19 CO 109/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců Mgr. Radky Nekudové Hajdové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: ; jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: ; 1) jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa ; 2) jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa o vyklizení bytu, o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13.1.2022, č.j. 72 C 44/2021-126,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 14 983 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 4 356 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13.1.2022, č.j. 72 C 44/2021-126, bylo rozhodnuto takto: I. Žalovaní jsou povinni vyklidit byt číslo o podlahové ploše 71 m2 ve 3. nadzemním podlaží budovy adresa stojící na pozemcích p. číslo v k. ú. část obce, obec Brno, na ulici ulice a číslo v obec a vyklizený jej předat žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20.457 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomto rozsudku podali žalovaní odvolání, v němž opětovně tvrdili, že jim nebyly doručeny ani výpověď z nájmu ze dne datum, ani výzva k vyklizení bytu ze datum, doručení se v řízení nepodařilo prokázat, soud měl provést důkaz doručenkami z magistrátu o převzatých zásilkách a jedinou výpověď, kterou dostali byla ta ze datum, jenž byla soudem shledána neplatnou. Nad výše uvedené poukazovali na momentální situaci na trhu s bydlením, velmi krátkou dobu pro nalezení náhradního bydlení a na to, že mají 2 děti, takže by jednání žalobce mělo být shledáno v rozporu s dobrými mravy. Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání sdělil, že odvolání je účelové a neodpovídající skutkovému stavu věci, doručení výpovědi z nájmu z datum či výzvy k vyklizení z ledna 2021, bylo doloženo poštovními dodejkami, výpovědi převzala 2) žalovaná a výzvy se dostaly do sféry dispozice žalovaných, což dále rozebíral, stejně jako nadbytečnost provádění žalovanými navrženého důkazu. Uvedl, že žalovaní měli dostatečný časový prostor k vyklizení bytu a zajištění jiného bydlení, žaloba na vyklizení jim byla doručena již v červenci 2021, ale oni mají snahu užívat byt bezplatně co nejdéle a žalobci tak způsobují další majetkovou újmu. Navrhl, aby napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně řízení vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. K jednání odvolacího soudu se řádně předvolaní žalovaní bez náležité omluvy nedostavili, 2) žalovaná se neomluvila vůbec, 1) žalovaný se omlouval až datum z důvodu zahraniční cesty a žádal o odročení jednání datum s tím, že kvůli finanční situaci také žádal o přidělení advokáta, ovšem tuto omluvu shledal odvolací soud zcela nedůvodnou, protože nespecifikované a nedoložené sdělení o zahraniční cestě není důvodem pro odročení jednání, k němuž byl 1) žalovaný řádně předvolán již datum. Že jednání nebude odročeno také odvolací soud okamžitě 1) žalovanému sdělil a spolu s tímto sdělením mu zaslal i usnesení ze dne 16. 1. 2023, č.j. 19 Co 109/2022-166, o tom, že se mu zástupce neustanovuje, protože to neodůvodňuje jeho finanční situace, ani to není třeba k ochraně jeho zájmů. Je přitom na každém účastníku, aby si ověřil, zda jeho žádosti o odročení bylo vyhověno, což 1) žalovaný, zjevně účelově, neučinil (zásilka soudu mu byla dodána do datové schránky, kterou si ale do dne jednání neotevřel, a ani jinak si neověřil, jak to s jeho žádostí dopadlo), což mu musí jít k tíži a odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaných.

5. Vůči obsahu provedených důkazů odvolací soud výhrady nemá, až na jednu podstatnou věc, a sice to, že dle bodu 15. nájemní smlouvy účastníků z datum (č.l. 3 až 5 spisu), jenž byla sjednána na dobu určitou od datum do datum, si účastníci sjednali, že v případě pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dni, kdy měl nájem bytu skončit a toto užívání trvá více jak 3 měsíce po skončení nájmu, nevzniká nájemci nový nájem bytu a nájemce je povinen bez ohledu na další užívání bytu po skončení nájmu bezodkladně tento byt vyklidit (soud I. stupně přepsal do bodu 7. odůvodnění rozsudku obsah skoro celé nájemní smlouvy a zastavil se větu předtím, co bylo pro věc po datu datum skoro to nejdůležitější). Další návrhy na dokazování účastníci nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení s výjimkou návrhu 1) žalovaného na zjištění, jak přebírá zásilky z Magistrátu města Brna, což je pro tuto věc naprosto k ničemu, jak správně dovodil soud I. stupně.

6. K právním závěrům lze uvést následující – pokud by žalovaní k datu obdržení výpovědi datum (a poté do konce listopadu 2020) skutečně byli nájemci předmětného bytu, pak je rozsudek soudu I. stupně ve věci samé v pořádku a věcně správný a lze se s ním ztotožnit, když žalovaní žalobu dle § 2290 OZ nepodali, nájem by jim tudíž zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní doby a byli by od datum v bytě bez právního důvodu. Pro tuto situaci lze odkázat na body 15. až 17. odůvodnění rozsudku, když doručení výpovědi do sféry dispozice žalovaných bylo jednoznačné a z ničeho neplyne, že by v zásilkách mělo být něco jiného než výpovědi, které mají všechny zákonné náležitosti. Z obsahu bodu 15. nájemní smlouvy ale plyne, že § 2285 OZ se neuplatní, protože účastníci automatické prodlužování nájmu dohodou vyloučili. Podle § 2285 OZ, pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. V tomto případě si strany v nájemní smlouvě ujednaly něco jiného, a sice to, že se nájem automaticky prodlužovat nebude, nic dalšího k tomu není ani v dodatku číslo kterým se účastníci dohodli, že byt bude obývat i 1) žalovaná a z celého obsahu spisu a provedeného dokazování nelze dovodit, že by po datu datum mělo dojít k prodloužení nájmu žalovaných či uzavření nové nájemní smlouvy. Nájem tak podle spisu žalovaným skončil již k datum. K tomu lze doplnit, že i kdyby se nájem nějak náhodou od datum prodloužil (ze spisu to ale neplyne), tak by prodloužení v souladu s § 2285 OZ mohlo být maximálně na 2 roky, tj. do datum, a žalovaní přitom již v lednu 2021 dostali výzvu k vyklizení, a poté i žalobu v této věci na vyklizení (14. a datum – viz č.l. 49 spisu), takže by už nemohlo dojít k dalšímu prodloužení od datum. Všechny možnosti ovšem vedou k závěru, že jak už v době rozhodování soudu I. stupně, tak i nyní v době rozhodování odvolacího soudu, jsou žalovaní v bytě bez právního důvodu, nevyklidili jej ani přes výzvy (dle bodu 15. nájemní smlouvy bylo součástí vyklizení i předání klíčů a sepis předávacího protokolu) a žalobce se proto důvodně a v souladu s §§ 1040 až 1042 OZ domáhá jejich vyklizení. Žádné dobré mravy, které by žalovaným svědčily, nejsou dány, když předmětný byt měli žalovaní již dávno vyklidit (sami si také uvádějí jiné bydliště, a to v obec), za byt podle všeho dlouhodobě neplatí (oni sami ani netvrdili, že by platili řádně), ke svým poměrům nic pořádně nedoložili, a pokud počátkem roku 2022 chtěli na vyklizení dostat 6 měsíců, tato doba již dávno uplynula. S ohledem na vše uvedené byl dle § 219 rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. ve věci samé jako věcně správný potvrzen.

7. Ve výroku II. o nákladech řízení byl rozsudek soudu I. stupně dle § 224 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. změněn, když náklady řízení nebyly přiznány žalobci ve správné výši. Náklady žalobce sestávají ze soudního poplatku a nákladů právního zastoupení za úkony uvedené v napadeném rozsudku, ovšem odměna za ně vychází z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu a činí tak 1 500 Kč za úkon, 4 úkony po 1 500 Kč, 1 úkon v poloviční výši 750 Kč a 5 režijních paušálů po 300 Kč, vycházejí na 8 250 Kč, z čehož 21 % DPH činí 1 733 Kč, v součtu těchto částek a soudního poplatku 5 000 Kč činí celková odměna 14 983 Kč a takto byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II změněn.

8. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů, které mu vznikly na právním zastoupení za 2 úkony (vyjádření a účast u jednání odvolacího soudu) po 1 500 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu a náhradu 21 % DPH z částky 3 600 Kč, tj. částku 756 Kč, takže celkově žalobci v odvolacím řízení vzniklé náklady činí 4 356 Kč. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).