18 Co 189/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Petry Flídrové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o částka Kč s příslušenstvím – smluvní cena za odběr elektřiny a plynu a pokuta o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně z 20. 6. 2025, č. j. 47 C 98/2025-39

I. Rozsudek soudu prvního stupně se a) mění v části zamítavého výroku II tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka Kč s 12,75 % úrokem z prodlení z částky částka Kč za dobu od datum do zaplacení a s 12,75% úrokem z prodlení z částky částka Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku; b) potvrzuje ve zbývající části zamítavého výroku II ohledně částky částka Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku částka Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“ či „soud“), označeným v záhlaví, bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši žalobci částku částka Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka Kč od datum do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Dále bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby co do částky částka Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka Kč od datum do zaplacení (výrok II) a o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. V něm uvedla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, pokud zamítl nárok na zaplacení smluvních pokut sjednaných ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne datum a ve smlouvě o sdružených službách dodávky plynu ze dne datum, obsažených v části „SMLUVNÍ SANKCE“. Namítla, že ujednání o smluvní pokutě je integrální součástí smlouvy, nikoli ujednáním obsaženým toliko v obchodních podmínkách, a že právě na první straně smlouvy se nachází předmět smlouvy a další podstatné náležitosti smlouvy, jako je její trvání, ujednání o ceně a další, zatímco ujednání proměnná obsažená na straně 2/2 nelze od zbytku smlouvy oddělit. Zdůraznila, že samotná struktura smlouvy je logická, přehledná a pro zákazníky srozumitelná, přičemž žádný právní předpis takovou strukturu smlouvy nezakazuje. K závěru soudu prvního stupně o nečitelnosti textu uvedla, že písmo použité ve smlouvách je stejné jako v ostatních částech smlouvy, může být považováno za menší, avšak nevybočuje směrem k horší čitelnosti či zastření obsahu, a v tomto směru je srovnatelné s písmem běžně užívaným na obalech potravinových výrobků. Dále uvedla, že ustanovení o smluvní pokutě je napsáno ve spisovném českém jazyce a gramaticky správně, obsahuje několik skutkových podstat řazených za sebou v rámci jednoho souvětí, na které dopadá sjednaná jednotná smluvní pokuta, přičemž hypotéza i dispozice jsou z textu jasně patrné, a textace není o nic složitější než jazyk, jímž jsou standardně psány právní předpisy. Současně se dovolávala legitimního očekávání dle § 4 občanského zákoníku s tím, že každý může důvodně očekávat, že jedná s osobou nadanou rozumem průměrného člověka, která jej užívá s běžnou péčí a opatrností, a pokud snad někdo není schopen textu porozumět, měl by své neporozumění rozpoznat a vyhledat odbornou radu ještě před uzavřením smlouvy. Poukázala rovněž na to, že bezprostředně za částí obsahující smluvní sankce následuje část „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, v níž zákazník výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny či plynu po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost uhradit smluvní pokutu s funkcí náhrady škody v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy. Dále namítla, že soud prvního stupně se při posouzení věci řádně nezabýval tím, zda případná nerovnováha práv a povinností stran je v rozporu s požadavkem přiměřenosti a zda je vůbec významná, a že nevážil vzájemná práva, povinnosti stran, sjednané sankce ani jejich účel. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. a III změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

3. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II a III, jakož i řízení jejich vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Právní moc výroku I není odvoláním žalobkyně dotčena, neboť odvolání směřuje do skutkově samostatného výroku II a výroku III o nákladech řízení (§ 206 odst. 2 a 3 o. s. ř.).

5. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byly dne datum uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny, kterými se žalobkyně zavázala dodávat žalované plyn a elektřinu do odběrného místa na adrese adresa, adresa, a žalovaná se zavázala hradit cenu plynu a elektřiny podle ceníku žalobkyně platného pro dané fakturační období. V části „Smluvní sankce“ byly sjednány smluvní pokuty ve výši částka Kč za každý jednotlivý případ prodlení žalované s jakoukoliv platbou přesahující Anonymizováno dní a smluvní pokuty ve výši částka Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky plynu a elektřiny, do konce doby trvání smlouvy.

6. Na základě provedeného dokazování listinami předloženými žalobkyní soud uzavřel, že žalobkyně řádně vyúčtovala cenu za dodávku plynu a elektřiny a že žalovaná řádně vyúčtované částky, ani po zaslaných výzvách, neuhradila. Proto jí uložil povinnost zaplatit dlužnou částku za dodávku elektřiny v období od datum do datum ve výši částka Kč a v období od datum do datum ve výši částka Kč a za dodávku plynu v období od datum do datum ve výši částka Kč a za období od datum do datum ve výši částka Kč, celkem částku částka Kč, včetně úroků z prodlení (výrok I).

