18 Co 279/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vydání věci o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 10. 2024, č. j. 6 C 19/2023-322,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši , částka, Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Rozsudkem identifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku Okresní soud v , adresa, (dále též jen „soud prvního stupně“) uložil ve výroku I žalovanému povinnost, aby žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku vydal motorové vozidlo , Anonymizováno, , , Anonymizováno, SPZ , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále též jen „předmětné vozidlo“ nebo „vozidlo“) a ve výroku II rozhodl o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, Kč k rukám jeho zástupce.

2. Stalo se tak po té, co Krajský soud v Brně usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo žalobě na vydání předmětného vozidla rovněž vyhověno, neboť z důvodu rozdílného právního názoru na úplatnost smlouvy uzavřené mezi účastníky tohoto řízení stran užívání předmětného vozidla došlo v řízení před soudem prvního stupně k procesní vadě spočívající v absenci poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), a to ohledně procesní povinnosti žalobce tvrdit a prokazovat ukončení toho závazkového vztahu.

3. Soud prvního stupně v dalším řízení, vázán právním názorem odvolacího soudu, dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření úplatné smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný užívat předmětné vozidlo, jehož vlastníkem je žalobce. Došlo tedy k uzavření smlouvy o nájmu dopravního prostředku, nebylo však prokázáno tvrzení žalovaného, že by smlouva byla uzavřena na dobu určitou (v délce trvání , Anonymizováno, let). Vozidlo přitom bylo dáno na základě výše uvedeného právního jednání do užívání žalovaného za účelem přípravy reprezentanta , jméno FO, , který však již ani není reprezentantem České republiky. Tato smlouva (o pronájmu předmětného vozidla) tedy byla podle soudu prvního stupně uzavřena na dobu neurčitou. Žalobce přitom smlouvu písemně vypověděl, a to prostřednictvím emailů ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, , přičemž žalovaný výslovně potvrdil, že tyto e-maily obdržel. Tyto písemnosti sice nebyly označeny jako výpovědi, ale z jejich obsahu vyplýval úmysl žalobce ukončit nájemní vztah, neboť žalovaného zde výslovně vyzýval k vrácení přesně identifikovaného (předmětného) vozidla. Výpověď smlouvy přitom nemusí být odůvodněna. Výše uvedené e-maily byly sepsány a podepsány panem , jméno FO, , který byl k tomuto jednání pověřen předsednictvem žalobce. Nejzazším termínem pro skončení výpovědní lhůty byl podle prvoinstančního soudu den , datum, , a nejpozději od , datum, je proto žalovaný v prodlení s vrácením vozidla. Žalobě tedy bylo vyhověno, neboť bylo prokázáno, že smlouvu o nájmu předmětného vozidla žalobce písemně vypověděl, výpověď byla žalovanému doručena, ten však na tuto výpověď nereflektoval a vozidlo žalobci nevrátil.

4. Co se týče náhrady nákladů řízení, vycházel soud prvního stupně (rovněž dle závazného názoru odvolacího soudu) při určení odměny zástupce žalobce (advokáta) z tarifní hodnoty, která byla dána zjištěnou cenou vozidla ve výši , částka, Kč.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný znovu odvolání namítaje, že soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění stran toho, že podle žalovaného došlo k započtení jeho pohledávek na pohledávku žalobce na zaplacení spoluúčasti na koupi předmětného vozidla. Soud první instance takový skutkový závěr neučinil, ačkoliv podle žalovaného vyplýval z provedeného dokazování. Dále odvolatel namítl, že pan , jméno FO, nebyl nikdy žalobcem zmocněn k jednání za něj, a to, zda k tomu zmocněn přece jen byl, nemůže být dle mínění žalovaného prokazováno svědeckou výpovědí sekretářky žalobce, ale jen a pouze písemnými zápisy z jednání předsednictva žalobce. Žalobce tak nikdy nerozhodl o vrácení vozu, a neprojevil tedy vůli k ukončení jeho užívání žalovaným. Úvaze prvoinstančního soudu, že žalovaný vozidlo užívá i za situace, kdy , jméno FO, není reprezentantem České republiky, nadto podle žalovaného chybí jakýkoliv časový rozměr o období, kdy je tento argument platný. Ohledně rozhodnutí stran náhrady nákladů řízení žalovaný vznáší požadavek, aby odvolací soud zvážil, zda tu nejsou okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro které by náhrada nákladů řízení neměla být žalobci přiznána. Za tyto okolnosti považuje žalovaný zřejmě to, že žalobce přestal financovat činnost žalovaného, resp. reprezentační přípravu , jméno FO, , eskaloval spor se žalovaným a porušuje zásadu rovnosti, ke které se zavázal, a svým jednáním donutil , jméno FO, k ukončení reprezentace České republiky.

6. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně považuje po všech stránkách za správný. Žalobce nijak nezpochybňuje a nikdy nezpochybňoval, že by osoby za něj jednající vůči žalovanému při výzvách k vrácení vozidla k tomu nebyly dostatečně oprávněny, resp. jednaly bez příkazu žalobce. Takto vypovídal i svědek, pan , jméno FO, s tím, že o vrácení vozidla rozhodlo předsednictvo žalobce. Takto konec konců vypovídal i svědek , jméno FO, . Poukaz na údajné započtení pohledávky, resp. jeho opomenutí soudem prvního stupně, považuje žalobce za zcela irelevantní ve vztahu k předmětnému řízení. Žalobce navíc od počátku řízení sporuje pohledávku tvrzenou žalovaným. Žádnou právní relevanci nemá podle žalobce ani námitka žalovaného, že soud se blíže nezabýval tím, za jakých okolností ukončil , jméno FO, reprezentaci České republiky. Není však sporu o tom, že žalovaný i v současnosti užívá předmětné vozidlo a neučinil nic pro to, aby je žalobci vrátil. Konečně ani odvolací námitka spočívající v tom, že žalobce měl přestat financovat činnost žalovaného, nemá dle přesvědčení žalobce žádný vztah k předmětu řízení. Přesto se žalobce proti takovému nařčení ohrazuje s tím, že ještě do podzimu roku , Anonymizováno, jednal se žalovaným o vyřešení celé situace a očekával, že se podaří dospět k nějakému smírnému řešení. I po té, co žalovaný započal proti žalobci uplatňovat fiktivní pohledávky, pokračoval žalobce v úhradách nákladů na sportovní přípravu a účast na závodech jednotlivých závodníků z klubu žalovaného. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201, 202 o. s. ř. a contrario) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s rozsudkem soudu prvního stupně, přičemž jej považuje za srozumitelně a přiléhavě odůvodněný. Je tedy možné v podrobnostech na toto odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkázat.

9. Na tomto místě se sluší podotknout, že předchozí rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen pro jiný právní náhled odvolacího soudu na kvalifikaci závazkového vztahu, jenž (nahlíženo podle prokázaného obsahu ujednání mezi oběma stranami) vznikl mezi účastníky tohoto řízení. Podstatné pro toto posouzení bylo to, zda mezi plněním, k němuž se zavázal žalobce (poskytnout žalovanému k dočasnému užívání předmětný automobil) a plněním, k němuž se zavázal žalovaný (uvedený automobil dočasně, řádně užívat a žalobci poskytnout určité peněžní prostředky spojené s pořízením automobilu), lze najít určitou kauzální spojitost, a zda lze proto této závazkový vztah označit za úplatný. Jelikož si na tuto otázku odpověděl kladně, dospěl odvolací soud, oproti předchozímu rozhodnutí prvoinstančního soudu, k závěru, že vozidlo nebylo předmětem výprosy ve smyslu § 2189 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), ani výpůjčky ve smyslu § 2193 a násl. o. z., nýbrž že se muselo jednat o některou z úplatných smluv, nejspíše o nájem (§ 2201 a násl. o. z.), speciálně pak o nájem dopravního prostředku ve smyslu § 2321 a násl. o. z. Pro vypovězení (skončení projevem vůle jedné ze stran) nájmu však platí jiná pravidla než u smluvních typů upravujících přenechání věci k užití jinému, které jsou bezúplatné. Také proto došlo ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně, neboť (jak řečeno shora) bylo třeba poučit žalobce o jeho procesních povinnostech.

10. V dalším řízení již soud prvního stupně, vycházeje z nezpochybněně prokázaného skutkového stavu, uzavřel, že mezi účastníky řízení došlo k uzavření smlouvy o nájmu předmětného vozidla, přičemž žalobce coby pronajímatel nájem výpovědí podle § 2231 o. z. řádně ukončil, a žalovaného jako nájemce ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně tížila povinnost tento automobil žalobci vrátit.

11. Ve vztahu k odvolacím námitkám je třeba zdůraznit, že žalovaný neprokázal uzavření nájemní smlouvy na dobu určitou (konkrétně na , Anonymizováno, let), a proto žalobce nebyl povinen při výpovědi nájemní smlouvy postupovat podle § 2229 o. z.

12. Je také nerozhodné, zda žalovaný za žalobcem evidoval nějakou existující pohledávku, kterou by započetl proti pohledávce žalobce spočívající v požadavku žalobce na zaplacení 15 % z ceny předmětného vozidla žalovaným, neboť i kdyby k takové kompenzaci vzájemných pohledávek skutečně došlo, neměnilo by to nic na oprávnění žalobce za zákonem stanovených podmínek nájem vypovědět. Nadto sám žalobce uvedl, že od vymáhání pohledávky za žalovaným upustil, resp. že zaplacení této sumy nadále po žalovanému nepožadoval.

