18 CO 178/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců JUDr. Leoše Nováka a JUDr. Petry Flídrové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení dědice o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 2. 3. 2021, č. j. 11 C 141/2017-263,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 49.292,50 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Ve výroku III se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku 50 % nákladů řízení, jejichž výše bude určena v samostatném rozhodnutí soudu I. stupně, a to do 6 měsíců od právní moci uvedeného usnesení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 7.867,50 Kč, do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Rozsudkem, který byl napaden odvoláním, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná není dědičkou zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého dne [datum], podle závěti sepsané notářským zápisem JUDr. [jméno] [příjmení], notářky v [obec], č. [anonymizována dvě slova] [rok] ze dne 3. 10. 2016 (výrok I). Žalobkyně byla zavázána zaplatit žalované na nákladech řízení částku 49.292,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok II) a České republice na účet Okresního soudu v Blansku náklady řízení spočívající ve svědečném a znalečném v plné výši s tím, že o výši náhrady nákladů řízení bude rozhodnuto v samostatném usnesení (výrok III). Soud I. stupně rozhodl takto o žalobě o určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti po zůstaviteli [jméno] [příjmení] poté, co po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je platná závěť ze dne 3. 10. 2016, která byla psaná formou veřejné listiny a zůstavitel k jejímu sepisu přistoupil na základě vlastního svobodného rozhodnutí, které předem s notářkou konzultoval a učinil jej bez jakéhokoliv tlaku či ovlivnění ze strany jiných osob. Na základě posudku znaleckého ústavu Fakultní nemocnice [obec] z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie dospěl k závěru, že zůstavitel měl zachovánu schopnost rozpoznat následky svého jednání a že tato schopnost byla snížena pouze nepodstatně, obsah znaleckého posudku odpovídal i obsahu dalších důkazů, které provedl, žalobu proto zamítl a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalované a nákladů státu.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. V něm uvedla, že si soud I. stupně, i přes obstarání ústavního znaleckého posudku, neopatřil dostatečný skutkový podklad vycházející z odborných znalostí z oboru psychiatrie, aby mohl řádně posoudit, zda byl zůstavitel způsobilý k pořízení předmětné závěti či nikoli. Poukázala na to, že znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] měla na rozdíl od Fakultní nemocnice [obec] specializaci v oboru gerontopsychiatrie. Za situace, kdy vedle sebe existují dva diametrálně odlišné znalecké posudky, bylo namístě znalce současně vyslechnout a konfrontovat. Ústavní znalecký posudek Fakultní nemocnice [obec] je podle názoru žalobkyně odbytý a neprůkazný, neboť se soustředil hlavně na zcela nekritické popírání závěrů znalkyně [příjmení] [příjmení] a sám své závěry založil na pouhých spekulacích. Pokud se vyjadřoval k účinkům léků, které zůstavitel užíval a které mohou mít nežádoucí účinky jako je zmatenost, úzkost, deprese, únava, ospalost, zhoršené soustředění, změny v myšlení a řeči, pak jejich vliv nelze vyloučit, jak to učinil znalecký ústav. V tomto směru poukazuje na stav zůstavitele, který byl zachycen ve zdravotní dokumentaci a z něhož vyplývá, že z ničeho nic začal mluvit německy, blábolil a působil, jako by byl opilý. Na základě lékařské dokumentace MUDr. [příjmení] dospěla k závěru, že zůstavitel učinil právní úkon v době, kdy u něj docházelo k přechodným stavům zastřené jasnosti vědomí, které byly následkem výkyvů probíhajících tělesných onemocnění v kombinaci s vedlejšími účinky medikamentů i vlivem dalších stresorů. Spolehlivě tedy nebyla zodpovězena otázka, zda volní a rozumové schopnosti zůstavitele byly zcela vymizelé, nebo jen nepodstatně snížené, v čemž se oba znalci zásadně rozcházejí. Žalobkyně tedy navrhuje zpracování třetího znaleckého posudku. Má za to, že by v případě jejího neúspěchu neměla být zavázaná k náhradě nákladů řízení s ohledem na svůj věk i na to, že žalovaná je v produktivním věku, je zdravá a nemá žádné zdravotní omezení. Ze svého důchodu nemá prostředky, ze kterých by mohla uhradit náklady řízení, ke kterým byla zavázána.

3. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Napadený rozsudek ve výroku I proto potvrdil (§ 219 o. s. ř.), změněny byly jen závislé výroky o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a náhradě nákladů řízení státu (§ 220 o. s. ř.).

5. Soud I. stupně ve věci jednou rozhodl již rozsudkem ze dne 23. 10. 2018, č. j. 11 C 141/2017-130, kterým žalobu zamítl. Na základě odvolání žalobkyně byl tento rozsudek soudu I. stupně zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2019, č. j. 18 Co 19/2019-166.

6. Soud I. stupně i soud odvolací v předchozích rozhodnutích vycházely z toho, že žalobkyně byla manželkou a žalovaná jedinou dcerou [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého [datum] (dále„ zůstavitel“), že zůstavitel pořídil závěť sepsanou 13. 6. 2016 formou notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení] ([anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka]), v níž jako jediného dědice povolal žalobkyni a jako náhradníky povolal žalovanou a své dvě vnučky a že dále pořídil závěť sepsanou 3. 10. 2016, formou notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení] ([číslo jednací], [spisová značka]), v níž v celém rozsahu odvolal svou první závěť z 13. 6. 2016 a za svého jediného dědice povolal žalovanou, které zůstavil celou pozůstalost. Poté, co v průběhu řízení o pozůstalosti žalobkyně napadla platnost závěti z 3. 10. 2016 s tím, že zůstavitel tuto nepodepsal, že byl v době sepisování ve velmi špatném zdravotním a duševním stavu a nebyl schopen učinit takové právní jednání, že byl k podpisu této závěti donucen žalovanou, byla žalobkyně usnesením z 12. 4. 2017, č. j. 60 D 77/2017-53, které nabylo právní moci 4. 5. 2017, odkázána podle § 170 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních č. 292/2013 Sb. (dále „z. ř. s.“) k podání předmětné žaloby. Sporné mezi účastníky bylo, zda zůstavitel v době sepisu napadené závěti byl plně schopen ovládat své jednání a plně projevit svou vůli, případně zda jednal pod tlakem a donucením. K vyřešení otázky způsobilosti zůstavitele pořídit závěť ustanovil soud I. stupně znalkyni z oboru zdravotnictví MUDr. [jméno] [příjmení]. Ze závěrů jejího znaleckého posudku vyplynulo, že s velkou pravděpodobností zkoumaný právní úkon nebyl autentickým projevem zůstavitele, ten buď jednal ve stavu zastřené jasnosti vědomí, nebo byl jeho projev zmanipulován. Ve stavu zastřené jasnosti vědomí byly volní a rozumové schopnosti zůstavitele zcela vymizelé a vylučovaly jeho způsobilost k sepisu závěti. Soud I. stupně z důvodu rozporu závěrů znaleckého posudku a skutkových zjištění, která učinil na základě dokazování výpověďmi svědků, dospěl k závěru, že se zůstavitel v době sepisu závěti nenacházel v žádné stresové situaci, jejímž následkem by byl stav zastřené jasnosti vědomí a že byl až do své smrti schopen projevit svou vůli. Odvolací soud po přezkoumání dřívějšího rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, však měl za to, že je zapotřebí doplnit dokazování o revizní znalecký posudek k přezkoumání závěrů znalkyně [příjmení].

