72 C 44/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce, žalovaného a žalované zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného žalované: ; 2. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalovaného a žalované o vyklizení bytu

I. Žalovaní jsou povinni vyklidit byt [číslo] o podlahové ploše 71 m2 ve 3. nadzemním podlaží budovy [adresa] stojící na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Brno, na ulici [ulice a číslo] v [obec] a vyklizený jej předat žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20.457 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost vyklidit byt [číslo] o podlahové ploše 71 m2, nacházející se ve 3. nadzemním podlaží budovy [adresa], stojící na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Brno, na adrese [adresa žalobce, žalovaného a žalované]. Předmětný byt byl užíván žalovanými na základě smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným 1) jako nájemcem dne 15. 9. 2016, přičemž smlouva o nájmu bytu byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 10. 2016 do 1. 10. 2019, přičemž dodatkem [číslo] k předmětné smlouvě o nájmu bytu se žalobce s žalovaným 1) dohodli, že předmětný byt bude obývat s žalovaným 1) rovněž jeho manželka, žalovaná 2). Dne 26. 8. 2020 byla oběma žalovaným prostřednictvím provozovatele poštovních služeb doručena výpověď z nájmu bytu ze dne 25. 8. 2020, která byla ze strany žalobce jako pronajímatele podána z důvodu hrubého porušování povinností, které žalovaným vyplývaly z platné nájemní smlouvy. Žalobce hrubé porušení nájemní smlouvy spatřoval zejména v dlouhodobém nehrazení smluveného nájemného a služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu ze strany žalovaných, a to více než ve třech po sobě následujících měsících, tj. po celý kalendářní rok 2020, a to i přes opakovaná upozornění a výzvy vůči žalovaným ze strany žalobce. Ke dni podání výpovědi činil společný dluh žalovaných vůči žalobci částku ve výši přibližně 250.000 Kč. Tříměsíční výpovědní doba počala běžet s ohledem na den doručení výpovědi oběma žalovaným dne 1. 9. 2020, přičemž uplynula ke dni 1. 12. 2020, takže nájemní vztah mezi účastníky řízení byl ke dni 1. 12. 2020 skončen. Vzhledem k tomu, že žalovaní nesplnili svou zákonnou povinnost vyplývající jim z ustanovení § 2292, resp. § 2293 občanského zákoníku, když po uplynutí tříměsíční výpovědní doby, resp. po skončení nájmu, předmětný byt nevyklidili a neodevzdali žalobci jako pronajímateli ve stavu, v jakém jej převzali, byla žalovaným zaslána ze strany žalobce dne 12. 1. 2021 předžalobní výzva, v rámci které žalobce žalovaným poskytl dodatečnou více než měsíční lhůtu k vyklizení a odevzdání předmětného bytu. Předžalobní výzvy byly ze strany žalobce zaslány na doručovací adresu žalovaných v podobě adresy [adresa žalobce, žalovaného a žalované], tedy na adresu předmětného bytu, který oba žalovaní přes skončený nájemní vztah užívají. Výzvy se prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nepodařilo žalovaným doručit do vlastních rukou, tudíž byly dne ke dni 14. 1. 2021 k vyzvednutí uloženy na pobočce České pošty. Žalovaní si však výzvy nepřevzali ani během desetidenní lhůty, po kterou byly uloženy na pobočce České pošty, tudíž byly žalobci prostřednictvím provozovatele poštovních služeb vráceny zpět jako nevyzvednuté.

2. Žalobce v návaznosti na podání žalovaných upřesnil, že pokud se jedná o zaslané výpovědi z nájmu, oběma žalovaným byly zaslány na předmětnou adresu [adresa žalobce, žalovaného a žalované], nicméně žalovaní si již písemnosti do vlastních rukou nepřevzali, současně nebyla ze strany žádného z žalovaných vyzvednuta na příslušné pobočce České pošty písemná zásilka s datem 14. 1. 2021, ovšem výzvy k vyklizení bytu se zcela prokazatelně dostaly do sféry dispozice obou žalovaných, kdy tito měli objektivní možnost se s jejich obsahem seznámit. Žalobce dále doplnil, že usiluje o ukončení nájemního vztahu s žalovanými již od května roku 2020, kdy podal první, soudem shledanou neplatnou výpověď. Co se týče námitek žalovaných, že jim výpověď od žalobce nepřišla ani například e-mailem, žalobce k tomu uvádí, že výpověď z nájmu bytu je standardně odesílána prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb v zásilce do vlastních rukou, aby byl skutečně prokázán den jejího převzetí a tedy seznámení se s obsahem výpovědi. Žalobce neměl žádnou zákonnou povinnost žalované kontaktovat jiným způsobem, když navíc byl dle poštovních dodejek seznámen s tím, že výpověď zaslanou do vlastních rukou za oba žalované převzala žalovaná 2) dne 26. 8. 2020. I přesto, že oba žalovaní převzali výpověď z nájmu bytu dne 26. 8. 2020, nadále se tak neoprávněně zdržovali v bytě ve vlastnictví žalobce.

