17 CO 84/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 21.000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. 4. 2021, č. j. 5 C 287/2020-79

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II a III potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 7.110 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, sídlem adresa.

1. V záhlaví označeným rozsudkem stanovil soud prvního stupně žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobci částku 7.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.000 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a v části, v níž se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu další částku 14.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 14.000 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení a další úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 7.000 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II). Dále soud prvního stupně stanovil žalobci povinnost, aby nahradil žalovanému náklady řízení ve výši 3.614 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti jeho zamítavému výroku II ve věci samé a výroku III o náhradě nákladů řízení, se odvolal žalobce, neboť nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že jím uplatněný nárok není co do výše 14.000 Kč s příslušenstvím důvodný. Vytkl soudu prvního stupně, že za situace, kdy posoudil jím uplatněný nárok co do základu jako důvodný, nepřiznal mu celou žalovanou částku, nestanovil tudíž správně výši škody, jejíž náhrady se domáhá. Poukázal na zjištění soudu prvního stupně ohledně šetření dopravní nehody v přestupkovém řízení, v jehož souvislosti mu škoda vznikla, a zdůraznil, že bez znaleckého posudku, který si v průběhu tohoto přestupkového řízení nechal zpracovat, by nedošlo k zásadnímu zvratu v tom směru, že se z přestupku, z něhož byl původně obviňován, vyvinil. Znalecký posudek potřeboval velmi rychle, byl v časové tísni, a musel proto akceptovat cenové podmínky znalce. Posudek nebyl zpracován na objednávku státního orgánu, takže znalec nebyl vázán výší znaleckých odměn upravených vyhláškou č. 37/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a jím nesporně zaplacená cena za podaný znalecký posudek ve výši 21.000 Kč tak představuje náklady vynaložené zcela nezbytně a účelně. Soud prvního stupně proto pochybil, přiznal-li mu jako náhradu škody za takto vynaložené náklady pouze částku 7.000 Kč, neboť podle jeho názoru je povinností žalovaného nahradit mu vzniklou škodu v plné výši. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II tak, že mu přizná i částku 14.000 Kč s požadovaným příslušenstvím a v návaznosti na to změní i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

3. Ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce žalovaný uvedl, že od počátku neuznával žalobcem uplatněný nárok, neboť podle jeho názoru nešlo o náklad, který by žalobce účelně vynaložil, navíc pak rozporoval výši požadované náhrady jako naprosto nepřiměřené a neodpovídající rozsahu a kvalitě znaleckého posudku. Dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že znalecký posudek byl zpracován účelně a že žalobce má právo na náhradu škody tím vzniklé, nezbývá mu, než se s tím smířit, nicméně vynaložil-li žalobce za znalecký posudek částku vyšší než je cena obvyklá a než odpovídá příslušené vyhlášce, nemůže být jeho povinností, aby mu nahradil celou takto vynaloženou částku. Nelze po něm spravedlivě požadovat, aby nahradil cenu za znalecký posudek, kterou si žalobce se znalcem sjednal a vynaložil ji na základě vlastního rozhodnutí. Tato cena neodpovídá obecně platným předpisům, a pokud má žalovaný nahradit žalobci náklady za vypracovaný znalecký posudek, musí tyto náklady odpovídat reálným cenovým relacím. Ztotožnil se s cenou stanovenou soudem prvního stupně v souladu s příslušnou vyhláškou částkou 7.000 Kč, a uvedl, že požadavek žalobce na zaplacení další částky 14.000 Kč s příslušenstvím je tak zcela nedůvodný. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části jako věcně správný potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací posoudil odvolání žalobce jako včasné, podané osobou k tomu oprávněnou, jako přípustné a řádné (ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 téhož zákona). Odvolací důvod, který žalobce uplatnil ve svém odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalobcem v jeho odvolání tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil. Po přezkoumání napadených částí rozsudku soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, byť se odvolací soud ztotožnil s jeho námitkou, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Nesprávné právní posouzení věci však odvolací soud shledal ve zcela jiných skutečnostech než žalobce, jak bude uvedeno níže.

