18 Co 52/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jana Zavřela a JUDr. Petry Flídrové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o částka Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 1. 2025, č. j. 12 C 287/2024-43,

I. Rozsudek soudu prvního stupně sea) mění v části zamítavého výroku II ohledně částky , částka, Kč tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku;b) potvrzuje ve zbývající části zamítavého výroku II ohledně částky , částka, Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku , částka, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Shora označeným („napadeným“) rozsudkem Okresní soud ve , adresa, („soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky , částka, Kč, , částka, Kč, , částka, Kč a , částka, Kč, vše s 15 % úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I napadeného rozsudku, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni , částka, Kč (výrok II) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).

2. Soud prvního stupně shledal všechny nároky důvodné, vyjma smluvních pokut a poplatku. Ohledně smluvních pokut vyšel z toho, že podle předložené smlouvy jsou smluvní sankce uvedeny drobným textem na druhé straně smlouvy, která není podepsána. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce v daném vztahu vystupoval jako podnikatel v oblasti energetiky a dodávání energetických komodit, žalovaný pak jako zákazník uzavírající smlouvu ve svůj osobní prospěch, tedy jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelskou smlouvu. Podle § 2048 a § 1813 zákona č. 89/2012 sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smluvní pokuty nebyly řádně sjednány.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým napadla výslovně výroky II a III a navrhla žalobě vyhovět i v rozsahu zamítnutého nároku výrokem II. Namítla, že smlouva a ustanovení o smluvní pokutě jsou napsány ve spisovném českém jazyce a gramaticky správně, ustanovení o smluvní pokutě obsahuje několik skutkových podstat řazených za sebou v rámci jednoho souvětí, je srozumitelné, textace není složitější než jazyk, jímž jsou standardně v ČR psány právní předpisy. Odvolává se na legitimní očekávání podle § 4 o. z. Ujednání o smluvní pokutě je zcela srozumitelné v tom, že v případě nedodržení doby trvání smlouvy z důvodů na straně zákazníka bude žalobkyně požadovat úhradu smluvní pokuty. Na právní vztah mezi stranami je třeba nahlížet vcelku, což soud prvního stupně neposuzoval. Žalobkyně jako držitelka licence má řadu povinností podle energetického zákona obsahujícího katalog práv zákazníků a vymezení skutkových podstat přestupků držitele licence s možným uložením pokuty do 50 000 000 Kč nebo 1 % z čistého obratu držitele licence za poslední ukončené účetní období. Soud dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a pominul reciproční sankce postihující žalobkyni v případě porušení jejích povinností vedoucích k předčasnému ukončení smlouvy. Obdobná smluvní pokuta zatěžuje žalobkyni, pokud neoprávněně přeruší dodávku do odběrného místa zákazníka. Smluvní pokuta utvrzující povinnosti žalovaného zahrnuje též náhradu škody žalobkyni vzniklou v důsledku porušení utvrzené povinnosti, a naopak smluvní pokutou utvrzující povinnosti žalobkyně není dotčeno právo žalovaného domáhat se náhrady škody převyšující smluvní pokutu. Smluvní pokuta je vázána na opakované neplnění smluvených platebních povinností a odpovídá zákonné definici neoprávněného odběru elektřiny. Energie nelze dodávat zákazníkovi, jenž kvalifikovaným způsobem vymezeným zákonem poruší platební povinnosti ze smlouvy a v zájmu fungování energetického trhu je nezbytné dodávku takovému zákazníkovi přerušit a od smlouvy odstoupit. Soud pominul, že hlavní výhoda žalovaného spočívá v pevné ceně elektřiny po sjednanou dobu trvání smlouvy a ochraně před nečekanými výkyvy na trhu s energiemi, což může žalobkyně garantovat jen za předpokladu, že pro něj elektřinu nakoupí předem na celé období trvání smlouvy, a při předčasném ukončení smlouvy jí vznikají škody. Nejedná se přitom o přenášení podnikatelského rizika na zákazníky, jde o standardní produkt, kde se zákazník a dodavatel vyváženým způsobem dělí o výhody a rizika. Zakázané ujednání podle § 1813 o. z. je třeba posuzovat z toho pohledu, zda zakládá nerovnováhu, která je v rozporu s požadavkem přiměřenosti, a zda je významná, což soud prvního stupně nezkoumal. Smluvní pokuta 800 Kč na měsíc utvrzuje platební povinnost měsíční zálohy 1 500 Kč, proto nemůže zdaleka naplňovat kritérium nepřiměřenosti a významné nerovnováhy, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005, 30 Cdo 2247/99 a 33 Odo 204/2001. Za nesprávný považuje v odborných kruzích zastávaný názor, že se ve spotřebitelských vztazích podle Směrnice Rady 93/13 neuplatní moderace nepřiměřené výše smluvní pokuty. Odkazuje na posuzování přiměřenosti smluvní pokuty podle rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, čehož se soud prvního stupně nedržel. Jsou-li smluvní poplatky za předčasné ukončení smlouvy v rozporu se sjednanou dobou trvání závazku ze smlouvy přípustné v oblasti telekomunikací, tím spíše by měly být možné v oblasti energetiky. Smluvní pokuta plní vždy výraznou funkci preventivní, z velké části náhradovou – paušalizační, z nejmenší míry funkci sankční, resp. satisfakční. Dále poukazuje na navrhovanou textaci nového § 11c odst. 2 energetického zákona po připomínkách Legislativní rady vlády a skutečnost, že její smluvní pokuty vzhledem k současným cenám energií obstojí.

4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II a III i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., zopakoval listinné důkazy, které měl k dispozici soud prvního stupně, příp. doplnil dokazování celým obsahem listin, které nebyly obsahem spisu v plném jejich znění (smlouvami o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu z , datum, , informacemi pro zákazníka – spotřebitele k návrhům těchto smluv z téhož dne, dohodou o splátkách dluhu ze , datum, , výzvou - upomínkou z , datum, a print screenem ze systému SAP využívaným žalobcem o jejím předání poště k odeslání žalovanému , datum, ) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je jen z nepatrné části důvodné.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

8. Podle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 1813 odst. 2 o. z. zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

10. Podle § 1815 o. z. se ke zneužívajícímu ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Odvolací námitky žalobkyně se v převážné míře míjí s důvody, pro něž byla žaloba ohledně smluvních pokut zamítnuta. Ačkoli je z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmá jistá nelogičnost a rozporuplnost závěrů (viz odst. 12 – „…žaloba je v celém rozsahu důvodná“ a odst. 14 – „…smluvní pokuty nebyly řádně sjednány, a proto byly tyto nároky zamítnuty“) a citace § 1813 o. z. o zneužívajících ujednáních (viz uvedené výše), aniž by soud prvního stupně v tomto směru učinil jakýkoli skutkový a právní závěr, je z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, že důvodem pro zamítnutí žaloby v rozsahu požadovaných smluvních pokut byla skutečnost, že ve smlouvě jsou „ … smluvní sankce uvedeny drobným textem na druhé straně smlouvy, která není podepsána“ a že vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena se spotřebitelem, nebyla podle soudu prvního stupně ujednání o smluvních pokutách sjednána tímto způsobem řádně. Odvolací soud pak po zopakování dokazování smlouvami považuje uvedený závěr (vyžadující však bližší níže uvedený výklad) v zásadě za správný. Správný je i závěr o spotřebitelském charakteru uzavřených smluv.

12. I podle názoru odvolacího soudu je ujednání o smluvních pokutách uvedených na straně 1/2 obou smluv z , datum, v odstavci označeném „Smluvní sankce“ neplatné, a to podle shora citovaného ust. § 588 o. z. pro rozpor s § 1811 o. z., podle kterého veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí být jasná a srozumitelná. V tomto konkrétním případě forma smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny z , datum, a stejně koncipovaná smlouva o sdružených službách dodávky plynu z téhož dne je značně matoucí. V této souvislosti je třeba zmínit zejména vzhled smlouvy, kdy ujednání o smluvní pokutě je obsaženo na straně 1/2 smlouvy, která však vizuálně vzbuzuje dojem obecných obchodních podmínek (nikoli individuálního ujednání). Nelze si nevšimnout ani samotné formulace smluvního ujednání, když ujednání je obsaženo ve velice dlouhém souvětí, kdy se jedná o nepřehledný a složitě formulovaný text psaný hustě. To vše v porovnání se stranou 2/2 smlouvy, která je vizuálně koncipována přehledně a která vzbuzuje dojem, že vše podstatné je právě na této straně označené číslem 2/2, která je podepsána oběma účastníky. Konečně je třeba v této souvislosti zmínit i drobné písmo, které je použito v textu celé smlouvy. Všechny tyto okolnosti dle odvolacího soudu vzbuzují dojem, že smlouva byla záměrně koncipována tak, aby průměrnému spotřebiteli ujednání o smluvní pokutě uniklo.

13. Nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 (dostupném na webových stránkách soudu www.usoud.cz), bylo judikováno, že ujednání zakládající smluvní pokutu v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Smlouva je přitom koncipována tím způsobem, že konkrétní obsah smlouvy je na její straně 2 obsahující i podpis účastníků smlouvy a na straně 1 jsou velmi drobným písmem zahrnuty obecné podmínky smlouvy (včetně smluvních pokut), jejichž textace budí dojem, že se jedná o obecné obchodní podmínky a nikoli konkrétní uzavírané smlouvy.

14. To podtrhuje i skutečnost, že žalovanému téhož dne byla předložena k podpisu informace pro zákazníka – spotřebitele k návrhu obou uzavíraných smluv obsahující informace o předmětu smlouvy, vlastnostech komodity, základní charakteristice produktu a složení ceny, o povinnosti zákazníka platit pravidelné zálohy, o jeho právu na odstoupení od smlouvy, o reklamacích a mimosoudním vyřizování stížnosti s výčtem dokumentů „obsahujících nabídku na uzavření smlouvy“ (smlouva, ceník produktu, ceník služeb, obchodní podmínky) s výzvou, aby se s nimi zákazník „v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy“ (k čemuž v daném případě došlo téhož dne) seznámil, aniž by v ní informace o smluvních sankcích (pokutách) byla zahrnuta.

15. Z výše uvedených důvodů smluvní ujednání o smluvní pokutě nesplňuje požadavky stanovené zákonem (§ 1811 odst. 1 o. z.). Na základě uvedeného tak lze učinit závěr, že ujednání o smluvní pokutě v obou smlouvách (o dodávce elektřiny i plynu) je absolutně neplatné podle § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy i se zákonem, a to s ustanovením § 1811 o. z., podle kterého veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí učinil podnikatel jasně a srozumitelně. V tomto směru lze odkázat kromě výše uvedeného nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/2011 dále na konzistentní postup odvolacího senátu 18 Co v předchozích jeho rozsudcích, i na korespondující rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu. Právní argumentace ohledně ujednání účastnic o smluvní pokutě ve smlouvách koncipovaných žalobkyní obdobným způsobem vyplývají z mnoha rozhodnutí soudu prvního stupně (např. 47 C), i rozhodnutí Krajského soudu v Brně (senátů 15 Co, 19 Co, 37 Co a 70 Co) a je přiléhavá i pro zde hodnocená vyhotovení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu používané žalobkyní, přestože se od předchozího vyhotovení obdobných smluv liší názvem příslušného odstavce SMLUVNÍ SANKCE na rozdíl od předchozího názvu tohoto odstavce OSTATNÍ UJEDNÁNÍ. Ani tato částečná konkretizace obsahu dlouhého odstavce textu nepřehledně formulovaného, který je tvořen složitými souvětími s různými údaji bez jakéhokoliv zvýraznění nebo vzájemného oddělení, jimiž jsou sjednány různé smluvní pokuty za různá porušení sjednaných povinností se současným uvedením mnoha podmínek a parametrů takových porušení a tím vznikajících nároků, to vše v „průběžném toku“ textu zahrnujícího vedlejší věty v závorkách a za středníky, má právě ten následek, který zohlednil soud prvního stupně ve svém rozsudku. Pro správnost závěru soudu prvního stupně je primární celková podoba smlouvy, která je sice obsažena na jediném listu o dvou stranách, to však způsobem, který je zjevně pro zákazníka spotřebitele matoucí v tom, která strana této listiny a v jakém pořadí je základní částí smlouvy, obsahující zásadní smluvní ujednání, pod něž zákazník - spotřebitel připojuje svůj podpis, a na tomto závěru nic nemění skutečnost, že příslušný odstavec na další straně označované jako „1/2“ obsahující ujednání o smluvních pokutách formulované výše uvedeným způsobem je nadepsán výrazem odpovídajícím tomu, že jde o smluvní sankce. Jednoduše řečeno, koncipace smlouvy budí dojem, že na str. 1 se jedná spíše o všeobecné obchodní podmínky (v nichž však ujednání o smluvní pokutě být nemůže – viz výše uvedené).

16. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně, pokud žalobu v této části [ohledně pohledávek na smluvní pokuty uvedené v žalobě pod písm. b), d) a h), tedy , částka, Kč smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy o dodávce elektřiny žalobkyní, , částka, Kč za nezaplacení faktury za dodávku elektřiny, vyúčtované žalovanému , datum, , a , částka, Kč za nezaplacení faktury za dodávku plynu splatné , datum, , žalobci vyúčtované fakturou z , datum, ] zamítl.

17. Z těchto důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky , částka, Kč potvrdil.

18. Výše uvedené závěry se netýkají nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty (označené žalobkyní v návrhu na elektronický platební rozkaz i jako „poplatek“) ve výši , částka, Kč za písemnou výzvu z , datum, k zaplacení dlužné splátky podle splátkového kalendáře, jak byly sjednány v dohodě účastníků o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu ze , datum, . Na toto smluvní ujednání účastníků se (logicky) nevztahuje závěr o smlouvách o sdružených dodávkách elektřiny a plynu, který soud prvního stupně nesprávně vztáhl na veškeré žalobkyní požadované smluvní pokuty.

19. Odvolací soud zopakoval dokazování dohodou o splátkách dluhu a prohlášením žalovaného o uznání dluhu ze , datum, , která obsahuje v článku V. ujednání, že věřitel je oprávněn při každém jednotlivém případu prodlení s platbou sjednané splátky přesahující 2 dny písemně vyzvat dlužníka ke splnění takové splátky v dodatečné lhůtě 30 dnů, přičemž každá taková výzva „bude zpoplatněna částkou , částka, Kč pokrývající účelně vynaložené náklady s její administrací, kterou se dlužník zavazuje zaplatit.“ Toto ujednání obsažené jako jediné v odděleném odstavci není nijak nepřehledné, matoucí ani vyvolávající dojem nedůležitosti nebo nepříslušnosti k základnímu ujednání této smlouvy týkajícímu se žalovaným uznaného dluhu a závazku jeho splacení žalobkyni. Toto smluvní ujednání není neplatné pro rozpor s dobrými mravy ani se zákonem (§ 588 o. z.), neboť nejde o ujednání nejasné či nesrozumitelné (§ 1811 o. z.). Přestože smluvní ujednání účastníků hovoří o „zpoplatnění“ výzvy k úhradě a žalobkyně sama v návrhu na zahájení řízení označuje tuto částku jako „poplatek“, jde podle obsahu o smluvní pokutu za porušení uvedené povinnosti žalovaného, na jejímž sjednání odvolací soud nic neplatného neshledává, přestože vyplývá ze spotřebitelského vztahu založeného spotřebitelskou smlouvou. Tato povaha je významná pro právní vztah založený spotřebitelskou smlouvu, v němž vystupuje podnikatel jako silnější strana a spotřebitel jako strana slabší, ale tomu příslušnou argumentaci nelze vztahovat k následné smlouvě o splácení uznaného dluhu, která již má parametry běžného závazku mezi jakýmkoli dlužníkem a jakýmkoli věřitelem.

20. Ohledně smluvní pokuty ve výši , částka, Kč za porušení povinnosti žalovaného zaplatit splátku podle dohody ze , datum, , k jejíž úhradě byl žalovaný vyzván (spolu se zaplacením dlužné splátky) výzvou z , datum, (jejíž odeslání žalovanému poštou žalobkyně prokázala interní dokumentací v elektronickém systému SAP), proto odvolací soud napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil (§ 220 o. s. ř.) a žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

21. Ve výroku III odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 2 o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšná, náleží jí proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. poměrná náhrada nákladů řízení, a to (s ohledem na změnu výroku II provedenou odvolacím soudem) v rozsahu 76 % představujících rozdíl mezi jejím úspěchem (88 %) a neúspěchem (12 %). Celkové náklady účelně žalobkyní v řízení vynaložené na zaplacený soudní poplatek a náklady zastoupení (odměnu, paušální náhradu nákladů, ztrátu času s účastí u jednání a cestovné advokáta) soud prvního stupně správně vypočetl částkou , částka, Kč (na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku v této části proto odvolací soud pro stručnost odkazuje), z níž 76 % náležejících žalobkyni a splatných k rukám advokáta ji v řízení zastupujícího (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) činí , částka, Kč. V odvolacím řízení však byla žalobkyně převážně neúspěšná, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení by tak náleželo žalovanému, kterému však žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.