18 Co 37/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobce: orgán veřejné moci IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 za účasti:

1. Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/1 2. Anonymizováno Anonymizováno datum Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupení advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o znovuprojednání věci rozhodnuté orgán veřejné moci , rozhodnutím ze dne dne datum , sp. zn. Anonymizováno , č. j. Anonymizováno , Anonymizováno o odvolání zúčastněných osob proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne datum , č. j. Anonymizováno I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem, který byl napaden odvoláním, bylo určeno, že účastníci řízení , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , jméno FO, nejsou vlastníky každý id. ½ části pozemku PK p. č. , číslo, o výměře , číslo, m², p. č. , číslo, o výměře , číslo, m², v k. ú. , anonymizováno, , nyní dle KN část pozemku p. č. , číslo, ostatní plocha, manipulační plocha v k. ú. , anonymizováno, , dle geometrického plánu č. , číslo, , který je součástí tohoto rozsudku, pozemky KN p. č. , číslo, ostatní plocha manipulační plocha o výměře , číslo, m² a p. č. , číslo, ostatní plocha manipulační plocha o výměře , číslo, m² v k. ú. , anonymizováno, (výrok I). Dále bylo rozhodnuto, že účastníkům řízení , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, bude poskytnuta za nevydané pozemky náhrada dle zákona o půdě (výrok II) a že je tímto rozsudkem nahrazeno rozhodnutí , orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , č.j. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (výrok III). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok IV).

2. Proti tomto rozsudku podaly zúčastněné osoby odvolání. V něm uvedly, že soud prvního stupně sice správně posoudil otázku aplikovatelnosti zákona o půdě na projednávaný případ, ale nesprávně posoudil vymezené překážky, které by bránily vydání pozemků p. č. , číslo, ostatní plocha manipulační plocha o výměře , číslo, m² a p. č. , číslo, ostatní plocha manipulační plocha o výměře , číslo, m² v k. ú. , anonymizováno, , vyčleněných z pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , anonymizováno, , geometrickým plánem č. , Anonymizováno, , (dále jen „předmětné pozemky“). Zejména považují za nesprávný závěr soudu prvního stupně, že se předmětné pozemky nacházejí uvnitř oploceného funkčního areálu, že tvoří širší funkční souvislost se stavbami v areálu a že nedošlo k jejich faktickému vyčlenění z areálu. Takový závěr neodpovídá v řízení zjištěným skutečnostem. Soud prvního stupně se nezabýval tím, zda jsou předmětné pozemky potřebné, aby mohla být užívána určitá stavba, se kterou mají být funkčně souvislé, ale zabýval se pouze otázkou, zda jsou pozemky součástí určitého areálu. Z ohledání na místě samém vyplynulo, že předmětné pozemky nemohou být funkčně souvislé se stavbou, v daném případě stavbou , anonymizováno, , když tyto pozemky jsou jednak od této stavby odděleny plotem a nejedná se o jeden souvislý celek bez přerušení, a navíc jsou žalobcem pronajímány společnosti , právnická osoba, ., tedy třetí osobě, která nemá s provozem stavby nic společného. Již z toho je zřejmé, že předmětné pozemky nejsou pro užívání stavby jakkoli potřebné, když jsou přímo od areálu školy odděleny plotem a pozemky, které je obklopují, jsou dokonce pronajímány soukromé společnosti, která na nich skladuje své vybavení. Z ohledání předmětných pozemků také jednoznačně vyplynulo, že se nacházejí v odděleném prostoru od areálu , anonymizováno, , že stavby této školy jsou užívány bez těchto pozemků, a že žádná jejich funkční souvislost se stavbou školy nebyla zjištěna. K tomu lze uvést, že požadovanou funkční souvztažnost mezi pozemkem a stavbou nenaplňuje bez dalšího jejich blízkost. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí na základě kritérií, která nejsou pro posuzování vydatelnosti pozemků dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozhodná, když pominul základní kritérium spočívající v tom, zda jsou pozemky potřebné k užívání staveb, se kterými souvisejí. Ani soudem tvrzená nepřístupnost předmětných pozemků z důvodu, že jsou od veřejné komunikace odděleny plotem s brankou, není relevantním parametrem pro posouzení otázky vydatelnosti pozemků, a to zvlášť za situace, kdy tato skutečnost nebrání pronajímat pozemek p. č. , číslo, společnosti , právnická osoba, . Zúčastněné osoby mají za to, že vydatelnosti pozemků nebrání žádná zákonná překážka a navrhují proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne, případně napadený rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce se vyjádřil k odvolání zúčastněných osob tak, že předmětné pozemky bezprostředně navazují na pozemky, které nebyly oprávněným osobám vydány, když bylo posouzeno, že se jedná o plochy nezbytně nutné k provozu školy. Zmiňované oplocení bylo vybudováno za účelem zajištění bezpečnosti osob pohybujících se v areálu, a to s ohledem na to, že za vnitřním oplocením se nachází trafostanice a stavba bývalé vodárny, které nejsou v dobrém stavebně technickém stavu. Pokud jde o nájemní smlouvu, pak společnost , právnická osoba, ., je nájemcem pouze části pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , anonymizováno, . Předmětné pozemky jsou z užívání nájemcem vyjmuty a nájemní smlouva je uzavřena na dobu určitou do , datum, . Poukazuje na to, že rozhodovací praxe Ústavního soudu vážící se k restituci pozemků nepřipouští naturální restituci tam, kde by vedla k situaci, v níž byl restituent objektivně nemohl plně realizovat své vlastnické právo a užívat vydané pozemky způsobem odpovídajícímu účelu restitucí vyjádřenému v preambuli a v § 1 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“). Navíc výměra předmětných pozemků představuje plochu , číslo, m² a celková výměra areálu , číslo, m², tzn. že plocha předmětných pozemků není z hlediska jejich výměry v nepřiměřeně převažujícím nepoměru ve vztahu k ostatním částem areálu. Předmětné pozemky nejsou přístupné z veřejné komunikace, a nejsou tedy zúčastněnými osobami prakticky využitelné. Společnost , právnická osoba, . je vlastníkem pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , anonymizováno, , který přímo sousedí s pronajímanou částí pozemku p. č. , číslo, a nájemce má tedy přístup zajištěn přes pozemky ve svém vlastnictví, což zúčastněné osoby nemají. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a směřuje proti rozsudku, proti němuž je odvolání přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobce podal žalobu podle části páté o. s. ř. proti rozhodnutí správního orgánu , orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (dále také „rozhodnutí správního orgánu“) včas, tedy ve lhůtě 2 měsíců, vyplývající z ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř., s odůvodněním, že tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jejich práv. Rozhodnutím správního orgánu bylo rozhodnuto, že zúčastněné osoby 1/ a 2/ jsou vlastníky každý ideální jedné poloviny pozemků p. č. , číslo, ostatní plocha manipulační plocha o výměře , číslo, m² a p. č. , číslo, ostatní plocha manipulační plocha o výměře , číslo, m², které byly vyčleněny geometrickým plánem z p. č. , číslo, s tím, že nárok oprávněných osob byl prokázán a neexistují ani překážky vydání části původních pozemků PK p. č. , číslo, a , číslo, , nyní dle KN část p. č. , číslo, ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona půdě, neboť předmětné pozemky se nacházejí „mimo oplocený areál.