7. Soud I. stupně po zrušení rozsudku odvolacím soudem ustanovil znalecký ústav, kterému uložil, aby vypracoval revizní znalecký posudek a provedl posouzení zda, případně do jaké míry byl zůstavitel v době sepisu závěti ze dne 3. 10. 2016 schopen rozpoznat následky svého jednání a toto jednání ovládnout. Před zadáním znaleckého posudku soud provedl důkazy, které měly objasnit chování a vystupování zůstavitele, tak aby měl znalecký ústav dostatečně široký a spolehlivý skutkový základ pro znalecké posouzení, což nebylo naplněno v případě ustanovení znalkyně [příjmení] [příjmení].

8. Před zadáním znaleckého posudku byly provedeny výslechy svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], notářky, MUDr. [jméno] [příjmení], praktické lékařky, MUDr. [jméno] [příjmení], primáře interny [nemocnice], [jméno] [příjmení], vnučky žalobkyně a zůstavitele, [jméno] [příjmení], manžela žalované, [jméno] [příjmení] (kamaráda žalobkyně), Mgr. [jméno] [příjmení] (přítelkyně žalobkyně). Po zhodnocení těchto důkazů i revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu Fakultní nemocnice [obec], dospěl soud I. stupně k tomu, že odborné závěry revizního znaleckého posudku jsou zcela v souladu se závěry, které soud I. stupně učinil po provedeném dokazování o skutkovém stavu věci z výslechu svědků. Blíže pak uvedl, že zůstavitel v době sepisu závěti byl schopen rozpoznat následky svého jednání a své jednání zcela ovládnout, tento závěr je v souladu s výpověďmi nestranných a nezaujatých svědků, a to zejména notářky JUDr. [příjmení], která při osobním jednání se zůstavitelem dne 3. 10. 2016 neměla žádné pochybnosti o tom, že pak [příjmení] projevuje svou vůli a že se na sepis závěti dopředu připravoval. Vycházel také z výpovědi lékařů MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], podle nichž byl pan [příjmení] zcela orientovaný, uměl projevit a vysvětlit svůj názor a nebyl žádný důvod o tom pochybovat. Stejně tak vypověděla vnučka [jméno] [příjmení] a manžel žalované, když uvedli, že zůstavitel byl do poslední chvíle při smyslech a uměl projevit svou vůli. Obsah výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení] zhodnotil soud I. stupně tak, že z nich nelze učinit žádný závěr o psychickém stavu zůstavitele, neboť svědkyně [příjmení] k osobě zůstavitele uvedla jen, že byl mlčenlivý a„ existoval jen díky manželce“ a svědek [příjmení] vypověděl ke stavu zůstavitele, že byl nemocný a příliš nemluvil. Závěry písemného posudku znaleckého ústavu Fakultní nemocnice [obec] doplnil také o výslech znalce prof. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., a to u jednání, které se konalo dne 2. 3. 2021.

