18 Co 201/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C , narozená Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C d) Jméno žalobce D , narozený Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce A všichni zastoupení advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva a vyklizení nemovitosti o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. 5. 2024, č. j. 9 C 70/2022-228

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Každý z žalobců je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení tak, že žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému částku , částka, Kč, žalobce b) částku , částka, Kč, žalobce c) částku , částka, Kč a žalobce d) částku , částka, Kč, všichni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“ či „soud“), který byl napaden odvoláním, bylo rozhodnuto (výrokem I) o zamítnutí žaloby na určení, že žalobce a) je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. , Anonymizováno, , žalobce b) o velikosti id. , Anonymizováno, , žalobce c) o velikosti id. , Anonymizováno, žalobce d) o velikosti id. , Anonymizováno, a žalovaný o velikosti id. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba v části obce , adresa, , č.p. , Anonymizováno, (objekt k bydlení), to vše v obci , adresa, , k. ú. , adresa, , zapsáno u , právnická osoba, pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , Anonymizováno, (dále jen „předmětné nemovitosti“). Dále byla zamítnuta žaloba o povinnosti žalovaného vyklidit předmětné nemovitosti do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a rozhodnuto o povinnosti žalobce a) zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení , částka, Kč, žalobce b) , částka, Kč, žalobce c) , částka, Kč a žalobce d) , částka, Kč, všichni k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že se žalobce a), žalobou podanou u Okresního soudu ve , adresa, dne , datum, , domáhal nejprve sám určení, že předmětné nemovitosti jsou součástí zaniklého společného jmění manželů žalobce a jeho zemřelé manželky , jméno FO, . V průběhu řízení, podáním ze dne , datum, , původní žalobce a) navrhl, aby do řízení na straně žalobce přistoupili další účastníci, a to , Jméno žalobce C, , , Jméno žalobce D, a , Jméno žalobce B, . Soud usnesením ze dne , datum, připustil, aby do řízení na straně žalobce tito nově navržení účastníci přistoupili a připustil změnu žaloby, že žalobci jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí společně s žalovaným, v podílech shora uvedených. Žalobci tvrdili, že darovací smlouva ze dne , datum, , na jejímž základě žalovaný (obdarovaný) nabyl nemovitosti od svých rodičů jako dárců, byla žalobcem a) odvolána pro nevděk podle § 2072 občanského zákoníku, protože žalovaný, po smrti své matky , jméno FO, (dárkyně), hrubě porušoval dobré mravy vůči dárci, svému otci, žalobci a), způsobem podrobně specifikovaným v listinách ze dne , datum, a , datum, a také tím, že neoprávněně nakládal s částkou , částka, Kč (viz listiny ze dne , datum, a , datum, ).

3. Soud po provedeném dokazování zjistil, že vztahy mezi účastníky jsou narušeny, nedospěl však k závěru, že by žalovaný úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížil dárci způsobem, který by zjevně porušoval dobré mravy. Shledal, že žalovaný v době, kdy pobíral příspěvek na péči o žalobce a), tuto poskytoval, následně požádal o pomoc se zajišťováním péče synovce a neteř. Uzamčení místností, umístění kamer, zrušení internetu, nízkou teplotu v prostorách obývaných žalobcem a), či spory o vybavení domácnosti, nepovažoval soud prvního stupně za jednání naplňující zákonné podmínky pro odvolání daru (blíže bod 45 rozsudku). Důvod k odvolání daru, založený na neoprávněném nakládání s částkou , částka, Kč žalovaným, byl soudem posouzen tak, že byl uplatněn po uplynutí roční lhůty vyplývající z ustanovení § 2075 občanského zákoníku a žalobu v plném rozsahu zamítl.

4. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání. V něm uvedli, že soud prvního stupně opomenul aplikovat právní úpravu a ustálenou judikaturu k institutu odvolání daru pro nevděk podle § 2072 a násl. občanského zákoníku. Podle jejich názoru jednání žalovaného naplnilo zákonné znaky nevděku, jelikož žalovaný úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížil dárci a zjevně porušil dobré mravy. Zdůrazňovali, že žalovaný dlouhodobě zanedbával péči o žalobce a), zakazoval mu volný pohyb po nemovitosti, uzavíral místnosti, instaloval kamery monitorující dění v domě, čímž narušoval jeho soukromí, a choval se k němu hrubě a neurvale. Poukazovali na konkrétní skutečnosti, že žalobce a) musela umývat vnučka ohřevem vody v konvici, žalovaný odpojil televizní a internetové připojení, přestože je žalobce hradil, bral mu celý důchod i příspěvek na péči, v domě byla udržována nízká teplota, což mělo negativní vliv na jeho zdraví, a žalovaný jej nikdy nevyvezl ven. Uváděli také zásah do soukromí spočívající v nahrávání telefonních hovorů žalobce a jeho zesnulé manželky. Tvrdili, že žalovaný po rozhodnutí soudu prvního stupně žalobce z domu vyhodil, ačkoliv měl zřízeno věcné břemeno doživotního užívání, a bránil příbuzným v odvozu jeho osobních věcí. K námitce promlčení uváděli, že soud prvního stupně nesprávně posoudil běh lhůty pro odvolání daru ohledně nevrácení částky , částka, Kč, kterou žalovaný žalobci a) nevrátil ani po pravomocném rozsudku a jejíž vymáhání pokračovalo exekučně. Podle žalobců šlo o trvající zásah do práv dárce, a proto lhůta neběžela. Podle nich jednání žalovaného ve svém souhrnu zjevně odporovalo dobrým mravům, nešlo o subjektivní pocit žalobce, ale o objektivní nezájem a zlobu žalovaného vůči otci, který byl imobilní a odkázán na péči. Navrhovali, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že určí spoluvlastnické podíly žalobců na nemovitosti, uloží žalovanému povinnost nemovitost vyklidit a nahradit žalobcům náklady řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalovaný se vyjádřil k odvolání žalobců tak, že žalobci svá tvrzení o nevděku neopřeli o důkazy a snaží se vyvíjet emoční tlak na soud. Za nepravdivé označil tvrzení, že „vyhodil žalobce a) z domu“, když žalobce a) byl umístěn do , právnická osoba, po zdravotní komplikaci, nikoli z důvodu jednání žalovaného. Naopak žalovaný otci nabídl návrat domů a péči, což žalobce a) odmítl. Žalovaný rovněž doložil, že otce navštívil a zajímal se o jeho zdravotní stav. K námitce promlčení práva na vrácení daru pro nevděk žalovaný uvedl, že soud prvního stupně posoudil věc správně, neboť jednoroční promlčecí lhůta dle § 2075 občanského zákoník uplynula. Argumentace žalobců o trvajícím deliktu je podle žalovaného nesprávná a odporuje znění zákona i judikatuře. Navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

6. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání byla podána v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), a že směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

7. Podle § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OZ“) ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

8. Podle § 2075 OZ dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce (odst. 1). Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne (odst. 2).

9. Zákonem kvalifikované nevděčné chování obdarovaného musí (aby se stalo zákonným důvodem pro revokaci) naplnit tři předpoklady: a) ubližuje dárci (eventuálně osobě dárci blízké) úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, b) zjevně tím porušuje dobré mravy a c) dárce toto chování obdarovanému nepromine. Aby bylo možno revokovat darování, musí být dobré mravy porušeny chováním obdarovaného zjevně. V souladu s ustáleným názorem judikatury Nejvyššího soudu lze učinit závěr, že „se musí jednat vždy o takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, (které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy [srov. NS 33 Odo 538/2003 , v němž se dále uvádí, že „tato kolize - závadné jednání - však vždy musí dosáhnout intenzity, která je spojena s nikoli ,běžným‘, nýbrž hrubým porušením dobrých mravů (závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny musí být svým rozsahem a intenzitou natolik výrazné, aby skutečně bylo podřaditelné pod ustanovení § 630 obč. zák.)“]. Obdobně rovněž pozdější rozhodnutí - srov. NS 33 Cdo 2354/2008. Požadavek kvalifikovaného rozporu s dobrými mravy může být naplněn třeba i jen jediným amorálním skutkem obdarovaného, je-li značného rozsahu a intenzity a dárce se osobně dotýká (ubližuje mu). Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování. Komplexní posouzení v sobě nese prvky subjektivního a objektivního hodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Podle dosavadní soudní praxe bylo rozhodujícím především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Zákonodárce nicméně použitým výrazem „ublížil-li obdarovaný dárci“ evokuje zřejmou nutnost zohlednit rovnocenně i subjektivní stránku a vzít v potaz, jak moc intenzivně vnímá dárce závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Z toho (vedle dalšího) plyne i to, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu, případně vůči jemu blízké osobě, zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě k revokaci nepostačí; bude zapotřebí závěr o patřičnosti revokace objektivizovat zmiňovaným testem dobrých mravů (srov. § 2072. In: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§ 1721-2520, relativní majetková práva 1. část). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-11-9]. ASPI_ID KO89_e2012CZ, dostupné na www.aspi.cz.)