13. Námitce žalovaného, že pan , jméno FO, nebyl žalobcem zmocněn k jednání za něj (konkrétně pak k vypovězení nájemní smlouvy), není možné přitakat, neboť skutečnost, že pan , jméno FO, jednal v zastoupení žalobce byla před soudem prvního stupně řádně prokázána (odvolací soud nevidí důvod, proč by se tak nemohlo stát prostřednictvím výpovědi svědka), a navíc z následného jednání samotného žalobce je evidentní, že se s tímto krokem vůči žalovanému ztotožnil a sám jej znovu učinil, když po žalovaném začal požadovat vrácení vozidla v tomto soudním řízení; viz například i z tzv. předžalobní výzvu ze dne , datum, , z níž je zcela zřejmé, že žalobce po žalovanému požaduje vrácení předmětného vozu, a že tedy právně jedná tak, aby došlo k ukončení závazkového vztahu, jehož předmětem bylo užívání motorového vozidla ve vlastnictví žalobce žalovaným, bez ohledu na to, jak žalobce tento právní vztah sám po právní stránce kvalifikoval.

14. Je pak zcela nerozhodné zjištění, ke kterému dni pan , jméno FO, ukončil reprezentaci České republiky v rychlobruslení a začal reprezentovat jiný stát. Pro posouzení daného případu a rozhodnutí o žalobě je taková skutečnost zcela irelevantní, neboť argument soudu prvního stupně spočívající v tom, že nebyl naplňován účel, pro který bylo vozidlo dáno do užívání žalovaného (příprava reprezentanta ČR v rychlobruslení), byl učiněn toliko nad rámec nezbytných nosných důvodů rozhodnutí ve věci samé. Navíc i sám žalovaný nezpochybnil skutečnost, že ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně již nebyl , jméno FO, reprezentantem České republiky.

15. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení.

16. Za důvod, pro který by soud prvního stupně či soud odvolací mohl postupovat podle § 150 o. s. ř. a žalobci výjimečně náhradu nákladů (zcela nebo zčásti) nepřiznat, nebylo možno považovat tvrzení žalovaného (navíc neprokázané), že žalobce přestal financovat činnost žalovaného či že to byl žalobce, kdo eskaloval konflikt mezi účastníky řízení. Žalovaný se mohl zcela jednoduše tomuto soudnímu řízení vyhnout, neboť mu muselo být zřejmé, že má-li vozidlo v užívání na základě dohody se žalobcem, přičemž nebylo jasně mezi nimi ujednáno, že užívání má trvat po určitou, přesně stanovenou, dobu, pak je další zadržování vozidla žalovaným zcela zřetelně v rozporu s právem.

17. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že tu nejsou dány okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro které by měl žalobci upřít právo na náhradu nákladů řízení.

18. V tomto směru tedy odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobci i náklady odvolacího řízení.

19. Tak i soud odvolací vycházel při rozhodování o náhradě nákladů řízení vzniknuvších na straně žalující z tarifní hodnoty dané cenou předmětného vozidla, tedy z částky , částka, Kč. Náklady vynaložené žalobcem v odvolacím řízení spočívají v úhradě odměny zástupce (advokáta) za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání ze dne , datum, , účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, ) ve výši , částka, Kč, a to podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též jen „AT“), přičemž znění těchto ustanovení bylo totožné před i po , datum, . Dále zástupci žalobce náleží paušální náhrada za písemné vyjádření k odvolání (učiněné před , datum, ) ve výši , částka, Kč (viz § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do , datum, – čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.) a za účast při jednání u odvolacího soudu ve výši , částka, Kč (§ 13 odst. 4 ve znění účinném od , datum, ), celkem tedy , částka, Kč. Následně zástupci žalobce náleží i náhrada za promeškaný čas strávený cestou vlakem z , adresa, a zpět v délce , Anonymizováno, půlhodin, tedy ve výši , částka, Kč (§ 14 odst. 3 AT ve znění účinném od , datum, ). Zástupce žalobce má rovněž nárok na náhradu za jízdné z , adresa, a zpět dne , datum, v prokázané výši , částka, Kč (cesta z , adresa, společností , právnická osoba, . v ceně , částka, Kč, cesta zpět se společností , právnická osoba, . v ceně , částka, Kč). Konečně pak zástupci žalobce náleží náhrada DPH ve výši 21 % z odměny a z paušálních náhrad, tedy z částky , částka, Kč, což činí , částka, Kč. Celkově tak náklady žalobce v odvolacím řízení dosáhly , částka, Kč, kteroužto částku je povinen žalovaný zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).