18 Co 25/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částka Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 15. 10. 2024, č. j. 41 C 41/2024-46,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví identifikovaným rozsudkem Okresní soud , adresa, – , Anonymizováno, (dále též jen „soud prvního stupně“ nebo „soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu , částka, Kč s tamtéž specifikovanými úroky z prodlení (výrok I) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce se domáhal zaplacení výše uvedené peněžité částky na základě tvrzení, že ta byla vyplacena jako splátka , Anonymizováno, kusů dluhopisů v hodnotě po , částka, Kč a dále úroku z dluhopisů ve výši , částka, Kč dne , datum, na účet č. , č. účtu, , a to po dohodě s matkou žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , nyní , Anonymizováno, , protože tyto peníze se vyplácely pouze bezhotovostně a žalobce v té době neměl žádný účet. Až posléze měl žalobce zjistit, že tento účet nepatří , tituly před jménem, , jméno FO, (, Anonymizováno, ), ale její dceři (žalované).

3. Prvoinstanční soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že k převodu peněžních prostředků na výše uvedený účet došlo z právního důvodu spočívajícího v dohodě uzavřené mezi žalobcem a matkou žalované, jejímž předmětem mělo být ujednání o tom, že matka žalované, která měla s předmětným účtem dispoziční oprávnění, umožní žalobci použít tento účet jako platební místo pro výplatu prostředků ze smlouvy o upsání a koupi dluhopisů , právnická osoba, ze dne , datum, . Matka žalované se měla zavázat k vyplacení předmětných finančních prostředků v hotovosti žalovanému, a to následující den po jejich připsání na smluvený účet. Nárok na vyplacení těchto finančních prostředků by tak byl podle soudu případně dán vůči matce žalované. Žalovaná tudíž není ve věci pasivně věcně legitimována, neboť nebylo prokázáno, že by se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatila. Navíc z provedeného dokazování vyplývá, že s prostředky připsanými na účet žalované bylo následně naloženo podle instrukcí daných matce žalované žalobcem. Nadto soud prvního stupně uzavřel, že i kdyby nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované byl dán, byl by již promlčen, neboť povědomí žalovaného o tom, že výše uvedené peněžní prostředky byly vyplaceny na účet žalované měl žalobce krátce po , datum, . Navíc, podle dohody měly být tyto prostředky vyplaceny žalobci následující den po jejich připsání na uvedený účet, tedy dne , datum, . Nejpozději dne , datum, by tak již žalobce věděl o tom, že by na straně žalované došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a jestliže žalobu podal až dne , datum, , stalo se tak po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, a k příslušné námitce žalované tedy nemohl být žalobci nárok soudně přiznán.

4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce namítaje, že rozsudek soudu prvního stupně, podobně jako rozsudky v dalších jím vedených sporech se žalovanou, mohou sloužit jako návod nejrůznějším podvodníkům a organizovaným zločincům k tomu, aby se zprostili trestní odpovědnosti. A to tak, že si ke svému účtu najmou disponenta (bílého koně), finanční prostředky došlé na jejich účet si bílým koněm nechají převést na jakýkoliv jiný účet a tím vystaví bílého koně trestnímu stíhání za případnou zpronevěru a sami se zprostí možnosti být trestně stíhaní. Odvolatel dále uvedl, že v daném případě tímto jednáním pověřila žalovaná svou matku, která se tímto způsobem obohacuje na úkor žalobce, přičemž jeho a jeho matku tímto způsobem okradla o statisíce až miliony korun. Odvolatel nesouhlasí s aplikací § 638 odst. 1 a 2 v návaznosti na § 621 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“). Nesouhlasí ani s tím, že žalovaná není pasivně věcně legitimovaná z toho důvodu, že neměla mít povědomí o tom, co její matka jako disponentka s jejím účtem prováděla za jejími zády s prostředky žalobce na tomto účtu uloženými; jejím jménem byly finanční prostředky poukazovány na účty stavebního spoření její sestry , jméno FO, a nevlastní sestry , jméno FO, . Žalobce se také neztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně, že dopis založený ve spise byl psán jím a jestliže toto u jednání soudu prvního stupně potvrdil, pak namítá, že mu listina byla dána k nahlédnutí ze vzdálenosti asi 2 metrů a tvrdí, že dopis jím nebyl nikdy podepsán. Dále odvolatel obviňuje žalovanou, její matku a další příbuzné z organizovaného zločinu s tím, že se na něm měli dopustit trestného činu podvodu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a „vydal rozsudek v souladu s petitem jeho žaloby.“5. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedla, že není žádný podvodník, za kterého ji označil žalobce. Shora uvedený účet byl na její jméno založen po dohodě s její matkou, ale žalobce tam zaslal peníze bez jejího vědomí a po domluvě s matkou. Tvrdí, že nikdy nikomu neudělila plnou moc k takovému jednání, domluvy se žalobcem byly činěny mimo její osobu. Účet byl založen za dob jejich studií pouze pro potřeby její matky, která byla vedena jako disponent, tedy k němu měla přístup jen její matka.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201, 202 o. s. ř. a contrario) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Odvolací soud se ztotožňuje s rozsudkem soudu prvního stupně, považuje jej z hlediska výrokového za věcně správný a v zásadních bodech souhlasí i s jeho odůvodněním.

10. Předně je však třeba poukázat na to, že bezdůvodného obohacení je objektivní kategorií a při zodpovězení otázky, zda se žalovaná (bezdůvodně) obohatila na úkor žalobce zásadně nehraje významnou roli to, zda se o vznik takového obohacení zapříčinila nebo zda o něm měla nějaké povědomí. Kterak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 509/2019 (veřejnosti dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz), „bezdůvodné obohacení je objektivním stavem, jenž co do svého vzniku zásadně není ovlivněn subjektivními okolnostmi, mezi něž se na straně obohaceného řadí dobrá víra, respektive absence povědomí o tom, že získává na úkor ochuzeného majetkový prospěch.“11. V souzeném případě by tak pro závěr o absenci pasivní věcně legitimace na straně žalované (jinými slovy řečeno chybějícího prvku potřebného pro úspěšnost žaloby spočívajícího v tom, že žalovaná by musela být nositelkou právem založené povinnosti žalobci označené peněžní prostředky vydat) nebylo rozhodující to, zda v důsledku jejího jednání došlo na její straně ke zvětšení jejího majetku, ani to, zda o této skutečnosti věděla. Na druhou stranu, kterak konstatoval již soud prvního stupně, z provedeného dokazování vyplynulo, že na bankovním účtu specifikovaném shora již peněžní prostředky žalobce nejsou a že s nimi bylo naloženo dle dohody uzavřené mezi žalobcem a matkou žalované, která s finančními prostředky na tomto účtu uloženými disponovala. Tudíž ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně již eventuální (bezdůvodné) obohacení žalované nemohlo trvat.

12. Navíc a především, i z tvrzení samotného žalobce se podává, že důvodem, pro který byly na daný účet peněžní prostředky žalobce poukázány, byla existující dohoda uzavřená mezi ním a matkou žalované, pročež se nemohlo jednat o plnění poskytnuté bez právního důvodu či právního důvodu, který posléze odpadl, ani o plnění, které bylo poskytnuto za jiného. Tudíž nemohla být naplněna právem předvídaná podmínka vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované (viz výše citovaný § 2991 o. z.), a žalovaná tak skutečně nemohla být ve věci pasivně věcně legitimovaná. Povinnost jednat v souladu se smlouvou uzavřenou se žalobcem měla matka žalované a ta také měla či mohla být žalována, aby tuto svoji povinnost splnila.

13. Odvolací soud navíc pokládá za zcela správný závěr soudu prvního stupně spočívající v tom, že i kdyby došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobce a toto obohacení by dosud trvalo, pak by vydání žalobě vyhovujícímu rozsudku bránila překážka promlčení nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto ohledu odkazuje odvolací soud zcela na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a nad rámec nutného odůvodnění připomíná, že tzv. předžalobní upomínku vyzývající žalovanou k vydání předmětné peněžité částky zaslal žalobce žalované již dne , datum, . Tudíž nejpozději k tomuto datu věděl, kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatil, přesto žalobu podal až dne , datum, , tedy více jak, Anonymizováno, , Anonymizováno, let poté, a zmeškal tak zákonem předvídanou tříletou subjektivní promlčecí lhůty (§ 629 odst. 1 o. z.). Proto i z tohoto důvodu nebylo možné žalobě vyhovět.

14. Ze shora uvedeného vyplývá, že odvoláním žalobce napadený rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, a odvolací soud jej proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I).

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v odvolacím řízení neúspěšný žalobce nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo a žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala. Proto bylo rozhodnuto tak, jak uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.