17 CO 81/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1) jméno jméno, narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa 2) jméno jméno, narozený dne datum bytem adresa 3) příjmení jméno, narozený dne datum bytem adresa oba zastoupení obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa adresa pro doručování adresa o zaplacení částky 353.352 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 9. 11. 2021, č. j. 3 C 104/2018-325,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzu je.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému 1) náklady řízení v čátce 100.251 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokátky, se sídlem v obec, ulice a číslo.

III. Ve výroku III. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému 2) a 3) náklady řízení v částce 131.889 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1) náklady odvolacího řízení v částce 13.068 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokátky, se sídlem v obec ulice.

V. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

VI. Řízení o odvoláních žalobce i žalovaných proti výrokům II a III rozsudku soudu prvního stupně se zastavuje.

1. Okresní soud ve obec („ dále již jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 9. 11. 2021, č. j. 3 C 104/2018-325 („ dále již jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že žalobu, jíž se žalobce po žalovaných 1), 2) a 3) domáhal zaplacení společně a nerozdílně částky 353.352 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I), žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému 1) na nákladech řízení částku 187.751 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného 1), JUDr. jméno příjmení (výrok II) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovaným 2) a 3) společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 205.735 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém podrobně popsal dosavadní průběh řízení, a namítl, že poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení důkazů potřebných k prokázání jeho sporných tvrzení, kterého se mu dostalo dne datum, nebylo blíže zdůvodněno a nebylo mu sděleno, že výpovědi svědkyň jméno příjmení a jméno příjmení budou považovány za nevěrohodné. Tento názor se žalobce dozvěděl až z odvoláním napadeného rozsudku. Dle žalobce soud prvního stupně ignoroval názor vyslovený v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2020, č. j. 17 Co 228/2019-217, když je nepochybné, že účastníky druhého incidentu byli minimálně žalobce a žalovaný 1). Žalobce se podrobně vyjádřil k výpovědím svědkyň jméno příjmení a jméno příjmení a vyslovil názor, že výpovědi těchto svědkyň jsou soudem prvního stupně zcela bezdůvodně degradovány. Naopak soud nekriticky přistoupil ke zhodnocení výpovědí žalovaných jako věrohodné. Připomenul, že všichni žalovaní jsou ve vzájemném příbuzenském poměru a svědek jméno příjmení pracuje jako číšník v hotelu Allvet, přičemž žalovaný 1) s ním šest let spolupracoval. Žalobce připomenul, že ani Okresní soud ve obec ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 96/2016 ani Městský úřad ve Vyškově, komise pro projednávání přestupků MV80172/2017 v žádném z těchto řízení nedospěly k závěru, že jím popisovaný incident na terase se nestal. Naopak v rámci postoupení věci trestním soudem (usnesení Okresního soudu ve obec ze dne 8. 9. 2017, sp. zn. 1 T 96/2016) přestupkovému orgánu je skutek podrobně popsán s tím, že k postoupení věci přestupkovému orgánu došlo z důvodu, že z pohledu trestního senátu nedosáhlo jednání žalovaných takové intenzity společenské škodlivosti, aby byly uplatněny normy trestního práva. Z citovaného usnesení trestního soudu vyplývá, že soud ve vztahu k obžalovaným (tj. žalovaným 1), 2) a 3) zjistil prokazatelně jednání, a tedy skutek tak, jak je popsán ve výroku tohoto usnesení. Jednání ze strany obžalovaných jméno a jméno příjmení tak, jak vyplynulo z celého dokazování, jednoznačně svědčí o tom, že překračuje zákon tím, že brali právo do svých rukou, nevyčkali pomoci a zásahu policie, jíž byla věc oznámena, o čemž věděli. Jednání ze strany obžalovaného jméno jméno pak jednoznačně překračovalo meze nutné obrany. Ani v rámci přestupkového řízení nebylo zjištěno, že by se skutkový stav jím popisovaný nestal a správní orgán věc odložil z toho důvodu, že dle jeho názoru bylo žalobci ze strany žalovaných pouze„ drobně ublíženo na zdraví“, nikoliv proto, že by se skutkový děj – napadení žalobce žalovanými nestal. V této souvislosti žalobce zmínil výpověď svědkyň příjmení a příjmení, tyto označil za pravdivé s poukazem na listiny obsažené v trestním spisu Okresního soudu ve obec ve věci sp. zn 1 T 96/2016 a správním spisu Městského úřadu ve Vyškově, komise pro projednávání přestupků zn. MV číslo. Dle žalobce se soud prvního stupně s výtkami odvolacího soudu„ vypořádal“ v právním státě zcela neakceptovatelným způsobem. Žalobce vyslovil názor, že ztratil důvěru ve schopnost a ochotu prvostupňového soudu nezávisle, nestranně a řádně posoudit projednávanou věc. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně pro jeho vadnost z důvodu nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti a nedostatečného odůvodnění zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. K podanému odvolání se písemně vyjádřil žalovaný 1), který označil rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Žalovaný 1) připomenul řadu skutkových verzí vyplývajících z tvrzení žalobce, vztahujících se k události, při které mělo dojít k újmě na jeho zdraví. Názor žalobce obsažený v odvolání, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, označil za nesprávný. Žalovaný 1) uvedl, že žalobce neunesl důkazní břemeno, neunesl své povinnosti účastníka řízení tvrdit rozhodné skutečnosti, označit k nim důkazy a dbát pokynu soudu. Rozsudek soudu prvního stupně označil za srozumitelný i přezkoumatelný. Žalovaný 1) připomenul, že žalobce byl při jednání u soudu prvního stupně dne datum právně zastoupen a při tomto jednání mu bylo poskytnuto řádné poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. V této souvislosti žalovaný 1) odkázal na protokol o jednání z uvedeného dne. Dále připomenul, že soud prvního stupně se souhlasem zástupců účastníků provedl dokazování spisy Policie ČR, sp. zn. KRPB – číslo, spisu Městského úřadu ve Vyškově, komise pro projednávání přestupků MV číslo formou nahlédnutím do spisu. Žalovaný 1) vyslovil názor, že výpovědi svědkyň jméno příjmení a jméno příjmení jsou ve vzájemném rozporu, přičemž jsou odlišné i výpovědi samotných těchto svědkyň v průběhu trestního řízení i řízení civilního. Dle žalovaného 1) je snaha obou svědkyň pomoci žalobci skutečně do očí bijících. Ke svědecké výpovědi jméno příjmení žalovaný 1) uvedl, že tento svědek se objektivně k věci vyjádřit nemohl, neboť nebyl svědkem celého incidentu. Žalovaný 1) připomenul, že celý incident vyvolal žalobce, který se snaží stavět do role oběti. Žalobce si dle žalovaného 1) selektivně vybírá a účelově vytrhává pasáže, které se mu hodí do jeho představy o průběhu události. Nepředložil však ucelenou verzi svého skutkového vylíčení události, ač jich nabídl již celkem sedm. Skutkový stav tak dle žalovaného 1), na kterém je postavena žaloba, nebyl prokázán. Žalovaný 1) připomenul, že byl žalobcem opakovaně verbálně i fyzicky napaden, pouze se bránil alkoholem posilněné početné přesile. Připomenul, že všichni žalovaní jednali plně v mezích nutné obrany. V této souvislosti poukázal žalovaný 1) na ustanovení § 2905 občanského zákoníku, jakož i ustanovení § číslo. Blíže rozebral v této souvislosti institut nutné obrany a zdůraznil, že útočník má nést veškeré riziko, jež svým útokem způsobil. Žalovaný 1) navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

