18 Co 53/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 12. 2023, č. j. 14 C 130/2021-151

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném výroku IV mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. V odvoláním napadeném výroku V se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně jsou na nákladech řízení povinni zaplatit žalobce částku , částka, Kč a žalovaný částku , částka, Kč, oba do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení , částka, Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Hodoníně (dále rovněž „soud prvního stupně“) zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. , číslo, o výměře , číslo, m²-zahrada, v obci a katastrálním území , adresa, (výrok I), a rozhodl, že žalobce se stává výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, o výměře , číslo, m²- zahrada, v obci a v katastrálním území , adresa, , dle geometrického plánu č. , číslo, ze dne , datum, vypracovaného geodetickou kanceláří , tituly před jménem, , jméno FO, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok II) a žalovaný se stává výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, o výměře , číslo, m²- zahrada, v obci a v katastrálním území , adresa, , dle geometrického plánu č. , číslo, ze dne , datum, vypracovaného geodetickou kanceláří , tituly před jménem, , jméno FO, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok III).

2. Dále soud uložil žalovanému povinnost uhradit náklady řízení žalobci ve výši , částka, Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok IV) a České republice, na účet Okresního soudu v Hodoníně, ve výši , částka, Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V).Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobou podanou u soudu se žalobce domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví a vypořádání podílových spoluvlastníků formou reálného rozdělení pozemku parc. č. , číslo, o výměře , číslo, m² – zahrada v obci a katastrálním území , adresa, (dále jen „pozemek“). Pozemek zdědili žalovaný a právní předchůdce žalobce po své matce do podílového spoluvlastnictví, když žalobce vlastnil id. 1/3 pozemku a žalovaný id. 2/3. Strana žalobce se opakovaně a bezvýsledně obracela na žalovaného s návrhem na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dohodou. Žalobce předložil geometrický plán, kterým byl od pozemku parc. č. , číslo, oddělen pozemek parc. č. , číslo, o výměře , číslo, m². Oddělené pozemky sousedí s pozemky účastníků a jejich hodnota byla posudkem stanovena částkou , částka, Kč v případě pozemku parc. č. , číslo, a , částka, Kč u pozemku parc. č. , číslo, po rozdělení. Pozemek bylo možné reálně rozdělit. Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je důvodná, když v řízení bylo prokázáno, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemku ve smyslu ustanovení § 1115 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), přičemž podíl žalobce činí 1/3 a podíl žalovaného 2/3. Žalovaný se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví dohodou nesouhlasil, v průběhu soudního řízení na svém stanovisku setrval, aniž by předložil relevantní důvod svého nesouhlasu. Tvrzení žalovaného, že to tak chtěla jejich matka, je z hlediska rozhodné právní úpravy nevýznamné, neboť ustanovení § 1140 odst. 1 OZ výslovně uvádí, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Rozdělení pozemku dle předloženého geometrického plánu nic nebrání a nedojde ani k podstatnému snížení jeho hodnoty. Již v současné době je pozemek fakticky rozdělen plotem dle spoluvlastnických podílů a geometrického plánu, jak vyplynulo ze znaleckého posudku. Na základě shora uvedeného, respektujíc velikosti spoluvlastnických podílů, rozhodl o rozdělení společného pozemku, přičemž vzhledem k tomu, že oddělené díly pozemku přesně odpovídají spoluvlastnickým podílům, nevznikla potřeba vyrovnání rozdílů v penězích dle ustanovení § 1144 odst. 2 OZ. Soud prvního stupně dodal, že z ust. § 1140 odst. 2 OZ vyplývá, že každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o oddělení ze spoluvlastnictví nebo o zrušení spoluvlastnictví, přičemž v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by vypořádání bylo žádáno v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

3. Soud prvního stupně uvedl, že při rozhodování o nákladech řízení aplikoval ust. § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíc z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22 ze dne 5. 4. 2022, neboť má za to, že žalovaný svým bezdůvodným a obstrukčním chováním, kdy odmítl veškeré snahy žalobce věc řešit dohodou, brání zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, jenž odpovídá faktickému uspořádání na místě samém (pozemek je rozdělen plotem). Dle soudu prvního stupně lze chování žalovaného ve smyslu citovaného nálezu, na základě zjištěného skutkového stavu, označit za šikanózní výkon práva ze strany žalovaného.