3. Žalovaný 1) si vyjádřil ve věci samé zejména v tom smyslu, že pokud žalobce uvádí, že žalovaným zaslal výpověď z nájmu dne 25. 8. 2020, která jim byla doručena dne 26. 8. 2020, oni mají za to, že jedinou výpověď kterou jim žalobce doručil, byla výpověď ze dne 4. 5. 2020, která však byla rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 116 C 128/2020-32 ze dne 9. 2. 2021 shledána neplatnou, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 3. 2021. Žalovaný dále uvedl, že od této doby žalobce žalovaným žádnou jinou výpověď nedoručil, přestože jim do schránky chodí pošta řádně. Totéž se dle žalovaného 1) vztahuje i na výzvy k vyklizení, kdy ani jedna z těchto výzev se nedostala do dispozice žalovaných. Žalovaní tak doposud neměli za to, že mají usilovat o vyklizení bytu, nebo že nájem bytu skončil. Jde-li o předžalobní výzvy, ani ty se žalovaným nedostaly do dispozice, nejsou si vědomi toho, že by nepřebírali poštu. Žalovaný 1) dále uvedl, že pokud žalobce tolik tlačil na vyklizení bytu, mohl napsat e-mail, či zprávu, zejména v situaci, kdy žalovaní jsou oba na e-mailu kontaktní a v minulosti aktivně takto komunikovali. Celé situaci se dalo předejít a nemuselo být nutné, aby se o konci nájmu a požadovaném vyklizení dozvěděli žalovaní až prostřednictvím soudu. Žalovaní mají proto za to, že nájemní vztah dále trvá, neboť výpověď jim doručena nebyla. Jestliže přebírali zásilku dne 26. 8. 2020, to si již nevybavují.

4. Žalovaná 2) se vyjádřila v rámci podání předloženého ze strany žalovaného 1), který přítomnost žalované 2) u jednání soudu konaného dne 13. 1. 2022 omluvil. Z vyjádření žalované 2) se podává, že zmiňovanou výpověď ze srpna roku 2020 nikdy neviděla, ví jen, že byla na poště pro dopis z 26. 8. 2020, který hovořil o konci nájemného a nutnosti se vystěhovat z důvodu výpovědi z května roku 2020, nicméně jak jí manžel říkal, tato výpověď byla shledána soudem neplatnou počátkem roku 2021, tudíž nutnost se vystěhovat zanikla. Od té doby řádně poštovní schránku vybírají a žádnou předžalobní výzvu neobdrželi. Žalovaná 2) dále uvedla, že nicméně z žaloby vyplývá, že žalobce je již v bytě nechce, takže si již něco hledají. Dále žalovaná 2) požádala, aby případně dostali alespoň šestiměsíční dobu pro vystěhování, neboť mají dvě malé děti a není snadné něco najít.

5. Vzhledem k omluvené účasti žalované 2) u jednání soudu, která přitom v případě jednání, které se konalo dne 13. 1. 2022, souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti s tím, že své případně učiněné stanovisko bude soudu adresovat v písemné podobě, aniž by přitom žádala o odročení jednání, soud tak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v její nepřítomnosti.

