevyplývá žádné uplatnění odpovědnosti za vady, žalovaný pouze vyjadřuje, co jede udělat. Žalobce po celou dobu řízení uplatňoval svoje nároky po žalovaném z titulu náhrady škody, nikoliv jako nároky z odpovědnosti za vady, žádné nároky z vad díla, resp. odpovědnosti za vady, dosud nevznesl, nedošlo ke stavění promlčecí lhůty, žalobce své právo neuplatnil ve lhůtě tří let, naopak uplatnil právo zcela jiné (nárok na náhradu škody). Dle názoru žalovaného je nárok z odpovědnosti za vady promlčen, žaloba měla být v celém rozsahu zamítnuta a navrhl, aby odvolací soud napadené rozsudky soudu prvního stupně v tomto směru změnil.

3. Žalobce se k odvoláním žalovaného vyjádřil písemně s tím, že napadené rozsudky soudu prvního stupně považuje co do právního posouzení i skutkových zjištění za správné a dostatečně odůvodněné. V řízení byla zcela dostatečně prokázána klíčová tvrzení žalobce, že teprve při prohlídce sklepních částí domu dne datum, kde žalovaný prováděl na základě dohody se žalobcem práce, odborný pracovník jméno příjmení sdělil, že žalovaný způsobil žalobci škody i na izolaci základové desky a sklepu domu, tyto vady žalobci poslal, též jejich rozsah, důsledky v budoucnu a výši nákladů na opravu. Předtím žalobce o vadách na izolaci základové desky a sklepu nevěděl, nerozpoznal jejich existenci ani rozsah, vady se zatím nijak neprojevovaly. Na rozdíl od technicky a odborně složitých vad střechy, bylo možné vady na základové desce a sklepu vymezit a vyčíslit bez znaleckého zkoumání. Soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že žalobce ohledně vady díla zhotoveného žalovaným na izolaci sklepa a základové desky se dozvěděl až dne datum. Odvolání žalovaného považuje žalobce za nedůvodné i pokud směřovalo proti druhému rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 308.032,50 Kč s příslušenstvím, neboť vázán právním názorem dovolacího soudu soud prvního stupně za nezměněného skutkového stavu dospěl ke správnému závěru ohledně této částky představující náklady potřebné k odstranění vady díla provedeného žalovaným (hydroizolace střechy). Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud oba napadené rozsudky soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného byla podána v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřují proti rozhodnutím, proti nimž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozsudky soudu prvního stupně v celém jejich rozsahu, jakož i řízení, která jeho vydání předcházela, a po spojení obou věcí ke společnému projednání a rozhodnutí dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

5. Odvolací důvody, o které žalovaný opřel svá odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn. že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne datum se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 663.525,25 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok opíral o tvrzení, že v roce 2013 si u žalovaného objednal zhotovení střechy a hydroizolace sklepa a základové desky na svém rodinném domě ve obec. Žalovaný od něho postupně na tyto práce převzal zálohy v celkové výši 256.250 Kč. Žalovaný objednané práce na domě žalobce zhotovil, zpočátku vypadalo vše v pořádku. Po krátké době se však začaly objevovat vady bránící řádnému užívání nemovitosti. Žalobce proto dne datum poprvé u žalovaného reklamoval střechu, fólie nebyla ukotvená, a vítr její část odtrhl. Dne datum reklamoval žalobce u žalovaného zatékání střechy a totéž dne datum, kdy žalovaný přislíbil, že se na závadu přijde podívat. Od té doby však se žalobcem nekomunikuje, a dokonce prohlásil, že mu žádnou střechu nedělal, nikdy na jeho stavbě nebyl a neví, co od něj žalobce chce. Žalobce byl nucen nechat si vyhotovit znalecký posudek na práce vykonané žalovaným, za který zaplatil znaleckému ústavu právnická osoba 33.880 Kč. Znalci konstatovali, že práce byly žalovaným provedeny neodborně a vybraný materiál na izolaci střechy byl absolutně nevhodný. Žalovaný byl nucen vyhledat firmu i na opravu sklepa, včetně základové desky, oslovil podnikatele jméno jméno, který sklep dokončil, odstranil všechny závady hydroizolace ve sklepě a na základové desce, za což mu žalobce zaplatil 29.141 Kč. Práce (dílo) provedené žalovaným na hydroizolaci sklepa a základové desky vykazovalo vady popsané odborníkem jméno příjmení, který při prohlídce domu dne datum žalobce na tyto vady upozornil, popsal jejich rozsah, jejich důsledky v budoucnu i možnosti a náklady jejich opravy. Střechu domu musel žalobce v důsledku vadně provedeného díla žalovaným celou asanovat, nechat ji zhotovit novou, náklady na tuto opravu byly vyčísleny ve znaleckém posudku znaleckého ústavu právnická osoba na částku 274.152,50 Kč.

7. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě popřel, že by mezi ním a žalobcem byla uzavřena smlouva o dílo v rozsahu tvrzeném žalobcem, pouze vzhledem k dobrým kamarádským vztahům mu žalovaný přislíbil výpomoc se stavbou domu. Žalovaný žalobci nikdy nevystavil žádný zakázkový list ani fakturu na stavební práce, zakázku žalovaný neprováděl jako podnikatel, byl pouze žalobci nápomocen při stavebních pracích jako fyzická osoba. Pokud žalovaný převzal od žalobce nějaké finanční prostředky, nejednalo se o zálohy na stavební práce, ale o zálohy na dodávky materiálu, který měl žalovaný možnost nakoupit bez DPH. Žalovaný trval na tom, že zakázku si žalobce prováděl svépomocí za účasti žalovaného a dalších osob. ulice postupy si žalobce určoval a schvaloval převážně sám, i přes některá zásadní upozornění žalovaného. Izolace a svařování střechy byly prováděny za nevyhovujících klimatických podmínek, na což byl žalobce několikrát žalovaným upozorňován, stejně jako na nutnost dokončení hydroizolací podsklepené a nepodsklepené části domu, aby nedošlo k jejímu zbytečnému poškození. Žalovaný žalobcem tvrzený nárok neuznal ani z titulu odpovědnosti za škodu, ani z titulu odpovědnosti za vady, neboť mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o dílo, žalobce nebyl schopen uvést, na jaké ceně díla se účastníci dohodli.

8. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 11. 10. 2016, č. j. 5 C 17/2016-127, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 337.173,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení, ohledně částky 326.351,75 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

9. Tento rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláním žalovaného, které směřovalo do přísudečného výroku a výroku o nákladech řízení mezi účastníky, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 31. 1. 2018, č. j. 17 Co 101/2017-165, kterým napadený rozsudek v těchto výrocích zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přistoupil ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně v důsledku námitky promlčení vznesené žalovaným v podaném odvolání, poněvadž skutková tvrzení a důkazy provedené v prvoinstančním řízení neumožnily odvolacímu soudu posoudit rozhodné skutečnosti z pohledu hmotněprávní úpravy promlčení a přijmout závěr o promlčení žalobou uplatněného nároku.

10. Soud prvního stupně v dalším řízení rozhodl rozsudkem ze dne 27. 3. 2018, č. j. 5 C 17/2016-187, kterým žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 337.173,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení a náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 55.272 Kč, když dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu škody není promlčen, neboť u střechy se o škodní události spočívající v odletu fólie žalobce dozvěděl dne datum, zatékání do střechy zjistil dne datum, nemohl být v té době schopen následky této škodní události alespoň přibližně vyčíslit v penězích, o škodě se dozvěděl až ze znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem právnická osoba dne datum. Nárok žalobce na náhradu škody na hydroizolaci sklepa a základové desky soud prvního stupně rovněž vyhodnotil jako nepromlčený, když z cenové nabídky podnikatele jméno jméno dne datum se žalobce dozvěděl o škodě objektivně vyčíslitelné v penězích.

11. Tento rozsudek napadl odvoláním žalovaný, který nesouhlasil s posouzením námitky promlčení soudem prvního stupně s tím, že je potřeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného žalobce o vzniklé škodě. Krajský soud v Brně o odvolání žalovaného rozhodl rozsudkem ze dne 30. 10. 2018, č. j. 17 Co 72/2018-213, kterým rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 308.032,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl a ve zbývající části výroku I ohledně částky 29.141 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku promlčení nároku žalobce na náhradu škody ve výši 308.032,50 Kč představující náklady vynaložené na opravu střechy vyčíslené znaleckým ústavem právnická osoba Ohledně nároku žalobce ve výši 29.141 Kč s příslušenstvím představující náklady na opravu a dokončení hydroizolace sklepa a základové desky odvolací soud shledal závěr soudu prvního stupně o nepromlčení tohoto nároku za předčasný, neboť nebylo dostatečně zjištěno, kdy žalobce nabyl vědomost o škodě, jak se tyto vady projevovaly, kdy je poprvé žalobce zjistil.

12. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 25 Cdo 1769/2019-281, kterým rozsudky soudů obou stupňů, jimiž bylo rozhodnuto o částce 308.032,50 Kč s příslušenstvím, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud ve svém rozhodnutí vyslovil závazný právní názor, že žalobce požaduje částku 274.152,50 Kč s příslušenstvím představující náklady, které musel vynaložit na zhotovení nové hydroizolace střechy svého domu poté, kdy vyšlo najevo, že hydroizolace provedená žalovaným je zcela vadná, neplní svůj účel a musí být odstraněna. Je tedy zřejmé, že požaduje zaplatit náklady, které vynaložil na opravu nekvalitně provedeného díla, a proto se jedná o nárok z odpovědnosti za vady, nikoliv o nárok na náhradu škody. Částku 33.880 Kč, kterou žalobce zaplatil za vypracování znaleckého posudku, je nutno posoudit jako náklady spojené s uplatněním žalobou požadované pohledávky, jež sdílí osud pohledávky hlavní (§ 121 odst. 3 obč. zák.). Z těchto závěrů dovolacího soudu vyplývá, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dílo, jedná se o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 52 odst. 1 obč. zák.), nikoliv o nárok na náhradu škody, jak byl chybně v dosavadním řízení posouzen soudem nalézacím i odvolacím.

13. V mezidobí (před vydáním zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu) rozhodl soud prvního stupně ohledně částky 29.141 Kč s příslušenstvím rozsudkem ze dne 24. 1. 2019, č. j. 5 C 17/2016-224, kterým žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Vyšel z dosud zjištěného skutkového stavu, doplnil dokazování výpovědí svědka jméno příjmení a uzavřel, že žalobce nabyl vědomost o vadách díla zhotoveného žalovaným na hydroizolaci sklepa a základové desky dne datum od tohoto odborníka, předtím si těchto vad díla jako laik nemohl být vědom, neboť se nijak neprojevovaly. Za odstranění těchto vad žalobce zaplatil podnikateli jméno jméno částku 29.141 Kč, kdy tento nárok žalobce shledal soud prvního stupně důvodným z titulu náhrady škody (§ 415 a § 420 odst. 1 obč. zák.) vycházeje přitom ze svého předchozího právního hodnocení potvrzeného soudem odvolacím, která byla Nejvyšším soudem shledána nesprávnými.

14. Vázán právním názorem dovolacího soudu soud prvního stupně v dalším řízení, jehož předmětem zůstala částka 308.032,50 Kč s příslušenstvím, sestávající z nároku žalobce na náhradu nákladů potřebných k odstranění vady díla provedeného dle smlouvy žalovaným na hydroizolaci střechy v částce 274.152,50 Kč a částky 33.880 Kč zaplacenou žalobcem za vypracování znaleckého posudku, dospěl za nezměněného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná.

15. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že vady díla provedeného žalovaným byly žalobcem žalovanému vytknuty dne datum a následně ve dnech datum, datum, datum, datum, datum a datum, kdy žalobce opakovaně marně vyzýval žalovaného ke splnění jeho povinnosti zhotovitele odstranit vady díla, k čemuž mu poskytl dostatečnou lhůtu. Žalovaný svou zákonnou povinnost odstranit vady díla ani částečně nesplnil a přestal se žalobcem zcela komunikovat. Žalovaný (zhotovitel) odpovídá za vady, které měla věc (dílo) při převzetí, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Za dané situace žalobci nezbylo, než vady díla nechat odstranit jiným podnikatelským subjektem, na což bylo třeba vynaložit odůvodněné náklady obvyklé v místě i čase vyčíslené znaleckým ústavem právnická osoba na částku 274.152,50 Kč, závěry znaleckého zkoumání nebyly žádným z účastníků zpochybněny. Žalobce za vypracování znaleckého posudku vynaložil náklady ve výši 33.880 Kč, které představují náklady spojené s uplatněním žalobou požadované pohledávky, jež zásadně sdílí osud pohledávky hlavní.

16. Rozhodné hmotné právo se podává z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, věc se tudíž posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o právní poměry vzniklé před datum (dále jen„ obč. zák.“).

17. V období od datum do datum se zřetelem ke znění § 634 odst. 1 obč. zák. nebylo ujednání o výši ceny díla obligatorní náležitostí smlouvy o dílo. I bez takové dohody smlouva vznikla, bylo-li dosaženo dohody o předmětu smlouvy a o tom, že za provedení díla objednatel poskytne zhotoviteli odměnu (úplatu), aniž by musela být určena konkrétní částka (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 31 Cdo 1717/2015).

18. Vycházeje ze závazného právního názoru dovolacího soudu a skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který odvolací soud považuje za úplný a správný, lze uzavřít, že mezi účastníky byla v roce 2013 ústní formou platně uzavřena smlouva o dílo, kdy se dohodli na předmětu smlouvy – rozsahu prací, které žalovaný ve prospěch žalobce na jeho rodinném domě provede, aniž musela být dohodnuta konkrétní částka, kterou žalovaný (zhotovitel) za provedení díla od žalobce (objednatele) obdrží. Koncem roku 2013 žalobce od žalovaného dílo spočívající ve zhotovení střechy a hydroizolace sklepa a základové desky domu převzal. Tyto práce ihned vykazovaly vady a staly se pro žalobce v důsledku vadného plnění bezcennými, neboť od jiného dodavatele si žalobce musel nechat zhotovit střešní plášť zcela nový a hydroizolaci sklepa a základové desky musel nechat opravit a dodělat, za což zaplatil podnikateli jméno jméno 29.141 Kč Náklady na zhotovení nové hydroizolace střechy, které žalobce byl nucen vynaložit, byly vyčísleny znaleckým posudkem znaleckého ústavu právnická osoba na částku 274.152,50 Kč Žalobce reklamoval vady díla (střechy) bezprostředně po jejím předání, dne datum, kdy odlétla část fólie, zatékání do střechy reklamoval dne datum, vadnou hydroizolaci sklepa a základové desky zjistil dne datum, vždy požadoval po žalovaném odstranění vad díla (§ 648 odst. 1 obč. zák.), k čemuž žalovanému poskytl dostatečnou lhůtu. Žalovaný reklamaci vad žalobcem nevyhověl, neuznal svoji odpovědnost za vady, vady díla ani částečně neopravil, přestal se žalobcem komunikovat, dokonce popřel uzavření smlouvy o dílo.

19. Podle ustanovení § 633 odst. 1 obč. zák., zhotovitel je povinen dílo provést podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době. Je-li pro provedení díla stanovena závazná technická norma, musí provedení odpovídat této normě.

20. Podle ustanovení § 653 odst. 1 obč. zák., zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená oprava nebo úprava při převzetí věci objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době.

21. Vycházeje ze shora citovaných zákonných ustanovení je nutno dovodit, že povinnost provést zhotovitelem dílo řádně znamená, že zhotovitel musí postupovat odborně, způsobem, jakým se obvykle při provedení díla k tomu kvalifikovanými osobami postupuje. Porušení povinnosti zhotovitele splnit řádně závazek je předpokladem odpovědnosti za vady. Odpovědnost za vady sleduje, aby se nabyvateli dostalo ze závazkového právního vztahu smluvené plnění bez jakýchkoliv vad. Cestou odpovědnosti za škodu není možné dosáhnout odčinění majetkové újmy fyzické osoby spočívající v samotné vadnosti zhotovené věci, díla nebo provedené opravě. příjmení této majetkové újmy může být přiznána vždy jen v rámci odpovědnosti za vady (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1618/2001, ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1612/2004, ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1619/2007). Nárok na náhradu nákladů potřebných k odstranění vady provedené opravy je nárokem z odpovědnosti zhotovitele za vady provedené opravy, nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady, se nelze domáhat z titulu náhrady škody (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1849/2001 uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

22. Odvolací soud vázán právním názorem soudu dovolacího uzavírá, že cestou odpovědnosti za škodu není možné dosáhnout odčinění majetkové újmy žalobce spočívající ve vadnosti zhotovení věci (díla) žalovaným, tj. ve vadnosti zhotovení střechy jeho rodinného domu a hydroizolace sklepa a základové desky, újma žalobce spočívá ve vadnosti plnění poskytnutého žalovaným (zhotovitelem). Nárok, který žalobce podanou žalobou uplatnil, je nárokem na náhradu nákladů potřebných k odstranění vad provedeného díla, je nárokem z odpovědnosti za vady. Žalobce se domáhá náhrady nákladů, které vynaložil na opravu (předělání) nekvalitně provedeného díla, jedná se o nárok z odpovědnosti za vady, nikoliv o nárok na náhradu škody, nedomáhá-li se nákladů, jež vynaložil na odstranění škody, která mu vznikla následkem nekvalitně provedeného díla. Důvodným je i nárok žalobce na zaplacení částky 33.880 Kč, která představuje náklady spojené s uplatněním žalobou požadované pohledávky (na vypracování znaleckého posudku) a zásadně sdílí osud pohledávky hlavní (§ 121 odst. 3 obč. zák.).

23. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně ve věci úplně a správně zjistil skutkový stav a dospěl ke správným právním závěrům, s nimiž se odvolací soud ztotožnil a které jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, a proto oba napadené rozsudky v přísudečných výrocích I, jimiž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 29.141 Kč a částku 308.032,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z těchto částek od datum do zaplacení, jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejících výroků II o nákladech řízení mezi účastníky, když náklady řízení úspěšného žalobce byly soudem prvního stupně vypočteny ve správné výši.

24. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž úspěšnému žalobci přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívají ve odměně advokáta za dva úkony právní služby po 9.660 Kč (vycházeje z tarifní hodnoty 337.173,50 Kč – předmětu odvolacího řízení) dle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (účast na jednání před odvolacím soudem ve dnech datum a datum), za jeden úkon v poloviční výši 4.830 Kč (§ 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu) za účast při jednání odvolacího soudu dne datum, při němž došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí. K těmto třem úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení přísluší tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkové náklady odvolacího řízení účelně vynaložené žalobcem činí částku 25.050 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalovanému, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.