18 Co 64/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jana Zavřela a JUDr. Petry Flídrové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B o určení vlastnického práva, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 12. 2024, č. j. 6 C 69/2024-119,

I. Rozsudek soudu prvního stupně sea) potvrzuje v části výroku I o zamítnutí žaloby na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, ;b) mění ve zbylé části výroku I tak, že se zamítá žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, , ostatní plocha, o výměře , Anonymizováno, m² v katastrálním území , adresa, , který vznikl oddělením z pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, geometrickým plánem pro rozdělení pozemků č. , Anonymizováno, , vyhotoveným a ověřeným dne , datum, autorizovaným zeměměřickým inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora označeným („napadeným“) rozsudkem Okresní soud v , adresa, („soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemků parcelní číslo (dále jen „p. č.“) St. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, (výrok I), dále jen „sporné pozemky“, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný nesplnil podmínky mimořádného vydržení. Žalobce sporné pozemky po stanovenou dobu nedržel. Sám v čestném prohlášení uvádí, že od roku , Anonymizováno, nemovitosti neužíval a je to prokázáno svědeckými výpověďmi. Z rodiny , jméno FO, otec žalobce a bratr žalobce užívali objekt sklepa. Po úmrtí otce žalobce do objektu chodil bratr žalobce, který si ve sklepě dělal víno, žalobce po smrti svého otce do objektu nechodil a o sporné pozemky nejevil žádný zájem. Svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že rodina , jméno FO, se nikdy o původní pozemek p. č. , Anonymizováno, nestarala, na tento pozemek si chodili cizí lidé síct trávu a sbírat ovoce z ovocných stromů. Pozemek byl a je opuštěný a neobhospodařovaný. Dále vzal soud prvního stupně z provedeného dokazování za prokázáno, že žalobce po celou dobu věděl, že není vlastníkem sporných pozemků. Oproti tomu žalovaná a její rodina si byli svého vlastnictví sporných nemovitostí vědomi, byly předmětem dědění, darování či pronájmu, žalovaná je pronajímala nejdříve se svou sestrou, později jako výlučná vlastnice korporaci , právnická osoba, . a platila z nich daň z nemovitostí. Tvrzení žalobce, že jeho děda vyhrál sporné nemovitosti v kartách, se ukázaly jako smyšlené a nepravdivé. Rodina žalované o sporné nemovitosti vždy projevovala zájem, tyto užívala a byly předmětem právního jednání. Nebyla tedy splněna podmínka uplynutí vydržecí doby , Anonymizováno, let, po kterou by žalobce pozemky měl držet, a i pokud by je držel, byl by mu prokázán nepoctivý úmysl, neboť věděl, že není jejich držitelem a že by tím, že by se ujal držby, způsobil jinému bezdůvodně újmu. Nadto považoval soud prvního stupně