6. Po provedeném dokazování soud k následujícím skutkovým závěrům.

7. Mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným 1) jako nájemcem byla dne 15. 9. 2016 uzavřena nájemní smlouva, na základě které pronajímatel jako vlastník bytové jednotky [číslo] o podlahové ploše 71 m2, nacházející se ve 3. nadzemním podlaží budovy [adresa], stojící na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Brno, nacházející se na adrese [adresa žalobce, žalovaného a žalované], předal nájemci do nájmu předmětný byt včetně veškerého zařízení uvedeného v příloze č. 1 tvořící nedílnou součást této smlouvy, přičemž žalovaný jako nájemce se zavázal užívat tento byt v souladu se smlouvou a platit za toto užívání sjednané nájemné. Mezi účastníky smluvního vztahu byla v rámci bodu 5 předmětné smlouvy o nájmu bytu sjednána cena nájmu předmětného bytu ve výši 13.000 Kč měsíčně, která nezahrnovala úhradu elektrické energie, tepla, vodného, stočného a všech dalších služeb spojených s užíváním bytu. Cena nájmu byla přitom dle ujednání splatná předem vždy nejpozději do posledního dne měsíce předcházejícího na účet pronajímatele. Dle bodu 7 služby spojené s nájmem bytu, které zajistí pronajímatel, měly být hrazeny ve formě záloh ve výši 3.093 Kč měsíčně. Platby za služby byl nájemce povinen hradit pronajímateli ve výši odpovídající pronajímatelem za tyto služby skutečně vynaloženým nákladům, kdy pronajímatel se zavázal vyúčtovat shora specifikované služby ve smlouvě nejpozději vždy do 2 měsíců poté, co mu bylo předáno vyúčtování těchto služeb ze strany vlastníka či správce domu. Při vyúčtování služeb se pronajímatel zavázal odečíst od skutečných nákladů nájemcem zaplacené zálohy s tím, že v případě přeplatku nájemce na platbách za služby je povinností pronajímatele tento přeplatek nájemci vrátit nejpozději do 1 měsíce od doručení vyúčtování. V případě nedoplatku plateb za služby ze strany nájemce, je povinen nájemce takto vyúčtovaný nedoplatek zaplatit pronajímateli ve lhůtě pronajímatelem nájemci oznámené ve vyúčtování služeb. Nájem byl přitom sjednán na dobu určitou a to od 1. 10. 2016 do 1. 10. 2019. Dle bodu 14. a) měl pronajímatel právo vypovědět smlouvu v tříměsíční výpovědní lhůtě mimo jiné z důvodu, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající mu z této smlouvy, přičemž závažným důvodem pro vypovězení nájmu s tříměsíční výpovědní lhůtou bylo vedle jiného zejména placení ceny nájemného, záloh na služby a vyúčtování služeb po lhůtě splatnosti v delším období než jsou 3 měsíce, přičemž pronajímatel byl povinen uvést výpovědní důvody ve výpovědi nájmu. Dle bodu 14 b) měl pronajímatel právo vypovědět tuto smlouvu bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, v případě, že nájemce poruší svou povinnost vyplývající mu z této smlouvy zvlášť závažným způsobem, přičemž za porušení této smlouvy zvlášť závažným způsobem bylo mezi účastníky považováno zejména, nezaplatí-li nájemce nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců. Dle bodu 15 nájemní smlouvy měl nájemce povinnost předat pronajímateli předmět nájmu vyklizený nejpozději v den skončení nájmu, přičemž byt byl odevzdán, odevzdá-li prokazatelně nájemce bytu pronajímateli klíče od bytu a domu, a umožní pronajímateli nerušené, samostatné užívání bytu. O předání bytu měl být mezi nájemce a pronajímatelem podepsán předávací protokol, jehož obsahem bude popis stavu předávaného bytu. Přílohou č. 1 ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 15. 9. 2016 byla učiněna příloha v podobě soupisu majetku ve vlastnictví pronajímatele ze dne 15. 9. 2016, rovněž podepsaná oběma účastníky.

8. Na základě dodatku č. 1 ke smlouvě o nájmu bytu, která byla uzavřena mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným 1) jako nájemcem, bylo mezi smluvními stranami dohodnuto, že byt bude obývat s nájemcem jeho manželka, žalovaná 2), kdy pronajímatel s tímto výslovně souhlasil.

9. Dne 25. 8. 2020 byla žalovaným adresována výpověď z nájmu bytu, přičemž žalobce jako pronajímatel vypověděl nájem předmětného bytu s tím, že tento úkon činí vzhledem ke skutečnosti, že i přes opakovaná upozornění a výzvy z jeho strany byly ze strany žalovaných neustále hrubě porušovány povinnosti vyplývající z uzavřené nájemní smlouvy, a to zejména s ohledem na nehrazení smluveného nájemného a služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu v posledních více než třech měsících, resp. již po celý rok 2020. Z výpovědi z nájmu bytu se dále podává, že celkový dluh žalovaných vůči žalobci činí částku ve výši 250.000 Kč, přičemž tříměsíční výpovědní doba začne běžet od prvního dne v měsíci následujícím po měsíci, v němž byla výpověď obdržena, resp. od doby, kdy se výpověď dostala do sféry dispozice adresáta. Ve smyslu § 2286 odst. 1 občanského zákoníku byli oba žalovaní v rámci výpovědí z nájmu bytu, které jim byly jednotlivě adresovány, poučeni o možnosti podat proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem s tím, že lhůta pro podání návrhu na přezkum soudem jsou dva měsíce. Výpověď z nájmu bytu byla adresována žalovaným v souladu s ust. § 2288 občanského zákoníku. Žalobce předložil rovněž příslušné dodejky, z nichž se podává jako datum podání 25. 8. 2020, s datem 26. 8. 2020 jako datem dodání, a to spolu s podpisem žalované 2).

10. Dne 12. 1. 2021 byli žalovaní každý zvlášť vyzváni k vyklizení bytu, přičemž k příslušné výzvě žalobce předložil rovněž odpovídající podací lístky opatřené datem 12. 1. 2021. Dále žalobce předložil příslušné dodejky do vlastních rukou, z nichž se podává, že protože adresát nebyl zastižen, byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí dne 14. 1. 2021 a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl.