4. Jako v řízení zcela úspěšnému soud prvního stupně žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, Kč. Tyto náklady sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku , částka, Kč a mimosmluvní odměně advokáta, spočívající v šesti úkonech právní služby po , částka, Kč a jednom úkonu za , částka, Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh dohody předcházející návrhu ve věci samé, písemné podání nebo návrh ve věci samé, jednání s protistranou u mediátora, účasti na jednání soudu dne , datum, a dne , datum, ), sedmi paušálních náhradách po , částka, Kč, cestovních náhradách v souvislosti s cestami realizovanými , datum, , , datum, a , datum, , včetně náhrad za ztrátu času, složené zálohy na náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku , částka, Kč a úhradě za mediaci částce , částka, Kč.

5. O povinnosti žalovaného zaplatit státu náklady řízení ve výši , částka, Kč za znalecký posudek rozhodl soud dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto usnesení, a to výlučně proti jeho výrokům IV o nákladech řízení účastníků a V o nákladech řízení státu podal žalovaný odvolání, kterým se domáhal změny těchto výroků tak, že žádný z účastníků nebude mít právo na náhradu nákladů řízení a státu nebude náhrada nákladů řízení přiznána. Namítl, že znalecký posudek nebyl nezbytný pro rozhodnutí ve věci, jelikož pozemek lze reálně rozdělit i bez něj. Uvedl, že otázky ohledně rozdělení pozemku měly být řešeny jednodušší cestou, například dotazem na příslušný Stavební úřad. Dále žalovaný popřel, že by svým jednáním záměrně protahoval řízení, nebo že by jednal obstrukčně.

7. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadených výrocích. Uvedl, že žalovaný původně se žalobou na rozdělení pozemku souhlasil, později se však rozhodl udržet spoluvlastnictví. Žalobce vyčerpal veškeré možnosti pro mimosoudní řešení, a proto byla podána žaloba. Znalecký posudek byl pak potřebný k prokázání možnosti reálného rozdělení pozemku. Žalovaný se během řízení choval obstrukčně a rovněž arogantně během mediace. Žalobce a jeho nástupce museli investovat do soudního procesu další náklady, aby dosáhli žádoucího výsledku, tedy reálného rozdělení pozemku.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích IV a V o nákladech řízení, aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Právní moc výroků I, II a III (o zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemku a přikázání pozemků jeho rozdělením vzniklých do výlučného vlastnictví žalobce a žalovaného) není odvoláním dotčena, neboť směřovalo pouze proti výrokům o nákladech řízení (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

10. Podle § 142 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odst. 1). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (odst. 2). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (odst. 3).

11. Ze stanoviska Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS - st. 59/23–1 (publikované na www.usoud.cz) vyplývá, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 dost. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení, souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by proto byly dány zvláštní důvody. Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu může být např. obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva; soud také může zohlednit, zda jde o řízení nalézací či odvolací. Šikanózním jednáním však není sama o sobě okolnost, že některý (nebo každý) ze spoluvlastníků navrhuje přikázání spoluvlastněného majetku do svého výlučného majetku.

12. Ústavní soud ve stanovisku rovněž vyslovil, že rozhodne-li soud o vypořádání spoluvlastnictví podle práva, odcházejí procesní strany v řízení zásadně s touž majetkovou hodnotou, se kterou do něj vstoupili (ať už dobrovolně, či vynuceně). Jejich úspěch ve věci je proto z majetkového hlediska srovnatelný; majetkovou ztrátu tak utrpí každý z účastníků pouze ve vynaložených nákladech řízení. Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že jde mnohdy o nemalé částky, zásadně však jejich vydání není možné klást k tíži kteréhokoliv ze spoluvlastníku. Vyvolání řízení je svobodnou volbou navrhovatele (žalobce) do jehož majetkové sféry nemusel nikdo zasáhnout a ani jej k podání žaloby přimět. Stejně tak je svobodnou volbou jiného spoluvlastníka (žalovaného) neuzavřít navrženou mimosoudní dohodu a požadovat určitý způsob vypořádání, neboť na jeho straně jde o výkon ústavně zaručeného vlastnického práva; má-li jeho procesní obrana rozumný a přesvědčivý základ (a nespadá tak do kategorie zneužití práva či obstrukčního chování), nelze její uplatnění klást takovému účastníku (spoluvlastníku) k tíži a zmenšovat uložením nákladové povinnosti jeho majetkovou sféru ve prospěch spoluvlastníka, který učinil svobodnou volbu ve spoluvlastnictví nadále nesetrvávat.

