18 Co 145/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Petry Flídrové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnictví o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně z 1. 2. 2024, č. j. 14 C 303/2016-348,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že je žalobce povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované, jinak se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení , částka, Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále rovněž „soud prvního stupně“ či „soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno, , jiný nebytový prostor, vymezené v budově , adresa, , bytový dům, postavené na pozemcích p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, , včetně k jednotce náležejícího spoluvlastnického podílu na společných částech budovy o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , k jednotce náležejícího spoluvlastnického podílu ke dvěma místnostem v , Anonymizováno, . nadzemním podlaží budovy (výměníkové stanici a kočárkárně) o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , k jednotce náležejícího spoluvlastnického podílu na pozemcích p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (výrok I). Dále soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud vyšel z toho, že žalobce se žalobou domáhal uvedeného určení vlastníkem jednotky a dále určení, že zástavní právo ve prospěch věřitele , Anonymizováno, ve výši , částka, Kč, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne , datum, mezi věřitelem a žalovaným jako zástavním dlužníkem k nemovitostem – předmětné jednotce, neexistuje. Žalobce tvrdil, že jako prodávající uzavřel se žalovaným jako kupujícím dne , datum, kupní smlouvu o převodu vlastnictví předmětné jednotky za kupní cenu , částka, Kč, která měla být uhrazena do , datum, a za podmínek a způsobem dohodnutým v samostatném smluvním ujednání. Dne , datum, dále účastníci kupní smlouvy uzavřeli dodatek , Anonymizováno, ke kupní smlouvě, v němž byla stanovena splatnost jednotlivých částí sjednané kupní ceny. Závazek zanikl pro nemožnost plnění, která byla způsobena chováním žalované, která odmítala poskytnout potřebnou součinnost ke splnění podmínky stanovené v dodatku ke kupní smlouvě (jeho článku II odst. 8) způsobující splatnost zbývající části kupní ceny (předání k užívání pěti bytových jednotek jedné nebytové jednotky, včetně pravomocného kolaudačního souhlasu a výmazu zástavního práva). Důvodem neplatnosti je neurčitost předmětu smlouvy v části splatnosti kupní ceny vázané na nesplnitelnou podmínku, když tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Jednání žalované se rovněž příčí dobrým mravům, odporuje zákonu – jeho smyslu a účelu zejména proto, že má být podle něj plněno to, co je nemožné. Z důvodu právní jistoty žalobce odstoupil dopisem , datum, od předmětné kupní smlouvy ze , datum, . Naléhavý právní zájem spočívá v tom, že jako pravý vlastník není zapsán v katastru nemovitostí. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila uzavření kupní smlouvy ze , datum, , jejímž předmětem byl převod označené jednotky. Má za to, že nebyly naplněny znaky neplatného právního jednání, ujednání účastníků smlouvy jsou konkrétní a jsou projevem jejich souladné vůle. Žalobce nemá na žádaných tvrzeních naléhavý právní zájem.

3. O žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2019, č. j. 14 Co 303/2016-167, tak, že soud vyhověl žalobě v části určení, že žalobce je vlastníkem předmětné jednotky a žalobu zamítl v části, kterou se žalobce domáhal určení neexistence zástavního práva ze zástavní smlouvy z , datum, . Soud vyšel z toho, že smluvní strany upravily dva právní poměry, koupi a dílo, že však smlouva o dílo je zcela neurčitá, nekonkrétní ohledně vymezení předmětu díla a tyto nedostatky nebylo možno odstranit ani výkladem. Smlouva o dílo tak nevznikla. Mezi smlouvami (kupní a o dílo), vedle úmyslu vůle stran, existuje i přímé propojení ohledně splatnosti významné části kupní ceny. Šlo o závislé smlouvy ve smyslu ustanovení § 1727 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž „OZ“), vzhledem k tomu, že smlouva o dílo nevznikla, nevznikla ani kupní smlouva. Nedošlo tak perfekci právního jednání jako celku, zápis v katastru nemovitostí tak nebyl proveden na základě platného a účinného titulu.

4. K odvolání žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku o určení vlastnictví žalobce předmětné jednotce zrušil (včetně výroku o nákladech řízení) a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně při jednání neprovedl žalobcem navržené důkazy (e-mailovou komunikací žalobce a žalovaného o výslech , tituly před jménem, , jméno FO, jednajícího při sjednávání předmětného závazku za žalovanou) k prokázání obsahu právního jednání účastníků v období před podpisem kupní smlouvy a dodatků datovaných , datum, , tak i období následujícího, v souvislosti s uzavíráním smlouvy, když tyto považoval za nadbytečné s tím, že nesměřují k okolnostem týkajícím se předsmluvních jednání vedoucím k uzavření kupní smlouvy a dodatku ze , datum, . Odvolací soud uvedl, že právní jednání stran smlouvy je třeba posoudit i podle obsahu těchto jednání, podle úmyslu jednajících, kteří tito dali svým jednáním najevo, proto nelze při výkladu smluvních ujednání odhlédnout od obsahu vzájemné komunikace, související s podpisem kupní smlouvy a dodatku ze , datum, , a to, zejména pokud šlo o zhotovení díla, když případnou neurčitost bylo možno dodatečně vyjasnit (§ 553 odst. 2 OZ). Teprve v návaznosti na zjištění obsahu smluvních ujednání a jeho právního posouzení, bude případně namístě zabývat se otázkou odstoupení žalobce od předmětného závazku, resp. účinku odstoupení, jakož i posouzení vzájemné závislosti kupní smlouvy a smlouvy o dílo ve smyslu ust. § 1727 OZ. Dále odvolací soud uvedl, že ujednání o splatnosti části kupní ceny vázané na vydání kolaudačního rozhodnutí není ujednáním zavazujícím k plnění od počátku nemožnému (právně či fakticky), způsobujícím neplatnost ve smyslu ustanovení § 580 odst. 2 OZ, jen z toho důvodu, že takové rozhodnutí náleží správnímu orgánu. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby na základě uvedených závěrů zajistil skutkové podklady pro právní hodnocení uplatněného nároku.

5. Soud prvního stupně v dalším průběhu řízení provedl dokazování kupní smlouvou ze dne , datum, , dodatkem č. 1 k označené kupní smlouvě, listinou odstoupení od kupní smlouvy ze dne , datum, , datovanou , datum, , výpisem z katastru nemovitostí ohledně předmětné jednotky, předsmluvní komunikací účastníků řízení prostřednictvím e-mailových zpráv a účastnickým výslechem žalobce (zjištění z jednotlivých důkazů viz body , Anonymizováno, až , Anonymizováno, a , Anonymizováno, až , Anonymizováno, odůvodnění napadeného rozsudku). Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že dne , datum, byla mezi účastníky platně uzavřena kupní smlouva, kdy úmyslem stran bylo převést na žalovanou vlastnické právo k nebytové jednotce , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (specifikované ve výroku I tohoto rozsudku), a to za dohodnutou kupní cenu ve výši , částka, Kč. Z této kupní ceny měly být z části hrazeny náklady na přestavbu nebytového prostoru na pět bytových jednotek a jednu nebytovou, dále na úhradu hypotečního úvěru, dále úhradu dluhu na úhradách za služby poskytované správcem objektu a platby do fondu společenství vlastníků jednotek a pravidelných plateb na tyto služby a fond, daň z nabytí nemovitého majetku a ve zbývající části se mělo jednat o příjem dlužníka vázaný na předání pěti samostatných jednotek a jednu nebytovou jednotku, a to do , datum, . Původní úmysl stran uzavřít pouze smlouvu o smlouvě budoucí kupní nebyl z důvodu finanční nejistoty žalované naplněn, neboť žalovaná se měla finančně podílet na výstavbě a nechtěla investovat peníze do cizí nemovitosti. Vzhledem k tomu byla uzavřena kupní smlouva a bylo mezi stranami dohodnuto, že konkrétní smlouva o dílo bude uzavřena následně, kdy i žalobce potvrdil, že to měl umožnit dodatek č. 1, Anonymizováno, ke kupní smlouvě. Rozsáhlou e-mailovou komunikací mezi účastníky bylo prokázáno, že nedošlo k dohodě o předmětu díla (nedošlo k vymezení předmětu smlouvy díla tak, aby to bylo dostatečně určité, zejména nedošlo k žádnému odsouhlasení ze strany žalované, jak dodatek č. 1 ke kupní smlouvě předpokládal) nebyla tak platně uzavřena smlouva o dílo. V průběhu řízení po provedeném dokazování nebylo možno ani výkladem tuto neurčitost odstranit. Právní jednání v části smlouvy o dílo je tedy pouze zdánlivé pro neurčitost ohledně předmětu díla (§ 553 odst. 1 OZ) a ke zdánlivému jednání se nepřihlíží (§ 554 OZ). Pokud jde o podmínku splatnosti zbývající části kupní ceny dle bodu 8 dodatku č. 1 ke kupní smlouvě, tato je vázána na předání pěti bytových a jedné nebytové jednotky žalobcem žalované. K námitce žalobce, že jde o podmínku nesplnitelnou, způsobující neplatnost celé kupní smlouvy, soud uvedl, že i pokud by se jednalo o podmínku nesplnitelnou, šlo by pouze o podmínku splatnosti dluhu, nikoliv podmínku, na jejíž splnění by byl vázán vznik, změna nebo zánik práva či povinnosti, v daném případě vznik povinnosti převést na žalobce vlastnické právo k nebytové jednotce, přičemž nesplnitelná podmínka splatnosti dluhu nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy o převodu nebytové jednotky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2304/2010).

6. V řízení nebylo prokázáno, že by byla platně uzavřena smlouva o dílo a že by bylo uzavření kupní smlouvy vázáno na podmínku platného uzavření smlouvy o dílo. Kupní smlouva ze dne , datum, je ke dni rozhodnutí právně účinná a došlo dle ní k převodu vlastnického práva k nebytovému prostoru na žalovanou (což bylo zapsáno i v katastru nemovitostí) s tím, že nebyly naplněny všechny podmínky splatnosti celé kupní ceny, neboť nedošlo k dohodě o předmětu díla (spočívající v přestavbě nebytové jednotky na , Anonymizováno, bytů a , Anonymizováno, nebytový prostor), dílo tak nebylo realizováno (další smlouva o dílo mezi účastníky totiž uzavřena nebyla, ačkoliv to předpokládal dodatek č. 1), a proto nenastala poslední podmínka splatnosti k úhradě zbývající části kupní ceny.

7. Soud, vycházeje z toho, že každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně, že plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv, a že zánik závazku některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky (§ 1727 OZ), dospěl k závěru, že byla platně uzavřena kupní smlouva a že následně v dodatku (případně) došlo k uzavření samostatné smlouvy o smlouvě budoucí (smlouva o dílo). Uzavření takové smlouvy o smlouvě budoucí se ani jedna ze stran nepokusila domoci. Nemohla tak nastat splatnost zbývající části kupní ceny a bude na stranách sporu dořešit v souladu se smlouvami a se zákonem, vzájemné závazkové vztahy (resp. zbývající část doplatku kupní ceny).

8. Konečně soud prvního stupně dospěl k závěru, že přípis žalobce označený jako odstoupení od kupní smlouvy ze dne , datum, není účinným odstoupením od kupní smlouvy ze dne , datum, , neboť v tomto přípisu není specifikováno porušení smluvní povinnosti, když je zde pouze uvedeno, že nebyla řádně a včas uhrazena kupní cena, což je žalobcem dovozováno z tvrzení, že část kupní ceny je v bodu 8 dodatku č. 1 ke kupní smlouvě sjednána jako nemožné plnění. Není zde uvedeno, jaká část kupní ceny nebyla uhrazena a není možné posoudit, zda se jedná o podstatné nebo nepodstatné porušení kupní smlouvy ze dne , datum, . I pokud by se však jednalo o neuhrazení takové části kupní ceny, které by bylo možné považovat za podstatné porušení kupní smlouvy, nebylo by možné hodnotit odstoupení od kupní smlouvy jako včasné ve smyslu § 2002 OZ, neboť kupní cena měla být uhrazena do , datum, a přípis je datován až dne , datum, .

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž namítl, že soud prvního stupně nesprávně vyložil právní vztah mezi stranami, zejména ignoroval zásadu, že skutečná vůle účastníků má přednost před doslovným významem textu smlouvy (odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2377/21). Kupní smlouva a dodatek č. 1 tvoří nedílný celek – nelze je posuzovat odděleně. Dodatek č. 1 obsahuje podmínky, které jsou klíčové pro splnění kupní smlouvy (zajištění stavebního povolení, provedení přestavby). Soud měl zkoumat shodnou vůli stran, nikoli pouze formální text smlouvy. Dále žalobce namítl nesprávnou interpretaci občanského zákoníku, odkázal na § 2587 a § 2623 OZ s tím, že soud měl zohlednit zásadu poctivého obchodního styku a skutečný účel smlouvy a uvedl, že výklad soudu vedl k absurdnímu závěru, že žalovaná mohla získat nemovitost bez splnění podmínek, čímž porušila zásadu rovnosti stran. Rovněž uvedl, že soud prvního stupně neprovedl klíčové důkazy, zejména obsah e-mailové komunikace, která prokazuje společnou vůli stran na provedení díla a výslech statutárního zástupce žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, ), který mohl potvrdit skutečný záměr žalované. Soud pouze přečetl záhlaví e-mailů, aniž by zkoumal jejich obsah a souvislost s projevenou vůlí stran. Tím porušil zásadu spravedlivého procesu a povinnost zjistit skutečný stav věci (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Soud podle žalobce nesprávně vyhodnotil obsah kupní smlouvy a dodatku č.

1. Opomenul, že dodatek č. 1 stanovuje povinnost žalované zajistit stavební povolení a provést přestavbu. Nesprávně interpretoval podmínky splatnosti kupní ceny – ty byly vázány na provedení díla. Žalobce tvrdí, že závěr soudu, podle něhož šlo pouze o převod nebytové jednotky, je v rozporu s důkazy (e-mailová komunikace, text dodatku č. 1). Dále žalobce namítl absolutní neplatnost kupní smlouvy od počátku pro absenci podstatných náležitostí, spočívající v neurčitosti předmětu díla (dodatek č. 1 obsahuje pouze náčrt, nikoli konkrétní specifikaci) a absenci právní legitimace žalované k provedení díla (nemohla získat stavební povolení) způsobující neplatnost pro počáteční nemožnost plnění (§ 588 OZ). Pokud soud nepřijme námitku absolutní neplatnosti, žalobce uplatňuje relativní neplatnost pro nemožnost plnění (§ 586 OZ). Pokud smlouva byla platně uzavřena, nastala následná nemožnost plnění, protože žalovaná neprojevila zájem ani účinnou součinnost k zahájení díla, neplnila povinnosti stanovené v dodatku č.

1. Došlo tak podle § 2006 OZ k zániku závazku pro nemožnost plnění. Žalobce dále tvrdí, že žalovaná jednala v rozporu s § 6 OZ, podle něhož každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalobce má za to, že žalovaná zneužila svého postavení finančně a právně nadřazené osoby, aby na základě pro sebe jednostranně výhodné smlouvy získala do svého vlastnictví nemovitost a pro nesplnitelnou podmínku na straně žalobce se zprostila povinnosti uhradit kupní cenu. Získala nemovitost bez splnění podmínek. Účinně zastřela svůj obchodní záměr a skutečnou vůli. Právní překážkou a šikanou zabránila plnění ujednání stanovených v kupní smlouvě ve znění dodatku č.

1. Přenesla finanční rizika na žalobce, což vedlo k jeho insolvenci. Žalobce navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že bude určeno, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí.

10. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila.

11. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, při jednání přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. V doplnění odvolání žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , incidenční spisová značka, , vydaný ve věci vyloučení věci z majetkové podstaty, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně , Jméno žalované, . (žalovaná) domáhala vyloučení ze soupisu majetkové podstaty dlužníka , tituly před jménem, , Anonymizováno, , adresa, (žalobce) předmětných nemovitých věcí. Žalobce uvedl, že se zcela ztotožňuje s právním hodnocením a právními závěry Krajského soudu v Brně v insolvenčním řízení, který dospěl k závěru, že z provedených důkazů lze dovodit, že skutečnou vůlí smluvních stran kupní smlouvy ze dne , datum, bylo převést na žalobkyni vlastnické právo k pěti bytovým jednotkám a jedné nebytové jednotce, kdy tento předmět měl vzniknout v budoucnu na základě smlouvy o dílo, která měla být uzavřena mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované; že tu existuje rozpor mezi předmětem uvedeným v kupní smlouvě a předmětem, který měl být fakticky na základě projevené vůle mezi účastníky předmětem kupní smlouvy; že kupní smlouva ze dne , datum, tak podle § 551, § 552 a § 554 OZ není právním jednáním, neboť zjevně nebyla projevena vážná vůle; že k takovému zdánlivému jednání se nepřihlíží, jedná se o simulované právní jednání zastírající jiné právní jednání (§ 552, § 555 odst. 2 OZ); že z uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyně není vlastníkem nemovitostí, jejichž vyloučení se touto žalobou domáhá, a proto žalobu zamítl. Žalobce navrhl, aby v projednávané věci bylo rozhodnuto obdobně.

13. V písemném návrhu na doplnění dokazování žalovaná odvolacímu soudu předložila rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2025, č. j. 73 ICm 1008/2021, VSOL 256/2024-434, vydaný ve věci žalobkyně , Anonymizováno, proti žalované , právnická osoba, ., insolvenční správkyně dlužníka , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , o vyloučení věci z majetkové podstaty, jako incidenčního sporu v insolvenční věci dlužníka , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , incidenční spisová značka, , kterým byl označený rozsudek změněn tak, že ze soupisu majetkové podstaty dlužníka , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, se vylučují předmětné nemovité věci. Žalovaná uvedla, že s ohledem na skutečnost, že závěry Vrchního soudu v Olomouci jsou shodné jako závěry Městského soudu v Brně v odvoláním napadeném rozsudku, má za to, že právní mocí rozsudku Vrchního soudu v Olomouci jí svědčí právo ve smyslu ustanovení § 13 občanského zákoníku, když skutkově shodná věc, byť v jiném typu soudního řízení, byla již pravomocně posouzena. Žalovaná navrhla doplnit dokazování v rámci odvolacího řízení označeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci.

14. Z odůvodnění označeného rozsudku vyplývá, že Vrchní soud opakoval k důkazu provedenou e-mailovou korespondenci mezi , jméno FO, a dlužníkem v době od , datum, do , datum, s tím, že ze zjištěného skutkového stavu plyne, že žalobkyně měla zájem o nemovitost, přičemž dlužník měl nemovitost přestavět na byty a kancelář, které měl posléze převést na žalobkyni, a že přestavba měla průtahy, žalobkyně tak jednala s dlužníkem o prodeji nebytového prostoru, s čímž dlužník souhlasil. Z uvedeného má Vrchní soud za nepochybné, že původní záměr byl nebytový prostor přestavět na byty a kancelář, ovšem žalobkyně si vymínila k zajištění investice do přestavby prodej nebytového prostoru, s čímž dlužník souhlasil. Následně si strany předávaly návrh kupní smlouvy a její úpravy, přičemž kupní smlouvu uzavřely ve znění dokumentu ze dne , datum, (ve znění dodatku č. 1 ke kupní smlouvě o převodu vlastnictví jednotky ze dne , datum, ), v takovém znění byla smlouva vložena do katastru nemovitostí a byl proveden vklad vlastnického práva pro žalobkyni. Je tedy zřejmé, že přes původní záměr nebytový prostor přestavět na byty a kancelář a poté převést, byla uzavřena smlouva na převod nemovitosti jako nebytového prostoru.

15. Z uvedeného důvodu Vrchní soud nesouhlasil s žalovanou namítaným důvodem neplatnosti kupní smlouvy pro nedostatek vůle smluvních stran k prodeji nemovitosti jako nebytového prostoru. Nesouhlasil ani s žalovanou uplatněným důvodem neplatnosti kupní smlouvy z důvodu, že by sjednané plnění bylo nemožné. Uvedl, že neplatnost právního úkonu může přivodit jen fyzická objektivní nemožnost plnění, nemožnost plnění nelze ztotožňovat s obtížností, resp. s tzv. objektivními potížemi při plnění, které nezpůsobují neplatnost právního úkonu. O nemožnost plnění se v dané věci nejedná, neboť předmět plnění dle kupní smlouvy existoval, byl způsobilý k předání; rovněž zamýšlená přestavba nebytového prostoru byla reálně možná, přičemž nedostatek dohody o přestavbě na těchto závěrech nic nemění. Nemožnost plnění nelze spojovat ani s ujednáním o kupní ceně v dodatku ke kupní smlouvě, vázaným právě na přestavbu nebytového prostoru. Vrchní soud vyslovil, že právní úprava občanského zákoníku se s účinností od 1. 1. 2014 odklonila od pojetí kupní ceny jako podstatné náležitosti kupní smlouvy, jejíž absence či nepřesné určení, a tedy i splatnost a podmínky splatnosti, způsobovalo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neplatnost převodní smlouvy. Způsob pojednání o ceně, její výši, splatnosti tak nemůže mít na za následek neplatnost právního jednání kupní smlouvy. Proto nebylo třeba se okolnostmi sjednání kupní ceny blíže zabývat, a nebylo zapotřebí zkoumat ani okolnosti sjednávání oné přestavby nebytového prostoru, či zavinění stavu (ne)přestavby nebytového prostoru. Vrchní soud uzavřel, že kupní smlouva byla platně uzavřena, na jejím podkladě přešlo vlastnické právo intabulací na žalobkyni, přičemž žalované (ani vedlejšímu účastníku) se nepodařilo existenci vlastnického práva žalobkyně vyvrátit či prokázat silnější právo k nemovitostem svědčící dlužníkovi.

16. V incidenčním řízení, v němž byly vydány shora uvedené rozsudky Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci, a v němž došlo k vyloučení předmětných nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (, tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, ) insolvenční soud posuzoval otázku právního jednání stran smluvního ujednání kupní smlouvy (ve znění dodatku č. 1) mezi žalobcem , Jméno žalobce, (v incidenčním sporu vedlejším účastníkem) a společností , Jméno žalované, . (v incidenčním sporu žalobkyní) jako předběžnou otázku. Otázka vlastnictví předmětných nemovitostí nebyla vyřešena ve výroku rozsudku, a tedy s účinky závaznosti rozsudku ve smyslu ust. § 159a o. s. ř. pro účastníky řízení a též pro všechny orgány (soudy, správní úřady a jiné orgány veřejné správy).

17. Takového posouzení platnosti právního jednání (kupní smlouvy ve znění dodatku č 1) se žalobce domáhá v projednávané věci, žalobou na určení vlastnictví předmětných nemovitostí.