žalobu za šikanózní zneužití práva, když žalobce po celou dobu věděl, že není vlastníkem sporných pozemků, že je ani nedržel, a protože se mu je nepodařilo odkoupit, rozhodl se je získat zneužitím institutu mimořádného vydržení. Jeho žaloba je tak vyústěním jeho letitého zájmu o získání sporných nemovitostí a jako zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Proto neshledal naléhavý právní zájem na určení vlastnictví.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, jímž napadl oba výroky a navrhl rozsudek zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytýká soudu prvního stupně, že „nezdůvodnil nesplnění podmínky uplynutí vydržecí doby , Anonymizováno, let pro mimořádné vydržení“. V žalobě uvedl, že sklep užíval jeho děda , jméno FO, od třicátých let, a průkazné je užívání sklepa a sporného pozemku parcely č. St. , Anonymizováno, a části pozemku p. č. , Anonymizováno, minimálně v okolí pozemku p. č. St. , Anonymizováno, , od stavby lisovny v roce , Anonymizováno, , čemuž předcházelo vydání rozhodnutí stavebního úřadu z , datum, na základě žádosti otce žalobce z , datum, . Otec žalobce zemřel , datum, a již předtím společně užíval sklep mimo žalobce i jeho bratr , jméno FO, , který zemřel v listopadu , Anonymizováno, , což potvrdil svědek , jméno FO, . Rodina , Anonymizováno, držela a užívala sklep po dobu nejméně , Anonymizováno, let. Žalobce po úmrtí otce pracoval mimo své bydliště a pokud se jednou za půl roku zastavil doma, bratrovi pomáhal a do sklepa chodil. V rámci dědického řízení se žalobce domáhal dědictví i pokud jde o pozemek pod lisovnou, proto nelze dovodit, že by měl známost o tom, že jeho otec nebyl vlastníkem pozemku pod lisovnou a sklepem. Pokud by se žalobce v průběhu držby dozvěděl o tom, že není vlastníkem pozemku pod stavbou (v roce , Anonymizováno, ), nic to nemění na jeho poctivém úmyslu. Podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby, to že později zjistí, že vlastníkem věci je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. Ani ta okolnost, že žalobce chtěl později svoje právo vykoupit penězi, neznamená, že by podmínky mimořádného vydržení nebyly splněny. Závěr soudu, že žaloba je šikanózním zneužitím práva, je v rozporu s provedenými důkazy, např. výslechem svědka , jméno FO, a stavebním rozhodnutím. Přípojka vody k vinnému sklípku na p. č. St. , Anonymizováno, byla provedena bez jakéhokoliv rozhodnutí, avšak vydání rozhodnutí předcházelo řízení o dodatečné povolení stavby (za vlastnictví sporných pozemků manžely , jméno FO, ), které bylo zamítnuto pro nedání souhlasu žalované (jako souseda) k legalizaci stavby. Pozemek evidovaný jako vlastnictví žalované byl zatížen v rozsahu cca , Anonymizováno, cm vodovodního potrubí vedeného v nezámrzné hloubce pod povrchem pozemku. Šikanózně v úmyslu poškodit jiného tak nejedná žalobce.

