17 Co 60/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Jitky Levové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 88 219 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. září 2024, č.j. 33 C 211/2021-270,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadených výrocích I. a V. potvrzuje.

II. Žalovaný povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce výši 12 472,68 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobce se podanou žalobou původně domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky ve výši 90 944 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené žalovaným dne 11. 12. 2019 při jeho dvojím vstupu do prostor společnosti žalobce uvedeného dne, při němž mělo dojít k fyzickému napadení zaměstnankyně , jméno FO, žalovaným, způsobení její pracovní neschopnosti, zhoršení zdravotního stavu další zaměstnankyně , jméno FO, , poškození trezorové (kartotékové) skříně odvrtáním zámku žalovaným a ke vniku škody z provozního uzavření firmy 16.–17. 12. 2019. Žalobcem požadovaná celková jistina náhrady sestávala z ceny za pořízení nové trezorové skříně namísto poškozené skříně ve výši 8 586 Kč, částky 8 115 Kč za náhradu mzdy , jméno FO, a částky 5 450 Kč za náhradu mzdy , jméno FO, vyplácené žalobcem uvedeným zaměstnankyním po dobu jejich následné pracovní neschopnosti, a částky 68 792,98 Kč za mzdové náklady hrazené zaměstnancům během dvoudenního uzavření firmy žalobce po incidentu vyvolaném jednáním žalovaného. Žalobce později část žaloby vzal zpět v částce 2 725 Kč s příslušenstvím odpovídající polovině původně požadované náhrady mzdy vyplacené zaměstnankyni , jméno FO, ve výši 5 450 Kč s příslušenstvím.

2. Soud prvního stupně rozhodl o podané žalobě po částečném zastavení řízení v částce 2 725 Kč s příslušenstvím k částečnému zpětvzetí žaloby shora označeným rozsudkem, jímž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 13 458 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 21.5.2021 do zaplacení vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu do částky 74 761 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 21.5.2021 do zaplacení zamítl (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 10 053 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení ve výši 2 499, 82 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a žalovanému povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení ve výši 434,18 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). Po provedeném řízení soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne , datum, žalovaný spolu se svou manželkou, členkou dozorčí rady žalobkyně, vstoupil do prostor společnosti a opakovaně se domáhal přístupu k interním dokumentům, jež byly uloženy v uzamčené kartotékové (v řízení též označované za trezorovou) skříni v kanceláři zaměstnankyň. Nejprve kolem 9:30 hodin došlo ke konfliktu mezi žalovaným a zaměstnankyní , jméno FO, . Ta se snažila žalovanému zabránit v otevření skříně položení své ruky na zámek, načež ji žalovaný uchopil za zápěstí, zkroutil jí ruku za záda, přitlačil ji v předklonu ke stolu a udržoval ji v této poloze několik sekund. Incident probíhal v přítomnosti dalších zaměstnankyň a byl bezprostředně oznámen , právnická osoba, . Zaměstnankyně , jméno FO, následně vyhledala ošetření, přičemž lékařská zpráva zachycuje bolestivý stav ramene, omezenou hybnost a doporučení klidového režimu. Byla jí vystavena pracovní neschopnost trvající do 5.1.2020 a žalobce jí vyplatil náhradu mzdy v zákonné výši 8 115 Kč. Soud prvního stupně uznal, že tento nárok byl způsoben jednáním žalovaného. Další zaměstnankyně, , jméno FO, , byla svědkem téhož incidentu, který na ni působil intenzivním stresem; po psychickém rozrušení pociťovala bolest na hrudi a zašla do nemocnice až večer téhož dne. Byla hospitalizována se suspektními srdečními obtížemi, lékaři popsali stav psychosomatického charakteru vyvolaného akutní zátěží. Následně byla této zaměstnankyni vystavena pracovní neschopnost do 7.1.2020. Žalobce jí vyplatil náhradu mzdy ve výši 5 450 Kč, z čehož však po částečném zpětvzetí žaloby uplatnil jen polovinu v částce 2 725 Kč. Taktéž tento nárok soud prvního stupně shledal v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného. Dále bylo provedeným dokazováním zjištěno, že ve stejný den kolem 10:40 hodin se žalovaný do téže kanceláře žalobce vrátil, vybaven vrtačkou, a odvrtal zámek předmětné trezorové skříně. Ze skříně následně vyjmul dvě osobní složky zaměstnanců a předal je své manželce. Skříň byla odvrtáním zámku nenávratně poškozena. Cena opravy podle nezávislého technického posouzení činila 2 618 Kč. Tento nárok soud prvního stupně rovněž uznal jako prokázaný. Nárok žalobce na náhradu kupní ceny zcela nové skříně nicméně soud prvního stupně částečně zamítl, protože bylo možné obnovit funkčnost původní skříně pouhou opravou zámku. Rovněž zamítl nárok na úhradu mezd zaměstnanců za uzavření podniku žalobce ve dnech 16.–17.12.2019 v částce 68 792,98 Kč s příslušenstvím, jelikož mezi tímto uzavřením a předmětným incidentem neshledal příčinnou souvislost.