9. Odvolací soud po přezkoumání věci má za to, že skutkové závěry učiněné soudem I. stupně jsou správné a odpovídají provedeným důkazům. K námitkám žalobkyně uvedeným v odvolání, lze uvést, že písemný znalecký posudek znaleckého ústavu je přesvědčivý, úplný ve vztahu k zadání, logicky odůvodněn a jeho závěry jsou v souladu s ostatními provedenými důkazy. Nebyly tak dány žádné důvody pro to, aby bylo doplněno dokazování o posudek další, tak jak navrhovala žalobkyně ve svém odvolání. Nejednalo se zde o situaci, kdy vedle sebe stojí dva diametrálně odlišné znalecké posudky, které by nemohly být podkladem pro rozhodnutí soudu a kdy by byla nutná konfrontace znalců pro rozpornost jejich závěrů. Je zcela zřejmé, že odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby zadal zpracování revizního znaleckého posudku a soud I. stupně tak učinil. V posudku znaleckého ústavu pod bodem II. bylo podrobně poukázáno na to, které závěry MUDr. [příjmení] považuje znalecký ústav za spekulativní. Poukázáno bylo zejména na to, že nebylo prokázáno žádné manipulativní jednání jiných osob vůči zůstaviteli, že na všechny užívané léky byl zůstavitel adaptován, tyto byly řádně ordinovány lékařem v terapeutických dávkách a nebylo prokázáno, že by užívané léky měly v době posuzovaného právního úkonu nějaké nežádoucí účinky v oblasti psychiky. Zjištěná kognitivní porucha zůstavitele (lehký stupeň vaskulární demence) snižovala jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti jen nepodstatně, a to i ke dni 3. 10. 2016. Žádné medicínské důkazy pro to, že by právní jednání zůstavitele nebylo projevem jeho vlastní autentické skutečné a svobodné vůle neshledal. Tento závěr nemohlo zpochybnit ani to, že se na závěť uvedl zůstavitel své křestní jméno v netypické formě. Znalec prof. MUDr. [jméno] [příjmení], při ústním výslechu, doplnil závěry posudku tak, že dřívější diagnóza paranoidní psychózy u zůstavitele v roce 1990 nemá na závěry posudku vliv, neboť stav tzv. revoluční psychózy u zůstavitele zcela odezněl, což vyplývá ze zdravotní dokumentace a je to podpořeno i opakovaným vydáváním řidičského průkazu a zbrojního průkazu. Pokud byl zůstavitel hospitalizován v březnu 2016 s tranzitním stavem zmatenosti, pak se jednalo pouze o stav přechodný. Nelze sice vyloučit jeho opakování, ale v rozhodné době tomu tak, nebylo, neboť notářka JUDr. [příjmení] by z projevů a chování, řeči, nálady poznala, že [jméno] [příjmení] není schopen činit nějaký právní úkon. K tvrzení, že byl zůstavitel k sepsání závěti donucen, žalobkyně v řízení neoznačila žádné důkazy, ani po poučení soudem u jednání dne 7. 9. 2017.

10. Námitky žalobkyně, že znalecký ústav neměl potřebnou kvalifikaci pro zpracování posudku, neshledal odvolací soud jako důvodnou. Fakultní nemocnice [obec] je zapsána v seznamu znaleckých ústavů vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR, disponuje kvalifikací z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, není přitom rozhodné, že nemá uvedenu specializaci na gerontopsychiatrii. Jakou kvalifikaci mají přímí zpracovatelé ústavního znaleckého posudku, je pak zcela na vedoucím pracovníkovi příslušné znalecké instituce.

11. Podle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“) o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

12. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby, jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

13. Odvolací soud po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora uvedená zákonná ustanovení uzavírá, že i když u zůstavitele byla zjištěna kognitivní porucha lehkého stupně, nevylučovalo to, aby [jméno] [příjmení] učinil v říjnu 2016 platná právní jednání, neboť ne každá duševní porucha má za následek neplatnost právního jednání, ale jen ta, která činí osobu k úkonu neschopnou (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 821/2015 ze dne 27. 5. 2015). K tomu učinil znalecký ústav jednoznačný závěr, když uvedl, že zjištěná kognitivní porucha zůstavitele (lehký stupeň vaskulární demence) snižovala jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti jen nepodstatně, a to i ke dni 3. 10. 2016 Tyto své závěry znalecký ústav náležitě vysvětlil a odvolací soud má za to, že jsou plně v souladu se zdravotní dokumentací i výslechem svědků. Zejména pak svědeckou výpovědí notářky JUDr. [příjmení], bylo vyloučeno, že by se zůstavitel v předmětné době nacházel krátkodobě ve stavu, kdy by porucha jeho psychických funkcí měla za následek ztrátu nebo zhoršení rozpoznávacích nebo ovládacích schopností. Žádná z odvolacích námitek žalobkyně tak není důvodná.

