6 C 69/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B o určení vlastnického práva mimořádným vydržením

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhal určení, že je vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , vše v k.ú. , adresa, . To žádal s odůvodněním, že žalovaná je vedena jako vlastník pozemku parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, (dále jen předmětné pozemky). Na pozemku parc. č. , Anonymizováno, je postavená budova bez čísla popisného či evidenčního, přičemž tato stavba je vinným sklepem. V současné době je vlastníkem této stavby , jméno FO, a jeho manželka , jméno FO, . Žalobce byl do doby, než převedl své vlastnické právo k této stavbě výlučným vlastníkem stavby na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Předmětné pozemky užíval od 30. let 20. století děd žalobce, který uvedený pozemek vyhrál v kartách. Po jeho smrti předmětné pozemky užíval nepřetržitě až do své smrti otec žalobce pan , Jméno žalobce, starší, který zemřel v roce 1992 a po jeho smrti výlučně tyto pozemky užíval právě žalobce. Držba předmětných pozemků byla vždy nerušená, pravá, řádná a poctivá. Původní vlastník, který předmětné pozemky prohrál v kartách, pan , jméno FO, , vlastnické právo děda žalobce nikdy nezpochybňoval a pozemek nikdy neužíval, neboť si byl vědom toho, že není vlastníkem. Žalobce je tak přesvědčen, že předmětné pozemky nabyl z titulu mimořádného vydržení. Prokázání tzv. nepoctivého úmyslu, který žalobce popírá, je na straně žalované. Naléhavý právní zájem na podané žalobě spatřuje žalobce v tom, že bez určení vlastnického práva nelze provést změnu v příslušném zápisu v katastru nemovitostí a dále v tom, že stavba a pozemek by měly být ve vlastnictví jedné osoby.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, uvedla, že tvrzení žalobce, že předmětné pozemky užíval od 30. let 20. století děd žalobce na základě své výhry v kartách, považuje za amorální a lživé, a to s cílem získat pro sebe majetkový prospěch na její úkor. Uvedla, že žalobce dosud přišel s několika verzemi nabytí předmětných pozemků, přičemž poslední verze žalobce, kterou je výhra předmětných pozemků v kartách, se žalované hluboce dotýká. K věci samé pak uvedla, že co se týče pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , tak pozemek daného parcelního číslo až do roku 2017 neexistoval. Jako samostatný pozemek vznikl až na základě komplexní pozemkové úpravy v k.ú. , adresa, rozdělením původního pozemku parc. č. , hodnota, , čímž vznikly dva pozemky, a to pozemek parc. č. , Anonymizováno, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, . Uvedla, že je schopna prokázat, že historka o výhře pozemku v kartách, je lživá. Naopak matka žalované ke svým prarodičům do , adresa, jezdívala a vinný sklep za života svého dědy i krátce po jeho smrti spolu s nimi využívala. V době, kdy vinný sklep začal někdy kolem roku 1980 užívat otec žalobce, už do vinného sklepa nejezdila. Pozemek parc. č. , hodnota, byl od 50. let v držení státu a obděláván JZD „, Anonymizováno, “ , adresa, . Původní pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí byl vykutaný vinný sklep, byl původně ve vlastnictví paní , jméno FO, , rozené , jméno FO, , která jej nabyla dědictvím po svých tragicky zemřelých rodičích jako jejich jediné dítě. V roce 1932 se předmětný pozemek po smrti , jméno FO, v rámci dědického řízení stal vlastnictvím jejího manžela , jméno FO, a její dcery , jméno FO, . , jméno FO, byla v tu dobu nezletilá, byly jí čtyři roky. V roce 1974 po smrti , jméno FO, přešel v rámci dědictví spoluvlastnický podíl po zemřelém , jméno FO, na , jméno FO, . Ta se tak stala jediným vlastníkem předmětných nemovitostí, a to včetně na něm zbudovaného sklepa. Vzhledem k tomu, že paní , jméno FO, vinný sklep nevyužívala, ponechala jej k doživotnímu užívání své nevlastní matce , jméno FO, (druhá manželka , jméno FO, ). Pozemek parc. č. , hodnota, v 50. letech převzal do držení stát a byl užíván k činnosti socialistickou organizací JZD „, Anonymizováno, “ , adresa, , která na něm po celou dobu hospodařila. Po roce 1989 byl pozemek parc. č. , hodnota, vrácen paní , jméno FO, , která jej ponechala nadále v užívání zemědělskému družstvu, dnes společnosti , právnická osoba, ., který na pozemku hospodařil, a to až do konce roku 2017. V tom roce proběhly komplexní pozemkové úpravy v k.ú. , adresa, , proto od roku 2017 dodnes hospodaří , právnická osoba, . pouze na nově vzniklém pozemku parc. č. , Anonymizováno, . V roce 2008 nabyl předmětný pozemek (v tu dobu ještě parc. č. , hodnota, ) darovací smlouvou do vlastnictví pan , jméno FO, (syn , jméno FO, ). Ten krátce nato předmětný pozemek daroval žalované a její sestře , jméno FO, . , jméno FO, v roce 2019 na základě darovací smlouvy předmětný pozemek darovala žalované, která se tímto stala jediným vlastníkem. V roce 2008 žalovaná měla zájem získat přehled o místě a stavu předmětných nemovitostí, proto zajela na místo samé, kde zjistila, že v objektu delší dobu nikdo nebyl, přičemž tento stav byl neměnný až do roku 2018. V roce 2017 byla žalovaná (v tu dobu ještě jako podílový spoluvlastník předmětných pozemků) písemně kontaktována realitní makléřskou společnosti , Anonymizováno, s tím, že sklep byl nabídnut prostřednictvím jejich kanceláře k prodeji, a to bez pozemku, když zjistila, že prodávající osobou je žalobce. V tu dobu měla realitní kancelář o sklep vážného zájemce , tituly před jménem, , jméno FO, , který však bez pozemku neměl zájem sklep koupit. V tu dobu se také žalovaná setkala s žalobcem, kdy tento žalované uvedl, že sám předmětný vinný sklep ani za života svého otce ani po jeho smrti nikdy neužíval, na jeho rekonstrukci se nepodílel. V současné době je ohledně vinného sklepa vlastnické právo vyřešeno, neboť jej žalobce dne 1. února 2018 nabyl na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, do svého vlastnictví. V roce 2019 jej prodal , tituly před jménem, , jméno FO, , který jej v roce 2020 prodal současným vlastníkům manželům , jméno FO, . Žalovaná uvedla, že , tituly před jménem, , jméno FO, v roce 2008 zřídil nelegální stavbu na jejím pozemku, přičemž dle rozhodnutí správního úřadu by nelegální stavba měla být odstraněna, což se doposud nestalo.

