18 Co 83/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky částka Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Anonymizováno ze dne datum, č. j. Anonymizováno

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení částka Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Anonymizováno (dále jen „soud prvního stupně“) byl zamítnuta žaloba o zaplacení částky částka Kč s 15 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení (výrok I) a rozhodnuto o povinnosti žalobce zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. V něm uvedl, že účastníci uzavřeli mezi sebou inominátní smlouvu, kterou se žalovaná zavázala za úplatu ve výši částka Kč předat žalobci veškerou právní, technickou a stavební dokumentaci převáděných nemovitostí a dále pro žalobce po dobu tří let od předání předmětných nemovitostí provádět jejich pravidelnou údržbu. Odvolateli nebylo známo, které konkrétní dokumenty mu ze strany žalované měly být předány (není odborník v dané oblasti), ale je zcela zřejmé, že mu kompletní dokumentace k převáděným nemovitostem předána nebyla a že dokumenty, které mu předány byly, jsou vadné. Minimální požadavky na stavební dokumentaci jsou zakotveny ve vyhlášce č. 499/2006 Sb. a tyto mu měly být prodávající (žalovanou), která je současně podnikatelkou v oboru stavebnictví, předány. Mezi dokumentaci, která ze strany žalované nebyla předána vůbec nebo byla předána s podstatnými vadami, patří například dokumentace skutečného provedení stavby, stavební deník, statické výpočty, technická dokumentace pro rozvod vody, elektřiny a vytápění, kolaudační rozhodnutí, revizní zprávy rozvodu elektřiny, komínu atd. Aby mohl řádně užívat nemovitost, měl obdržet také montážní listy a záruční listy, návody k použití i užívání vodního čerpadla, elektrokotle, elektrických garážových vrat apod. V době předání nemovitosti tomu nepřikládal přílišnou důležitost, neboť žalované zaplatil částka Kč za to, aby mu na předmětných nemovitostech prováděla pravidelnou údržbu. Odvolatel nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně o tom, že žalovaná splnila svůj závazek předat veškerou právní, technickou a stavební dokumentaci k předmětným nemovitostem, přičemž tato skutečnost nemůže být prokázána předávacím protokolem, ve kterém seznam dokumentace chybí. Pravidelná údržba (v pravidelných časových intervalech) nemovitosti nebyla žalovanou prováděna a má za to, že měla být vykonávána bez nezbytnosti výzev z jeho strany. Odvolatel má za to, že žalovaná chtěla sjednanou údržbou sanovat nedostatky, které by mohly vést k budoucímu soudnímu sporu vyplývajícímu z existence skrytých vad převáděných nemovitostí. Nároky žalobce ze skrytých vad jsou projednávány u Okresního soudu ve Anonymizováno v řízení pod sp. zn. Anonymizováno. Po provedené rešerši cen dospěl k závěru, že provádění pravidelné údržby předmětných nemovitostí je představováno částkou částka Kč, vyhotovení projektové dokumentace pro obdobný rodinný dům představuje částku asi částka Kč a provedení fotodokumentace staveb částku částka Kč. Navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobě vyhověl.

3. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné a námitky žalobce za účelové a zcela nedůvodné. Žalobce v části III odůvodnění svého odvolání polemizuje s rozsahem podkladů, které mu měly být žalovanou předány, je však třeba připomenout zásadu projednací a zásadu koncentrace řízení, podle kterých platí, že soud přihlíží pouze k tomu, co mu sporné procesní strany přednesly a k těm důkazům, které mu o svých tvrzeních nabídly. Účastníci byli u jednání konaném dne datum poučeni podle § 119a odst. 1 občanského soudního řádu. Pokud tedy následně žalobce v odvolání uvádí nová tvrzení a označuje nové důkazy, jedná se dle právního názoru žalované o tvrzení a důkazy uplatněné po koncentraci řízení s tím, že se nejedná ani o takové skutečnosti a důkazy, které by byly odvolacím důvodem dle ustanovení § 205a o. s. ř. Je třeba uvést, že to byl právě žalobce, kdo navrhl, aby část kupní ceny ve výši částka Kč byla pojata jako tzv. „úhrada za služby“ v úschovní smlouvě, přičemž žalovaná neviděla důvod, proč uvedenému požadavku žalobce nevyhovět. V případě, že si tak připravoval podmínky pro vymáhání nyní žalované částky, je takové jednání nutno považovat za šikanózní a odporující dobrým mravům, neboť žalovaná za sjednanou částku žalobci plnění poskytla. Odvolatel navíc podal pouze „blanketní“ odvolání a odvolací důvody uvedl až po uplynutí odvolací lhůty, přičemž neexistuje poučení soudu, které by mu dodatečnou lhůtu stanovilo. Navrhuje proto, aby odvolací soud odmítl odvolaní žalované, případně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro jeho potvrzení (§ 219 o. s. ř.).

5. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “OZ“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

6. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení částky částka Kč a svůj nárok odvozuje ze smlouvy o úschově ze dne datum, uzavřené mezi účastníky (tj. žalobce jako složitel, žalovaná jako oprávněná) a tituly před jménem adresa, advokátkou (jako správce), ve které byly upraveny podmínky pro složení kupní ceny ve výši částka Kč žalobcem na koupi nemovitých věcí – pozemku st. p. č. Anonymizováno, jehož součástí je stavba v obci adresa, č. p. Anonymizováno, rodinný dům, a st. p. č. Anonymizováno, které leží v katastrálním území adresa, odměny za správu prodávaných nemovitostí žalobcem, a vyplacení kupní ceny tituly před jménem adresa žalované. V rámci této smlouvy o úschově uzavřeli žalobce a žalovaná dále dohodu o tom, že žalobce zaplatí ve prospěch žalované jako oprávněné odměnu ve výši částka Kč, za součinnost oprávněné při předání veškeré právní, technické a stavební dokumentace převáděných nemovitostí a za pravidelné provádění základní údržby nemovitostí, tj. rodinného domu, jiné stavby, pozemků a jejich příslušenství po dobu tří let ode dne odevzdání převáděných nemovitostí povinnému; odměna zahrnuje paušální částku náhrady nákladů oprávněné vynaložených v souvislosti s plněním této dohody zejména při provádění základní údržby nemovitostí (dále jen „smlouva o správě nemovitých věcí“).

7. Soud prvního stupně učinil správný závěr, že v posuzované věci účastníci uzavřeli nepojmenovanou smlouvu (§ 1746 odst. 2 OZ), která byla zakomponována do smlouvy o úschově, a že předmětem této nepojmenované smlouvy byl závazek žalované předat v souvislosti s prodejem nemovitostí předmětnou (stavební, projektovou a právní) dokumentaci a po dobu tří let od jejího uzavření vykonávat pro žalobce údržbu těchto nemovitostí, a to za jednorázovou částku ve výši částka Kč. Na základě tvrzení žalované se soud prvního stupně zabýval tím, zda ujednání účastníků o správě nemovitých věcí nebylo ve skutečnosti simulovaným právním jednáním, k němuž nelze přihlížet a dospěl ke správnému závěru, že z dokazování v tomto řízení nevyplynulo, že by účastníci závazek týkající se správy nemovitých věcí ve vlastnictví žalobce, který měl být realizovaný žalovanou, simulovali a nevyplynulo ani to, že by tímto závazkem účastníci disimulovali jiné právní jednání či sledovali jiný právní následek (např. v účetně daňové oblasti).

8. Odvolací soud učiněný závěr považuje za zcela správný, odpovídající zejména výpovědí žalobce a jednatele žalované, a v podrobnostech odkazuje do odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pod body 20 až 27. Souhlasit lze také se závěry soudu prvního stupně ve vztahu k určitosti smlouvy o správě nemovitých věcí, učiněnými pod body 26 a 27 odůvodnění rozsudku, na které odvolací soud rovněž odkazuje.

9. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky částka Kč na základě tvrzení, že žalovaná přijala plnění za sjednanou službu, kterou následně neposkytla a před podáním žaloby zaslal žalované výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ve které uvedl, že uzavřená dohoda nebyla žalovanou dodržena, a to ani zčásti (viz bod 11 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

10. Soud prvního stupně po provedeného dokazování učinil správné závěry, že důvody pro vrácení předmětné peněžité částky z titulu bezdůvodného obohacení nejsou naplněny, neboť smlouva o správě nemovitých věcí není stižena absolutní neplatností, ani nebyla v důsledku právního jednání zrušena. Žalobce netvrdil, že by od této smlouvy odstoupil ani to nevyplynulo z provedených důkazů, mimo jiné ani z výzvy k vrácení poplatku za správu ze dne datum.

11. Pokud soud prvního stupně uvedl, že neshledal ani jiný právní důvod k vrácení částky částka Kč, pak lze i s tímto jeho posouzením souhlasit. Pokud žalobce netvrdil, že by uplatnil u žalované práva z vadného plnění (§ 1914 odst. 2 OZ), vyplývající z této nepojmenované smlouvy, v daném konkrétním případě doplnění chybějící dokumentace, případně výkonu pravidelné údržby nemovitosti (§ 1923 OZ), tak nebyl důvod zabývat se tvrzeními žalobce, že bylo plněno vadně a neúplně. Ostatně tvrzení o vadném a neúplném plnění žalované ze smlouvy o správě nemovitých věcí tvrdil žalobce až po koncentraci řízení, která nastala po poučení účastníků podle § 119a odst. 1 o. s. ř. u jednání soudu prvního stupně konaném dne datum.

12. Odvolací soud z uvedených důvodů potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (§ 219 o. s. ř.) včetně výroku o náhradě nákladů řízení, do jehož odůvodnění lze pro stručnost odkázat.

13. Výrok II tohoto rozsudku o náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků vychází ze zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce s odvoláním nebyl úspěšný, proto je povinen zaplatit úspěšné žalované účelně vynaložené náklady odvolacího řízení, spočívající v mimosmluvní odměně za zastupování advokátem, který v odvolacím řízení učinil dva úkony právní služby po částka Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem, § 9 odst. 1, § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů), dále mu přísluší dvě paušální náhrady režijních nákladů po částka Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem částka Kč. K odměně advokáta i výše uvedeným náhradám přísluší prokázaná 21 % DPH ve výši částka Kč, celkem tedy náklady řízení činí částku částka Kč, kterou odvolací soud žalované přiznal. Uvedenou částku nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Samostatně, jen proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění v něm uloženého domáhat prostřednictví soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.