3. Proti tomuto rozsudku si podal žalovaný obsáhlé odvolání směřující proti výrokům I. a V. z důvodů podle § 205 dost. 2 písm. a), b), c), d), e), g) o. s. ř. Namítl, že řízení před soudem prvního stupně bylo vedeno jednostranně, soud odmítal jeho důkazní návrhy a přisvědčil údajně účelovým výpovědím zaměstnanců žalobkyně. Žalovaný má za to, že jeho jednání nebylo protiprávní, protože jeho manželka měla jako členka dozorčí rady právo nahlížet do interních dokumentů společnosti. Také nebylo prokázáno vlastnictví skříně ze strany žalobkyně. Také tvrzená zranění či zdravotní újmy zaměstnankyň nelze mít za prokázána. Žalovaný dále namítl, že soud prvního stupně je k projednání a rozhodnutí věci věcně nepříslušný, neboť šlo o výkon působnosti orgánu obchodní korporace. Žalovaný rovněž argumentoval údajnými nesrovnalostmi v lékařských zprávách týkajících se zaměstnankyň žalobce , jméno FO, a , jméno FO, , rozpory ve svědeckých výpovědích i účelovým chováním žalobce v rámci dlouhodobého sporu mezi žalobcem a manželkou žalovaného. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil napadené výroky I. a V. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu v rozsahu částky 13 458 Kč s příslušenstvím zamítne, žalobci uloží povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně nákladů řízení ve výši 438,18 Kč namísto žalovaného a žalovanému přizná nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný, dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu, soud se vypořádal se všemi podstatnými námitkami a odvolání je nedůvodné. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně označil za zcela správné. Důrazně odmítl, že by jím v řízení vyslechnutí svědci byli jakkoli instruováni nebo že by jeho postup měl sloužit k tlaku na rodinu žalovaného. S odvolacími námitkami žalovaného se žalobce neztotožňuje, považuje je za zcela bezpředmětné. Naopak podrobně popisuje, že jednání žalovaného bylo prokázáno svědecky, listinnými důkazy i jeho vlastními vyjádřeními před policií a že příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vzniklou škodou byla v rozsahu, v níž soud prvního stupně žalobě vyhověl, jednoznačně objasněna. Taktéž vlastnictví předmětné trezorové skříně žalobce bylo v řízení řádně prokázáno, žalovaný svoji námitku, že skříň měl vlastnit jeho tchán, ničím nedoložil, důkazy předložené v této souvislosti žalovaným byly účelové a podvodné. Žalobce proto navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalovaného bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, odvolací soud ze spisu nezjistil.

6. Odvolací soud předně konstatuje, že Městský soud v Brně byl věcně příslušný k projednání a rozhodnutí ve věci jako soud prvního stupně. Předmětem řízení je nárok na náhradu škody mezi obchodní korporací a třetí osobou, nikoli spor z výkonu funkce člena orgánu. To, že žalovaný tvrdí souvislost incidentu s výkonem činnosti jeho manželky v dozorčí radě, nemůže založit věcnou příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně, který by byl jinak příslušným k projednání sporů týkající se obchodních korporací vyjmenovaných v § 9 odst. 2 o. s. ř.

7. Pokud jde o přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování řádně, v rozsahu potřebném pro zjištění skutkového stavu, a své skutkové závěry přezkoumatelným způsobem opřel o obsah provedených důkazů vzájemně souladná svědecké výpovědi několika zaměstnankyň žalobkyně, dále o úřední záznamy policie, lékařské záznamy a o vlastní vyjádření žalovaného učiněná v době incidentu. Na základě uvedených skutkových zjištění pak posuzovaný nárok žalobce i správně právně posoudil a přikročil k částečnému vyhovění žalobě.