10. Soud prvního stupně vycházel ze správných skutkových zjištění, že na základě darovací smlouvy ze dne , datum, darovali žalobce a) a jeho manželka , jméno FO, , která zemřela , datum, , svému synovi (žalovanému) nemovitosti, a to pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, objekt k bydlení v k. ú. , adresa, , zapsané na LV č. , Anonymizováno, . a že žalobce a) listinami ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Žalobce a) přistoupil k odvolání daru z důvodů, které soud prvního stupně podrobně specifikoval pod body 25, 26, 43-47 odůvodnění rozhodnutí. Za shodných tvrzení účastníků odvolací soud vzal za prokázané, že listina z , datum, , včetně výzvy k vydání částky , částka, Kč a částky , částka, Kč z téhož dne, byla žalovanému doručena dne , datum, , listina z , datum, dne , datum, , listina z , datum, dne , datum, a listina z , datum, dne , datum, .

11. Z důkazů provedených soudem prvního stupně, uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, dospěl odvolací soud, s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), k závěru, že soud prvního stupně zjistil náležitě skutkový stav věci, když z jednotlivých provedených důkazů učinil správná zjištění a vyvodil z nich správné skutkové hodnocení věci. Takto zjištěný skutkový stav věci posoudil podle příslušných zákonných ustanovení a užil i přiléhavou judikaturu. Na jeho správné hodnocení žalobcem uplatněného nároku odvolací soud v podrobnostech pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Podrobněji lze uvést, že se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně zabýval důvody pro odvolání daru uvedenými v listině ze dne , datum, , blíže konkretizovanými v listině ze dne , datum, , spočívající v tom, že obdarovaný dlouhodobě zanedbával péči o žalobce a), neposkytoval mu základní pomoc a choval se k němu hrubě a neurvale, zakazoval mu volný pohyb po nemovitosti a uzavíral místnosti, čímž mu znemožňoval užívání domu v rozsahu sjednaného věcného břemene. Dále, že v domě i venkovních prostorách instaloval kamery se zvukovým záznamem, čímž narušoval jeho soukromí, nezajišťoval kvalitní stravování, odmítal výměnu plen, ponechával dárce ve výkalech a v domě dostatečně netopil, takže byl vystaven nízké teplotě ohrožující zdraví. Zakazoval také používání teplé vody, takže péče musela být prováděna ohřevem vody v konvici. Odpojil televizní a internetové připojení, přestože je dárce hradil, a přivlastňoval si jeho důchod i příspěvek na péči. Rekonstrukcí chodby zvýšil prahy, což zhoršilo přístup imobilního dárce do koupelny. Zakazoval používání masa z mrazáku a zavařenin, kontroloval spotřební věci, omezoval užívání vybavení domácnosti a pořídil stůl, který znemožňoval pohodlné usazení na vozíku. Dárce nebyl vyvážen ven z domu, neboť byl vchod zablokován věcmi. Teplotu v domě nastavoval maximálně na 19 °C, což vedlo k podchlazení a zdravotním komplikacím. Obdarovaný nahrával telefonní hovory dárce a jeho zesnulé manželky a bezdůvodně zničil skříň v pokoji dárce. Celkově vytvářel prostředí bez soukromí, pod neustálým dohledem a s opakovanými zásahy do běžného života žalobce a).

13. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutkový stav zejména z výpovědi žalobce a), který potvrdil, že má v pokoji, kde spí, zvonek, který však nepoužívá. Pokud dříve zazvonil, žalovaný vždy, když byl doma, přišel. O odhlášení internetu ho žalovaný informoval s vysvětlením, že se platí zbytečně hodně, že mají anténu s možností užití dostatečného množství programů. Následně si s vnučkou zařídil nové internetové připojení. Potvrdil, že ohřívání vody dělají v konvici z toho důvodu, aby nebyla velká spotřeba vody, mají takto zavedeno. Žalovanému aktuálně přispívá na inkaso , částka, Kč, přičemž vnučka pobírá celý jeho příspěvek na péči, a ještě jí dává , částka, Kč na jídlo, které mu kupuje. Žalobce a) dále ve své výpovědi uvedl, že prahy mezi pokoji bývaly vždy, a to i v době, kdy žila manželka a musela mu proto pomáhat s nadzvednutím vozíku přes prahy. Bylo to tak celé roky. Kuchyň sám nepoužívá, protože mu vše vnučka nakoupí a připraví. V pokoji má klimatizaci, ztratil se mu však ovladač. Uvedl, že žalovaný ho chtěl dát do domova důchodců, s čímž nesouhlasil. S žalovaným v současné době nemluví, nezvoní na něj. Myslí si, že pokud by zazvonil, asi by přišel. Žalobce a) uvedl dále, že spory vyplývaly zejména ze vztahu mezi žalovaným a jeho vnučkou, té dělal žalovaný zle. Kamery, které byly i v bytě, byly po upozornění odmontovány. Pokud se týká schodolezu, když byl namontován, tak jednou ho vyzkoušeli, poté ho žalovaný nepoužíval, stejně tak nebyl používán následně ani vnučkou, proto ho prodal. Sám neprojevil zájem, aby ho vyvezl ven. Před převzetím péče o něj vnučkou, mu žalovaný ráno dal snídani, vnučka nebo vnuk ho přebalili, umyli, oblékli s tím, že syn mu dával obědy, večeře a dal ho spát, a přitom odnášel moč. Poukázal na to, že ho žalovaný často nechal celý den nepřebaleného. Žalobkyně c) a žalobce d) popsali, že se podíleli na péči o žalobce a). Potvrdili, že v jeho pokoji byla nízká teplota a že se žalovaný k němu choval hrubě. Žalovaný ve své účastnické výpovědi připustil existenci kamer, zamčených místností i nastavení teploty na 19 °C, avšak tvrdil, že péči otci poskytoval. Soud vycházel i ze svědeckých výpovědí , Anonymizováno, a , jméno FO, , které potvrdily napjaté vztahy v rodině i obavy zesnulé manželky z odposlechů a také z toho, že nebudou mít kde bydlet, poté, co je syn, který má dluhy, vystěhuje.

14. Z těchto důkazů soud a dalších, které uvedl v odůvodnění rozhodnutí, soud dovodil, že zamykání místností nebylo prokázáno jako šikanózní jednání, protože šlo o stav existující již za života manželky žalobce a), který souvisel s ochranou věcí před jinými členy rodiny. Instalace kamer byla po upozornění odstraněna a zároveň nebylo prokázáno, že účelem bylo sledování dárce za účelem jeho omezení. Teplota v domě byla nastavena na 19 °C, což soud vyhodnotil jako opatření související s úsporami, nikoli jako úmyslné vystavení dárce nepřiměřeným podmínkám. Ohřev vody v konvici a odpojení internetu či televize soud posoudil jako opatření provedené v důsledku ekonomických poměrů. Spory o potraviny, vybavení domácnosti a prováděné úpravy v domě, včetně odstranění prahů vyhodnotil jako projevy narušených vztahů v rámci širší rodiny, nikoli jako jednání naplňující znaky nevděku obdarovaného vůči dárci. Z dokazování sice vyplynulo, že žalobce nebyl vyvážen ven, ale i to, že sám o to nestál.