18. Z důkazů provedených soudem prvního stupně, uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), dospěl odvolací soud (po doplnění dokazování shora uvedenými rozsudky vydanými v incidenčním sporu) k závěru, že soud prvního stupně zjistil náležitě skutkový stav věci, který posoudil podle příslušných zákonných ustanovení a vycházel i z přiléhavé judikatury. Na jeho hodnocení lze proto zcela odkázat do odůvodnění napadeného rozsudku. V odůvodnění rozhodnutí se soud prvního stupně vypořádal i se stěžejními námitkami uplatněnými žalobcem i v odvolání.

19. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena kupní smlouva, kdy úmyslem stran bylo převést na žalovanou vlastnické právo k nebytové jednotce , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (specifikované ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně), a to za dohodnutou kupní cenu ve výši , částka, Kč. Z této kupní ceny měly být z části hrazeny náklady na přestavbu nebytového prostoru na pět bytových jednotek a jednu nebytovou, dále na úhradu hypotečního úvěru, úhradu dluhu na úhradách za služby poskytované správcem objektu a platby do fondu společenství vlastníků jednotek a pravidelných plateb na tyto služby a fond, daň z nabytí nemovitého majetku a ve zbývající části se mělo jednat o příjem dlužníka vázaný na předání pěti samostatných jednotek a jednu nebytovou jednotku, a to do , datum, . Původní úmysl stran uzavřít pouze smlouvu o smlouvě budoucí kupní nebyl z důvodu finanční nejistoty žalované naplněn, neboť žalovaná se měla finančně podílet na výstavbě a nechtěla investovat peníze do cizí nemovitosti. Proto byla uzavřena kupní smlouva a mezi stranami bylo dohodnuto, že konkrétní smlouva o dílo bude uzavřena následně, což měl umožnit dodatek č. 1 ke kupní smlouvě. Nedošlo však k dohodě o předmětu díla (k vymezení předmětu smlouvy díla tak, aby to bylo dostatečně určité, zejména nedošlo k žádnému odsouhlasení ze strany žalované, jak dodatek č. 1 ke kupní smlouvě předpokládal), nebyla tak platně uzavřena smlouva o dílo. Uzavření kupní smlouvy nebylo vázáno na podmínku platného uzavření smlouvy o dílo. Kupní smlouva, podle níž byl proveden vklad vlastnického práva k nebytové jednotce na žalovanou, je ke dni rozhodnutí soudu platná a účinná.

20. Lze dodat, že závěry rozsudku Vrchního soudu v Olomouci není soud v projednávané věci vázán, nicméně tyto vycházejí ze skutkových zjištění činěných ze stejných důkazů, které byly provedeny v projednávané věci a právní posouzení skutkových závěrů ve vztahu k otázce platnosti smluvního ujednání stran je v zásadě shodné se závěry soudu prvního stupně, jak jsou uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku. Tyto považuje odvolací soud za správné a ztotožňuje se s tím, jak se Vrchní soud vypořádal se zásadními námitkami vůči platnosti (případně existenci a účinkům) smluvního ujednání stran, uplatněnými v incidenčním řízení žalovanou insolvenční správkyní dlužníka , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , shodnými s námitkami žalobce v projednávané věci.

21. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), stejně jako správný výrok II o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), na jehož odůvodnění lze zcela odkázat do napadeného rozsudku. Ve výroku II rozsudku odvolacího soudu vyjádřená změna, spočívající pouze v uvedení zástupce žalované jako platebního místa k úhradě nákladů řízení, nebyla namístě, došlo k ní v důsledku přehlédnutí odvolacího soudu, neboť nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně tento údaj obsahoval.

22. Výrok II o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce s odvoláním nebyl úspěšný a je proto povinen zaplatit žalované její účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Tyto spočívají v mimosmluvní odměně advokáta žalované, který učinil v odvolacím řízení jeden úkon právní služby za , částka, Kč (účast na jednání před odvolacím soudem , datum, , § 9 odst. 4 písm. a/, § 7 bod 5, § 11odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), dále mu náleží jedna paušální náhrada režijních nákladů za , částka, Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a náhrady 21 % daně z přidané hodnoty , částka, Kč, což činí celkem , částka, Kč.

23. Částky nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).