6. Věcný rozsah přezkumu byl zaměřen na žalobcem uplatněné námitky vznesené proti rozhodnutí správního orgánu, a to, že nárok na vydání věci neměl být oprávněnými osobami uplatňován podle zákona o půdě a ve vztahu k tomu, zda existuje zákonná překážka vydání předmětných pozemků, uvedená v § 11 odst. 1 písm. c/ zákona o půdě.

7. Podle § 1 odst. 1 písm. a), b), c) zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), účinného od 24. 6. 1991, se zákon vztahuje na a) půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond, b) obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, c) obytné a hospodářské budovy a stavby, sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků. Podle § 30 zákona o půdě, pro postup podle části druhé tohoto zákona se za majetek uvedený v § 1 odst. 1 považuje i majetek, který byl v době odnětí vlastnického práva k těmto účelům užíván.

8. Podle § 11 odst. 1 písm. c/ zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

9. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně i správní orgán dospěl k závěru, že zúčastněné osoby správně uplatnily svůj restituční nárok podle zákona o půdě, neboť za rozhodující lze považovat skutečnost, že pozemky byly zkonfiskovány jako zemědělský majetek dle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. ze dne 21. června 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, tedy byly při samotné konfiskaci považovány za zemědělské. V takovém případě je dán oprávněný předpoklad, že restituenti budou uplatňovat svá práva podle zákona o půdě. Nelze pominout v této souvislosti ani to, že související nárok oprávněných osob byl v posuzován v řízení u správního orgánu, vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, rovněž podle zákona o půdě a existuje tak legitimní očekávání zúčastněných osob, že v obou řízení bude postupováno obdobně.

10. Ve vztahu k posouzení překážky vydání předmětných pozemků soud prvního stupně vyšel z důkazů provedených správním orgánem (§ 250e odst. 2 o. s. ř.), které sám doplnil, zejména ohledáním na místě samém dne , datum, a dospěl, na rozdíl od správního orgánu, k tomu, že vydání předmětných pozemků brání překážka uvedená v ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a rozhodl, že zúčastněné osoby nejsou vlastníky předmětných pozemků. Zároveň shledal, že jsou dány důvody pro nahrazení rozhodnutí správního orgánu. Vzhledem k tomu, že restituční nárok zúčastněných osob shledal jako oprávněný, ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že mají podle zákona o půdě nárok na náhradu za nevydané pozemky.