8. Z provedeného rozsáhlého dokazování bylo jednoznačně zjištěno, že žalovaný dne 11. prosince 2019 vstoupil do kanceláře žalobce a že se přes nesouhlas jeho zaměstnankyň pokoušel otevřít uzamčenou skříň s personální dokumentací a že při tomto jednání fyzicky zasáhl do tělesné integrity paní , jméno FO, tím, že jí násilně zkroutil ruku za záda. Stejně tak bylo prokázáno, že se téhož dne na místo vrátil s vrtačkou a zámek skříně odvrtal, čímž došlo k poškození skříně. Při tomto incidentu žalovaný způsobil jmenované zaměstnankyni bolestivé poranění ramene a tím i vznik povinnosti žalobce poskytnout jí náhradu mzdy v období její krátkodobé pracovní neschopnosti. Dále bylo prokázáno, že přímým následkem bezprostřední přítomnosti u tohoto incidentu vznikly zdravotní obtíže též další zaměstnankyni , jméno FO, , které vedly k její hospitalizaci a vystavení pracovní neschopnosti. Námitky, jimiž žalovaný zpochybňuje lékařské závěry, nemohou obstát. Odvolací soud neshledal důvod pochybovat o standardně vedené zdravotnické dokumentaci ani o důkazech předložených v této souvislosti žalobcem a posuzovaných soudem prvního stupně. Rovněž splnění povinností zaměstnavatele nahradit mzdu uvedeným zaměstnankyním v prvních čtrnácti dnech jejich pracovní neschopnosti nebylo v řízení zpochybněno a nebyla ani zpochybněna prokázaná výše tohoto plnění vycházející ze zákonem stanoveného postupu (§ 18 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění). Předmětné protiprávní jednání žalovaného, kterého se dopustil buď bezprostředně přímým fyzickým jednáním vůči zaměstnankyni žalobce , jméno FO, , které zkroutil ruku za záda a způsobil jí podvrtnutí a natažení ramenního kloubu, nebo které mělo nepřímo nepříznivé dopady do zdraví další zaměstnankyně žalobce , jméno FO, , která incidentu přihlížela, což u ní vyvolalo stresovou reakci s dalšími zdravotními následky s bolestí na hrudi s potřebou hospitalizace pro podezření na infarkt myokardu, je tak třeba klást do příčinné souvislosti s tvrzeným a v řízením prokázaným škodním následkem vzniklým v majetkové sféře žalobce. Žalobce je tak po žalovaném oprávněn ve smyslu § 2910 o. z. ve spojení s § 192 odst. 1, 2 z. p. požadovat náhradu takto svých vzniklých nákladů pracovní neschopnosti svých zaměstnankyň za dobu, po níž nemohly pro žalobce vykonávat pracovní činnost.

9. Pokud jde o vlastnictví poškozené trezorové skříně, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že tato byla ve vlastnictví žalobce, který jej nabyl dne 30.9.1998 koupí od předchozího vlastníka , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud prvního stupně při tomto svém závěru vycházel ze souboru starších účetních listin žalobce (účetní doklady z roku 1998, inventarizační záznamy i navazující účetní evidence) tvořících ucelený řetězec, který ve svém souhrnu obstojí jako důkaz k nabytí a držbě předmětného movitého majetku. Odvolací soud nepřisvědčil argumentaci žalovaného o údajné darovací smlouvě z , datum, , jejíž věrohodnost byla v řízení zpochybněna. Žalovaný nedoložil žádný přesvědčivý důkaz o tom, že by jeho tchán byl vlastníkem sporné skříně v inkriminované době. Naopak předložené dokumenty vznikly až po zahájení řízení a jejich hodnota jako důkazních prostředků je tudíž sporná. Soud prvního stupně tedy nepochybil, označil-li tyto důkazy za účelové.

10. Pokud jde o jednání žalovaného spočívající v poškození trezorové skříně při druhém vstupu do kanceláře žalobce téhož dne, žalovaný sám v řízení opakovaně uvedl, že zámek skříně odvrtal. Relevantní právní otázkou k posouzení v této souvislosti nebylo zjištění skutečnosti, zda tak žalovaný vskutku učinil, nýbrž zda měl k zásahu do uvedené cizí věci právo z důvodu výkonu činnosti své manželky v orgánu společnosti. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žádné takové oprávnění žalovanému nesvědčilo. Skutečnost, že člen dozorčí rady může vyžadovat poskytnutí informací a přístupu k dokumentům, neznamená, že tyto informace lze získávat jinak než prostřednictvím představenstva či zákonného postupu. Fyzické vniknutí do uzamčené skříně, poškození cizí věci a odnášení osobních dokumentů zaměstnanců je jednáním zjevně protiprávním. Ve smyslu § 2910, § 2951 odst. 1 a § 2969 odst. 1 o. z. pak uvedené jednání žalovaného zakládá nárok žalobce na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s výměnou nevratně poškozeného zámku trezorové skříně, jejichž výše sestávající z pořizovací ceny nového zámku a nákladů spojených s výměnou poškozeného zámku za nový byla v řízení taktéž v dostatečné míře prokázána odborným vyjádřením technika společnosti , právnická osoba, . S. Vybírala a kterou ani odvolací soud nepovažuje za nepřiměřeně vysokou. Procesní obrana žalovaného, že výkon kontroly jej opravňoval k poškození zámku nebo použití vrtačky není opodstatněná.

11. Rozsah skutkových okolností zjištěných soudem prvního stupně odvolací soud považuje za postačující pro správné právní posouzení věci. Žalovaný v odvolání tyto samotné závěry v zásadě ani nepopírá – brojí především proti právnímu hodnocení a způsobu, jakým soud prvního stupně nakládal s jeho procesní obranou. Odvolací soud tudíž neshledal, že by soud prvního stupně svým postupem v řízení porušil právo žalovaného na spravedlivý proces. Soud prvního stupně provedl důkazy, které byly relevantní pro rozhodnutí o předmětu řízení. Naopak odmítl důkazy, které směřovaly mimo rámec věci, byly nadbytečné, nebo jejichž účelem bylo dokazování oddalovat. Uvedený postup respektoval zásadu koncentrace řízení i zákaz provádění důkazů irelevantních či ryze formálních. Námitky žalovaného, že soud prvního stupně měl bránit žalovanému v kladení otázek, nebyly odvolacím soudem shledány důvodnými. Z protokolů z jednání vyplývá, že žalovaný se vyslýchaných svědků opakovaně dotazoval i na skutečnosti zcela nesouvisející, a soud zasáhl pouze v případech, kdy otázky byly buď návodné, zavádějící, či se ocitaly mimo předmět dokazování. Takový postup je standardní a není na újmu práv žalovaného na procesní obranu. Odvolací soud neshledal ani porušení povinnosti soudu prvního stupně vypořádat se s námitkami žalovaného. Soud prvního stupně v průběhu řízení přehledně vysvětlil svůj procesní postup, jednak proč jednotlivé důkazy provádí, jednak, proč některé neprovedl. Jeho postup lze proto shledat přezkoumatelným a logickým.

12. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti proto odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl věcně zcela správně, provedl dokazování v dostatečném rozsahu a své úvahy řádně odůvodnil. Námitky žalovaného uplatněné v jeho odvolání nemohou na správnosti napadených výroků rozsudku soudu prvního stupně ničeho změnit.

13. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neshledal v právním ani skutkovém posouzení věci soudem prvního stupně žalovaným vytýkaná pochybení, potvrdil výrokem I. svého rozsudku napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. v celém napadeném rozsahu, tj. jak v částečně vyhovujícím výroku I. tak i v závislém výroku V. o náhradě nákladů řízení státu před soudem prvního stupně.

14. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, odvolací soud výrokem II. rozsudku přiznal zcela úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem ve smyslu § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a to náhradu odměny za dva úkony právní služby á 1 660 Kč (vyjádření žalobce k odvolání a účast zástupce žalobce u odvolacího jednání 3.3.2026) z tarifní hodnoty 13 458 Kč ve výši 3 320 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), k tomu dva režijní paušály hotových výloh á 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT za úkony, cestovné za cestu osobním vozidlem , název, , adresa, na jednání u odvolacího soudu do Brna a zpět ve výši 4 288 Kč (průměrná spotřeba 10,2 l/100km, cena paliva – benzín 98 oktanů – 39 Kč/l, paušální náhrada 5,9 Kč/1 km), náhrada za ztrátu času (12 zameškaných půlhodin á 150 Kč) ve výši 1 800 Kč za cestu k odvolacímu jednání a zpět, vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 2 164,68 Kč, tj. celkem částka ve výši 12 472,68 Kč.