4. Žalovaná navrhla napadený rozsudek potvrdit. Žaloba je založena na lži o tom, že děda žalobce vyhrál v , Anonymizováno, . letech pozemek v kartách (což se nestalo), a na snaze se na úkor žalované obohatit. Nelegální stavba na cizím pozemku měla být z rozhodnutí kompetentních úřadů do , datum, odstraněna. Žalobcem předložené dokumenty prokazují jen to, že jeho otec , Jméno žalobce, jako stavebník provedl rekonstrukci již stávajícího objektu lisovny a že vždy věděl, že pozemek je ve vlastnictví státní organizace. Pozemky v době tvrzené výhry byly součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, , orná půda, a byly spravovány poručníkem babičky žalované, tehdy nezletilé , jméno FO, , , jméno FO, a jejím otce , jméno FO, . Při setkání v roce , Anonymizováno, s žalovanou, jejím manželem a realitní makléřkou , Anonymizováno, žalobce doznal, že se o nemovitost nikdy nezajímal, otci s rekonstrukcí nepomáhal a o objekt se nestaral a nespravoval ho, což potvrdili svědkové , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Původní pozemek p. č. , Anonymizováno, podléhal restitučnímu nároku podle zákona č. 403/1990 Sb., který uplatnila babička žalované , jméno FO, , pozemek jí byl vydán a nadále ho ponechala v užívání ZD, dnes spol. , právnická osoba, ., která na pozemku hospodařila až do konce r. , Anonymizováno, , kdy byly v katastrálním území obce , adresa, ukončeny komplexní pozemkové úpravy, když od r. , Anonymizováno, dosud hospodaří na nově vzniklém pozemku p. č. , Anonymizováno, . Byl tedy prokázán nepoctivý úmysl žalobce i vlastnické právo žalované k pozemkům p. č. St. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, včetně podzemního sklepa, který je jeho součástí. Užívání okolních pozemků při rekonstrukci sklepa bylo nezbytné, avšak na vlastnictví pozemků to nemůže mít žádný vliv a byl k tomu dán souhlas tehdejšího vlastníka pozemku p. č. , Anonymizováno, , státní organizace , Anonymizováno, , na jehož základě bylo vydáno rozhodnutí o přípustnosti stavby. Bratr žalobce , jméno FO, byl pouze nepravidelným uživatelem jen objektu sklepa, nikoli pozemků. Otec žalobce, jeho bratr ani sám žalobce k pozemkům nikdy jako vlastníci nepřistupovali, přes pozemek pouze chodili za účelem vstupu do objektu. Notářka , tituly před jménem, , jméno FO, nepotvrdila, že by žalobce v rámci dědického řízení žádal o zařazení do dědictví i pozemku pod lisovnou p. č. St. , Anonymizováno, , pozemek v r. , Anonymizováno, existoval pouze na geometrickém plánu, jenž se týkal jen zaměření objektu stavby, nikoli pozemku. Tvrzení žalobce o naléhavém právním zájmu na určení daném tím, že v katastru nemovitostí musí být stavba a pozemek, na kterém stojí, ve vlastnictví jedné osoby, je účelové s cílem získat pro sebe nebo jinou osobu majetkový prospěch a na úkor žalované se obohatit a zvrátit rozhodnutí stavebního úřadu ve věci vodovodního potrubí. Žalobce mimořádně nevydržel nic, ani část pozemku, o niž usiluje tvrzenou změnou žalobního petitu v odvolacím řízení. Pouze žalovaná se sestrou byly příslušnými orgány oslovovány v rámci provádění komplexních pozemkových úprav započatých v r. , Anonymizováno, , uzavíraly pachtovní smlouvy a od r. , Anonymizováno, odvádí z pozemků daň z nemovitostí. V únoru , Anonymizováno, proběhlo jednání svolané geodetem k vytyčení geometrického plánu pro rozdělení pozemku p. č. , Anonymizováno, a bylo zjištěno, že žádost nepodal žalobce, ale neoprávněná osoba , jméno FO, , proto by k němu soud neměl přihlížet.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř., zopakoval dokazování dopisem předchozího právního zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, ze , datum, [z nějž nad rámec zjištění soudu prvního stupně uvedených v odůvodnění jeho rozsudku zjistil, že zástupce žalobce tehdejším spoluvlastnicím sporných pozemků (mimo jiné) sdělil, že nebyl dohledán žádný právní titul, na základě kterého by zemřelý užíval pozemek p. č. , Anonymizováno, , a že by existoval souhlas vlastníka pozemku se stavebními úpravami] a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Nejprve je nutno uvést, že žalobce v odvolacím řízení navrhl změnu žaloby, kdy namísto určení vlastnictví k celému pozemku p. č. , Anonymizováno, navrhl určení svého vlastnictví k pozemku p. č. , Anonymizováno, , ostatní plocha, o výměře , Anonymizováno, m², který vznikl oddělením z pozemku p. č. , Anonymizováno, , jak je vyznačen v geometrickém plánu označeném ve výroku I bodu b) tohoto rozsudku, a tato změna byla odvolacím soudem připuštěna, neboť nebránila pokračování v odvolacím řízení, když výsledky dosavadního řízení mohly být (bez doplňování tvrzení a důkazů) podkladem pro rozhodnutí o změněné žalobě.

7. Soud prvního stupně zcela správně zjistil skutkový stav věci a odvolací soud pro stručnost na jeho skutková zjištění odkazuje.

8. Soud prvního stupně věc rovněž správně právně posoudil, a to v souladu se zákonem i konstantní judikaturou Nejvyššího soudu. Správně uvedl předpoklady mimořádného vydržení vlastnického práva podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, a na jeho právní závěry a v jeho rozsudku citovanou judikaturu Nejvyššího soudu proto odvolací soud rovněž odkazuje. Správně tedy usoudil, že v daném případě žalobce nesplnil již základní předpoklad nejen pro řádné, ale též mimořádné vydržení, jímž je držba obou sporných pozemků, která by nadto musela být zachována po dobu 20 let. Lze pak souhlasit i se závěrem, že i kdyby tento předpoklad byl splněn, žalobce by držel v nepoctivém úmyslu (vylučujícím mimořádné vydržení).

9. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

10. K řádnému vydržení se vyžaduje pravost držby, a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou (§ 1090 odst. 1 o. z.).

11. Držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem (§ 991 o. z.).

12. Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží (§ 992 odst. 1 o. z.).

13. Neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu (§ 993 o. z.).

14. K řádnému vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let (§ 1091 odst. 2 o. z.).

15. Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl (§ 1095 o. z. - mimořádné vydržení).

16. Nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce (§ 1096 odst. 1 o. z). Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího (§ 1096 odst. 2 o. z.).

17. Do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou (§ 3066 o. z.).

18. V rozsudku z 28. 7. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1310/2025, Nejvyšší soud uvedl, že „[Z]ákladním předpokladem pro úvahu, zda mohlo dojít k vydržení vlastnického (či jiného) práva k pozemku, je (u řádného i mimořádného vydržení) zjištění, že ten, kdo se vydržení domáhá, byl držitelem tohoto pozemku, a kdy se ujal držby; k závěru o držbě nestačí zjištění, že pozemek užíval (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1990/2018, nebo ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021). Pro vznik držby je tedy nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi – prvek subjektivní) a faktické ovládání věci – panství nad věcí (corpus possessionis – prvek objektivní). Nestačí, je-li dána jen držební vůle nebo jen faktické ovládnutí věci; oba tyto prvky musí být splněny současně (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000, nebo ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 473/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1331/2022). Judikatura Nejvyššího soudu se předpoklady držby opakovaně zabývala např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 204/2013, v němž byl formulován a odůvodněn závěr, že corpus possessionis má ten, kdo vstupuje ohledně věci do takových společenských vztahů, které jsou obecně považovány za projev moci nad věcí, tedy za „nakládání s věcí“. Fyzické ovládání věci je jen jedním z možných způsobů nakládání s věcí. Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí. Po nabývacím aktu se již nevyžaduje k zachování držby další manifestace této moci: držba např. trvá, i když držitel na pozemek, byť neohrazený, léta nevstoupil. Zaniká teprve způsoby uvedenými v § 1009 o. z., tedy například pokud se držby chopí někdo jiný (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 234/2018). V rozsudku ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1615/2014, pak Nejvyšší soud s odkazem na dřívější judikaturu připomněl závěr, že při posuzování oprávněnosti držby je třeba odlišit držbu od užívání; držitel může drženou věc užívat, stejně tak ji namísto něj může užívat i osoba jiná (detentor). Držba není totožná s užíváním věci (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1442/2004). Nestačí tedy zjištění, kdo spornou věc užíval, je třeba jasně uvést, kdo a kdy se chopil držby pozemku (fakticky ovládal věc s držební vůlí – měl „animus et corpus“). Pokud držitel prokáže, že držbu nabyl, má se za to, že držba trvá, pokud se neprokáže její pozbytí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 28 Cdo 147/2013).“19. V rozsudku z 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 204/2013, Nejvyšší soud uvedl, že fyzické ovládání věci je však jen jedním z možných způsobů nakládání s věcí, a to již proto, že některé věci (např. nemovitosti) fyzicky držet nelze. Záleží tedy na objektivním společenském posouzení, zda někdo – s ohledem na zvyklosti, zkušenosti a obecné názory - nakládá s věcí. To je zjevné zejména u pozemků; držitel na pozemek nemusí celá léta vstoupit, může jej nechat ležet ladem a přesto, pokud se jeho držby nechopí někdo jiný, zůstává držitelem. Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí (jde spíše o vykonávání obsahu práva vlastnického, které bývá pojímáno jako právní panství nad věcí). Držitelem je i ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby (tzv. detentora). Držbu věci nevylučuje ani užívání věci jinou osobou než držitelem na základě věcného nebo závazkového práva (popř. i bez právního důvodu), pokud se tato osoba sama nechopí držby, a to ani v případě, že vlastník má k věci jen holé vlastnictví (k tomu srovnej: Švestka, J., Spáčil, J. Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2 vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 734 – 735).

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000, je držitelem pozemku i ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby (tzv. detentora). Je však nezbytné, aby detentor věc fyzicky ovládal pro držitele a jeho jménem (například jako jeho nájemce). Důkazní břemeno, že tomu tak bylo, leží na tom, kdo tvrdí, že ten, kdo věc fyzicky ovládal, byl jeho detentorem.

21. V rozsudku ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 22 Cdo 505/2025, Nejvyšší soud uvedl, že k vydržení práva nemůže dojít, ztratí-li držitel držbu (§ 1009 odst. 1 o. z.) dříve, než uplyne vydržecí doba.

22. Jestliže pozemek užívá současně více osob, pak je třeba zvážit, která z nich je držitelem (nejde-li o spoludržbu jako obdobu spoluvlastnictví, není držba téže věci více osobami možná). Pak je třeba mj. zjistit, zda některý z uživatelů nevystupuje s jejich (byť konkludentním) souhlasem vůči ostatním jako vlastník věci. Důkaz o okolnostech zakládajících držbu leží na osobě, která se vydržení dovolává (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1990/2018).

23. S názorem soudu prvního stupně, že žalobce (po zákonem stanovenou dobu pro mimořádné vydržení) sporné pozemky nedržel, se lze ztotožnit. V řízení bylo totiž dostatečně prokázáno, že sám žalobce (domáhající se určení svého vlastnického práva na základě tvrzení, že sporné pozemky, příp. se započtením doby držby svého předchůdce, mimořádně vydržel) pozemky ve shora uvedeném smyslu nikdy nedržel. Nikdy totiž nevykonával tzv. právní panství nad věcí, tedy nenakládal se spornými pozemky jako s vlastními a jejich držby se nikdy nechopil. Sporné pozemky sám či prostřednictvím jiné osoby fakticky neužíval, neobhospodařoval, neudržoval (což bylo prokázáno svědeckými výpověďmi svědků , jméno FO, , , jméno FO, i , jméno FO, ), ale ani nevstupoval ohledně nich do takových společenských vztahů, které jsou obecně považovány za projev moci nad věcí, tedy za „nakládání s věcí“. To stejné pak platí o jeho předchůdci. Naopak bylo prokázáno, že žalobce s pozemky jako s vlastními nenakládal a byl si od počátku, od něhož odvozuje svou držbu (po smrti svého otce v roce , Anonymizováno, ) vědom toho, že stavba sklepa stojí na cizím pozemku. O tom jednoznačně svědčí skutečnost, že v dědickém řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, jím nebyly sporné pozemky od počátku do dědictví zahrnuty a nestalo se tak ani při dodatečném projednání dědictví vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, a následně pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobce sporné pozemky do soupisu jmění zůstavitele (svého otce) nezahrnul, když do něj zahrnul až v listopadu , Anonymizováno, (návrhem na dodatečné projednání upřesněným , datum, ) toliko stavbu bez čp/če dosud v katastru neevidovanou stojící na pozemku p. č. St. , Anonymizováno, vzniklém oddělením z pozemku p. č. , Anonymizováno, geometrickým plánem pro vyznačení obvodu budovy z roku , Anonymizováno, , a to poté, co se předtím pokusil pozemky od žalované odkoupit [žalovanou totiž v jeho zastoupení oslovila již dopisem z , datum, pracovnice realitní kanceláře , Anonymizováno, v souvislosti s prodejem vinného sklepa stojícího na pozemku p. č. , Anonymizováno, (což je dřívější parcelní číslo), který (tehdy) spoluvlastnila žalovaná se svou sestrou, a sdělila jí zájem „vážného zájemce“ o odkup sklepa odkoupit spolu se sklepem i pozemek od žalované; v dopise je sice chybně uvedeno jméno „, Anonymizováno, “ Jež (namísto , Jméno žalobce, ), avšak nejsou pochyby o tom, že se jednalo o žalobce (žalobce tvrdil užívání sporných pozemků kromě sebe jen jeho otcem , jméno FO, st., jenž zemřel již v roce , Anonymizováno, , a jeho bratrem , jméno FO, )]. Nadto i z dědického rozhodnutí (usnesení z , datum, , č. j. , Anonymizováno, ) žalobce seznal, že stavba stojí na cizím pozemku. Absenci držby (vůle nakládat s pozemky jako s vlastními) potvrzuje i následná snaha žalobce po dodatečném projednání dědictví po otci pozemek odkoupit (dopisem z , datum, prostřednictvím svého zástupce nabídl žalované a její sestře , jméno FO, ke splnění předkupního práva sporné pozemky ke koupi se sdělením, že nabyl stavbu sklepa do vlastnictví, není vlastníkem pozemku, na kterém stojí, a uzavřel kupní smlouvu s koupěchtivým, případně požádal o pronájem pozemku pod budovou). Svědčí o tom též skutečnost, že i poté prostřednictvím realitní kanceláře nabízel k prodeji jen vinný sklep (viz inzerce , Anonymizováno, z , datum, ), že prodal , jméno FO, jen stavbu na pozemku p. č. St. , Anonymizováno, (viz kupní smlouva z , datum, , v níž je výslovně uvedeno, že pozemek je ve vlastnictví jiné osoby). Žalobce tedy nikdy nevykonával právní panství nad spornými pozemky (nebyl naplněn ani prvek subjektivní animus possidendi - vůle s věcí nakládat jako s vlastní, ani objektivní - corpus possessionis, tedy faktické ovládání věci – panství nad věcí).