3. Na základě provedeného listinného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, má soud za zjištěné, že žalovaná je výlučným vlastníkem jednak předmětných pozemků (parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, ) a dále pozemku p. č. , Anonymizováno, . Na pozemku parc. č. , Anonymizováno, stojí stavba bez čísla popisného a evidenčního (LV , Anonymizováno, ), jež vlastnicky patří manželům , jméno FO, . Žalovaná předmětné nemovitosti nabyla na základě darovací smlouvy ze dne 3. 6. 2008 (id. ½ nemovitostí) a ze dne 13. 11. 2019 (zbytek nemovitostí). Z kopie katastrální mapy ze dne 2. ledna 2017 má soud za zjištěné, že se původně jednalo o pozemek parc. č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , kdy ve spodní části tohoto pozemku je zakreslena stavba (sklep).5. , jméno FO, , jméno FO, a , jméno FO, mají ve společném jmění manželů stavbu bez čísla evidenčního a čísla popisného na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, .

6. Předžalobní upomínkou ze dne 6. února 2024 žalobce z důvodu tvrzeného mimořádného vydržení navrhuje žalované postup v podobě souhlasného prohlášení, na základě kterého bude žalobce zapsán jako vlastník pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, .

7. Dopisem ze dne 24. února 2024 se žalovaná vyjadřovala k předžalobní upomínce žalobce, ve které jeho nárok odmítá.

8. Z odevzdací listiny ze dne 9. června 1932, č.j. , Anonymizováno, , má soud za zjištěné, že v rámci dědického řízení po zemřelé , jméno FO, (úmrtí dne , datum, ) získávají mimo jiné její manžel , jméno FO, ¼ a její nezletilá dcera , jméno FO, (zastoupená opatrovníkem , jméno FO, ) ¾ pozemku parc. č. , adresa, .

9. Z rozhodnutí Státního notářství v , adresa, ze dne 20. června 1974, sp. zn. , Anonymizováno, má soud za zjištěné, že v rámci dědického řízení po zemřelém , jméno FO, (úmrtí dne , datum, ) získávají mimo jiné jeho dcera , jméno FO, ¼ pozemku parc. č. , hodnota, v k.ú. , adresa, .