14. Z výše uvedeného vyplývá, že [jméno] [příjmení], manžel žalobkyně, byl schopen samostatně jednat a že dne 3. 10. 2016 nejednal ve stavu duševní poruchy a lze učinit závěr, že závěť sepsaná 13. 6. 2016 formou notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení] (NZ [anonymizováno] 2016, [spisová značka]), v níž jako jediného dědice povolal žalobkyni a jako náhradníky povolal žalovanou a své dvě vnučky, byla nahrazena platnou závětí pozdější, sepsanou 3. 10. 2016, formou notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení] ([číslo jednací], [spisová značka]), v níž v celém rozsahu odvolal svou první závěť z 13. 6. 2016 a za svého jediného dědice povolal žalovanou. Vzhledem k tomu, že závěť ze dne 13. 6. 2016 byla projevem vůle zůstavitele platně zrušena (§ 1575 o. z.), a současně byla nahrazena závětí pozdější ze dne 3. 10. 2016, která předchozí závěť rušila a nemohla tak vedle původní obstát (§ 1576 o. z.), je správný závěr soudu I. stupně o zamítnutí žaloby na určení, že žalovaná není dědičkou zůstavitele ze závěti. Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Výrok II o nákladech řízení mezi účastníky byl změněn pouze ve lhůtě splatnosti (§ 220 o. s. ř.), neboť s ohledem na výši částky a zjištěné poměry žalobkyně bylo na místě určit lhůtu delší než třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) O výši těchto nákladů rozhodl soud I. stupně správně a lze odkázat plně do odůvodnění jeho rozhodnutí pod bodem 13. Odvolací soud neshledal žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele, na základě kterých by žalobkyni neměla být uložena povinnost platit náklady řízení úspěšné žalované. Výjimečnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. nemohou založit neprokázané a žalovanou popřené důvody uváděné žalobkyní v odvolání, které se týkají přístupu žalované k majetku z pozůstalosti. Osobní (pobyt žalobkyně v domově pro seniory) a majetková situace žalobkyně sama o sobě nemůže vést k odepření nákladů řízení, které v řízení úspěšná žalovaná vynaložila účelně na obranu svých práv, navíc když i ona sama je od května 2022 ve starobním důchodě a nemá kromě bytu ve společném jmění se svým manželem jiný majetek ani finanční prostředky.

16. Vzhledem k tomu, že u žalobkyně byly shledány důvody pro osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení z 50 % (usnesení soudu I. stupně ze dne 26. 4. 2021, č. j. 11C 141/2017-306), dospěl odvolací soud k závěru, že se předpoklady pro osvobození od soudních poplatků vztahovaly i na řízení před soudem I. stupně, a proto změnil rozsudek soudu I. stupně (§ 220 o. s. ř.) ve výroku III tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku 50 % nákladů řízení (§ 148 odst. 1 a § 155 odst. 1 o. s. ř.) a určil lhůtu k zaplacení těchto nákladů. S ohledem na zjištěné osobní a majetkové poměry žalobkyně určil odvolací soud lhůtu k zaplacení delší než zákonnou, a to lhůtu 6 měsíců, kterou považoval za odpovídající (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

17. Výrok IV rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení neúspěšná žalobkyně je povinna úspěšné žalované nahradit účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Tyto spočívají v nákladech na zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 2.500 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání soudu, § 11 odst. 1 písm. g/, k/, § 9 odst. 3 písm. a/, § 7 bod 5. advokátního tarifu), dvou režijních paušálech po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), náhradě za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu) při cestě k jednání soudu z Blanska do Brna a zpět, a cestovném osobním automobilem tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka] a vzdálenosti 62 km (základní náhrada 291,40 Kč / 4,70 Kč x 62 km/ a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 210,60 Kč /7,6 l /100 km x 62 km / 44,50 Kč, vše podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.) ve výši 502 Kč (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu, § 157 odst. 3 a 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce), což činí, včetně 21% náhrady DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1.365,50 Kč, částku 7.867,50 Kč. Přiznanou náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Delší, než třídenní zákonnou lhůtu k plnění, odvolací soud určil ze stejných důvodů, jako byly uvedeny pod bodem 16 odůvodnění tohoto rozsudku a neshledal ani v tomto případě důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.