24. Lze dodat, že právní panství nad cizím pozemkem není vykonáváno pouhým postavením stavby na něm (bez souhlasu i se souhlasem jeho vlastníka), když nadto v řízení bylo prokázáno, že otci žalovaného byla povolena toliko rekonstrukce (nikoli postavení) lisovny u sklepa (viz rozhodnutí MNV , adresa, z , datum, a vyjádření , Anonymizováno, „, jméno FO, “ k tomu z , datum, ) a i on si musel být vědom toho, že stavba stojí na cizím pozemku, pokud potřeboval k povolení rekonstrukce souhlas družstva. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , v němž uvedl, že by bylo v rozporu se zásadami, na nichž je občanský zákoník založen, aby se mohl stát vlastník stavby vlastníkem cizího pozemku za situace, kdy by si byl vědom toho, že svou stavbu zřídil – byť jen částečně – na cizím pozemku; občanský zákoník totiž chrání dobrou víru a nikoliv jednání nepoctivé.

25. Naopak bylo v řízení prokázáno, že to byla žalovaná a její předchůdci, kdo vykonával po celou dobu právní panství nad spornými pozemky, pokud je v rámci dědického řízení po , jméno FO, , zemřelé , datum, , nabyli , jméno FO, (který je i užíval – viz výpověď svědkyně , jméno FO, ) a nezletilá , jméno FO, (viz odevzdací listina z , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ), po smrti , jméno FO, (, datum, ) , jméno FO, (viz rozhodnutí Státního notářství v , adresa, z , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ), která je darovala bratrovi , jméno FO, a ten poté žalované a její sestře , jméno FO, a ta svůj podíl následně darovala žalované (viz výpověď svědkyně , jméno FO, a výpis z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. , Anonymizováno, , obsahující označení nabývacích titulů – darovacích smluv z , datum, a z , datum, pro žalovanou). V rodině žalované se tak sporné pozemky nejen dědily, ale i převáděly darováním, tedy vlastnicky se s nimi nakládalo. Žalovaná sama pak svůj spoluvlastnický podíl pronajímala , adresa, . (viz nájemní smlouvy z , datum, , z , datum, a z , datum, ). , jméno FO, žalované tedy vlastnicky s pozemky nakládala a vykonávala tak jejich držbu, na čemž skutečnost, že tak činila prostřednictvím detentora (socialistické organizace, v jejímž užívání v mezidobí pozemky byly, posléze prostřednictvím nájemce – viz rozhodnutí Státního notářství v , adresa, z , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , výpověď svědkyně , jméno FO, a nájemní smlouvy) a že na pozemky žalovaná sama nechodila a sama je fakticky neužívala, nic nemění. Současně přitom držbu vykonávat dvě osoby (jinak než spoludržbu) nemohou (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1990/2018).