13. Jak z uvedeného vyplývá, řízení o vypořádání spoluvlastnictví je ovládáno zásadou, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení vůči druhému. Tato zásada vychází z předpokladu, že všechny strany se podílejí na řešení otázky, která se jich společně týká, a že účelem řízení je spravedlivé vypořádání jejich vzájemných práv a povinností. Výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy některý z účastníků postupuje obstrukčně. V takovém případě může soud rozhodnout o uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení ve prospěch ostatních účastníků. Toto opatření slouží jako sankce a zároveň má preventivní účinek, neboť odrazuje účastníky od zneužívání procesních práv. Aby bylo jednání účastníka považováno za obstrukční, musí být zřejmé, že je vedeno účelově a směřuje k zneužívání právních nástrojů na úkor průběhu řízení. Je důležité, aby soudy vždy zvažovaly konkrétní okolnosti a míru závažnosti takového jednání, aby bylo rozhodnutí o náhradě nákladů přiměřené a spravedlivé.

14. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný v podstatě konzistentně, v průběhu celého řízení před soudem prvního stupně, vyjadřoval nesouhlas s návrhem na zrušení spoluvlastnictví účastníků k předmětnému pozemku, a prosazoval dosavadní způsob užívání reálných částí předmětného pozemku, odpovídajících velikostí vlastnickým podílům účastníků, a to v rámci spoluvlastnictví účastníků. Takové užívání považoval za založené dohodou spoluvlastníků při nabytí vlastnictví pozemku děděním, na základě respektování vůle matky spoluvlastníků. Jakkoli jeho důvody soud prvního stupně neshledal právně významnými pro rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků (viz shora), bylo svobodnou volbou žalovaného neuzavřít dohodu o zrušení spoluvlastnictví. Žalovaným vyjádřený nezájem o setkání se žalobcem u mediátora, včetně jeho omluv z nařízených setkání z důvodu obav z nákazy Covid-19, jakož i jeho omluvy z jednání soudu prvního stupně nařízených ve věci, když jeho neúčast nebránila projednání věci, odvolací soud nepovažuje za zneužití práva či obstrukční jednání v rámci procesního postupu, které by v daném případě mělo být důvodem pro výjimečný postup při rozhodnutí o nákladech řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

15. Z uvedených důvodů odvolací soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV o nákladech řízení účastníků změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

16. Vypracování znaleckého posudku považuje odvolací soud v daném řízení za nezbytné minimálně z důvodu, že jeho součástí je geometrický plán, jímž jsou vytvořeny pozemkové parcely vzniklé z původního pozemku, a který je pak nedílnou součástí rozsudku soudu prvního stupně. Jak již bylo uvedeno, míra úspěšnosti jednotlivých účastníků řízení o vypořádání spoluvlastnictví je z majetkového hlediska srovnatelná. Odvolací soud proto považuje za odpovídající výsledkům řízení, aby účastníci zaplatili náklady vzniklé státu vyplacením znalečného rovným dílem (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). V tomto smyslu odvolací soud změnil výrok V rozsudku, když rovněž zohlednil, že žalobce uhradil zálohu na znalecký posudek , částka, Kč.

17. Předmětem odvolacího řízení byla výlučně otázka nákladů řízení, proto bylo o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodnuto podle zásady úspěchu ve smyslu ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud úspěšnému žalovanému přiznal proti neúspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva v odvolacím řízení, spočívající v mimosmluvní odměně advokáta (zástupce žalovaného) za dva úkony právní služby (z tarifní hodnoty , částka, Kč, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif), jeden za , částka, Kč a jeden za , částka, Kč (příprava a převzetí zastoupení, odvolání proti rozhodnutí o nákladech řízení, § 11 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu), dvou paušálních náhradách hotových výdajů po , částka, Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a náhradě 21 % DPH (, částka, Kč), celkem , částka, Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).