11. Žalovaný 1) za účelem prokázání skutečností týkajících se jeho procesní obrany předložil soudu e-mailovou komunikaci s datem 4. 6. 2020 a 9. 7. 2020, z níž se mimo jiné podává, že žalovaný 1) byl e-mailem ze dne 4. 6. 2020 ze strany žalobce požádán o vyklizení předmětného bytu a předání klíčů dne 11. 6. 2020, vzhledem k tomu, že od žalovaného 1) dva měsíce nedošly žádné peníze. Dále žalovaný 1) předložil za účelem prokázání skutečností týkajících se komunikace žalovaných v rámci e-mailové pošty předchozí e-mailovou komunikaci za období od 9. 6. 2020 do 9. 7. 2020 ohledně výpovědi z nájmu bytu, z níž však nebylo nad rámec již shora uvedeného zjištěno ničeho relevantního ve vztahu k projednávané věci. Jestliže žalovaný 1) dále označil k důkazu návrh na provedení dokazování v podobě„ doručenek z Magistrátu o převzatých zásilkách“, tento důkazní návrh byl ze strany soudu zamítnut, neboť okolnosti týkající se doručování písemností mezi žalovanými a jinými subjekty neshledal soud rozhodnými pro předmětný právní spor.

12. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanými vznikl nájemní vztah na základě ustanovení občanského zákoníku.

13. Vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje (§ 1042 občanského zákoníku).

14. Dle § 2288 písm. a) občanského zákoníku pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Dle § 2288 odst. 3 občanského zákoníku vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

15. Nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned (§ 2292 občanského zákoníku).

16. Z výše uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 15. 9. 2016 nájemní smlouva na dobu určitou, přičemž následně byl uzavřen mezi účastníky dodatek [číslo] ve vztahu k užívání bytu žalovanou 2). S ohledem na skutečnost, že došlo k hrubému porušení povinností nájemce, neboť došlo k porušování povinností plynoucích z uzavřené nájemní smlouvy nehrazením sjednaného nájemného a částek odpovídajících službám poskytovaným v souvislosti s užíváním bytu za dobu posledních tří měsíců, pronajímatel ve smyslu § 2288 odst. 1 občanského zákoníku vypověděl v tříměsíční výpovědní době nájem a požadoval, aby byl byt odevzdán.

17. Nájem tak v projednávaném případě s ohledem na okamžik doručení výpovědi žalovaným vzhledem k tříměsíční výpovědní době zanikl ke dni 1. 12. 2020, neboť žalovaným byla výpověď nájmu předmětného bytu doručena, jestliže žalovaní měli možnost seznámit se s obsahem uložené zásilky, která se tak dostala do sféry jejich dispozice. Jestliže žalovaní posléze v rámci své procesní obrany namítali, že neměli možnost se s výpovědí z nájmu bytu, resp. ani výzvou k jeho vyklizení seznámit, soud k tomu uvádí, že k dojití nevyzvednuté zásilky dochází v okamžiku, kdy se projev vůle dostane do dispoziční sféry adresáta, a to i v případě, že se adresát reálně neseznámí s obsahem, a i za situace, kdy v úložní době není zásilka vyzvednuta, nastává předpokládaná fikce doručení. Jelikož žalovaní ani na písemnou výzvu žalobce ze dne 12. 1. 2021 byt nevyklidili a nepředali, byl již byt užíván bez řádného právního důvodu. Ačkoliv byli žalovaní rovněž ze strany žalobce řádně poučeni o svém právu vznést námitky proti výpovědi a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem ve smyslu § 2286 ve spojení s ustanovením § 2290 občanského zákoníku, žaloba na určení neplatnosti výpovědi žalovaných ke zdejšímu soudu podána nebyla. Soud přitom uložil žalovaným povinnost k vyklizení v zákonné pariční lhůtě v délce 15 dnů, neboť důvody, pro které by měla být ze strany soudu tato lhůta prodloužena, byly ze strany žalovaných uváděných jen ve zcela obecné rovině, aniž by žalovaní čehokoliv konkretizovali a své důvody také řádně doložili.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 20.427,50 Kč. Náhrada nákladů řízení přitom sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč, kdy dále tyto náklady sestávají z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 9 odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (převzetí zastoupení, doplnění žaloby, účast na jednání dne 13. 1. 2022) ve výši 2.500 Kč za úkon, a dále podle § 11 odst. 2 písm. f) ve spoj. s ust. § 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (účast na jednání soudu dne 10. 12. 2021) ve výši 1.250 Kč za úkon, spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše spolu s náhradou daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 12.750 Kč ve výši 2.677,50 Kč.