10. Z usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. února 2018, č.j. , spisová značka, má soud za zjištěné, že v rámci dodatečného projednání dědictví po zůstaviteli , Jméno žalobce, (narozeného , datum, , zemřelého dne , datum, ) žalobce nabyl budovu bez čísla popisného, čísla evidenčního doposud v katastru nemovitostí neevidovanou, stojící na pozemku st. parc. č. , hodnota, , jež vznikl oddělením z pozemku parc. č. , Anonymizováno, .

11. Ze spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že dopisem ze dne 10. dubna 2018 sděluje tehdejší právní zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, žalované a , jméno FO, , že sklep nabyl žalobce do svého vlastnictví na základě usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 2. 2018. Protože však vlastník stavby není vlastníkem pozemku, na kterém stavba stojí, mají vlastníci pozemku pod stavbou vzájemné předkupní právo. Vlastník stavby uzavřel smlouvu s koupěchtivým za částku stanovenou znaleckým posudkem ve výši 550 000 Kč. Proto ve smyslu ustanovení § 2143 občanského zákoníku nabízí věc nejprve žalované a , jméno FO, ke koupi za uvedenou částku. Zároveň činí nabídku na odkoupení celého pozemku, který patří žalované a , jméno FO, par. č. , Anonymizováno, o výměře 181 m², případně jeho zastavěné části o výměře 31 m². Pro případ, že nebudou chtít pozemek prodat, má žalobce zájem o pronájem pozemku pod budovou.

12. Z dopisu předchozího právního zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 17. 5. 2018 má soud za zjištěné, že oslovil v tu dobu ještě obě vlastnice předmětných nemovitostí, a to žalovanou a její sestru paní , jméno FO, se sdělením, že žalobce nabyl stavbu do svého vlastnictví na základě usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. února 2018 po svém otci. Dle dostupných informací pak danou parcelu měl „koupit zemřelý od pana , Anonymizováno, společně s budovou sklepa. Kdo však sklep vybudoval, již žalobci není známo.“13. Z dopisu ze dne 14. 8. 2018 má soud zjištěné, že , tituly před jménem, , jméno FO, , notářka v , Anonymizováno, sdělovala žalované, že dne 14. 12. 2017 byla Okresním soudem v Hodoníně pověřena jako soudní komisař k provedení úkonů v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti po zůstaviteli , Jméno žalobce, , a to ohledně stavby (sklepa) doposud v katastru nemovitostí nezapsané. Z tohoto důvodu proto byla tato stavba jako budova stojící na pozemku v rámci dodatečného dědického řízení zařazena do nově zjištěných aktiv dědictví a následně projednána. Ohledně podzemního sklepa pod pozemkem parc. č. , Anonymizováno, , ani ohledně samotného pozemku parc. č. , Anonymizováno, v dodatečném dědickém řízení jednáno nebylo a ani o něm tedy nebylo rozhodováno.

14. Z inzerce realitní kanceláře , Anonymizováno, ze dne 11. 7. 2018 má soud za zjištěné, že byl nabízen k prodeji vinný sklep.

15. Z dopisu , tituly před jménem, , jméno FO, (jako pracovnice realitní kanceláře , Anonymizováno, ) ze dne 2. ledna 2017 má soud za zjištěné, že oslovila žalovanou v zastoupení žalobce při prodeji vinného sklepa žalobce. V dopise píše, že vinný sklep stojí na pozemku žalované parc. č. , hodnota, , který žalovaná spoluvlastní se svou sestrou. Protože se žalobce rozhodl vinný sklep prodat a na sklep má realitní kancelář již vážného zájemce, měl by tento zájemce zájem pozemek od žalované odkoupit. Veškeré potřebné záležitosti by pak vyřídila samotná realitní kancelář.

16. Dopisem ze dne 22. června 2018 vyzvala žalovaná a , jméno FO, předchozího právního zástupce žalobce k jednání a stanovení termínu ke společnému postupu ve věci majetkového vyřešení vztahu.

17. Z kupní smlouvy uzavřené dne 11. února 2019 mezi prodávajícím , jméno FO, (žalobcem) a , jméno FO, jako kupujícím vyplývá, že prodávající je „výlučným vlastníkem stavby bez čísla popisného/čísla evidenčního stojící na pozemku parc. č. , hodnota, (pozemek je ve vlastnictví jiné osoby) a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez čísla popisného/čísla evidenčního, to vše v k. ú. , adresa, “, přičemž touto smlouvou prodává prodávající uvedené nemovitosti kupujícímu za kupní cenu 550 000 Kč.