11. Odvolací soud z důkazů provedených soudem prvního stupně, včetně důkazů provedených správních orgánem, uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo a co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), dospěl k závěru, že soud prvního stupně zjistil náležitě skutkový stav věci, když z jednotlivých provedených důkazů učinil správná zjištění, tato zjištění správně zhodnotil jednotlivě i v jejich souvislostech a vyvodil z nich správné skutkové hodnocení věci. Na jeho skutková zjištění proto odvolací soud odkazuje do odůvodnění napadeného rozsudku, stejně i na jejich správné právní hodnocení spočívající v užití zákonných ustanovení dopadajících na zjištěný skutkový stav, i závěrů přiléhavé judikatury.

12. Soud prvního stupně ve vztahu k předmětným pozemkům učinil závěr, že jejich vydání brání zákonná překážka a blíže tento závěr odůvodnil tak, že uvedené pozemky se nacházejí uvnitř oploceného funkčního areálu, tvoří širší funkční souvislost se stavbami v areálu, v rámci areálu jsou pouze odděleny průchozím vnitřním oplocením, tímto vnitřním oplocením však nedošlo k faktickému vyčlenění uvedených pozemků z areálu. Soud vzal také v úvahu, že nově vytvořené pozemky nejsou přístupné z místní komunikace, jakož i praktickou nevyužitelnost těchto pozemků oprávněnými osobami vzhledem k jejich umístění v oploceném areálu školy.

13. Zastavěním pozemku ve smyslu § 11 odstavec 1 písm. c) zákona o půdě je třeba rozumět zastavění trvalou stavbou, jež je tu stavbou hlavní, která má povahu nemovitosti a která má za následek trvalou změnu využití pozemku. Za zastavěnou část pozemku se považuje jeho část zastavěná stavbou, která byla zahájena před , datum, , a část s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby (viz usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 3556/2010, publikované na www.nsoud.cz). Za relevantní k právnímu posouzení překážek vydání nemovitostí podle zákona o půdě lze považovat i to, že označení určitého zařízení jako areálu předpokládá vzájemnou provázanost funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky. Jestliže toto zařízení splňuje požadavky areálu, pak je nutno vycházet z hlediska priority vlastnického vztahu k celku a takový areál nelze dělit (tedy vydat jeho část). Mohou existovat pozemky tvořící s objekty výstavby jeden funkční celek. Pod takovým pozemkem nutno rozumět jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále též přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, publikované na www.nsoud.cz). I z další soudní judikatury vyplývá, že při posuzování překážek vydání pozemků oprávněným osobám nelze vycházet jen ze zjištění, že konkrétní část pozemku není přímo zastavěna (jde o „volnou plochu“), resp. je zastavěna jen stavbou movitou, dočasnou, jednoduchou nebo drobnou, nebo stavbou umístěnou pod povrchem země, nýbrž je třeba přihlížet také k tomu, zda není účelově spjata s jinou nemovitostí, neslouží k provozu jiného subjektu např. tím, že je na ní umístěna přístupová cesta nebo zařízení sloužící více subjektům, nebo zda neslouží zvláštnímu účelu.

14. Překážkou pro vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě může být právě jejich funkční spojení se stavbami, které plní určený účel, dále případný zvláštní právní režim, jemuž pozemky podléhají, a jsou tak účelově spjaty s přilehlou stavbou či provozem, a konečně pokud je výměra pozemků, jež mají být vydány, v přiměřeném poměru či naopak nepoměru vůči ostatním pozemkům v areálu. Tato kritéria nejsou kritérii kumulativními (viz usnesení Nejvyššího soudu z 24. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014, publikované na www.nsoud.cz).

15. Zákon o půdě, jako restituční zákon, sleduje v prvé řadě ten cíl, aby byl původní majetek oprávněným osobám reálně vydán. Pouze výjimečně, jsou-li beze všech pochybností splněny předpoklady stanovené tímto zákonem v ust. § 11, pozemky vydat nelze. Byl-li pozemek po převodu nebo přechodu do vlastnictví státu zastavěn, uvádí zákon v ust. § 11 odst. 1 písm. c) celkem šest samostatných výjimek, za jejichž splnění lze i zastavěný pozemek vydat. Za zastavěnou část pozemku se přitom považuje část, na níž stojí stavba a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Jsou to zejména otázky bezprostřední souvislosti a nezbytné nutnosti, které musí být v každém jednotlivém případě vždy pečlivě a odpovědně, s primárním účelem zákona o půdě, zkoumány a vyloženy. Podle názoru Ústavního soudu nelze totiž dané ustanovení interpretovat příliš extenzivně a dovozovat, že jde-li o „ucelený" rekreační areál, nelze jej vydat, ať je jakkoliv rozsáhlý, a zahrnout sem veškeré plochy jej tvořící, včetně (mj.) volného prostranství s okrasnou zelení, porostem borovic a dětského hřiště (viz nález Ústavního soudu z 23. 10. 2003, sp. zn. I. ÚS 754/01, publikovaný na www.nalus.cz).

