5 C 17/2016

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 29 141 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 141 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 29 141 Kč od 20. 5. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 2. 2016 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 663 525,25 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody a zaplacení nákladů vynaložených žalobcem před zahájením řízení.

2. Rozsudkem ze dne 11.10.2016, č.j. 5 C 17/2016-127, Okresní soud v Třebíči uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 337 173.50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 20.5.2016 do zaplacení do 3 měsíců od právní moci rozsudku. Ohledně další částky 326 351,75 Kč a zbývající části žalobou uplatněného nároku na příslušenství pohledávky žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. V zamítavém výroku II. tento rozsudek nabyl právní moci, vyhovující výrok I. a související výrok III. o nákladech řízení Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 1. 2018, č.j. 17 Co 101/2017-165, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně s tím, že je třeba, aby se tento soud ještě vyrovnal s námitkou promlčení vznesenou v průběhu odvolacího řízení žalovaným. Dalším rozsudkem ze dne 27. 3. 2018, č.j. 5C 17/2016-187, Okresní soud v Třebíči žalobě ohledně částky 337 173,50 Kč s příslušenstvím vyhověl a o nákladech řízení rozhodl, že je žalovaný povinen žalobci zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 55 272 Kč. Na základě odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 10. 2018, č.j. 17 Co 72/2018-213, tento rozsudek ohledně částky 308 032,50 Kč s příslušenstvím z této částky změnil tak, že žalobu v této části zamítl s tím, že odlišně od soudu prvního stupně posoudil otázku důvodnosti námitky promlčení vznesené žalovaným a dospěl k závěru, že v této části je nárok žalobce promlčen. Ve zbývající části ohledně částky 29 141 Kč a příslušenství z této částky a výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Uložil přitom soudu prvního stupně posoudit rozhodné skutečnosti týkající se nákladů žalobce na opravu a dokončení izolace sklepa a základové desky domu žalobce z pohledu hmotněprávní úpravy promlčení nároku žalobce a přijmout závěr ohledně důvodnosti námitky promlčení této části žalobou uplatněného nároku s tím, že v tomto směru je třeba uvažovat a stanovit počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby od okamžiku, kdy žalobce získal vědomost o skutkových okolnostech, které mohly vést k závěru o odpovědnosti žalovaného za škodu na zhotovené izolaci sklepa a základové desce.

3. Soud prvního stupně následně vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení ohledně okolností naznačených odvolacím soudem. Žalobce na tuto výzvu svoje tvrzení doplnil tak, že se o škodách vzniklých mu na izolaci sklepa a základové desky v důsledku zavinění žalovaného dozvěděl až od zhotovitele dalších nedodělků a oprav na stavbě [jméno] [příjmení], který mu teprve při prohlídce jeho domu dne 5. 11. 2014 popsal tyto vady, jejich rozsah i jejich důsledky v budoucnu, i možnosti a náklady jejich nápravy. Teprve tohoto dne se tak žalobce dozvěděl o jemu vzniklé škodě i jejím rozsahu, předtím se vady díla zhotoveného žalovaným na izolaci sklepa i základové desky neprojevovaly a zjistit je jako laik nemohl.

4. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 24. 1. 2019 nedostavil, přestože k němu byl řádně předvolán, a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Při tomto jednání soud doplnil dokazování o výpověď svědka [jméno] [příjmení], který ve své výpovědi v podstatě potvrdil správnost doplněných skutkových tvrzení žalobce. Zejména uvedl, že v listopadu 2014 jako OSVČ spolupracoval s podnikatelem [jméno] [jméno] a podílel se na zakázce pro žalobce. Při provádění díla z vlastní iniciativy zjistil vady díla provedeného žalovaným spočívající v tom, že při izolaci sklepa nebyla fólie zvednutá na úroveň terénu a nebyla zatmelena, což by mělo za následek možné zatékání při srážkách. Dále zjistil nedodělky na základové desce spočívající v tom, že nebyl izolovaný sklep. Jednalo se o vady závažné, které bylo nutno odstranit, přičemž těchto vad si osoba nemající zkušenosti s prováděním stavebních prací nemusela být vědoma, a žalobce si do té doby nebyl těchto vad vědom. Celková cena za odstranění těchto vad asi 29 000 Kč byla v místě a čase obvyklá a vynaložení nákladů žalobcem na jejich odstranění v této výši bylo plně způsobeno vadným provedením díla žalovaným.