15. Odvolací soud vycházel ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně, pouze ve vztahu k tvrzení žalobců o odposlouchávání telefonních hovorů žalobce a) žalovaným, odvolací soud postupoval podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a vyzval je, aby doplnili svá tvrzení o tom, jakým způsobem, v jakém období a koho konkrétně žalovaný odposlouchával či nahrával, na jakém telefonním čísle, a aby k tomu nabídli důkazy. Na výzvu soudu žalobci reagovali podáním, v němž popsali chování žalovaného, přiložili fotografie kamerového systému, odkaz na jeho veřejnou nabídku na sociální síti a navrhli přehrání jedné nahrávky. Neuvedli však žádná konkrétní skutková tvrzení a nenavrhli důkazy, které by prokazovaly samotné odposlechy. Jejich tvrzení zůstala obecná a důkazní návrhy nebyly způsobilé prokázat podstatné skutečnosti. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobci přes poučení neunesli břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně tohoto důvodu odvolání daru.

16. Na základě důkazů, které provedl soud prvního stupně, dospěl odvolací soud ke shodnému závěru, že i když lze chování žalovaného charakterizovat jako nevhodné, tak ho nelze objektivně označit za jednání zjevně porušující dobré mravy. Za podstatné lze považovat, že péče o žalobce a) byla zajištěna buď žalovaným nebo žalobci c) a d), kteří měli do domu přístup a péči o svého dědečka zajišťovali po domluvě s žalovaným, a to i v době, kdy žalovaný pobíral příspěvek na péči o osobu blízkou i poté. Je zřejmé, že žalobce a) nebyl izolován ani zcela odkázán na žalovaného a zejména on sám subjektivně nevnímal, že by mu žalovaný odmítal pomoci, pokud by na něj zazvonil, případně ho šikanoval jiným jednáním (odpojení internetu, používání varné konvice aj). Poměřením subjektivního vnímání žalobce a) a objektivního vyhodnocení prokázaného chování žalovaného, nedospěl odvolací soud stejně jako soud prvního stupně k závěru, že by obdarovaný ublížil dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy.

17. Dále se odvolací soud zabýval závěry soudu prvního stupně ve vztahu k neoprávněnému nakládání žalovaného s částkou , částka, Kč. Soud prvního stupně zjistil, že po smrti manželky žalobce byla nalezena hotovost ve výši , částka, Kč, kterou žalovaný převzal a nakládal s ní bez souhlasu žalobce, nad rámec nákladů spojených s vypravením matčina pohřbu. Tyto skutečnosti vyplynuly z výpovědí účastníků řízení, zejména žalobce a) a žalovaného, dále z listinných důkazů – odvolání daru pro nevděk ze dne , datum, obsahující výzvu k vrácení částky, pravomocného usnesení Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. 13 D 1078/2021-55, jakož i rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. 23 C 18/2022-89, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalovanému částku , částka, Kč s příslušenstvím. Na základě těchto důkazů soud dovodil, že žalobce a) měl ke dni právní moci usnesení o dědictví, nejpozději ke dni , datum, , kdy zasílal výzvu k vrácení částky , částka, Kč, vědomost o důvodu pro odvolání daru. Jednoroční („promlčecí“) lhůta podle § 2075 OZ tak podle soudu prvního stupně uplynula nejpozději dne , datum, , a proto odvolání daru ze dne , datum, bylo učiněno po lhůtě. Soud prvního stupně uzavřel, že k tomuto odvolání nelze přihlížet. Čtvrté odvolání daru z , datum, , založené na neplnění povinnosti žalovaným, vyplývající z rozsudku Okresního soudu ve , adresa, sp. zn. 23 C 18/2022 a nutnosti zahájit exekuční řízení, rovněž neposoudil jako zjevné porušení dobrých mravů ve smyslu § 2072 OZ.

18. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že odvolání daru z důvodu nevrácení částky , částka, Kč bylo učiněno po uplynutí zákonné lhůty podle § 2075 odst. 1 OZ. Odvolací námitka, že na tento důvod odvolání daru je třeba nahlížet jako na pokračující delikt, není důvodná. Jednání spočívající v odmítnutí splnit povinnost – zaplatit částku či vydat věc – je jednorázovým skutkem, byť jeho následky fakticky trvají. Počátek běhu jednoroční lhůty se odvíjí od okamžiku, kdy se dárce o konkrétním jednání prokazatelně dozví, a nelze jej prodlužovat tvrzením, že stav neplnění trvá. Trvající nevděk může být naplněn například u opakovaného nebo kontinuálního chování, které má charakter soustavného hrubého porušování dobrých mravů (např. dlouhodobé fyzické či psychické týrání, systematické ubližování). V projednávané věci bylo nevrácení částky , částka, Kč dárcem kvalifikováno jako nevděk, a proto lhůta začala běžet nejpozději okamžikem, kdy žalovaný odmítl částku vrátit, resp. uplynutím lhůty (sedmidenní), stanovené ve výzvě ze dne , datum, , tzn. , datum, . Vzhledem k tomu, že odvolání daru bylo z tohoto důvodu, učiněné listinou ze dne , datum, , doručenou téhož dne, je správný závěr, že bylo učiněno po lhůtě vyplývající z ustanovení § 2075 odst. 1 OZ. Soud prvního stupně správně uzavřel, že k odvolání daru z tohoto důvodu nebude přihlížet, neboť nedodržení zákonné lhůty se žalovaný dovolal v podání ze dne , datum, . To, že částka nebyla dosud vrácena, případně, že bylo zahájeno exekuční řízení, nezakládá trvající nevděk a je proto správný i závěr soudu prvního stupně týkající se listiny ze dne , datum, , na nějž lze pro stručnost odkázat.

19. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), včetně správného výroku o nákladech řízení, na jehož odůvodnění odvolací soud v podrobnostech odkazuje.

20. Výrok II tohoto rozsudku o náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků vychází ze zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalobci s odvoláním nebyli úspěšní, proto jsou povinni zaplatit úspěšnému žalovanému účelně vynaložené náklady odvolacího řízení, spočívající v mimosmluvní odměně za zastupování advokátem, který v odvolacím řízení učinil jeden úkon právní služby po , částka, Kč a tři úkony po , částka, Kč (vyjádření k odvolání , vyjádření ve věci samé z , datum, a za účast u dvou jednání před odvolacím soudem podle § 9 odst. 1, § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů účinných před a po , datum, , dále jen „advokátní tarif“), dále mu přísluší jedna paušální náhrady a režijních nákladů po , částka, Kč a tři po , částka, Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrada za promeškaný čas při cestě k jednání soudu ze , adresa, a zpět za pět půlhodin po , částka, Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), a cestovné osobním vozem , anonymizováno, , anonymizováno, při spotřebě 5,5 l/100 km, vzdálenosti , Anonymizováno, km, základní náhrady zohlednění paušální sazby základních náhrad za použití osobního silničního vozidla ve výši 5,80 Kč/km a ceně pohonných hmot 35,80 Kč, celkem za jednu cestu , částka, Kč, tedy za dvě cesty , částka, Kč. K odměně advokáta i výše uvedeným náhradám přísluší prokázaná náhrada 21 % DPH ve výši , částka, Kč, celkem tedy náklady řízení činí částku , částka, Kč, kterou odvolací soud žalovanému přiznal. Pokud jde o rozdělení náhrady nákladů odvolacího řízení mezi jednotlivé žalobce, odvolací soud vycházel ze stejných poměrů, které byly použity soudem prvního stupně, tedy podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů k předmětné nemovitosti, jak je žalobci sami v řízení uvedli. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl spoluvlastníkem o velikosti jedné desetiny, odpovídající podíl soud rozdělil rovným dílem mezi všechny žalobce. Z celkové částky nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, Kč tak připadá na žalobce a) částka , částka, Kč (62,5 %), a na každého ze žalobců b), c) a d) částka , částka, Kč (na každého z nich 12,5 %). Uvedené částky nákladů řízení jsou žalobci povinni zaplatit k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).