18. Právní zástupce , jméno FO, dopisem ze dne 19. března 2019 oslovil žalovanou a její sestru , jméno FO, se sdělením, že současným vlastníkem stavby bez č.p. stojícího na pozemku parc. č. , Anonymizováno, je pan , jméno FO, , který fakticky užíval na základě dohody s žalobcem stavbu a oba pozemky od roku 1997. Má tedy za to, že předmětné pozemky vydržel dle § 1095 (mimořádné vydržení).

19. Dopisem ze dne 25. března 2019 žalovaná a , jméno FO, reagují na tento dopis sdělením, že vše, co právní zástupce pana , jméno FO, uvádí, je „velká, nehorázná lež“, neboť pan , jméno FO, se v celé kauze stal zainteresovanou osobou až v roce 2017, kdy reagoval na nabídku inzerovanou realitní kanceláří , Anonymizováno, . Navíc pan , jméno FO, od počátku věděl, jaký je skutečný stav nemovitostí, tedy že jsou ve vlastnictví osob odlišných od vlastníka stavby.

20. Z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne 23. února 2023 má soud za zjištěné, že bylo rozhodnuto, že stavba nazvaná „Přípojka vody k vinnému sklípku na parc. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, “, byla provedena bez jakéhokoliv rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu, a proto bylo vlastníkovi stavby nařízeno odstranění této stavby. Z rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 19. ledna 2024 má soud za zjištěné, že rozhodnutí Městského úřadu v , Anonymizováno, ze dne 23. února 2023 o odstranění stavby potvrdil a odvolání , jméno FO, a , jméno FO, zamítl.

21. Z rozhodnutí Místního národního výboru v , adresa, ze dne 12. 8. 1981 má soud za zjištěné, že bylo rozhodnuto o přípustnosti rekonstrukce lisovny u sklepu , adresa, . V žádosti ze dne 26. 7. 1981 žádal , Jméno žalobce, o vyjádření souhlasu sousedů pana , jméno FO, a , jméno FO, o postavení vinné boudy v jejich sousedství. Žádostí ze dne 19. března 1981 požádal , Jméno žalobce, stavební komisi při MNV v , adresa, o přestavbu „vinné búdy v katastru obce , adresa, , kterou bych chtěl začít v druhé polovině roku 1981“. Z vyjádření k rekonstrukci sklepa ze dne 11. 8. 1981 má soud za zjištěné, že Jednotné zemědělské družstvo „, Anonymizováno, “ se sídlem v , jméno FO, , nemělo námitek k rekonstrukci sklepa, kterou měl provádět , Jméno žalobce, , , adresa, .

22. Z čestného prohlášení žalobce ze dne 29. ledna 2024 vyplývá, že tento výslovně prohlašuje, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, byl užíván od 30. let minulého století rodinou , jméno FO, , kdy pozemek byl užíván jako celek. Rodině , jméno FO, nebylo v užívání pozemku nikdy bráněno, a to až do doby, kdy se vlastníkem stala žalovaná. Tito tedy užívali pozemek nejméně od roku 1930, nejméně do roku 2008.

23. Ze smlouvy o pronájmu ze dne 18. září 2008 má soud za zjištěné, že , právnická osoba, . si pronajímalo od žalované ideální ½ pozemku parc. č. , hodnota, . Z dopisu ze dne 22. září 2008 má soud za zjištěné, že , právnická osoba, . ve věci nájemní smlouvy sdělovalo pronajímatelům, že od 1. 1. 2008 je poplatníkem daně z nemovitosti vlastník pozemku. Smlouvou o pronájmu pozemku ze dne 26. 8. 2009 pronajímala žalovaná ideální ½ pozemku parc. č. , hodnota, nájemci , právnická osoba, . Totéž pak vyplývá i ze smlouvy o pronájmu pozemku ze dne 21. 12. 2011.

24. Z barevných fotografií má soud za zjištěné, že je na nich zachycena horní část sklepa/stavby a dále přiléhající pozemek, který je zanedbaný a neudržovaný. Na další barevné fotografii je zachycena spodní část sklepa.

25. Z dopisu ze dne 29. února 2024 má soud za zjištěné, že žalovaná si u České advokátní komory stěžovala na právního zástupce žalobce.

26. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že tento zná žalobce, včetně jeho otce i dědy. Uvedl, že rodina , jméno FO, postavila lisovnu , právnická osoba, , což bylo asi v roce 1976, ale svědek si to již nepamatuje. Má za to, že v roce 1978, když šel na vojnu, tak lisovna již stála. Původním majitelem, byl nějaký pan , jméno FO, pak jeho dcera paní , jméno FO, . Děda žalobce tam svědek vídával, když chodil kolem, sedět na lavici a popíjet. Otec žalobce lisovnu shodil a postavil zděnou lisovnu, což bylo kolem roku 1975. Kolem té lisovny je pozemek, na tom pozemku jsou vysazené nějaké stromy, vedle lisovny má sklep paní , jméno FO, , nad ním je pole, co patří JZD. Na pozemek vedle lisovny chodila spousta lidí síct trávu. Jednu dobu pozemek užíval pan , jméno FO, . Pokud mluví o pozemku vedle lisovny, má na mysli parcelu č. , Anonymizováno, . Tato parcela ale nebyla nikým obdělávána, velká spousta lidí si tam chodívala na trávu, sbírali trnky. , jméno FO, tam nikdy nic nedělali, oni si vysekli pouze mez jako vstup do sklepa a mez podél schodiště. Svědek dále uvedl, že co se týče rodiny , jméno FO, , znal pouze , jméno FO, , který do předmětného sklepa chodil se svou manželkou a s kamarády. Popíjeli tam víno. To bylo předtím, než svědek šel na vojnu, to znamená, byl to rok cca 1977. , jméno FO, byl syn , jméno FO, . Dále svědek uvedl, že žalobce v , adresa, nežije minimálně osm roků. V současné době žije v , adresa, . Dále svědek uvedl, že žalobce na pozemek a do sklepa nechodil. Pouze jeho bratr, když žil. Tomuto svědek pomáhal při vinobraní. O pozemky se nikdo nestaral, protože bratr žalobce , jméno FO, byl na ubytovně, poté zemřel, žalobce je v , adresa, . Je mu známo, že sklep byl prodán panu , jméno FO, . Po smrti otce žalobce svědek potvrdil, že do sklepa chodil pouze bratr žalobce , jméno FO, , který tam dělal víno. Žalobce tam po smrti svého otce už vůbec nechodil. V poslední době ví, že se to stalo útočištěm feťáků, zasahovala tam policie. Poté se sklep zavřel a zamkl a prodal panu , jméno FO, .

27. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že znala otce žalobce, a to z důvodu, že měli sklep vedle jejich sklepa. Jejich děti už svědkyně moc neznala. Svědkyně si s manželem sklep postavili zhruba v devadesátém roku. Rovněž je jí známo, že sklep potom koupil pan , jméno FO, .

28. Z výslechu svědka , jméno FO, má soud za zjištěné, že je manželem žalované a byl přítomen první schůzce s žalobcem, které se kromě něj účastnila i žalovaná, žalobce a makléřka realitní kanceláře. Svědek byl přítomen tomu, když žalobce říkal, že otci s rekonstrukcí nepomáhal, byl v tu dobu na vojně, nikdy tam nic nedělal. Jediné, co ve sklepě udělal, tak bylo, že odpojil elektroměr. Ta schůzka se konala z důvodu, že žalobce chtěl sklep prodat. Poté se svědek se žalobcem setkal ještě podruhé, kdy za ním s manželkou jeli do , adresa, se smírčím návrhem, nicméně žalobce už nic řešit nechtěl, uváděl, že sklep vlastní pan , jméno FO, . Svědek s žalovanou mu chtěli dát za tu stavbu nějaké peněžité vyrovnání, to však již žalobce nechtěl. Na místě samém svědek byl několikrát, poprvé tak zhruba před 15 lety. Pozemek byl zarostlý, opuštěný, sklep byl zamčený. Vždy když byl na místě samém, tak pozemek našel v tomto stavu a nikdy tam nikoho neviděl. Je mu také známo, že pan , jméno FO, udělal načerno přívod vody, také na sklepě opravil dveře a okna.

29. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že je matkou žalované, s níž má pěkný vztah. Uvedla, že část předmětných pozemků obdržel po smrti své první ženy , jméno FO, a jeho dcera , jméno FO, . Ta byla v tu dobu (cca rok 1931) nezletilá, takže ji zastupoval poručník p. , jméno FO, , který dohlížel na to, aby na svém majetku nebyla krácena. Pozemek spolu se sklepem užíval , jméno FO, , který tam vyráběl víno a který měl v objektu za tím účelem i vybudované posezení, a to zhruba od 20. let 20. století až do své smrti v roce 1973. Po smrti , jméno FO, se jedinou vlastnicí předmětných pozemků stala jeho dcera , jméno FO, . Ta však pozemky darovala svému bratrovi , jméno FO, , který je potom daroval dcerám svědkyně – žalované a , jméno FO, . , jméno FO, nakonec svůj podíl darovala žalované, která je nyní jedinou vlastnicí předmětných pozemků. Svědkyně uvedla, že se letos dozvěděla o problémech s pozemky, že si nějaký člověk na sebe převedl sklep a nyní by chtěl získat i pozemky. Je jí známo, že se dcery i s její matkou jely podívat na místo samé, ale sdělovaly jí, že objekt i pozemek jsou zanedbané. Sama svědkyně jezdívala na místo samé jako malá v době prázdnin, také si tam vybírala víno na svatbu. Po smrti , jméno FO, tam již nejezdila. Historky o výhře pozemků v kartách považuje za lež, neboť ví, že její dědeček , jméno FO, pozemky až do své smrti užíval. Je jí známo, že předmětné pozemky byly nakonec zestátněny a že stavba byla zrenovována. Předmětné pozemky nakonec po roce 1989 získala v restituci její maminka.

30. Další návrhy na provedení dokazování ve věci, a to výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta a účastnického výslechu žalobce soud neprováděl, neboť tyto ve věci považoval za nadbytečné, v rozporu s procesní ekonomií.

31. Při právním posouzení věci soud postupoval dle následujících ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z.

32. Dle § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Dle odst. 2 téhož, nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

33. Dle § 7 o.z. má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

34. Dle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

35. Dle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

36. Dle § 1089 odst. 1 o.z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

37. Dle § 1091 odst. 1 o.z. k vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky. Dle odst. 2 téhož k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

38. Dle § 3066 o.z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o movitou věc, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

39. Dle § 80 o. s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

40. Podmínkami mimořádného vydržení jsou nedostatek nepoctivého úmyslu držitele a čas dvojnásob dlouhý než pro situaci řádného vydržení, tedy šest let u movité věci a dvacet let u nemovitosti. Do vydržecí doby se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce věc nepřetržitě v držení v době přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku, přičemž tato doba ale neskončí dříve než uplynutím dvou let od nabytí účinnosti občanského zákoníku, jde-li o věc movitou a pět let, jde-li o věc nemovitou. Z logického výkladu lze dovodit, že v případě mimořádného vydržení se započítává i doba před účinností tohoto zákona.

41. K mimořádnému vydržení však nemůže dojít tehdy, pokud bude držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Tato koncepce vychází z předpokladu dobré víry dle § 7 o.z. kdy opak se musí prokazovat. Nepoctivost dokazuje ten, kdo vydržení brání a nepoctivost držitele tvrdí.

42. Soud je v daném případě přesvědčen, že nebyla splněna ani jedna z výše uvedených podmínek mimořádného vydržení. Především má soud za to, že žalobce předmětné pozemky, o něž usiluje, po stanovenou dobu nedržel. K tomu se doznává dokonce sám žalobce, kdy ve svém čestném prohlášení uvádí, že od roku 2008 předmětné nemovitosti neužíval. To, že žalobce předmětné pozemky po stanovenou dobu nedržel je dále prokázáno svědeckými výpověďmi, z nichž jednoznačně vyplynulo, že žalobce předmětné nemovitosti neužíval. Jediný, kdo v souvislosti s užíváním sklepa do objektu sklepa a na předmětné nemovitosti chodil, byl , jméno FO, , poté jeho syn , jméno FO, , případně druhá manželka , jméno FO, . Co se týče rodiny , jméno FO, , tak objekt užíval otec žalobce a bratr žalobce. Poté co otec žalobce zemřel, do objektu chodil bratr žalobce, který si ve sklepě dělal víno, nicméně žalobce po smrti svého otce do objektu nechodil a o předmětné pozemky nejevil žádný zájem. Zároveň bylo svědeckými výpověďmi prokázáno, že rodina , jméno FO, se nikdy o pozemek parc. č. , Anonymizováno, nestarala, na tento pozemek si chodili cizí lidé séct trávu a sbírat ovoce z ovocných stromů. To, že pozemek byl a je opuštěný a neobhospodařovaný, vyplývá i z předložené fotodokumentace.

43. Dále má soud za prokázané, že žalobce po celou dobu věděl, že není vlastníkem předmětných nemovitostí, což vyplynulo především z listinných důkazů, neboť v rámci dodatečného dědického řízení se předmětem tohoto dědického řízení stala pouze budova bez čísla popisného/čísla evidenčního na pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Dále to vyplynulo z písemné korespondence právního předchůdce zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , který svým dopisem z roku 2018 informoval žalobkyni a její sestru o tom, že budovu na parc. č. , Anonymizováno, nabyl žalobce do svého vlastnictví na základě usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 2. 2018. A protože žalobce a vlastník stavby není vlastníkem pozemku, na kterém stavba stojí, má žalobce zájem odkoupit předmětný pozemek, popřípadě jeho část, na které stavba stojí a pro případ, že žalovaná a její sestra nebudou ochotny předmětné nemovitosti prodat, pak má zájem o pronájem pozemku, respektive části pozemku, na kterém budova stojí. Zároveň nabízel žalované a její sestře v rámci předkupního práva odkup budovy za částku 550 000 Kč.