7. Pokud jde o část žaloby, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvních pokut v celkové výši částka Kč za prodlení se zaplacením záloh na dodávku plynu a elektřiny a za prodlení s platbami uvedenými ve splátkových dohodách a smluvní pokuty částka Kč (částka Kč + částka Kč) za předčasné ukončení smluv o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny, soud prvního uzavřel, že se jedná o absolutní neplatnost části smluv zakotvujících smluvní pokuty a za jednání zneužívající ujednání ve smyslu § 1813 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ“), k němuž se v souladu s § 1815 OZ nepřihlíží. Vyšel přitom z toho, že žalovaná vystupovala ve smluvním vztahu jako spotřebitel a že formulářová smlouva žalobkyně obsahovala ujednání o smluvní pokutě způsobem, který nenaplňuje požadavek poctivosti jednání vůči spotřebiteli. Ujednání bylo podle soudu zařazeno přímo v textu smlouvy, avšak psáno výrazně menším písmem než ostatní části, členěno do nepřehledných odstavců a umístěno na straně, která není spotřebitelem podepsána. Takové uspořádání vyhodnotil jako praxi, jež je přinejmenším nepoctivá, neboť vizuálně vytváří dojem, že smlouva začíná a končí na straně „2/2“ a že vše podstatné je právě na této straně smlouvy. Ujednáním o smluvní pokutě si žalobkyně (jako podnikatelka) na úkor žalované (jako spotřebitelky) výrazně eliminovala své podnikatelské riziko, když si sjednala trvání příjmu z daných smluv i pro případ, že bude ukončena dodávka energií, tj. i pro případ, kdy do odběrného místa zákazníka začne zajišťovat dodávku energií jiný dodavatel, nebo zde nebude docházet k žádnému odběru 8. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 1811 odst. 1 OZ veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

10. Podle § 1813 odst. 1 OZ zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Skutková zjištění soudu prvního stupně, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku, považuje odvolací soud za správná a vychází z nich i při svém rozhodnutí.

12. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne datum a ze smlouvy o dodávce elektřiny ze dne datum, vyplývá, že se jedná o smlouvy ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Jsou koncipovány tak, že na straně označené jako 2/2, tj. „druhé straně“ smlouvy, jsou identifikováni účastníci, adresa pro doručování, platební podmínky a smluvní a technické podmínky, tj. o jaký odběr se jedná, jaká produktová řada byla sjednána, v jakém odběrném místě a od kdy bude dodávka uskutečňována. Jedná se o smlouvy formulářové, kde jsou dopisovány jen údaje týkající se zákazníka, výběru služby, odběrného místa a započetí dodávky. Na této straně smluv se nachází i kolonka pro podpis zákazníka. „První strana“ smluv, která vizuálně působí spíše jako obchodní podmínky, zcela nelogicky předchází konkrétním údajům o účastnících smlouvy, místu spotřeby apod., nejsou do ní uváděny žádné údaje za součinnosti účastníka. Pohledem průměrného spotřebitele tato vzbuzuje na první dojem představu, že se jedná o ujednání technického charakteru, ujednání nepodstatná, když vše podstatné z pohledu zákazníka je uvedeno na „druhé straně“ smlouvy, kterou podepisuje. Samotná písemná podoba smluv, kdy „první strana“ (na rozdíl od „druhé strany“, v níž jsou podstatná ujednání přehledně členěna), je psána nepřehledně (byť je částečně text proložen hůlkovým písmem), hustým řádkováním, dlouhé odstavce nejsou nijak členěny, navozují spíše pocit, že se jedná o obchodní podmínky, kdy spotřebitel může lehce přehlédnout, co je v této části textu psáno. Je zjevné, že ujednání o smluvní pokutě je uvedeno v textu tak, aby mu spotřebitel věnoval menší pozornost než podstatným údajům o účastnících smlouvy, odběrném místě, druhu sjednané služby a datu zahájení dodávky, které kontroluje, a pod které připojuje na konci svůj podpis. Smlouva tak budí dojem, že může být podepsána, aniž by byla čtena strana smlouvy obsahující dlouhé odstavce psané hustým řádkováním a drobným písmem. Samotné zvýraznění označení předmětné části smluv „SMLUVNÍ SANKCE“ (namísto dřívějšího označení „ostatní ujednání“), nepovažuje odvolací soud za dostatečnou úpravu smlouvy z hlediska její přehlednosti a srozumitelnosti pro spotřebitele.

13. Na základě uvedeného má odvolací soud za to, že takto koncipovaná ujednání o smluvních pokutách odporují požadavku transparentnosti a přiměřenosti (§ 1811, § 1813 OZ), zakládají významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, a jsou z tohoto důvodu, jako rozporná s dobrými mravy a veřejným pořádkem, ve smyslu § 588 OZ, neplatná. Za této situace bylo pak nadbytečné zabývat se předmětnými pokutami z hlediska přiměřeností jejich výše. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani to, že žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni uznala. K tomu lze uvést, že uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního a že uznáním se nemění právní důvod dluhu.

14. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů, rozsudek soudu prvního stupně, v zamítavém výroku II ohledně částky částka Kč potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

15. Uvedené závěry se však netýkají nároku žalobkyně na zaplacení smluvních pokut ve výši částka Kč za písemné výzvy k úhradě dlužných splátek ze dne datum a datum, které žalobkyně uplatňuje na základě dohod o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu ze dne datum a datum. Na tato smluvní ujednání nelze vztahovat závěry soudu prvního stupně týkající se neplatnosti ustanovení smluv o sdružených dodávkách elektřiny a plynu, neboť jde o následné dohody o splácení již uznaného dluhu, které mají samostatnou povahu a podléhají jinému smluvnímu režimu než původní spotřebitelské smlouvy.

16. Odvolací soud proto zopakoval dokazování a provedl jako důkaz dohody o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu ze dne datum a datum. Z těchto dohod zjistil, že v jejich článku V bylo výslovně a srozumitelně sjednáno, že v případě prodlení žalované se splátkou přesahující dva dny, je věřitel oprávněn žalovanou písemně vyzvat k dodatečné úhradě ve lhůtě Anonymizováno dnů a že každá taková výzva bude zpoplatněna částkou částka Kč představující náklady spojené s její administrací. Toto ujednání je formulováno přehledně, samostatně a jednoznačně, nevyvolává dojem skrytého nebo nepřehledného ustanovení a z jeho obsahu je zřejmé, že jde o smluvní pokutu za porušení povinnosti hradit sjednané splátky. Odvolací soud proto neshledal důvod považovat tato ujednání za neplatná podle § 588 OZ ani v rozporu s požadavkem srozumitelnosti podle § 1811 OZ a uzavřel, že nejde o ustanovení spotřebitelské smlouvy o dodávkách energií, nýbrž o smluvní ujednání obsažené v následné dohodě o splácení uznaného dluhu, která má povahu běžného závazkového vztahu mezi věřitelem a dlužníkem.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla k úhradě těchto dvou smluvních pokut ve výši částka Kč a částka Kč řádně vyzvána výzvami ze dne datum a datum, jejichž odeslání žalobkyně v odvolacím řízení prokázala předložením interní evidence elektronického systému Anonymizováno, odvolací soud podle § 220 o. s. ř. změnil napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně a žalobě v rozsahu částky částka Kč vyhověl, včetně požadovaného úroku z prodlení, který přiznal v souladu s § 1970 o. z. a § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud přihlédl k tomu, že částka částka Kč, přiznaná žalobkyni v odvolacím řízení spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka Kč, představuje ve vztahu k celkovému předmětu řízení (částka Kč) zanedbatelné navýšení úspěchu žalobkyně. Celkový úspěch žalobkyně se tak zvýšil jen o částka Kč, což nemá žádný vliv na celkový poměr úspěchu účastníků. Žalobkyně byla úspěšná přibližně v Anonymizováno %, žalovaná v rozsahu Anonymizováno %, proto po odečtení neúspěchu žalované od úspěchu žalobkyně, má tato právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu Anonymizováno %. Soud prvního stupně správně vyčíslil účelně vynaložené náklady žalobkyně částkou částka Kč (soudní poplatek, odměna advokáta, paušální náhrada hotových výdajů, cestovné a náhrada za ztrátu času). Jelikož poměr úspěchu účastníků zůstal i po změně rozsudku soudu prvního stupně nezměněn, náleží žalobkyni náhrada ve výši Anonymizováno % této částky, tedy částka částka Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). V odvolacím řízení byla sice převážně úspěšná žalovaná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), avšak žádné náklady jí v tomto stadiu řízení nevznikly, a proto jí náhrada nákladů odvolacího řízení nepřísluší. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Samostatně, jen proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění v něm uloženého domáhat prostřednictví soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.