26. Nadto, i kdyby žalovaný držbu sporných pozemků vykonával (tento názor však ani odvolací soud nesdílí), bylo by možno s ohledem na shora uvedené skutkové okolnosti považovat za správné úvahy soudu prvního stupně o tom, že s ohledem na vědomost žalobce po celou dobu, od níž se měl sám držby uchopit (i předtím) o skutečném vlastnictví sporných pozemků a o absenci svého právního důvodu pro jejich užívání, usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou (§ 993 o. z.), a tudíž závěr o jeho vědomosti o tom, že působí žalované bezdůvodně újmu a o naplnění znaků jednání v nepoctivém úmyslu daném již v okamžiku uchopení se držby vylučujícím možnost mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.). Žalobce by se totiž sám nemohl uchopit držby sporných pozemků dříve, než by je podle svého (avšak neprokázaného, viz obsah spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, a sdělení notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ze , datum, ) tvrzení zahrnul do dodatečného projednání dědictví, tedy poté, co se je předtím prostřednictvím realitní kanceláře pokusil od žalované odkoupit (viz výše uvedené). Jde o obdobný případ tomu, jenž řešil Nejvyšší soud v usnesení ze 14. 10. 2024, sp. zn. 22 Cdo 210/2024, kde dospěl k témuž závěru. Smyslem a účelem mimořádného vydržení přitom není řešení sporů vyplývajících ze stavby na cizím pozemku a obcházení ustanovení o zřízení nezbytné cesty nebo služebnosti inženýrských sítí (což žalobce zjevně sleduje, jak je patrno z provedené změny žaloby provedené v odvolacím řízení a jeho tvrzení o snaze žalobce zajistit si ke stavbě přístup a oprávnění k vedení inženýrských sítí pro stavební řízení).

27. Jen pro úplnost lze dodat, že i kdyby pozemky držel otec žalobce, jak tvrdil žalobce od , Anonymizováno, . let minulého století (i toto však bylo dokazováním vyvráceno), a splnil by předpoklady vydržení podle dřívějších právních předpisů, nemohl by se žalobce v řízení domáhat určení svého vlastnictví. Pro možnost řádného vydržení pak žalobce netvrdil žádný titul, od něhož by svou (vlastnickou) držbu odvozoval. Tím nemůže být pro žalobce ani jeho nabývací titul ke stavbě sklepa (dědické rozhodnutí, které jasně uvádí, že žalobce nabývá pouze stavbu postavenou na cizím pozemku). Ostatně zástupce žalobce v dopise ze , datum, žalované a její sestře uvedl, že žalobce žádný právní titul, na základě kterého by jeho zemřelý otec pozemky užíval, nedohledal.

28. Nelze pak považovat za zcestné ani úvahy soudu prvního stupně o tom, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem s ohledem na výjimečné okolnosti věci. Šikanou je totiž takový výkon práva, jehož jediným cílem je poškodit jiného. Jednání, které je šikanózní anebo které je zneužitím práva, je v rozporu s dobrými mravy, a proto mu lze odepřít ochranu. Šikanózní výkon práva projevující se podáním žaloby o určení vlastnického práva má ve výjimečném případě za následek absenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, když určení vlastnictví nemovitosti slouží zásadně k odstranění právní nejistoty, popřípadě k uvedení stavu zápisu v katastru nemovitostí do souladu se skutečným právním stavem (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 18. 7. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2385/2007). Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce si byl vědom toho, že sporné pozemky (spolu)vlastní žalovaná, od níž se je snažil odkoupit, žalobou tedy nesledoval odstranění právní nejistoty ani uvedení stavu zápisu v katastru nemovitostí do souladu se skutečným právní stavem, nýbrž se snažil zneužít institutu mimořádného vydržení k nabytí vlastnictví na úkor žalované a jeho žaloba se tak míjí s účelem určovacích žalob. Uvedený závěr však nebylo možno učinit předtím, než soud provedl dokazování a učinil závěr o držbě sporných pozemků žalobcem a o jeho vědomosti o vlastnictví žalované a snaze je od ní získat (tedy ještě před věcným posouzením žaloby).

29. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když změna vyjádřená ve výroku tohoto rozhodnutí je jen formálního rázu a souvisí se změnou žaloby navrženou žalobcem v odvolacím řízení (kterou se domáhá určení vlastnictví jen k části původně žalovaného pozemku p. č. , Anonymizováno, , která z něj byla oddělena nově vypracovaným geometrickým plánem).

30. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 224 odst. 2 (s ohledem na formální změnu výroku rozsudku soudu prvního stupně), § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšností žalované v řízení a skutečností, že náhradu nákladů řízení nepožadovala.