18 Co 11/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky : Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 57 817 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2024, č. j. 116 C 188/2022-62,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném výroku II mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 22 120 Kč, a to do 6 měsíců od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví identifikovaným rozsudkem Městský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 42 483 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 24 093 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobce byl v řízení plně úspěšný a má proto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto usnesení, a to pouze do výroku II, podala odvolání žalovaná. Namítla, že před podáním žaloby uhradila žalobci více něž 14 334 Kč. Ke dni 28. 3. 2023 bylo na dluh uhrazeno 11 734 Kč. Další platby proběhly v dubnu, celkem 4 000 Kč. Úhradu plateb si měl žalobce před podáním žaloby ověřit a předmět řízení o uhrazené splátky snížit. Žalovaná má za to, že tak neučinil záměrně kvůli možnosti získat vyšší náhradu nákladů řízení. Jednání žalobce považuje za rozporné se zákonem i dobrými mravy. V odůvodnění napadeného rozsudku soud uvádí, že žalobce nemá povinnost umožnit žalované splácení dluhu, což je pochopitelně pravda, avšak to neznamená, že žalobce, respektive jeho zástupce, má právo protiprávně navyšovat vlastní zisk na úkor žalované. Pokud jde o samotné vyúčtování nákladů, má žalovaná za to, že účtování úkonu „zpětvzetí žaloby“ je v rozporu s dobrými mravy, neboť je žalovaná v podstatě za snahu snižovat svůj dluh trestána vyššími náklady řízení. Žalovaná rovněž nesouhlasí se závěrem, že měl žalobce plný úspěch ve věci, neboť došlo ke zpětvzetí žaloby. Výše nákladů je proto v rozporu se zákonem. Navrhla, aby odvolací soud snížil náhradu nákladů tak, aby odpovídala zákonu.

3. Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), v souladu s ustanovením § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

6. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

7. Právní moc výroku I v záhlaví uvedeného rozsudku soudu prvního stupně nebyla odvoláním žalované dotčena, neboť její odvolání směřuje pouze do výroku II o nákladech řízení (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

8. Z obsahu prvostupňového spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou z , datum, domáhal zaplacení částky 57 817 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, a plynu č. , hodnota, , na základě které docházelo ze strany žalované k odběru energií. Žalobce žalované za odběr energií vystavil faktury č. , IBAN, na částku 24 150 Kč, č. , IBAN, na částku 25 547 Kč, č. , IBAN, na částku 8 285 Kč a č. , IBAN, na částku 24 651 Kč, celkem tedy na částku 82 633 Kč. Ke dni podání návrhu dluh za dodávky elektřiny činil celkem 57 817 Kč, neboť žalovaná částečně uhradila faktury č. , IBAN, a č. , IBAN, . Z předžalobní výzvy (ve spisu na č. l. , Anonymizováno, ) se podává, že ke dni 21. 2. 2022 žalovaná na fakturu č. , IBAN, uhradila částku 19 816 Kč, na faktury č. , IBAN, a , IBAN, neuhradila nic, na fakturu č. , IBAN, uhradila 5 000 Kč. Soud prvního stupně žalobě vyhověl a dne 31. 5. 2022 vydal elektronický platební rozkaz, č. j. , č. účtu, kterým ve výroku I uložil žalované povinnost k náhradě pohledávky s příslušenstvím žalobci, jak bylo specifikováno v žalobě. Ve výroku II žalovanou poučil o právu podat proti tomuto rozhodnutí odpor. Výrokem III uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení žalobce ve výši 13 473 Kč. Žalovaná podala proti vydanému platebnímu rozkazu včas odpor. Na výzvu soudu žalobce v podání z 17. 9. 2022 (ve spisu na č. l. 24) sdělil, že faktura č. , IBAN, byla dne 28. 3. 2022 doplacena. Faktura č. , IBAN, nebyla dosud uhrazena vůbec. Z faktury č. , IBAN, bylo uhrazeno 12 000 Kč, a to ve splátkách tak, že 15. 11. 2021 žalovaná uhradila 2 000 Kč, 1. 2. 2022 uhradila 500 Kč, 10. 2. 2022 uhradila 1 000 Kč, 14. 2. 2022 uhradila 500 Kč, 23. 2. 2022 uhradila 500 Kč, 25. 2. 2025 uhradila 500 Kč, 8. 3. 2022 uhradila 500 Kč, 24. 3. 2022 uhradila 2 000 Kč, 31. 3. 2024 uhradila 500 Kč, 11. 4. 2022 uhradila 1 500 Kč, 21. 4. 2022 uhradila 1 500 Kč a 12. 7. 2022 uhradila 1 000 Kč. Z faktury č. , IBAN, bylo uhrazeno celkem 4 000 Kč, a to ve splátkách tak, že 28. 3. 2022 žalovaná uhradila 1 000 Kč, 21. 4. 2022 uhradila 1 000 Kč, 5. 5. 2022 uhradila 1 000 Kč, 7. 6. 2022 uhradila 500 Kč a 12. 7. 2022 uhradila 500 Kč. Ke dni 17. 9. 2022 tedy dluh na jistině činil 42 483 Kč, ve zbytku, tj. v částce 15 334 Kč vzal žalobce svůj návrh částečně zpět. Soud prvního stupně návrhu na částečné zpětvzetí žaloby vyhověl a usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , mimo jiné, ve výroku I řízení co do částky 15 334 Kč na jistině zastavil.

9. Rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění typicky může spočívat například v tom, že účastník podal žalobu ve věci, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto nebo o níž už probíhá jiné řízení, že podal žalobu proti někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nebo že vzal žalobu zpět.

10. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. K tomu, aby při zpětvzetí žaloby nešlo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň obě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce). Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoliv. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1110/2016 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná v tomto rozhodnutí jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu: www.nsoud.cz).

11. V projednávané věci se žalobce žalobou doručenou soudu , datum, domáhal zaplacení částky 57 817 Kč s příslušenstvím. Výši žalované částky žalobce zdůvodnil tak, že původně měl vůči žalované pohledávku ve výši 82 633 Kč, avšak žalovaná ke dni podání návrhu uhradila částku 24 816 Kč. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět. Již na tomto místě lze konstatovat, že posouzení otázky náhrady nákladů řízení a plného úspěchu žalobce v řízení, jak jej učinil soud prvního stupně, není správné, neboť zcela opominul posoudit účinky částečného zpětvzetí žaloby a posuzoval procesní úspěch pouze do částky 42 483 Kč s příslušenstvím, jež uložil žalované uhradit žalobci.

12. Přihlížeje k výše citované judikatuře odvolací soud nejprve posuzoval, co bylo důvodem, že řízení muselo být zčásti zastaveno, a s přihlédnutím k tomuto dílčímu závěru zhodnotil, z jaké části byl ten, který účastník úspěšný. V projednávaném případě částečné zastavení řízení jednoznačně zavinil žalobce, a to částečným zpětvzetím žaloby. V souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. bylo dále nutno posoudit, zda nebyl důvodně podaný návrh vzat zpět pro chování žalovaného.

13. Žalobce vzal v průběhu řízení žalobu zpět co do částky 15 334 Kč, která odpovídá splátkám uhrazených žalovanou v období od podání žaloby do výzvy nalézacího soudu. Skutečnost, že žalovaná i po podání žaloby částečně hradí žalovaný dluh je přitom mezi stranami nesporná. Z obsahu spisu však nelze dojít k závěru, že výše uvedená částka 15 334 Kč byla zcela uhrazena až po podání žaloby. Z přípisu žalobce je naopak zcela zřejmé, že částka 2 500 Kč (konkrétně splátky na fakturu č. , IBAN, z , datum, a , datum, ) byla prokazatelně uhrazena před podáním žaloby, respektive v mezidobí od vydání předžalobní výzvy do podání žaloby. O tuto částku tedy měla být žalovaná jistina ponížena již v samotném návrhu, nikoliv až v průběhu řízení. V částce 2 500 Kč proto nelze hovořit o důvodně podané žalobě, úspěšnou stranou je v tomto rozsahu žalovaná. Ve zbývající části (tedy v částce 12 834 Kč) je naopak procesně úspěšným účastníkem žalobce, neboť tato částka byla prokazatelně uhrazena po podání žaloby, tj. po , datum, .

14. S ohledem na právě uvedené lze shrnout, že žalobce byl ve věci úspěšný pouze částečně, a to v částce 55 317 Kč z původně žalovaných 57 817 Kč, tedy přibližně z 95 %. V částce 2 500 Kč však žaloba nebyla důvodná již při jejím podání, v tomto rozsahu je tedy třeba procesní úspěch přiznat žalované. Náhrada nákladů řízení proto musí být poměrně rozdělena (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) mezi účastníky řízení tak, že se od úspěchu účastníka odečte jeho neúspěch (tj. míra úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má úspěšný účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srovnej Putna, Mojmír. § 142 [Náhrada podle úspěchu ve věci]. In: Drápal, Ljubomír, Bureš, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 976, marg. č. 3.). S ohledem na právě uvedené má tedy žalobce v projednávané věci právo pouze na náhradu 90 % účelně vynaložených nákladů řízení (95 % - 5 %).

15. Pokud jde o samotné vyčíslení nákladů, nepřisvědčil odvolací soud námitce žalované, že žalobci nepřísluší náhrada za úkon „částečné zpětvzetí žaloby“. Žalobci nelze klást k tíži, že žalovaná v průběhu řízení „poctivě“ hradí dluh ve splátkách, jejíchž výši si „sama určila“. Částečné zpětvzetí žaloby nelze považovat za neúčelný úkon, ale naopak jedinou možnost, jak se žalobce mohl vyhnout neúspěchu v řízení, které důvodně zahájil pro prodlení žalované s úhradou dlužné částky.

16. V řízení úspěšnějšímu žalobci tedy náleží právo na náhradu zaplaceného poplatku ve výši 2 313 Kč, odměnu právního zastoupení dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“), za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva z , datum, , návrh ve věci samé z , datum, a částečné zpětvzetí z , datum, ) po 3 420 Kč z tarifní hodnoty 57 817 Kč a jedenkrát účast u jednání dne , datum, – jeden úkon právní služby za 2 820 Kč z tarifní hodnoty 42 483 Kč, hotové výdaje zástupkyně žalobce za těchto 5 úkonů v celkové výši 1500 Kč (podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024) a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. i náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 4 265, 50 Kč, celkem tedy částku 24 577,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl se svým návrhem úspěšný pouze částečně (viz bod 14 odůvodnění), přiznal mu odvolací soud částku 22 120Kč (24 577,50 x 0,9).

17. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud změnil v souladu s § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadené usnesení ve výroku II tak, že žalobci přiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výše uvedené částce. Náklady řízení před soudem prvního stupně byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci do 6 měsíců od právní moci tohoto usnesení (§ 167 odst. 2 ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud přitom přihlédl k tomu, že jde o vyšší částku, tím spíše za situace, kdy žalovaná v odvolání uvedla, že je nyní bez příjmů.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť žalovaná byla se svým odvoláním úspěšná pouze nepatrně. Žalobci, kterému by jinak náhrada nákladů příslušela, žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.