6. O pravdivosti svědka [jméno] [příjmení] nemá soud pochyb a v souladu s ní dospěl k závěru, že žalobce v této části jemu vzniklé škody získal vědomost o vadách díla zhotoveného žalovaným na izolaci sklepa a základové desky až dne 5. 11. 2014 z iniciativy svědka, předtím si existence těchto vad díla jako laik nemusel být vědom, a až tímto dnem počala běžet žalobci subjektivní dvouletá promlčecí doba stanovená v § 106 odst. 1 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), neboť z důvodů uvedených již v předchozích rozhodnutích soudu prvního stupně i odvolacího soudu musel na právní vztah mezi účastníky aplikovat ustanovení občanského zákoníku právě v tomto znění. Je přitom zřejmé, že nárok žalobce byl v dosud nerozhodnuté části uplatněn v objektivní tříleté promlčecí době dle § 106 odst. 2 občanského zákoníku ve stejném znění a ke stavení běhu promlčecí doby dle § 112 občanského zákoníku ve stejném znění došlo podáním žaloby, tedy dnem 2. 2. 2016. Námitka promlčení vznesená žalovaným tak v dosud nerozhodnuté části žaloby není důvodná.

7. Co do důvodnosti žaloby na náhradu škody v dosud nerozhodnuté části je při nezměněném skutkovém stavu od posledního rozhodnutí soudu prvního stupně soud i nadále přesvědčen, že byť mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o dílo, žalovaný ve prospěch žalobce na základě ústního ujednání účastníků provedl dílo spočívající ve zhotovení střechy a izolace sklepa a základové desky, přičemž za zhotovení tohoto díla žalobce žalovanému zaplatil částky uvedené v rozsudku ze dne 11. 10. 2016 v celkové výši 256 250 Kč. Toto dílo mělo v části týkající se izolace sklepa a základové desky vady popsané žalobcem i svědkem [jméno] [příjmení] a za odstranění těchto vad zaplatil žalobce podnikateli [jméno] [jméno] částku 29 141 Kč včetně DPH, přičemž se jednalo o cenu obvyklou v místě a čase. I nadále je pak soud názoru akceptovaném i odvolacím soudem, že si žalovaný při provádění prací pro žalobce počínal v rozporu s ustanovením § 415 občanského zákoníku zakotvujícím princip obecné prevenční povinnosti, podle něhož je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí, a jeho jednání je tak porušením právní povinnosti ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku. Lze tak uzavřít, že ohledně částky 29 141 Kč jsou splněny zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobci a tento nárok žalobce není promlčen.

8. Předmětný nárok žalobce na náhradu škody je dluhem splatným na výzvu dle § 563 občanského zákoníku, přičemž při neexistenci jiné výzvy k plnění zaslané žalovanému je třeba za výzvu žalovanému ke splnění dluhu považovat žalobu. Tato byla žalovanému doručena 18. 5. 2016, dnem následujícím byl povinen žalobci plnit, a dnem 20. 5. 2016 se žalovaný ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Žalobci tak počínaje tímto dnem vzniklo dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení vedle plnění, přičemž dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila k prvnímu dni prodlení zákonná výše úroků z prodlení 8,05% ročně. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud žalobě v dosud nerozhodnuté části vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. Převážně byl v celém řízení před soudy obou stupňů úspěšný žalovaný, a obecně by mu tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Dle názoru soudu však nelze přehlédnout, že žalovaný svým zaviněním nepochybně způsobil žalobci škodu převyšující 337 000 Kč a jediným důvodem pro zamítnutí žaloby ohledně částky 308 032,50 Kč bylo důvodné vznesení námitky promlčení žalovaným až v průběhu odvolacího řízení. Za této situace dospěl soud k závěru, že povaze a okolnostem věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a takto o nákladech řízení také rozhodl.