4. Žalovaní 2) a 3) se k podanému odvolání žalobce nevyjádřili.

5. Proti výroku II a III rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení podali všichni žalovaní odvolání, přičemž tato svá odvolání jak žalovaní 2) a 3), tak i žalovaný 1) vzali zpět.

6. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání žalobce nebyly namítány.

7. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Vzhledem k tomu, že všichni žalovaní svá odvolání proti nákladovým výrokům II a III rozsudku soudu prvního stupně vzali zpět, odvolací soud řízení o odvoláních žalovaných proti výrokům II a III ve smyslu ustanovení § 207 odst. 2 za použití ustanovení § 211 o.s.ř. zastavil. Nicméně i přes tuto skutečnost musel odvolací soud z úřední povinnosti přezkoumat výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně, neboť žalobce podal odvolání proti rozsudku do věci samé, tudíž napadl svým odvoláním i závislé výroky o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem.

9. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se žalobou podanou dne datum u soudu prvního stupně domáhal po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částky 353.352 Kč z titulu náhrady škody, která mu vznikla na zdraví v důsledku incidentu, k němuž došlo dne datum, kdy měl být v brzkých ranních hodinách v kongresovém sálu hotelu Allvet na adrese adresa, po předchozí slovní rozepři žalovanými fyzicky napaden. Žalobce uváděl, že nejprve došlo k fyzickému napadání mezi jím a žalovaným 1) uvnitř kongresového sálu, kde byl opakovaně udeřen pěstí do obličeje žalovaným 1) a potyčka následně přešla ve vzájemné držení, které bylo ukončeno svědky události, kteří jeho a žalovaného 1) odtrhli, avšak poté, co žalobce odešel do volně přístupného venkovního posezení u hotelu Allvet, žalovaný 1) opět k němu přišel a udeřil ho tzv. hlavičkou do obličeje, v důsledku čehož on upadl na zem a žalovaný 1) jej kopal do oblasti hlavy, trupu a končetin. K tomuto napadání se přidali i žalovaní 2) a 3), kteří na místo incidentu přišli. Rovněž i ti ho společně s žalovaným 1) opakovaně kopali nohama do oblasti hlavy, trupu a končetin. V důsledku tohoto napadení žalobce utrpěl zlomení dvou zubů ve spodní části, dále mnohočetné povrchové zranění hlavy a obličeje, otřes mozku, zhmoždění levého kolena a levého lokte. Následkem způsobených zranění došlo k jeho omezení v obvyklém způsobu života. Škoda, kterou žalobce požaduje v tomto řízení nahradit, představuje nemajetkovou újmu na zdraví vyčíslenou MUDr. jméno příjmení, Ph.D., znalcem, kdy částka 17.960 Kč je náhradou za způsobenou bolest a částka 327.897 Kč je náhradou za ztížení společenského uplatnění. Žalobce byl nucen na vypracování znaleckého posudku vynaložit částku 7.475 Kč, kterou v tomto řízení rovněž požaduje. V rámci doplnění žaloby žalobce popsal, jakým způsobem je v důsledku fyzického napadení žalovanými omezen v oblasti osobní, profesní i sportovní.

10. Žalovaný 1) s žalobou nesouhlasil, ve svém vyjádření poukazoval na skutečnost, že to byl on, kdo byl fyzicky žalovaným 1) napaden, a že se pouze aktivně fyzicky bránil. Žalobce poukázal na skutečnost, že se stal obětí útoků i dalších hostů probíhající akce.

11. Žalovaní 2) a 3) ve svých písemných vyjádřeních rovněž se žalobou nesouhlasili a poukazovali na to, že na místo incidentu se dostavili poté, co byl otec žalovaného 1), žalovaný 3), žalovaným 1) přivolán na místo incidentu s tím, že je fyzicky napadán účastníky akce a s tím, aby mu přijel pomoci odvézt aparaturu, kterou používal jako DJ na dané akci. Žalovaní 2) a 3) uvedli, že při příjezdu na místo incidentu byl žalovaný 1) fyzicky napadán skupinou účastníků akce, kteří ho naháněli a fyzicky napadali. Žalovaní 2) a 3) uvedli, že se pouze snažili žalovaného 1) bránit. Žalovaný 3) uvedl, že to byl on, kdo prostřednictvím starosty obce Karla Pospíšila inicioval přivolání Policie ČR na místo incidentu. Žalovaní 2) a 3) popřeli, že by žalobce ležícího na zemi kopali a snažili se mu ublížit.