5. Nutno ještě dodat, že přísudečný výrok I rozsudku, jímž byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 7.000 Kč s příslušenstvím, nebyl napaden odvoláním žalobce, který jej z povahy věci ani napadnout nemohl, nebyl však napaden ani odvoláním žalovaného, a proto tento výrok nabyl samostatně právní moci a odvolací soud jej nepřezkoumával (ustanovení § 206 odst. 2 o.s.ř.).

6. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 21.000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu vznikla v průběhu přestupkového řízení vedeného proti němu u stát. instituce pod sp. zn. anonymizováno číslo spisová značka v souvislosti s dopravní nehodou, k níž došlo dne 12. 10. 2018 v obec, a to zaplacením nákladů na znalecký posudek podaný Ing. jméno příjmení, který si nechal zpracovat a jehož závěry přivodily zvrat v přestupkovém řízení, v němž byl původně údajně na základě zcela nepravdivých a zkreslených údajů, uváděných žalovaným a jeho manželkou, na jejichž základě byl zpracován v přestupkovém řízení původní znalecký posudek, uznán vinným ze spáchání přestupku, jehož se ovšem nedopustil. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a bránil se tvrzením, že znalecký posudek Ing. jméno příjmení, který si nechal žalobce zpracovat, nezměnil nic na výsledku přestupkového řízení, neboť toto řízení bylo zastaveno z důvodu uplynutí promlčecí lhůty, ze strany žalobce se tak nemůže jednat o účelně vynaložený náklad a za tvrzenou škodu žalovaný neodpovídá. Zpochybnil navíc výši požadované náhrady, neboť cena za podaný znalecký posudek, kterou žalobce znalci uhradil, je zcela nereálná a nadhodnocená, a nemůže jít k jeho tíži. Navrhl proto, aby byla žaloba zamítnuta.

7. Jelikož otázka žalobcem tvrzené odpovědnosti žalovaného za škodu, která mu měla vzniknout uhrazením nákladů za posudek zpracovaný na základě objednávky žalobce znalcem příjmení jméno příjmení v přestupkovém řízení, byla mezi účastníky sporná, stejně jako byla mezi nimi sporná i otázka výše takto vzniklé škody, zjišťoval soud prvního, zda jsou v posuzované věci splněny všechny zákonné předpoklady odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu, a zabýval se rovněž i její výší. Po právní stránce podřadil posuzovanou věc pod ustanovení § 2910 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ustanoveními § 2951 odst. 1 a 2952 věta první téhož zákona, a po provedeném dokazování uzavřel, že zákonné podmínky odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu jsou v posuzované věci splněny, neboť žalobce vynaložil v přestupkovém řízení náklady za znalecký posudek Ing. jméno příjmení zcela účelně, revidoval-li správní orgán na jeho základě (a dále i na základě dalšího v přestupkovém řízení podaného znaleckého posudku doc. Ing. jméno příjmení, Ph.D., který znaleckému posudku Ing. jméno příjmení v podstatě přisvědčil), svůj původní závěr o viníku předmětné dopravní nehody a uzavřel-li nakonec, že ji žalobce nezavinil. Vynaložením těchto účelných nákladů vznikla žalobci podle soudu prvního stupně škoda jako majetková újma, za niž odpovídá žalovaný, který je tak povinen ji žalobci nahradit. Soud prvního stupně se však neztotožnil s výší žalobcem požadované škody, neboť odměna zaplacená žalobcem znalci příjmení jméno příjmení v částce 21.000 Kč neodpovídá kritériím vyplývajícím z vyhlášky č. 37/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů o odměnách znalců, je zcela nepřiměřená a nadhodnocená, přičemž nemůže jít k tíži žalovaného, že ji žalobce znalci zaplatil. Soud prvního stupně uzavřel, že přiměřená cena za znalecký posudek podaný Ing. jméno příjmení představuje částku 7.000 Kč, takže do této výše posoudil uplatněný nárok žalobce jako důvodný a ve zbytku jej zamítl.

8. Při posouzení důvodnosti žalobcem uplatněného nároku vyšel odvolací soud ze skutkového stavu tak, jak byl správně a v dostatečném rozsahu zjištěn soudem prvního stupně a jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Po přezkoumání věci a vycházeje z takto zjištěného skutkového stavu se odvolací soud ovšem neztotožnil s výše uvedeným právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný za tvrzenou škodu vzniklou žalobci odpovídá. Podle názoru odvolacího soudu totiž soud prvního stupně zjištěný skutkový stav zcela nesprávně právně posoudil, dovodil-li odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu. Nutno zdůraznit, že zákonnými předpoklady odpovědnosti za škodu jsou porušení právní povinnosti resp. protiprávní jednání škůdce, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění, které se předpokládá, přičemž první tři předpoklady prokazuje poškozený, a škůdce prokazuje, že škodu nezavinil. Všechny tyto zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu musí být splněny současně, chybí-li pouze jeden z nich, odpovědnost za škodu vyvodit nelze.

9. V posuzované věci nebyla podle názoru odvolacího soudu zjištěna existence již prvního zákonného předpokladu odpovědnosti za škodu, a to porušení právní povinnosti žalovaným. Z odůvodnění napadeného rozsudku ani nevyplývá, jakého porušení právní povinnosti se měl žalovaný v předmětné věci dopustit. Pokud snad soud prvního stupně spatřoval porušení právní povinnosti v tom, že žalovaný nepopsal ve správním řízení průběh dopravní nehody v souladu s realitou a byl zavádějící, nelze v tom podle názoru odvolacího soudu protiprávnost jednání žalovaného spatřovat. Ukázal-li se později jeho popis nehodového děje jako zavádějící, neporušil tím žalovaný žádnou svou právní povinnost, neboť mu nelze klást k tíži, jak nehodový děj vnímal, jak si jej pamatoval, jak jej popsal a co uvedl jako účastník správního řízení na svoji obranu. Dále nutno uvést, že zde nepochybně chybí další zákonný předpoklad odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi případným porušením právní povinnosti a vznikem škody, neboť závěr o tom, zda byl spáchán přestupek a kým, činí po provedeném dokazování svým rozhodnutím správní orgán ve správním řízení a nikoli žalovaný jako jeho účastník. Žalobce jako další účastník správního řízení se rozhodnutí správního orgánu řádně bránil, mimo jiné i tím, že si nechal zpracovat předmětný znalecký posudek Ing. jméno příjmení. Bylo jen a pouze na jeho rozhodnutí, že si tento posudek nechal v souvislosti se svou obranou proti rozhodnutí správního orgánu zpracovat. Nelze dále ani přehlédnout, že otázka odpovědnosti za přestupek, jehož se měl žalobce dopustit při předmětné dopravní nehodě dne 12. 10. 2018 v obec, nebyla ve správním řízení pravomocně vyřešena, neboť správní řízení bylo nakonec pravomocně zastaveno z důvodu uplynutí promlčecí doby, kdy došlo k zániku odpovědnosti za přestupek (ustanovení § 29 zákona o odpovědnosti za přestupky).

10. Nutno rovněž zdůraznit, že náklady za znalecký posudek zpracovaný znalcem příjmení jméno příjmení vynaložil žalobce zcela nepochybně v přestupkovém řízení, takže jde o náklad správního řízení. Náklady správního řízení jsou upraveny zákonem č. 500/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, správním řádem, a to v ustanovení § 79, podle něhož, nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§ 136) a účastník své náklady. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že vynaložil-li žalobce jako účastník ve správním řízení náklady za podaný znalecký posudek, tedy náklady za důkaz ve věci (ustanovení § 89 odst. 1 správního řádu), náklady s tím spojené si nese jako účastník řízení sám.

11. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je nutno uzavřít, že soud prvního stupně předmětnou věc nesprávně právně posoudil, dovodil-li, že jsou splněny zákonné předpoklady odpovědnosti žalovaného za žalobcem tvrzenou škodu. Nebylo zjištěno porušení právní povinnosti žalovaným ani příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vzniklou škodou, navíc šlo o náklady správního řízení, které si nese účastník sám. Za této situace žalovaný za tvrzenou škodu neodpovídá a bylo pak již nadbytečné zabývat se její výší.

12. I když soud prvního stupně předmětnou věc nesprávně právně posoudil, dospěl-li k závěru, že základ nároku žalobce na náhradu škody je dán, jeho rozhodnutí, jímž žalobu zamítl ohledně částky 14. 000 Kč s příslušenstvím, je ovšem správné, byť žalobu zamítl z jiných důvodů, než ke kterým dospěl odvolací soud a které jsou vysvětleny výše. Žalobci tvrzený nárok nenáleží, a proto zamítl-li soud prvního stupně žalobu ohledně částky 14.000 Kč s příslušenstvím, rozhodl věcně správně. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II ve věci samé, jakož i ve správném navazujícím výroku III o náhradě nákladů řízení jako věcně správný potvrdil za použití ustanovení § 219 o.s.ř.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 téhož zákona, podle nichž v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou spojeny s jeho právním zastupováním. Advokát žalovaného učinil v odvolacím řízení 2 úkony právní služby, a to sepis vyjádření k odvolání žalobce a účast u odvolacího jednání, náleží mu proto odměna za tyto 2 úkony počítaná z předmětu odvolacího řízení, jímž byla částka 14.000 Kč s příslušenstvím. Odměna za 1 úkon právní služby tak činí 1.660 Kč (ustanovení § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, advokátní tarif, dále jen AT), k tomu náleží žalovanému 2x paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč (ustanovení § 13 odst. 3 AT). K nákladům odvolacího řízení žalovaného pak patří rovněž náhrada za promeškaný čas v souvislosti s účastí jeho advokáta u odvolacího jednání, a to za 6 započatých půlhodin po 100 Kč (ustanovení § 14 odst. 1 a 4 AT), a dále náhrada cestovného k odvolacímu jednání z Třebíče do Brna a zpět při ujetí celkem 142 km, při průměrné spotřebě 9,4 l motorové nafty na 100 km, při ceně 1 l této nafty ve výši 47,10 Kč (ustanovení § 4c vyhlášky č. 116/2012 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,7 Kč (ustanovení § 1b vyhlášky č. 511/2021 Sb.). V této souvislosti odvolací soud uvádí, že nepřiznal při výpočtu náhrady cestovného žalovanému náhradu za cenu 1 l motorové nafty ve výši 51,50 Kč, jak žalovaný účtoval, neboť jím předložený doklad o nákupu pohonných hmot nebyl aktuální a tudíž použitelný. Náhrada cestovného žalovaného tak činí 1.296 Kč Odvolací soud žalovanému ještě přiznal náhradu parkovného ve výši 60 Kč v souvislosti s jeho účastí u odvolacího jednání v Brně, které řádně doložil. Celkové náklady právního zastoupení žalovaného tak činí 5.876 Kč. Jelikož advokát žalovaného dále doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), je zapotřebí navýšit takto vypočtené náklady řízení o 21% DPH, neboť i DPH patří k nákladům odvolacího řízení (ustanovení § 137 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 211 téhož zákona). Celkové náklady odvolacího řízení žalovaného navýšené o DPH tak činí 7.110 Kč, takže k zaplacení této částky zavázal odvolací soud žalobce tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku, přičemž lhůta ke splnění uložené povinnosti a platební místo jsou odůvodněny ustanoveními § 160 odst. 1 o.s.ř., § 149 odst. 1 a § 211 téhož zákona. Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas to, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.