44. To, že žalobce po celou dobu věděl, že není vlastníkem předmětných nemovitostí, vyplynulo také z jednání s realitní makléřkou realitní kanceláře , Anonymizováno, , která v roce 2017 inzerovala prodej budovy, která stojí na pozemku parc. č. , Anonymizováno, a která v zastoupení žalobce vybízela žalovanou a její sestru k připojení se k prodeji inzerovaného objektu ve věci předmětných pozemků.

45. Tato skutečnost v neposlední řadě vyplynula i z kupní smlouvy uzavřené dne 11. února 2019 mezi žalobcem a , jméno FO, , v níž se v čl. I. výslovně konstatuje, že prodávající (tj. žalobce) je výlučným vlastníkem stavby bez čísla popisného, čísla evidenčního, stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , přičemž pozemek je ve vlastnictví jiné osoby.

46. Naopak při dokazování se ukázalo, že žalovaná a její rodina si byli svého vlastnictví předmětných nemovitostí vědomi, předmětné nemovitosti byly předmětem dědění, darování či pronájmu. Jak žalovaná doložila, předmětné nemovitosti pronajímala nejdříve se svou sestrou, později jako výlučná vlastnice korporaci , právnická osoba, . a z těchto předmětných nemovitostí také platila daň z nemovitostí. Tyto nemovitosti v době, kdy je darovací smlouvou nabyla, několikráte navštívila.

47. Celá situace však zřejmě byla komplikovaná v době, kdy pozemek parc. č. , hodnota, byl v 2. polovině minulého století převzat do držení státu a byl užíván k zemědělské činnosti JZD „, Anonymizováno, “ , adresa, . Po politických změnách v roce 1989 se pak předmětný pozemek parc.č. , hodnota, vrátil do vlastnictví rodiny žalované, která jej nechala nadále v užívání dříve zemědělskému družstvu, dnes , právnická osoba, .

48. Jak bylo prokázáno, tvrzení žalobce o tom, že děd žalobce vyhrál předmětné nemovitosti v kartách, se ukázaly jako smyšlené a nepravdivé. Naopak bylo prokázáno, že po smrti , jméno FO, předmětný pozemek parc. č. , hodnota, přešel v rámci dědického řízením z ¼ do vlastnictví jejího manžela , jméno FO, a ze ¾ do vlastnictví její dcery, v tu dobu nezletilé , jméno FO, . Bylo prokázáno, že , jméno FO, také předmětné nemovitosti po celou dobu až do své smrti užíval. Po jeho smrti pak zbylou ¼ předmětného pozemku parc. č. , hodnota, získala jeho dcera , jméno FO, , která se tak stala výlučnou vlastnicí tohoto pozemku. Tato jej nevyužívala, a naopak jej ponechala k doživotnímu užívání své nevlastní matce , jméno FO, (druhá manželka , jméno FO, ). V roce 2008 předmětné nemovitosti darovací smlouvou obdržel do vlastnictví syn , jméno FO, pan , jméno FO, , který je následně daroval žalované a její sestře , jméno FO, . , jméno FO, pak v roce 2019 polovinu předmětných nemovitostí darovala žalované, která se tak stala jejich jediným vlastníkem.

49. Z výše uvedeného přehledu je tedy zřejmé, že rodina žalované o předmětné nemovitosti vždy projevovala zájem, tyto užívala a tyto byly předmětem právního jednání. V tomto kontextu je třeba zmínit, že , právnická osoba, . měl původně v pronájmu celý pozemek parc. č. , hodnota, až do konce roku 2017, kdy proběhly komplexní pozemkové úpravy v k. ú. , adresa, . Od roku 2017 hospodaří pouze na nově vzniklém pozemku parc. č. , Anonymizováno, , který vznikl rozdělením původního pozemku parc. č. , hodnota, na dvě parcely, a to parc. č. , Anonymizováno, , z něhož pak došlo k oddělení parc. č. , Anonymizováno, , na kterém stojí budova sklepa, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, .

50. Závěrem tedy soud shrnuje, že nebyla splněna podmínka v podobě uplynutí vydržecí doby 20 let, po kterou by žalobce pozemky měl držet.

