18 Co 168/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená zákonnou zástupkyní Jméno zákoného zástupce , narozenou Datum narození zákoného zástupce bytem Adresa zákoného zástupce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený Jméno žalovaného B , narozeným Datum narození žalovaného B bytem Adresa žalovaného B o určení vlastnictví k nemovité věci o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 8 C 325/2021-77

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“), označeným v záhlaví, byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, rodinný dům v části obce , adresa, a pozemku parc. č. , číslo, , vše zapsané na LV č. , číslo, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, , u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok I), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že Okresní soud v , adresa, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 0 P 243/2012-463, který nabyl právní moci dne , datum, , schválil právní jednání za nezletilou, podle kterého nezletilá žalobkyně kupuje do svého výlučného vlastnictví nemovité věci, a to pozemek parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, rodinný dům v části obce , adresa, a pozemek parc. č. , číslo, , vše zapsané na LV č. , číslo, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“), za kupní cenu ve výši , částka, Kč. Soud současně udělil souhlas nezletilé žalobkyni k vedení soudního sporu proti žalovanému , Jméno žalovaného A, , o určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem, nyní vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, .

3. Dále vyšel z toho, že se žalobkyně žalobou, doručenou soudu dne , datum, , domáhala určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem s tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, kupní smlouvu, na které byly úředně ověřené podpisy účastníků a uhradila žalovanému dohodnutou kupní cenu ve výši , částka, Kč. V důsledku skutečnosti, že žalovaný s žalobkyní posléze přestal komunikovat, a ona nedisponuje originálem kupním smlouvy, nedošlo k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že existuje několik verzí kupní smlouvy, v průběhu řízení upřesnila, že byla pořízena kopie originálu kupní smlouvy v řízení, zahájeném na základě oznámení dědečka žalobkyně , právnická osoba, , vedeném u Policie ČR, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru , adresa, , pod č. j. , Anonymizováno, .

4. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně má právní zájem na požadovaném určení vlastnictví dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť jako údajná vlastnice předmětných nemovitostí není zapsána v katastru nemovitostí a zápisu svého vlastnického práva nemůže dosáhnout jinak než prostřednictvím určovací žaloby proti žalovanému, který je dosud jako vlastník předmětných nemovitostí zapsán. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že existuje více verzí kupní smlouvy, což znamená, že do textu kupní smlouvy bylo dodatečně zasahováno a v řízení předložené kopie vykazují zásadní rozpory v obsahu. Byla změněna identifikace smluvních stran, číslo listu vlastnictví i označení nemovitosti. Různé verze smlouvy rovněž obsahovaly chybné označení stavby a nesprávné údaje o vlastnictví prodávajícího, který ke dni údajného uzavření smlouvy ještě nebyl výlučným vlastníkem převáděné nemovitosti. Následně uzavřel, že text kupní smlouvy trpí takovými vadami, které nelze považovat pouze za chyby v psaní ve smyslu § 578 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), nýbrž za rozpory, které činí právní jednání neurčitým a nesrozumitelným ve smyslu § 553 odst. 1 OZ. Smlouva podle něj nebyla způsobilá vyvolat zamýšlené právní účinky a žalobu rozsudkem označeným v záhlaví zamítl.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. V něm uvedla, že v řízení bylo prokázáno, že byla uzavřena řádná kupní smlouva mezi ní a žalovaným, z níž je zřejmé, že ona je kupující a žalovaný prodávající. Nemovitosti byly ve smlouvě řádně popsané, byla dohodnuta kupní cena, která byla k rukám prodávajícího (žalovaného) uhrazena. Policejním orgánem byla pořízena kopie originálu kupní smlouvy a je založena ve spise. Žalovaný navíc podepsal v rámci opatrovnického řízení prohlášení, v němž výslovně uznal, že došlo k uzavření popsané kupní smlouvy i inkasování kupní ceny, což svědčí o tom, že kupní smlouva byla řádně uzavřena. Z důvodů popsaných v žalobě, nebylo však možné dosáhnout přepisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Následná vyjádření žalovaného, uplatněná v tomto řízení, je nutné hodnotit jako pouhou účelovou obranu, která neodpovídá provedeným důkazům. Soud prvního stupně nezjistil správně skutkový stav, když ve věci neprovedl navržené důkazy, a ze skutkového stavu vyvodil nesprávné právní závěry. Navrhuje, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že s rozsudkem soudu prvního stupně i s celým průběhem řízení souhlasí. Trvá na tom, že nevěděl o tom, že by měl podepsat kupní smlouvu s žalobkyní, neboť v době podpisu nebyl vlastníkem nemovitosti, měl za to, že sjednávají nájemní smlouvu. Částka, která byla za nemovitost uhrazena, odpovídá nájemnému na dobu tří let. Uznávací prohlášení sepsal obhájce protistrany a dá se říct, že on byl v podstatě donucen ho v rámci jiného řízení podepsat, přičemž nevěděl pořádně, oč se jedná. Měl za to, že je u trestního řízení a že by ho mohli zavřít. Podstaté však je, že chybí skutečná kupní smlouva, protože policii byl předložen zřejmě její padělek. Kupní smlouva nebyla žalobkyní v průběhu řízení předložena, disponovala pouze několika kopiemi údajných smluv, nikoli originálem. Protistrana obdobným způsobem získala více nemovitostí. Navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

7. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem9. Podle § 1105 OZ převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

10. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Žaloba o určení ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. není zpravidla opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže například právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (například vlastnictví), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na str. 113, event. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2, ročník 2004). Lze-li (tedy) žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká [§ 80 písm. c) o. s. ř. - srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 68/2001].

11. Odvolací soud závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně má právní zájem na určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem, nesdílí. Převádí-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu. Zápis má, pokud jde o vznik, zánik nebo změnu práva, v zásadě konstitutivní účinek. Platná smlouva vyvolává pouze obligačně právní závazky, bez zápisu však nemá věcně právní účinky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2018 sp. zn. 20 Cdo 451/2018, uveřejněné, stejně jako další uvedené, na stránkách www.nsoud.cz). Ke smluvnímu nabytí vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí dochází na základě tzv. složené (komplexní) právní skutečnosti, a to smlouvy o převodu vlastnického práva a jeho vkladu do katastru nemovitostí. Tato právní skutečnost je dovršena („nastane“) až uskutečněním všech jejích složek, tedy vkladem do katastru nemovitostí. To, že vklad do katastru nemovitostí má zpětné účinky ke dni podání návrhu na vklad, nic nemění na tom, že právní skutečnost, která má za následek převod vlastnického práva k nemovitosti, nastane až provedením vkladu do katastru. Zpětné právní účinky vkladu nastávají jen na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení (tj. jen tehdy, bylo-li návrhu na vklad pravomocným rozhodnutí katastrálního úřadu vyhověno) a odvíjí se od toho, že katastrální úřad pravomocným rozhodnutím vyhověl návrhu na vklad a že na základě tohoto pravomocného rozhodnutí byl proveden zápis do katastrálních operátů; dokud nebylo o návrhu na vklad pravomocně rozhodnuto a dokud nebyl proveden zápis do katastrálních operátů, nenastávají ani zpětné právní účinky vkladu vlastnického práva ke dni, kdy byl příslušnému katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011 sp. zn. 30 Cdo 3991/2010).

12. Ze shodných tvrzení účastníků je zřejmé, že věcně právní účinky kupní smlouvy nemohly nastat, neboť nedošlo k jejímu vkladu do katastru nemovitostí. Jestliže na základě smlouvy o převodu nemovitosti nedošlo dosud ke vkladu vlastnického práva nabyvatele do katastru nemovitostí, nemůže se nabyvatel vůči převodci úspěšně domáhat, aby bylo určeno, že vlastníkem převáděné nemovitosti je nabyvatel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1876/2001, zveřejněný na internetových stránkách www.nsoud.cz).

13. Odvolací soud s ohledem na to, že se žalobkyně vlastníkem předmětných nemovitostí nestala, neboť nedošlo dosud k vkladu jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí, dospěl v souladu s výše citovanou judikaturou k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Pro tento závěr nebylo podstatné, zda ke vkladu vlastnického práva nedošlo z důvodu neposkytnutí součinnosti žalovaným či proto, že žalobkyně nedisponuje originálem kupní smlouvy. Je však třeba dodat, že určovací žaloba může být za určitých okolností důvodná i tehdy, pokud k vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nedošlo – například tehdy, je-li tvrzen a doložen rozpor mezi stavem faktickým a stavem zapsaným ve veřejném seznamu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2012, sp. zn. 30 Cdo 4391/2011). Taková situace by mohla zakládat naléhavý právní zájem na určení, i když formálně nedošlo ke vkladu. V projednávané věci však žalobkyně takový rozpor mezi faktickým stavem a zápisem v katastru netvrdila ani neprokázala.

14. K námitkám žalobkyně uvedeným v odvolání k závěru soudu o neurčitosti a nesrozumitelnosti projevu vůle účastníků v kupní smlouvě před provedenými úpravami (tedy verze založené v trestním spise) lze uvést, že soud prvního stupně jej učinil předčasně, neboť nepřistoupil k výkladu projevu vůle účastníků, tak jak mu ukládá ustanovení § 556 OZ. S ohledem na závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na žalobkyně na určovací žalobě, neměla absence skutkových zjištění o tom, jaká byla skutečná vůle účastníků, vliv na věcnou správnost rozsudku.

15. Odvolací soud z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, včetně výroku o náhradě nákladů řízení (§ 219 o. s. ř.).

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť se úspěšný žalovaný přiznání náhrady nákladů řízení vzdal.