12. Soud prvního stupně ve věci vydal dne 2. 5. 2019 rozsudek, č. j. 3 C 104/2018 – 200, kterým žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému 1) na nákladech řízení částku 165.879 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a dále žalobci uložil povinnost nahradit žalovaným 2) a 3) společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 185.583 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Tento rozsudek byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2020, pod č. j. 17 Co 228/2019-270 zrušen, přičemž odvolací soud soudu prvního stupně vytkl, že z odůvodnění jeho rozsudku není zřejmé, na základě čeho dospěl k závěru, že nebylo žalobcem prokázáno, jaká zranění v rámci druhého incidentu utrpěl a že část zranění, která požaduje po žalovaných odčinit formou přiznání nemajetkové újmy mu byla způsobena v rámci prvního incidentu v kongresovém sále, jehož aktéry byli pouze a jen žalobce a žalovaný 1). Závěry soudu prvního stupně odvolací soud označil za pouhé konstatování, aniž je zřejmé, jakým způsobem soud prvního stupně k těmto závěrům dospěl. Soudu prvního stupně dále vytkl, že ačkoliv provedl obsáhlé dokazování a vyslechl řadu svědků, z obsahu odůvodnění jeho rozsudku není zřejmé, jakým způsobem provedené důkazy hodnotil, co z těchto důkazů ve vztahu k žalobcovým tvrzením vzal za prokázané, případně co nikoliv. Rovněž mu vytkl, že není zřejmé, jaké konkrétní listiny byly provedeny z trestního případně přestupkového spisu k důkazu a zejména jaké konkrétní závěry z těchto listin soud učinil. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil pro jeho nepřezkoumatelnosti, soudu prvního stupně uložil, aby v novém řízení znovu posoudil důkazy, které ve věci provedl, aby opětovně zvážil provedení důkazů, které žalobce v řízení navrhoval, a poté ve věci rozhodl, přičemž v odůvodnění svého rozsudku mu bylo uloženo uvést, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení jednotlivých důkazů řídil a proč neprovedl další důkazy. S bližším odkazuje odvolací soud citované zrušovací usnesení Krajského soudu v Brně.

13. Soud prvního stupně poté, co mu byla věc vrácena odvolacím soudem k dalšímu řízení, nařídil ve věci na den datum jednání, při kterém poskytl žalobci poučení dle § 118 odst. 3 o.s.ř., v rámci kterého byl žalobce vyzván k označení důkazů potřebných k prokázání jeho sporných tvrzení, že zranění: zlomení dvou zubů ve spodní čelisti, mnohačetná povrchová zranění hlavy a obličeje, zhmoždění a oděrky v čelní krajině hlavy, okolí očí a obličeje oboustranně, otřes mozku, zhmoždění levého kolene, zhmoždění levého lokte a zhmoždění břišní stěny utrpěl dne datum v ranních hodinách ve druhé fázi celého incidentu ve venkovních prostorách hotelu Allvet, tedy až poté, co po předchozí potyčce s žalovaným 1) ve vnitřních prostorách hotelu Allvet žalobce vyšel ven na terasu hotelu, kde bylo posezení a kde se v té době nacházelo několik dalších účastníků akce, mimo jiné také svědkyně příjmení a příjmení, zde k žalobci přistoupil žalovaný 1), který do žalobce zvednuvšího se ze židle strčil a shodil ho na zem, následně žalovaný 1) žalobce, který se stočil do klubíčka, po dobu cca 10 vteřin sám kopal, přičemž v tu chvíli se k napadání ležícího žalobce přidali žalovaní 2) a 3), kteří mezitím doběhli na terasu z parkoviště. Doposud provedenými důkazy tento skutkový stav, na kterém je celá žaloba postavena, nebyl prokázán. Soud žalobce současně poučil o následcích nesplnění této výzvy.

14. Na tuto výzvu reagoval zástupce žalobce tak, že navrhl doplnění účastnické výpovědi žalobce, která konkrétní zranění utrpěl v důsledku tohoto druhého incidentu, nad rámec toho, k čemu se již vyjadřoval a dále navrhl výslech manželky žalobce, která by se mohla vyjádřit ke zraněním, které žalovaný utrpěl. Tyto důkazy navrhl provést nad rámec těch důkazů, které navrhoval již v průběhu řízení.

15. Soud prvního stupně tyto návrhy na doplnění dokazování včetně návrhu na výslech znalce příjmení jméno příjmení, Ph.D. pro nedůvodnost a nadbytečnost zamítl.

16. Následně soud prvního stupně vydal odvoláním napadený rozsudek, kterým žalobu zamítl. Pod bodem 38 odůvodnění rozsudku soud prvního stupně učinil závěry o skutkovém stavu věci a zdůraznil, že důkazní břemeno leželo na žalobci, přičemž ani jedna z jím předkládaných verzí nebyla beze zbytku prokázána a konkrétní podoba celého venkovního incidentu od jeho počátku až do jeho konce s jistotou nevyplynula ani z provedeného dokazování (slyšené osoby z okruhu žalobce, které měly tento incident vidět, nepopsaly, ať v rámci trestních řízeních či v tomto řízení, průběh této události takovým způsobem, aby soud byl schopen učinit závěr o tom, že žalobcem předkládaná verze je skutečně pravdivá). Soud prvního stupně konstatoval, že neuvěřil svědkyním příjmení a příjmení, které navzájem úplně nekorespondovaly. Za nejvěrohodnější vzal soud prvního stupně výpověď svědka jméno příjmení, který neměl k žádnému z účastníků řízení blízký vztah. Soud prvního stupně uvedl, že předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy dle ustanovení § 2956 občanského zákoníku, která mu měla být způsobena žalovanými 1), 2) a 3) jejich protiprávním jednáním spočívajícím v jeho fyzickém napadení až při druhém incidentu, který se odehrál ve venkovních prostorách hotelu Allvet po půlnoci dne datum. Primární povinností žalobce dle soudu prvního stupně bylo tvrdit a prokázat, že se žalovaní vůči němu dopustili protiprávního jednání, v jehož důsledku mu byla způsobena tvrzená újma na zdraví. Skutková verze žalobce však nebyla provedenými důkazy prokázána, přičemž z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že část zranění žalobce, která požaduje po všech žalovaných odčinit formou přiznání nemajetkové újmy, mu byla způsobena již v rámci prvního incidentu v kongresovém sále, jehož aktéry byli pouze žalobce a žalovaný 1). Konkrétně se jednalo o podlitiny v obličeji, poškození zubů a poranění kolene. K těmto zraněním však došlo v rámci jejich vzájemné fyzické potyčky, kterou vyprovokoval žalobce, který byl značně posilněn alkoholem. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný 1) odvracel od sebe trvající protiprávní útok a žalobci jako primárnímu útočníkovi způsobil újmu. Přitom z dokazování nevyplynulo nic, co by nasvědčovalo tomu, že žalovanému 1) hrozila újma jen nepatrná, či jeho obrana byla zcela zjevně nepřiměřená, a to i s ohledem na již způsobené zranění žalobcem. Soud prvního stupně dále uvedl, že vzhledem k tomu, že část zranění žalobce utrpěl od žalovaného 1) právě během incidentu uvnitř, přičemž se nejednalo o zranění zcela nepodstatná a zanedbatelná, jak se je žalobce snažil v tomto řízení prezentovat, je vyloučené, aby je žalobce utrpěl následně během incidentu venku, kdy na jeho napadení měli dle jeho tvrzení participovat již všichni tři žalovaní. Pokud jde o incident ve venkovních prostorách, nebylo prokázáno, že by se žalovaní 1) až 3), případně pouze některý z nich měli vůči žalobci deliktního jednání způsobem tvrzeným žalobcem, v jehož důsledku měla žalobci vzniknout tvrzená újma na zdraví, dopustit. V závěru odůvodnění rozsudku soud prvního stupně podrobně zdůvodnil výroky o náhradě nákladů řízení. S bližším odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který byl účastníkům řízení řádně doručen a tito jsou s jeho obsahem seznámeni.

17. Nárok uplatněný žalobcem v této věci je nárokem na náhradu nemajetkové újmy v podobě bolestného a ztížení společenského uplatnění, která měla žalobci vzniknout v důsledku incidentu – fyzického napadení žalobce ze strany žalovaných 1) až 3) dne datum v brzkých ranních hodinách ve venkovních prostorách hotelu Allvet na adrese adresa. Žalobce ve své žalobě ze dne datum poukazoval na skutečnost, že byl v brzkých ranních hodinách v kongresovém sále hotelu Allvet na adrese adresa, po předchozí slovní rozepři žalovanými fyzicky napaden. Nejprve byl opakovaně udeřen pěstí do obličeje žalovaným 1), který žalobce napadl po předchozí slovní rozepři. Žalobce se útoku žalovaného 1) pokusil bránit, potyčka přešla do vzájemného držení, přičemž následně byl incident ukončen svědky události, kteří od sebe žalobce a žalovaného 1) odtrhli. Bezprostředně poté přistoupil v prostoru volně přístupného venkovního posezení u hotelu Allvet žalovaný 1) opětovně k žalobci a udeřil ho tzv.„ hlavičkou“ do obličeje. V důsledku toho žalobce upadl na zem, kde je žalovaný 1) kopal do oblasti hlavy, trupu a končetin, kdy v této chvíli se k napadání žalobce přidali i žalovaní 2) a 3), kteří ho společně s žalovaným 1) opakovaně kopali nohama do oblasti hlavy, trupu, končetin. V důsledku výše popsaného fyzického napadení žalovanými utrpěl žalobce zlomení dvou zubů ve spodní čelisti, dále mnohočetná zranění hlavy a obličeje, otřes mozku, zhmoždění levého kolene a levého lokte. Následkem způsobených zranění došlo k omezení žalobce v obvyklém způsobu života po dobu 6 ti týdnů. Následně pak žalobce na výzvu soudu prvního stupně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. podáním ze dne datum odkázal na své podání ze dne datum (č. l. 74 spisu) a uvedl, že od počátku řízení je jeho předmětem náhrada nemateriální újmy za zranění, která utrpěl v důsledku hromadného útoku žalovaných na jeho osobu právě na terase, proto netvrdí a neprokazuje, jaká konkrétní tvrzení (patrně zranění) měl utrpět v rámci prvního incidentu se žalovaným 1), který se předtím odehrál uvnitř kongresového sálu.

18. Za takto vymezeného skutkového stavu věci pak bylo povinností žalobce tvrdit a prokázat, že se žalovaní vůči němu dopustili protiprávního jednání v podobě fyzického napadení, a také tvrdit a prokázat, jaká zranění v důsledku tohoto napadení při druhém incidentu utrpěl a že jím utrpěná zranění jsou v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných, k němuž došlo venku na terase.

19. V průběhu řízení vedeného u Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor obec oddělení obecní kriminality, č. j. KRPB - číslo, které se týkalo trestního stíhání obviněného jméno příjmení, narozeného datum, jakož i v řízení vedeném u Okresního soudu ve obec pod sp. zn. 1 T 96/2016, které se týkalo trestního stíhání obžalovaných jméno jméno, jméno jméno a jméno jméno, a stejně tak i v tomto občanskoprávním řízení bylo provedeno obsáhlé dokazování, přičemž s ohledem na svědecké výpovědi učiněné v těchto řízeních lze učinit jednoznačný závěr, který žádný z účastníků nezpochybňoval, že dne datum v brzkých ranních hodinách došlo v obec v hotelu Allvet mezi účastníky řízení ke dvěma incidentům, a to uvnitř kongresového sálu hotelu Allvet a v prostorách venkovního posezení, přičemž při prvním konfliktu, který zcela jednoznačně vyprovokoval žalobce, který byl pod vlivem alkoholu, docházelo mezi žalobcem a žalovaným 1) ke vzájemnému fyzickému napadání. Při druhém incidentu došlo k fyzickému napadení žalobce žalovaným 1), přičemž do tohoto druhého incidentu ve venkovních prostorách se zapojili i druhý a třetí žalovaný, kteří po přivolání žalovaným 1) na místo dorazili. Tyto skutečnosti žádný z účastníků nezpochybňoval, byť se popis těchto incidentů v detailech lišil podle toho, zda jej popisoval žalobce nebo žalovaní. Pro posouzení nároku žalobce však není podstatný průběh prvního incidentu uvnitř kongresového sálu hotelu Allvet, neboť s tímto incidentem žalobce žádné své nároky na náhradu nemajetkové újmy nespojoval, když tvrdil, že veškerá zranění, od nichž odvíjí své nároky na náhradu nemajetkové újmy, utrpěl až při druhém incidentu. Soud prvního stupně proto zcela správně žalobce vedl prostřednictvím poučovací povinnosti k tomu, aby tvrdil a prokázal, že újmu na zdraví, kterou s tímto druhým incidentem spojoval, mu vznikla při tomto druhém incidentu a že mu ji svým jednáním způsobili žalovaní a aby blíže konkretizoval, která zranění mu žalovaní při tomto druhém incidentu způsobili. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že pro důvodnost žalobcova nároku není postačující pouze prokázání tvrzení, že jej žalovaní při druhém incidentu společně fyzicky napadali (a to případně i kopanci do hlavy a těla), ale především bylo na žalobci, aby prokázal, že žalovaní mu tímto protiprávním jednáním skutečně újmu na zdraví v tom rozsahu, jak ji specifikoval v žalobě, skutečně způsobili. Tuto skutečnost žalobce musí prokázat a nepostačí, že žalovaní mu svým protiprávním jednáním újmu na zdraví způsobit mohli. Nezbytnost prokázání tvrzení, že žalovaní žalobci způsobili jím tvrzenou újmu na zdraví v průběhu incidentu ve venkovních prostorách nabývá na významu zejména za situace, kdy je zcela nepochybné, že k fyzické potyčce mezi žalobcem a žalovaným 1) došlo již před druhým incidentem ve venkovních prostorách, tedy uvnitř kongresového sálu.

20. Sám žalobce v průběhu trestního stíhání, které bylo vůči němu vedeno u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor obec, č. j. KRPB – číslo při podání vysvětlení dne datum popsal oba dva incidenty, přičemž při popisu prvního incidentu uvnitř kongresového sálu hotelu Allvet uvedl, že DJ (žalovaný 1) šel za ním od mixážního pultu, roztrhl si košili a následně přišel k němu, a poté od něho dostal bez jakékoliv příčiny několik ran pěstí do oblasti obličeje. Následkem těchto ran se udeřil o zeď a spadl na zem. Na zemi se bránil tím způsobem, že si kryl rukama obličej a cítil údery pěstí od DJ, které směřovaly do oblasti hlavy, kdy následně cítil i kopy do oblasti čelisti, jejichž následkem plival ven z úst i kousky zubů, které se mu odštíply. Shodně žalobce vypovídal u jednání před soudem prvního stupně v této věci dne datum, kdy při popisu incidentu uvnitř kongresového centra mimo jiné uvedl, že následně, jak stál u zdi, dostal od žalovaného 1) ránu pěstí, zavrávoral a spadl na zem, kde do něj už bylo následně jen mláceno. Chránil si rukama hlavu, takže cítil jen rány, které dopadaly do oblasti hlavy a následně byly i nějaké kopy. Spíše cítil rány pěstí do hlavy. V ten moment cítil, že má v puse kousky zubů, takže plival kousky zubů. Ze samotné výpovědi žalobce je tedy zřejmé, že útok ze strany žalovaného 1) při prvním incidentu uvnitř kongresového sálu byl takové intenzity, že žalobce při něm utrpěl zcela viditelná zranění v obličeji a zranění v podobě ulomení zubů. Že žalobce utrpěl zcela viditelná zranění hlavy vyplývá rovněž z úředního záznamu o podaném vysvětlení sepsaného Policií České republiky, Městským ředitelstvím Policie ČR, Obvodním oddělení Policie obec – obec ze dne datum s jméno příjmení, která uvedla, že po celý večer dne datum seděla venku na terase a kolem 1:00 hod datum se ke skupince, kde seděla, přišoural žalobce, na kterém bylo vidět zranění, byl zraněn v obličeji a na koleni. Na obličeji měl čerstvé podlitiny, zakrvácený obličej v té chvíli neměl. Na dotaz, co se mu stalo, žalobce odpověděl, že se porval s DJ, říkal, že má ještě zraněné koleno. příjmení jméno příjmení uvedla v doplňujícím vysvětlení dne datum u Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Jihomoravského kraje, Územního odboru obec, Obvodního oddělení policie obec, č. j. KRPB – číslo, který je založen jak ve spise Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Jihomoravského kraje, Územního odboru obec, č. j. KRPB – číslo, tak i KRPB číslo Tyto spisy byly před soudem prvního stupně provedeny k důkazu (viz protokol o jednání dne datum). Přestože soud prvního stupně neuvěřil tvrzení svědkyně příjmení, kterou v řízení vyslechl, s poukazem na vztah této svědkyně k žalobci a snahu mu v řízení pomoci, přesto lze poukázat na její výpověď učiněnou při jednání dne datum před soudem prvního stupně, kde uvedla, že si přesně nepamatuje, jaká zranění měl žalobce v době příchodu na venkovní terasu, nicméně od krve byl stoprocentně potom, až ho zkopali, ale určitě byl od krve i když tam přišel, ale jestli měl zkrvácenou úplně celou tvář nebo ruku nebo nohu, si již nepamatuje. Zda měl ulomený zub si nevzpomíná. Stěžoval si na nohu, ale to je její domněnka. V této části tedy výpověď svědkyně příjmení i s odstupem času v podstatných částech odpovídá tomu, co uváděla v průběhu trestního řízení vedeném vůči žalobci i žalovaným.

21. Tvrzení žalobce, že veškerá zranění utrpěl v souvislosti s druhým incidentem ve venkovních prostorách, tedy neodpovídá výpovědím jeho samotného v rámci trestního řízení vedeného vůči němu i výpovědi učiněné v tomto řízení, jakož i výpovědi svědkyně jméno příjmení, kterou žalobce považoval za věrohodnou svědkyni.

22. Za této situace byl žalobce zcela správně soudem prvního stupně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. u jednání dne datum vyzván, aby prokázal, že blíže uvedená zranění utrpěl ve druhé fázi incidentu. Žalobce k tomuto navrhl výslech své manželky a výslech znalce příjmení jméno příjmení, Ph.D., přičemž žalovaní navrhli provedení vyšetřovacího pokusu. Tyto návrhy na doplnění dokazování soud prvního stupně jako nadbytečné zamítl. Žalobce u odvolacího jednání setrval na svém návrhu na provedení těchto důkazů a navrhl, aby byl opakovaně vyslechnut jako účastník řízení. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně přesvědčen o tom, že žalobcem navržené důkazy, jakož i žalovanými navržený vyšetřovací pokus, nejsou důkazy způsobilé prokázat tvrzení žalobce, že zranění utrpěl až při druhém incidentu. Manželka žalobce tomuto incidentu přítomna nebyla a znalec by se mohl vyjádřit pouze k možnému mechanismu vzniku zranění. Nelze však pominout, že způsob a intenzita útoku vedeného vůči žalobci žalovaným 1) při prvním vzájemném incidentu v kongresovém sále tak, jak byla samotným žalobcem popisována a jaký byl její následek, je zcela obdobného charakteru a intenzitě napadení žalobce ve venkovních prostorách. Mechanismus vzniku zranění, které žalobce utrpěl, byl zcela shodný při obou fázích incidentu. Znalec by se tedy nemohl vyjádřit k tomu, které zranění žalobce utrpěl při prvním incidentu a které při druhém. Při posuzování této otázky se jedná o skutková zjištění, nikoliv zjištění odborného charakteru.

23. Jestliže tedy žalobce uváděl, že veškerá zranění utrpěl až při druhém incidentu, a nikoliv při prvním incidentu uvnitř kongresového sálu, byť toto jeho tvrzení neodpovídá skutkovým zjištěním vyplývajícím z provedeného dokazování v rámci řízení trestního i v rámci tohoto řízení, bylo na žalobci, aby své tvrzení o vzniku újmy na zdraví a jeho rozsahu až při druhém incidentu prokázal. To však žalobce ani přes poučení, kterého se mu ze strany soudu dostalo, neučinil. Dle názoru odvolacího soudu poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., kterého se dostalo žalobci při jednání dne datum je zcela konkrétní a dostačující, neboť je zřejmé, že žalobce byl vyzván k označení důkazů k prokázání jeho sporných tvrzení, že zranění zlomení dvou zubů ve spodní čelisti, mnohačetná povrchová poranění hlavy a obličeje, zhmoždění a oděrky v čelní krajině hlavy, okolí očí a obličeje oboustranně, otřes mozku, zhmoždění levého kolene, zhmoždění levého lokte a zhmoždění břišní stěny utrpěl dne datum v ranních hodinách ve druhé fázi celého incidentu ve venkovních prostorách hotelu Allvet, tedy až po předchozí potyčce s žalovaným 1) ve vnitřních prostorách hotelu Allvet. Důkazy, které žalobce po tomto poučení navrhl provést, nejsou i dle názoru odvolacího soudu způsobilé tato tvrzení žalobce prokázat, tudíž bylo zcela nadbytečné je provádět, jak již bylo uvedeno výše. K tomuto odvolací soud dodává, že nepovažoval za nezbytné provést opakovaný výslech žalobce, neboť by se jednalo o tvrzení žalobce, které by opět nebylo nijak důkazně podloženo. Navíc žalobce se k věci podrobně vyjadřoval jak v průběhu trestního řízení, tak i v rámci tohoto řízení, kdy, již byl soudem prvního stupně vyslechnut.

24. Vzhledem k tomu, že žalobce ani přes poučení neprokázal, že zranění, od nichž odvíjel svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy utrpěl při druhém incidentu ve venkovních prostorách hotelu Allvet, považoval odvolací soud za nadbytečné se již blíže zabývat otázkou, zda žalovaní při druhém incidentu jednali v rámci nutné obrany, jak učinil soud prvního stupně.

25. S ohledem na výše uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je po věcné stránce správné, a proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

26. Odvolací soud se však neztotožnil se soudem prvního stupně s výší náhrady nákladů řízení, které byly žalovaným jako úspěšným účastníkům dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznány. Dle názoru odvolacího soudu a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR je třeba při stanovení tarifní hodnoty, z níž se vypočítává odměna za 1 úkon právní služby advokáta, v daném případě vycházet z ustanovení § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen advokátní tarif), tedy z částky 50.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce v tomto řízení uplatnil dva samostatné nároky – nárok na bolestné a nárok na ztížení společenského uplatnění (náklad na úhradu znaleckého posudku ve výši 7.475 Kč je nákladem řízení a nelze jej v tarifní hodnotě, z níž se vypočívává odměna advokáta, zohledňovat), je třeba při stanovení odměny advokáta vycházet z tarifní hodnoty 100.000 Kč, a nikoliv z žalované částky 353.352 Kč. Odměna za 1 úkon právní služby pak činí částku 5. 100 Kč. Pokud se jedná o jednotlivé úkony právní služby učiněné zástupkyní žalovaného 1) u jednání před soudem prvního stupně do vydání rozsudku Okresního soudu ve obec ze dne 2. 5. 2019, č. j. 3 C 104/2018-200, odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že zástupkyni žalovaného 1) přísluší odměna za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, za podání ze dne datum v reakci na poučení soudu o koncentraci řízení, další poradu s klientem přesahující 1 hodinu dne datum, která se realizovala před prvním jednáním ve věci konaném dne datum, účast na jednání dne datum, účast na jednáních přesahujících 2 hodiny dne datum, datum a datum, a za účast na jednáních dne datum a datum. Stejně tak se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že zástupkyni žalovaného 1) nepřísluší odměna za první poradu s klientem dne datum, když ta je součástí úkonu příprava a převzetí zastoupení, odměna za další porady s klientem ve dnech datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum, dále náhrada za ztrátu času účtovanou v souvislosti s opakovaným nahlížením do spisu a pořízením zvukové nahrávky, jakož i za písemné vyjádření žalovaného 1) ze dne datum, jakož i náhrada cestovních výdajů a náhrada za ztrátu času nárokovanou v souvislosti se studiem spisu u soudu dne datum Odvolací soud se však neztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že zástupkyni žalovaného 1) přísluší odměna v poloviční výši za účast u vyhlášení rozsudku dne datum, jakož i paušální náhrada hotových výdajů na tento 1 úkon právní služby a náhrada za ztrátu času strávené cestou k tomuto vyhlášení rozhodnutí, když takovouto účast u vyhlášení rozhodnutí odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení, neboť při vyhlášení rozhodnutí nedochází k žádnému jednání, při kterém by zástupce účastníka aktivně hájil práva či zájmy zastupovaného účastníka. Byť účastníci řízení i jejich zástupci mají právo být přítomni u vyhlášení rozhodnutí soudu, nelze však náklady spojené s účastí zástupce účastníka na vyhlášení rozhodnutí klást k tíži protistrany, která v řízení nebyla úspěšná. Za výše uvedených 13 úkonů právní služby pak činí odměna 66.300 Kč. Na tyto úkony právní služby náleží 13x 300 Kč režijní náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu, tedy 3.900 Kč) Za účast u jednání před soudem prvního stupně přísluší zástupkyni žalovaného 1) náhrada za ztrátu času celkem za 12 půlhodin po 100 Kč, tedy 1.200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu). K této částce bylo třeba připočítat 21% daň z přidaného hodnoty, neboť zástupkyně žalovaného 1) doložila, že je plátkyní této daně a daň z přidané hodnoty je součástí nákladů řízení (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Odvolací soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že není namístě přiznat žalovanému 1) náhradu nákladů jeho advokátky v podobě cestovného k jednáním k soudu prvního stupně, když tyto náklady nebyly účtovány, a navíc odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení bylo žalovaným 1) výslovně vzato zpět, tudíž se žalovaný 1) s nepřiznáním těchto nákladů ztotožnil.

27. Náklady řízení před soudem prvního stupně dále představují odměnu advokátky žalovaného 1) za vyjádření k odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2019, č. j. 3 C 104/2018 -200 a dále za účast u jednání dne datum u soudu prvního stupně po zrušení tohoto rozsudku usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2020, č. j. 17 Co 228/2019-270. Jako účelně vynaložený náklad řízení neshledal odvolací soud účast zástupkyně žalovaného 1) při vyhlášení rozhodnutí konaném dne datum z důvodů uvedených výše. Náklady řízení před soudem prvního stupně pak představují odměnu za 2 úkony právní služby, 2x 5.100 Kč, 2x 300 Kč režijní náhradu hotových výdajů na tyto 2 úkony právní služby, náhradu za ztrátu času stráveného cestou zástupkyně žalovaného 1) z jejího sídla do obec a zpět (2x 100 Kč) a cestovné zástupkyně žalovaného 1) z obec do obec a zpět k jednání dne datum osobním automobilem Škoda Octavia při ujetí 78 km, průměrné spotřebě 5,133 l motorové nafty na 100 km a ceně motorové nafty 27,20 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a základní sazbě náhrady za používání silničních motorových vozidel 4,40 Kč na 1 km jízdy (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2000 Sb.). Cestovné pak činí částku 452 Kč. K částce 11.542 Kč představující součet výše uvedených nákladů řízení po zrušení rozsudku soudu prvního stupně činí 11.452 Kč, přičemž rovněž i k této částce bylo třeba připočítat 21% daň z přidané hodnoty. Uvedené náklady řízení pak činí částku 13.857 Kč Odvolací soud nepřiznal žalovanému 1) odměnu advokátky za podání odvolání proti nákladovému výroku rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2019, č. j. 3 C 104/2018-200, když toto odvolání nebylo předmětem odvolacího řízení z důvodu zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé a navíc důvody, které byly uváděny v odvolání žalovaného 1) proti nákladovému výroku rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2019, č. j. 3 C 104/2018-200, nebyly akceptovány při konečném rozhodnutí tedy při vydání rozsudku soudu prvního stupně ze dne 9. 11. 2021, č. j. 3 C 104/2018-325. Žalovaný 1) své opakované odvolání proti nákladovému výroku vzal zpět. Celkové náklady řízení před soudem prvního stupně, které byly úspěšnému žalovanému 1) vůči žalobci přiznány, činí 100.251 Kč. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. (§ 220 o.s.ř.) a žalovanému 1) přiznal náklady řízení v částce 100.251 Kč.

28. Úspěšnému žalovanému 1) odvolací soud přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř.) představovanou odměnou advokátky žalovaného 1) za vyjádření k odvolání žalobce a za účast u odvolacího jednání, tedy 2x 5.100 Kč, celkem 10.200 Kč. K této částce bylo třeba připočítat 2x 300 Kč režijní náhradu hotových výdajů na tyto 2 úkony právní pomoci a 21% daň z přidané hodnoty. Celkové náklady odvolacího řízení pak činí 13.068 Kč.

29. Pokud se jedná o nákladový výrok III rozsudku soudu I. stupně mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3), odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že i žalovaným 2) a 3) s ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší náhrada nákladů řízení. Odvolací soud se však neztotožnil s výší odměny, která byla určena z tarifní hodnoty z žalované částky, když, jak již bylo výše uvedeno, je na výpočet odměny advokáta třeba aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu. Odměna za 1 úkon právní služby činí 5.100 Kč. Odvolací soud se dále neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že není na místě na otázku odměny advokáta žalovaných 2) a 3) aplikovat ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu, podle kterého, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Dle názoru odvolacího soudu rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které soud prvního stupně odkazoval, na daný případ nedopadá. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 26 Cdo číslo dopadá na zcela jiné právní postavení zastupovaných účastníků, kteří vystupují jako spoluvlastníci domu a jako pronajímatelé, kteří musí vystupovat na straně žalované v případě určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu na jedné straně společně. O takovou situaci se v případě žalovaných 2) a 3) nejedná, neboť jejich odpovědnost ve vztahu k žalobci musí být posuzována samostatně. Skutečnost, že zástupce žalovaných 2) a 3) učinil jednotlivé úkony při zastoupení obou žalovaných společně, nevylučuje použití ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Toto ustanovení pamatuje právě na takovouto situaci, kdy advokát činí společné úkony při zastupování dvou či více účastníků, a proto je u každého úkonu odměna krácena o 20 %. Odvolací soud má tedy za to, že je namístě přiznat odměnu advokáta žalovaných 2) a 3) při zastupování každého z žalovaných zvlášť v částce 5.100 Kč snížené o 20 %, tedy o částku 1.020 Kč. Odměna za 1 úkon právní služby pak činí 3.080 Kč Odvolací soud se však ztotožnil se soudem prvního stupně, že zástupci žalovaných 2) a 3) nepřísluší odměna za další porady s klienty dne datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum z důvodu, jak je uvedeno pod bodem 48 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a stejně tak náhrada za ztrátu času účtovanou v souvislosti s opakovaným nahlížením do spisu a pořízením zvukové nahrávky, jakož i za písemné vyjádření žalovaných 2) a 3) ze dne datum. Odvolací soud neshledal účelně vynaloženými náklady řízení účast zástupce žalovaných 2) a 3) u vyhlášení rozhodnutí dne datum, z důvodů, které již byly uvedeny výše. Odvolací soud narozdíl od soudu prvního stupně dále nepřiznal žalovaným 2) a 3) odměnu za podání učiněné dne datum – důkazní návrhy žalovaných 2) a 3) v rámci koncentrace řízení, a to z toho důvodu, že toto podání neučinil zástupce žalovaných příjmení jméno příjmení, ale JUDr. jméno příjmení, advokátka, která učinila naprosto totožné podání za žalovaného 1), přičemž k podání takovýchto důkazních návrhů za žalované 2) a 3), jak vyplývá z obsahu spisu, zástupcem žalovaných příjmení jméno příjmení, advokátem, zmocněna nebyla. Zástupce žalovaných 2) a 3) Mgr. jméno příjmení tedy zmíněný úkon právní služby neučinil, tudíž mu za něj nepřísluší odměna. Dle názoru odvolacího soudu přísluší zástupci žalovaných 2) a 3) v řízení před soudem prvního stupně do vydání rozsudku soudu I. stupně ze dne 2. 5. 2019, č. j. 3 C 104/2018-200 odměna za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne datum, účast u jednání datum, datum, datum, přičemž každé z těchto jednání přesáhlo 2 hodiny, dále účast u jednání dne datum a účast u jednání dne datum, jakož i další porada s klientem dne datum. Celkem se jedná o 12 úkonů právní služby po 4.080 Kč za každého z žalovaných 2) a 3) celkem 97.920 Kč. K těmto úkonům právní služby bylo třeba připočítat 300 Kč režijní náhradu hotových výdajů na každý úkon právní služby, celkem 12x 300 Kč x 2, tedy 7.200 Kč Náklady řízení dále představují náhradu za ztrátu času zástupce žalovaných 2) a 3) strávených cestou k jednáním k soudu prvního stupně dne datum, datum, datum, datum, datum a dne datum, celkem za 12 půlhodin po 100 Kč, 1.200 Kč. Za účast u těchto jednání přísluší zástupci žalovaných 2) a 3) cestovné k těmto jednáním z obec do obec a zpět, celkem za 6 vykonaných jízd osobním automobilem Škoda Octavia při průměrné spotřebě 5,133 l na 100 km motorové nafty, ujetí 78 km tam a zpět při vyhláškové ceně 1 l motorové nafty 29,80 Kč a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 4 Kč na 1 km jízdy dle § 4 písm. c) a § 1 písm. b) vyhlášky 463/2017 Sb. za jízdy vykonané dne datum a datum a vyhláškové ceně 1 l motorové nafty 33,60 Kč a sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 4,10 Kč na 1 km jízdy dle § 4 písm. c) a § 1 písm. b) vyhlášky č. 333/2018 Sb. za jízdy uskutečněné k jednáním dne datum, datum, datum a datum k soudu prvního stupně. Cestovné za 1 jízdu uskutečněnou v roce 2018 činí 431,24 Kč, za 2 cesty 862,40 Kč. Cestovné za 1 jízdu k jednání v roce 2019 činí 454, 24 Kč za 1 jízdu, za 4 jízdy celkem 1.816,96 Kč. K celkovým výše uvedeným nákladům 108.999,36 Kč bylo třeba připočítat 21% daň z přidané hodnoty, neboť zástupce žalovaných 2) a 3) byl plátcem této daně. Celkové náklady řízení před vydáním rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2019, č. j. 3 C 104/2018-200 činí 131.889,22 Kč.

30. Po zrušení rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2019, č. j. 3 C 104/2018-200 usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2020, č. j. 17 Co 228/2019-270 již žalovaní 2) a 3) byli zastoupeni obecným zmocněncem a žádné náklady řízení nepožadovali. Odměna zástupci žalovaných 2) a 3) za podání odvolání do nákladového výroku rozsudku soudu I. stupně, které bylo následně vzato zpět, přiznána nebyla ze shodných důvodů, jako v případě žalovaného 1).

31. Vzhledem k tomu, že žalovaným 2) a 3) žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, bylo ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3) o těchto nákladech rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok V).

32. S ohledem na zpětvzetí odvolání žalovaných proti výrokům II a III bylo odvolací řízení ve smyslu ustanovení § 207 odst. 2 o.s.ř. zastaveno. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas to, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí případně exekuce.