17 Co 74/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A , zastoupený Jméno žalovaného B , advokátem se sídlem adresa o odstranění keřů vinné révy a nosných konstrukcí – sloupků, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30. 1. 2024, č. j. 6 C 57/2023-79,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 6 038,64 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno žalovaného B, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Okresní soud v Hodoníně („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 30. 1. 2024, č. j. 6 C 57/2023-79 („dále jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla stanovena povinnost odstranit z hranice pozemku žalovaného parc. č. , číslo parcely, a pozemku žalobce parc. č. , č.pozemku, v k. ú. , adresa, ks keřů vinné révy a 76 ks sloupků nosné konstrukce vedení keřů vinné révy, zamítl (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 9 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Po provedeném dokazování, které soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku popsal, dospěl k závěru, že hranice pozemků mezi účastníky řízení je sporná a že účastníci nejsou schopni se na průběhu této hranice dohodnout. Za nespornou vzal soud prvního stupně rovněž i skutečnost, že k vysazení vinné révy došlo po 1. 1. 2014, proto věc právně posuzoval dle zákonných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen o. z.). K otázce spornosti hranice pozemků soud prvního stupně konstatoval, že spor o hranice mezi pozemky řeší soud k návrhu jednoho ze sousedů, a to na základě tzv. určovací žaloby, a že vyřešení otázky hranice je předpokladem úspěchu žaloby na to navazující, tzv. žaloby na odstranění či vyklizení. Není-li zřejmé, kudy hranice mezi sousedními pozemky prochází, lze se jen stěží s úspěchem domáhat odstranění či vyklizení s tvrzením, že réva vinná, resp. sloupy nosné konstrukce se nacházejí na hranici sousedních pozemků a že kořeny této révy vinné zasahují do pozemku žalobce. Soud prvního stupně vyslovil názor, že nebyl oprávněn v rámci tohoto řízení řešit jako předběžnou otázku sporné hranice mezi účastníky. Dle soudu prvního stupně žaloba byla podána minimálně jako žaloba předčasná. K výkladu ustanovení § 1017 o. z. konstatoval, že toto ustanovení se vztahuje na výsadbu stromů, nicméně vinná réva je popínavá, dřevnatá liána pnoucí se po oporách, k nimž se přichycuje pomocí úponků. Vinná réva je popínavá rostlina s dřevnatým stonkem, jež se ovíjí kolem nějaké podpory. Réva vinná tedy není stromem, jak předpokládá ustanovení § 1017 o. z. Nad rámec tohoto výkladu soud prvního stupně konstatoval, že i kdyby se jednalo o strom, který byl vysazen v rozporu s ustanovením § 1017 občanského zákoníku, mohl by se soused domáhat jejího odstranění pouze tehdy, má-li pro to rozumný důvod. Tento rozumný důvod musí řádně odůvodnit. Soud prvního stupně připomenul, že každý soused má právo bránit se proti tzv. imisím dle ustanovení § 1013 občanského zákoníku tzv. negatorní (zdržovací) žalobou a rovněž poukázal na skutečnost, že v případě, že v budoucnu bude hranice mezi účastníky řízení určena, a přestane být spornou, je třeba z hlediska vlastnictví věci poukázat na ustanovení § 507 občanského zákoníku, kdy součástí pozemku je vždy rostlinstvo na něm vzešlé. Určení hranice v daném případě by tedy bylo způsobilé vyřešit danou kauzu. Soud prvního stupně tedy žalobu jako předčasnou zamítl, odůvodnil, proč neprováděl další dokazování a odůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 a na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že hranice mezi pozemky je sporná. Podle jeho názoru jde o nepravdivé tvrzení a o nesprávný předpoklad, neboť on nikdy hranici za spornou nepovažoval. Tato byla nesporně dána nejen mnoha lety užívání z jeho strany, ale především hraničními kameny, které hranici na místě určují. Žalovaný tyto sice protiprávně vykopal, nicméně kde se nacházely, je stále patrné. Navíc dle jeho názoru hranici prokazuje geometrický plán, který jako důkaz navrhl, avšak tento proveden nebyl. Soudu prvního stupně vytkl, že neprovedl náležité místní šetření. Podle žalobce bylo možné věc řešit buď prostřednictvím zodpovězení předběžné otázky, kudy hranice mezi předmětnými pozemky vede, nebo prostřednictvím institutu ochrany pokojné držby. Jestliže soud ani jednu z těchto cest nevyužil, odepřel tak žalobci právo na přístup k soudu a porušil tak jeho ústavní práva. Soud prvního stupně se dle žalobce také nevypořádal s jeho argumentací, že sázení vinné révy na hranici pozemků omezuje z podstaty věci vlastnictví sousedního pozemku, který slouží také k pěstování vinné révy. Řádné odstupy jsou přitom dány obecně platnými zásadami a praxí v oblasti vinařství. Porušování těchto zásad zasahuje do vlastnického práva sousedního pozemku. Soud prvního stupně dle žalobce zcela pominul otázku imisí, které jsou přímo spojeny s nevhodně vysazenou vinnou révou. Žalobce uvedl, že se domáhá ochrany proti imisím, které z pozemku žalovaného vnikají na jeho pozemek v míře nepřiměřené místním poměrům a významně omezují práva spojená s jeho obhospodařováním. Na daný případ tak měla být aplikována právní úprava dle § 1013 občanského zákoníku. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.

3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že mezi účastníky je jednoznačně sporná hranice předmětných pozemků. Skutečnost, že hranice pozemků je sporná vyplývá jednak z jeho samotného tvrzení, které učinil v rámci komplexních pozemkových úprav v k. ú. , adresa, , které byly prováděny v roce 2013. Ohledně určení hranic pozemků v rámci této komplexní úpravy nedošlo k dohodě mezi žalobcem a žalovaným, a proto Pozemkový úřad , adresa, rozhodl, že předmětné pozemky byly vyňaty z obvodu pozemků řešených dle § 2 zákona a zařazeny do pozemků neřešených dle § 2 zákona s tím, že jejich hranice budou v katastru nemovitosti vedeny jako sporné. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., tedy že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 20. 2. 2023 domáhal uložení povinnosti žalovanému odstranit z hranice pozemku žalovaného a žalobce 440 ks keřů vinné révy a 76 ks sloupků nosné konstrukce vedení keřů vinné révy. Žalobce poukazoval na skutečnost, že je mimo jiné vlastníkem pozemků p. č. , č.pozemku, a , č.pozemku, v k. ú. , adresa, a žalovaný je vlastníkem pozemků p. č. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, a že žalovaný v dané hranici pozemků vysázel v roce 2016 keře vinné révy a umístil zde nosný systém keřů vinné révy (sloupky, přes které vedou dráty). Žalobce uvedl, že přestože nechal v roce 2015 vyměřit hranice mezi pozemky jeho a pozemky žalovaného zeměměřičskou kanceláří , jméno FO, , žalovaný odmítl podepsat protokol o vyměření a zničil všechny kolíky s červeným vrcholem pro vyměření hranice. Dle žalobce je vysazení keřů vinné révy v bezprostřední blízkosti hranice pozemků mezi ním a žalovaným, doslova na samé hranici pozemků, porušena podmínka stavebního úřadu, že sazenice vinné révy musí být vysazeny tak, aby je mohl žalovaný obdělávat bez nutnosti použít pozemky žalobce. Vysazením keřů vinné révy méně než 1,5 m od hranice pozemku žalobce byla porušena zákonná podmínka uvedená v § 1017 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a z tohoto důvodu je dle žalobce žalovaný povinen tyto keře vinné révy odstranit. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že žalovaný obdělává tyto vinice z jeho pozemků, kdy těžkými zemědělskými stroji udusává jeho pozemky. Navíc keře vinné révy, jejich kořeny a větve zasahují do jeho pozemků. Z těchto důvodů navrhl, aby žalovanému byla uložena povinnost odstranit z hranice pozemků 440 ks keřů vinné révy a 76 kusů sloupků nosné konstrukce vedení keřů vinné révy.

7. Žalovaný s návrhem žalobce nesouhlasil a poukazoval na skutečnost, že nosná konstrukce jakož i vinná réva, jejichž odstranění se žalobce domáhá, se nacházejí na jeho pozemcích v dostatečné vzdálenosti od hranic pozemků žalobce. Žalobce poukázal na skutečnost, že v roce 2015 požádal o vyklučení celé vinice a následnou opětovnou výstavbu, která byla provedena a zkontrolována pracovníkem ÚKZUZ, kdy bylo zjištěno, že vinice byla řádně vysázena na původním místě s tím, že oproti původní vinici, která byla v mezi řadí 100 – 120 cm, byla nová vinice vysázena 190 – 210 cm od vinice žalobce. Žalovaný poukázal na skutečnost, že se stal vlastníkem pozemku s vinicemi v roce 2006, přičemž v této době byly pozemky již vinnou révou osazeny. Dle jeho názoru je to naopak žalobce, který svojí vinicí zasahuje do jeho pozemků.

8. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které podrobně v odůvodnění svého rozsudku popsal pod body 4 až 16, rozhodl o zamítnutí žaloby a o povinnosti žalobce nahradit žalovanému náklady řízení tak, jak je blíže specifikováno pod bodem 1 odůvodnění tohoto rozsudku. S bližším odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který byl účastníkům řízení doručen a tito jsou s jeho obsahem seznámeni.

9. Po přezkoumání věci dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně ve věci provedl dostačující dokazování a z provedených důkazů vyvodil logické a odpovídající skutkové i právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil.

10. Nad rámec závěrů učiněných soudem prvního stupně odvolací soud uvádí, že při rozhodování o uplatněném nároku žalobce v tomto řízení bylo třeba vycházet z žalobního petitu, jak jej žalobce vymezil a ze skutkových tvrzení jím v žalobě uvedených. Žalobce především tvrdil, že žalovaný vysázel předmětné keře vinné révy a že umístil podpůrné sloupky vedení keřů vinné révy na samé hranici pozemků, z čehož lze usoudit, že žalobce je přesvědčen o tom, že zmíněné keře vinné révy, jakož i podpůrné sloupky se nachází na pozemcích žalovaného a nikoli na jeho pozemcích. Pokud tedy žalobce v žalobě poukazoval na skutečnost, že keře vinné révy, jejich kořeny a větve zasahují do jeho pozemků, pak by se skutečně mohlo jednat o imise dle ustanovení § 1013 a žalobce by se případně mohl domáhat svého nároku dle tohoto ustanovení, podle kterého vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod. Poklud by skutečně v případě vysázení vinné révy žalovaným na samé hranici pozemků sousedících s pozemky žalobce docházelo k imisím na pozemek žalobce, nebylo by možno vyhovět žalobnímu petitu uplatněnému v tomto řízení žalobcem, tedy uložit žalovanému povinnost odstranit z hranice pozemků 440 ks keřů vinné révy. Petit žaloby uplatněný žalobcem v tomto řízení žalobě negatorní dle ustanovení § 1013 občanského zákoníku neodpovídá, neboť negatorní žalobou dle § 1013 odst. 1 občanského zákoníku je možné se domáhat pouze vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zdržet se přesně vymezeného rušení výkonu vlastnického práva, avšak nikoliv uložení aktivní povinnosti něco konat. Volba řešení, jak zabránit obtěžování imisemi, by pak v případě vyhovění negatorní žalobě byla na žalovaném. Bylo by pak na žalovaném, aby přijal taková opatření, aby k imisím, spočívajícím v omezování vlastnického práva žalobce, nedocházelo.

11. Pokud se jedná o vybudované sloupky – podpůrnou konstrukci pro vedení keřů vinné révy na samé hranici mezi pozemky žalobce a žalovaného, pak v samotném jejich vybudování nelze spatřovat imisi, na kterou by mohlo být ustanovení § 1013 občanského zákoníku aplikováno, když žalobce ani netvrdil, jakým způsobem je jejich vybudováním obtěžován.

12. Pokud žalobce poukazoval na skutečnost, že žalovaný obdělává své vinice z jeho pozemků a těžkými zemědělskými stroji udusává jeho pozemky, pak ani v tomto případě se nejedná o imise, ale o aktivní jednání žalovaného, které popsaným způsobem omezuje vlastnické právo žalobce, případně mu způsobuje újmu. V případě, že by skutečně k takovémuto jednání ze strany žalovaného docházelo, a žalobce by s tím nesouhasil, musel by se domáhat zabránění takovémuto jednání žalovaného formou uložení zcela jiné povinnosti než uložení povinnosti žalovanému odstranit keře vinné révy, jakož i zabudované podpůrné sloupky. I z tohoto důvodu tedy nebylo možné žalobě vyhovět.

13. K tvrzení žalobce, že vysazením keřů vinné révy méně než 1,5 m od hranice pozemků byla porušena zákonná podmínka uvedená v § 1017 odst. 1 občanského zákoníku a že z tohoto důvodu je žalovaný povinen tyto keře odstranit, odvolací soud uvádí, že se ztotožnil se závěry učiněnými k této otázce soudem prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku pod body 26 – 30 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na které v celém rozsahu odkazuje. Se soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil v tom, že aby bylo případně možno (za situace, kdy by vinnou révu bylo možno považovat za strom) aplikovat ustanovení § 1017 občanského zákoníku, muselo by být postaveno najisto, kudy skutečná hranice mezi pozemky žalobce a žalovaného vede a zejména žalobce by musel mít pro odstranění vysázených keřů vinné révy rozumný důvod. Tento rozumný důvod však žalobce netvrdil a neprokázal, když jím uváděná skutková tvrzení (prorůstání kořenů vinné révy do jeho pozemku a přesah větví vinné révy na jeho pozemek) jakož i vstup žalovaného na pozemky žalobce a jejich udusávání zahradní technikou jsou řešitelné zcela jinými právními instituty než aplikací ustanovení § 1017 občanského zákoníku a uložením povinnosti žalovanému vysázenou vinnou révu odstranit. Žádný rozumný důvod pro takovýto radikální postup skutečně prokázán nebyl.

14. S ohledem na výše uvedené pak ustupuje do pozadí nezbytnost určení přesné hranice pozemků žalobce a žalovaného, když žalobce ani netvrdil, že by žalovaný vysázel keře vinné révy a umístil podpůrné sloupky pro vedení této vinné révy na jeho pozemku Stanovení přesné hranice mezi pozemky žalobce a žalovaného by bylo významné především za situace, kdyby žalobce měl rozumný důvod pro požadavek, aby žalovaný keře vinné révy ze svého pozemku odstranil (při aplikaci § 1017 odst. 1 občanského zákoníku), případně tehdy, pokud by žalobce tvrdil, že podpůrné sloupky pro vedení vinné révy jsou umístěny na jeho pozemku. Navíc se soudem prvního stupně se lze ztotožnit v tom, že v daném řízení, kde se žalobce domáhá odstranění 440 ks vinné révy a 76 ks sloupků – podpůrné konstrukce pro vedení keřů vinné révy nelze řešit mezi účastníky spornost hranice jejich pozemků a její určení formou předběžné otázky. Řešit spornou hranici by mohlo pouze konstitutivní soudní rozhodnutí, a nikoliv předběžný závěr obsažený v odůvodnění rozsudku, neboť pouze takové rozhodnutí by bylo způsobilé k vyznačení sporné hranice do příslušného katastru nemkovitostí. Že je tato hranice mezi účastníky sporná, je zcela zjevné ze samotného postoje žalovaného, ale i z rozhodnutí , právnická osoba, , , adresa, dne , datum, , sp. zn. , číslo jednací, . Navíc i v rámci odvolacího řízení sám žalovaný uvedl, že hranice pozemku mezi účastníky sporná je, tudíž tvrzení žalobce o jednoznačném určení hranice mezi pozemky nelze bez dalšího akceptovat.

15. Odvolací soud tedy s přihlédnutím k výše uvedenému dospěl k závěru, že soud prvního stupně ve věci rozhodl správně, pokud žalobu zamítl, a proto rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení. Důvody pro další dokazování ve věci odvolací soud shodně jako soud I. stupně neshledal.

16. Úspěšnému žalovanému pak odvolací soud přiznal vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (ustanovení § 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř.). Náklady odvolacího řízení přiznané žalovanému představují odměnu jeho advokáta za 2 úkony právní služby učiněné v odvolacím řízení, a to za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 písm. d) a písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále jen advokátní tarif). Za vyjádření k odvolání činí odměna 1 500 Kč dle § 9 odst. 1, § 7 bodu 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a za účast u jednání u odvolacího soudu dne 8. 7. 2025 činí odměna 2 300 Kč podle § 9 odst. 1, § 7 bodu 5 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 (ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb.). Za vyjádření k odvolání přísluší zástupci žalovaného náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do , datum, ) a za účast u jednání dne 8. 7. 2025 ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025). Náklady odvolacího řízení dále představují náhradu za ztrátu času zástupce žalovaného stráveného cestou z jeho sídla do Brna k odvolacímu soudu a zpět celkem za 4 půlhodiny po 150 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025). Náklady odvolacího řízení dále představují cestovné advokáta žalovaného z , adresa, a zpět při ujetí celkem 110 km osobním automobilem , název, registrační značky , SPZ, průměrné spotřebě 6,56 l motorové nafty na 100 km dle doloženého technického průkazu od vozidla, sazbě za 1 km jízdy 5,80 Kč (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb.) a ceně 1 l nafty 34,70 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb.). Cestovné činí 888,64 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení, které byly úspěšnému žalovanému vůči neúspěšnému žalobci přiznány, činí 6 038,64 Kč. Lhůta k plnění a místo plnění vyplývají z ustanovení § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.).