51. I pokud by však žalobce po stanovenou dobu předmětné pozemky držel, byl by mu prokázán nepoctivý úmysl. Žalobce totiž věděl, že tím, že by se ujal držby, by způsobil jinému bezdůvodně újmu.

52. V souladu s dnes již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz. například rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, sp. zn. 22 Cdo 1064/2023, sp. zn. 22 Cdo 3635/2021 a sp. zn. 22 Cdo 2251/2023) vyplývá, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba ani držba oprávněná, ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá.

53. Výše uvedená rozhodnutí uvádí, že při výkladu sousloví nepoctivý úmysl je třeba přihlédnout i k principu poctivosti dle výše citovaných ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 o.z. kdy obě ustanovení se hlásí k principům poctivosti a dobré víry. Poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Ochrana dobré víry se uplatní v situaci, kdy ten, kdo jedná, neví a ani nemohl vědět o určitých právně významných nedostatcích. Mimořádné vydržení se tak tedy neopírá o dobrou víru, ale poctivost držitele, respektive o nedostatek nepoctivého úmyslu. Nepoctivým může být i ten držitel, který jen z nedbalosti, někdy i nevědomé, neví, že mu právo, které vykonává, nenáleží. Takový držitel nejedná v nepoctivém úmyslu. Naproti tomu v nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu. Nepoctivým ve smyslu stanovení § 1095 o.z. je v zásadě úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby. Tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně, nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o.z.). Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba, ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele, který drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu.

54. Při hodnocení poctivosti úmyslu žalobce pak soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že jednání žalobce při pokusu získat prostřednictvím institutu mimořádného vydržení předmětné nemovitosti do svého vlastnictví bylo nepoctivým jednáním. Žalobce totiž věděl, že není držitelem předmětných pozemků a že pokud by je držel, způsobil by tím žalované újmu.

55. Soud zdůrazňuje, že určení vlastnictví nemovitosti slouží zásadně k odstranění právní nejistoty, popřípadě k uvedení stavu zápisu v katastru nemovitosti do souladu se skutečným právním stavem. Požadavek na takovéto určení tedy zpravidla nelze považovat za zneužití práva, nejsou-li zjištěny mimořádné okolnosti svědčící pro takový závěr. Proto ve výjimečném případě šikanózního zneužití práva by nebyl dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. 22 Cdo 471/99 uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 8/1999, s.429). Šikanou je takový výkon práva, jehož jediným cílem je poškodit jiného. Jednání, které je šikanózní, anebo které je zneužitím práva, je v rozporu s dobrými mravy, a proto mu lze odepřít ochranu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1567/2004 publikovaný v souboru pod C 2716, SV 30, ročník 2004). Tyto závěry pak akceptovala i současná judikatura tzv. vlastnického senátu Nejvyššího soudu. K témuž závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 15. září 2004, sp. zn. 22 Cdo 927/2004 nebo v usnesení ze dne 22. března 2005, sp. zn. 22 Cdo 1917/2004. Současně však je judikaturou zdůrazněno, že pokud by se v případě takových žalob jednalo o šikanózní výkon práva, absentoval by naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

56. Soud dospěl k závěru, že v daném případě je žaloba žalobce na určení vlastnického práva šikanózním zneužitím práva, kdy žalobce po celou dobu věděl, že není vlastníkem předmětných nemovitostí a že předmětné nemovitosti ani nedržel. A protože se mu nepodařilo pozemky odkoupit, rozhodl se je získat zneužitím institutu mimořádného vydržení. Jeho žaloba je vyústěním letitého zájmu žalobce o získání předmětných nemovitostí. Je třeba ovšem zdůraznit, že dle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá (a ani by nemělo požívat) právní ochrany. Z provedeného dokazování totiž mimo jiné vyplynulo, že žalobce a jeho právní nástupci se dlouhodobým tlakem (mimo jiné i zřízením nepovolené stavby) snaží donutit žalovanou k rezignaci a získat její pozemky. Protože však žalovaná tlaku odolává, došlo k tomu, že žalobce hledá nyní veškeré možné způsoby, jak žalovanou o její vlastnictví připravit, přičemž se k tomu pokusil i zneužít ustanovení § 1095 a násl. občanského zákoníku. Již z tohoto důvodu proto soud uvádí, že v daném případě neshledal naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem.

57. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

58. V souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého byla žalovaná ve věci zcela úspěšná, proto by jí příslušely i vzniklé náklady řízení, které však žalovaná nepožadovala. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.