16. Z důkazů, které byly v řízení provedeny vyplývá, že pozemek p. č. , číslo, bezprostředně souvisí se stavbou na p. č. , číslo, , označené jako administrativní budova, šatny a dílny, jejímž vlastníkem je žalobce. Již z této bezprostřední blízkosti podle odvolacího soudu lze dovodit, že pozemek, k němuž uplatňují zúčastněné osoby své vlastnické právo je nutný k provozu a údržbě této stavby a měla by podléhat jednomu vlastnickému režimu. Pokud se jedná o tuto bezprostřední blízkost a přilehlost pozemku ke stavbě, je podle odvolacího soudu zřejmý závěr, že se jedná o souvislý celek se zastavěným pozemkem bez přerušení a je tak dána překážka jeho vydání. K tomu pak přistupují další hlediska, která budou níže zmíněna u pozemku p. č. , číslo, , který již se stavbou bezprostředně nesouvisí, a budou uplatnitelná i u posuzovaného pozemku p. č. , číslo, .

17. Ve vztahu k pozemku p. č. , číslo, bylo zjištěno, že bezprostředně se stavbou nesouvisí a bylo tak namístě zabývat se tím, zda jako pozemek přilehlý tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení, zda je funkčně spojen se stavbami, které plní určený účel, a je účelově spjat s přilehlou stavbou či provozem.

18. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně posoudil správně, že jak pozemek p. č. , číslo, , tak i pozemek p. č. , číslo, jsou součástí funkčního areálu a jsou s ním účelově spjaty. Za podstatné pro tento závěr pak považuje to, že , Anonymizováno, je funkčním subjektem, vykonávajícím svou činnost v rámci oploceného areálu, jehož výměra činí , číslo, m2, že tento areál není voně přístupný a že zřízením vnitřního oplocení nedošlo k faktickému vyčlenění předmětných pozemků z areálu, už jen proto, že část pozemků nacházející se za oplocením zcela bezprostředně souvisí se stavbou tímto subjektem stále využívanou (p. č. , číslo, ). Dočasný pronájem části pozemku p. č. , číslo, , z něhož byly pozemky p. č. , číslo, a p. č. , číslo, vyčleněny, nemůže podle odvolacího soudu vést k závěru, že tyto pozemky již s užíváním staveb , anonymizováno, nesouvisí, neboť existující souvislost je nadále dána vnějším oplocením celého areálu.

19. Pro závěr o existenci překážky vydání je pak dále podstatné, že předmětné pozemky nejsou přístupné z veřejné komunikace přímo, ale přes pozemky ve vlastnictví žalobce, jejichž výměra je oproti celkové výměře funkčního areálu minimální a jejich vydáním by bylo založeno jen „holé vlastnictví“ zúčastněných osob, které by neumožňovalo realizovat kteroukoliv ze složek vlastnických oprávnění, což není účelem restitučního procesu, jinak zajisté směřujícího k alespoň částečnému zmírnění majetkových křivd způsobených oprávněným osobám totalitní mocí v rozhodném období. Ve prospěch zachování pozemků ve vlastnictví žalobce svědčí již výše zmíněný zanedbatelný poměr výměry pozemků, jež mají být vydány, vůči ostatním pozemkům v areálu i to, že v blízkosti těchto pozemků se nachází stavba trafostanice, že nesousedí s dalšími pozemky, které by byly ve vlastnictví zúčastněných osob a není k nim možný přístup z veřejné komunikace bezprostředně, aniž by byly užit pozemek ve vlastnictví žalobce.

20. Vzhledem k tomu, že nárok zúčastněných osob byl prokázán, bylo správně rozhodnuto, že jim přísluší náhrada za nevydané pozemky podle zákona o půdě, neboť nárokované pozemky nebyly vydány jen z důvodu zákonné překážky uvedené v ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) citovaného zákona.

21. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a III jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), a to včetně výroku IV o náhradě nákladů řízení, který odpovídá tomu, že se úspěšný žalobce náhrady nákladů řízení vzdal.

22. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když se v odvolacím řízení úspěšný žalobce práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdal.