19 CO 106/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové v právní věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupena advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: ; 1. RNDr. jméno jméno , narozený dne datum bytem adresa ; 2. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa ; 3. jméno jméno , narozený dne datum bytem adresa všichni zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi nájmu bytu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. března 2021, č.j. 55 C 95/2019-133,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení částku 7 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných.

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď ze dne 8. 3. 2019 z nájmu bytu [číslo] nacházejícího se druhém nadzemním podlaží domu v [obec] na ulici [obec a číslo], [katastrální uzemí], je neoprávněná. Ve výroku II. pak bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17 550 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, uvedla, že se závěry soudu I. stupně se neztotožňuje, a zejména poukázala na otázku doručení výpovědi. Dle názoru žalobkyně soud I. stupně dospěl k závěru, pokud jde o výpověď, dle žalobkyně neoprávněnou, že prekluzivní lhůta k podání žaloby počíná v jejím případě běžet už dne 11. března 2019, kdy zásilka s výpovědí byla uložena u doručovatele poštovních služeb. Soud se nezabýval tvrzením žalobkyně v přípisu v přípisu z 13. ledna 2021, že si v pondělí odpoledne v 11. března 2019 vybírala schránku cestou na poštu a výzvu k vyzvednutí uložené zásilky ve schránce nenašla, což lze předpokládat vzhledem k tomu, že zásilka byla podána v pátek pozdě odpoledne, na adresu žalobkyně tak mohla být doručena až v úterý 12. března 2019. Pokud je žalobkyni soudem I. stupně vytýkáno, že nepředložila ke svému tvrzení ohledně vhození výzvy žádné důkazy, tak žalobkyně uvedla, že v pondělí 11. března 2019 odpoledne žádnou výzvu ve schránce neměla a o uložené zásilce se dozvěděla až dne 18. března 2019, když výzvu vybrala ze schránky cestou na poštu pro starobní důchod. Žalobkyně trvá na tom, že k prokazatelnému doručení zásilky s výpovědí došlo dne 22. března 2019, přičemž s obsahem zásilky se objektivně mohla seznámit nejdříve dne 18. března 2019 vybráním schránky cestou na poštu. Z odůvodnění rozsudku pak nevyplývá, z čeho veškeré své předpoklady soud I. stupně dovodil a rozsudek dle žalobkyně je nepřezkoumatelný. Ze strany žalobkyně tedy přetrvávají pochybnosti o okolnostech doručení zásilky prostřednictví České pošty, soud I. stupně nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a z tohoto důvodu má žalobkyně za to, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí v dané věci. Dále v rámci svého odvolání žalobkyně rozebírala otázku náhrady nákladů řízení s tím, že byť optimální poměry na straně žalobkyně nejsou, pokud jde o její osobní a majetkové poměry, nicméně soud snížil náhradu nákladů řízení pouze o 25 % a přiznal žalovaným 75 % náhrady, s tímto tedy nesouhlasí, dle jejího názoru soud I. stupně nevzal v potaz veškeré okolnosti, týkající se osobních a majetkových poměrů, poukázala i na citlivou otázku bydlení, na své poměry s tím, že rozsudek je způsobilý zasáhnout do jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Navrhla tedy zrušení rozsudku soudu I. stupně s tím, aby rozsudek byl vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. K odvolání žalobkyně se vyjádřili žalovaní, rozsudek považují za věcně správný a se závěry soudu I. stupně se také zcela plně ztotožňují, když nakonec námitku opožděného podání žaloby sami žalovaní vznesli v jejich podání ze dne 17.1.2020 a poukázali také na judikaturu Nejvyššího soudu. Soud I. stupně vycházel z listinných důkazů, a to z podací stvrzenky a dodejky, zejména z dodejky jasně vyplývá, že zásilka uvedená na přední straně dodejky, tj. zásilka pod. č. RR [anonymizováno] podaná dne 8.3.2019 na Poště [obec a číslo], [PSČ] [obec], byla uložena na poště dne 11. 3. 2019 a byla dodána dne 22.3.2019. Na této dodejce je jak i podpis pracovnice pošty [jméno] [příjmení], tak p. [příjmení]. Kromě podací stvrzenky a dodejky je obsahem spisu také výpis aplikace České pošty, sledování zásilek, který byl předložen žalovanými. Jde o detailní informace této zásilky a z listiny je patrno, že dne 8.3.2019 byla předmětná zásilka převzata do přepravy na poště [PSČ] [obec a číslo], dne 11.3.2019 došlo k doručení zásilky, dne 11.3.2019 byla zásilka uložena, jelikož adresát byl nezastižen a dne 21.3.2019 byl odeslán email odesílateli s upozorněním na blížící se konec úložní doby, jelikož odesílatel zásilky byla Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka jako zástupkyně žalovaných, byl jí doručen z České pošty předmětný email z 21.3.2019. Ze všech těchto dokladů jednoznačně vyplývá, že soud vycházel řádně z doloženého a tvrzení žalobkyně takto neobstojí. Žalovaní také poukázali na svědectví [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne 8.3.2019 ohledně její přítomnosti u toho, kdy 3. žalovaný právě dne 8.3.2019 vložil do poštovní schránky žalobkyně v předmětném domě obálku s výpovědí. Závěr soudu I. stupně, že výpověď došla žalobkyni nejpozději 11.3.2019, vyplývá také z provedeného dokazování. Hypotéza, kterou uváděla žalobkyně ohledně doručení snad až v úterý 12.3.2019, je tedy zcela nepodložená. Jde pouze o spekulace žalobkyně. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně zamítl žalobu žalobkyně právě s ohledem na to, že žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi podala opožděně po uplynutí dvouměsíční prekluzivní lhůty, se pak soud nezabýval věcí meritorně, tj. uplatněnými výpovědními důvody. K tomu podotkli žalovaní, že výpovědní důvody nejen že trvají, ale nadále žalobkyně nehradí nájemné a náklady za služby z předmětného bytu. Taktéž doposud neumožnila kontrolu na provedení zákonem stanovených revizí spotřebičů, přestože ji opakovaně k tomuto žalovaní vyzývali. Rovněž poukázali žalovaní, že účelové je tvrzení žalobkyně ohledně problémů s bydlením, žalobkyně nyní obývá byt s podlahovou plochou 75 m2, a pokud poukazuje na omezené finanční možnosti, tak vzhledem k tomu, že takto velký byt obývá sama, mohla by si najít byt menší s rozhodně menšími náklady na bydlení. Ohledně finančních možností pak žalovaní poukázali na to, že žalobkyně kromě starobního důchodu pobírá příspěvek na bydlení a v případě nutnosti také dávky v hmotné nouzi. Žalovaní pak uvedli závěrem, že rozsudek soudu I. stupně považují za věcně správný a navrhli jeho potvrzení odvolacím soudem.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není naprosto důvodné.

5. Soud I. stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav a vyvodil také zcela správný právní závěr. Odvolací soud poukazuje na přiléhavé a podrobné odůvodnění tohoto závěru soudu I. stupně v rámci rozsudku soudu I. stupně, když soud I. stupně se s veškerými námitkami ze strany žalobkyně vypořádal, zejména pokud jde o otázku doručení předmětné výpovědi. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje, a prakticky by pouze opakoval to, co již v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně bylo stanoveno. Ve shodě se soudem I. stupně odvolací soud konstatuje, že výpověď došla žalobkyni nejpozději 11.3.2019, lhůta dvou měsíců předpokládaná ust. § 2290 OZ tak uplynula dnem 11.5.2019. Pokud tedy žalobkyně podala soudu návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědí dne 16.5.2019 tak zcela jednoznačně tak učinila po uplynutí dvouměsíční lhůty a skutečně soud I. stupně postupoval zcela v souladu se zákonem, když jako opožděně podaný návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi žalobu žalobkyně zamítl. Nakonec otázka doručení 11.3.2019, na rozdíl od nepodložených tvrzení žalobkyně, je doložena řadou důkazů, a to jak dodejkami, tak také zprávou pošty. Žalobkyně dne 11.3.2019 měla možnost objektivně se seznámit s obsahem výpovědi, neboť tato se dostala do sféry její dispozice. To, že žalobkyně si vyzvedla zásilku později, nemůže mít žádné účinky na doručení výpovědi ani odsunout tyto účinky, přičemž soud I. stupně také poukázal správně na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Navíc odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně poukazuje na to, že žalobkyně neprokázala ke svým tvrzením žádné závažné okolnosti, které by ji bránily převzít předmětnou zásilku, která byla uložena dne 11.3.2019 u provozovatele poštovních služeb. Neoznačila také žádný důkaz. Její tvrzení zůstalo pouze v rámci jejího tvrzení. Závěry soudu tedy vycházejí zcela jednoznačně z provedeného dokazování a pokud byla žaloba žalobkyně pro opožděnost zamítnuta, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně i včetně náhrady nákladů řízení jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když žalobkyně poukazuje na to, že jí byla náhrada nákladů snížena moderací soudu pouze o 25 %, přičemž odvolací soud podotýká, že soud I. stupně tak učinil v rámci toho, že žalobkyně poukazovala na své osobní a majetkové poměry, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalovaní byli ve věci plně úspěšní, by bývali měli tito nárok na přiznání náhrady nákladů řízení v plné výši a v tomto směru soud I. stupně postupoval velmi citlivě, když snížil povinnost žalobkyně hradit náhradu nákladů žalovaným v plné výši a tyto náklady snížil o 25 %.

6. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 a § 142 odst.1 o. s. ř., přičemž odvolací soud přiznal úspěšným žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, když neshledal vůbec žádné důvody pro to, aby snížil přiznanou náhradu nákladů řízení žalovaným, právě s ohledem na chování žalobkyně, kdy v rámci odvolacího řízení vyplynulo, že tato přes opakované výzvy doposud neumožnila revizi spotřebičů ve svém bytě a rovněž nadále dluží nájemné a toto řádně nehradí. Pokud jde tedy o náklady odvolacího řízení, jde o 2 úkony právní služby dle vyhl.č. 177/1991 Sb., přičemž jde o vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u odvolacího jednání vzhledem k tomu, že právní zástupkyně zastupovala 3 osoby v daném řízení, kdy jeden úkon právní služby by činil 1 500 Kč, avšak s ohledem na zastupování 3 osob je snížen o 20 %, každý z těchto úkonů, jde tedy o částku 1200 Kč pro každého zastupovaného, celkem tedy úkon činí 3 600 Kč, za 2 úkony po 3 600 Kč, jde o částku 7 200 Kč + 2 x 300 Kč paušální náhrada, celkem jde o náklady odvolacího řízení ve výši 7 800 Kč a tuto částku byla žalobkyně uznána povinnou zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně.