19 CO 110/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců Mgr. Miroslavy Šebelové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce: ; Statutární město Brno, Městská část okres , IČO sídlem adresa proti žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení bytu, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25.3.2022, č.j. 62 C 80/2020-219,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost vyklidit byt [číslo] o velikosti 1+1, který se nachází ve 4. podlaží obytného domu na ulici [adresa], č. or. 24, v [obec] (předmětný byt) a vyklizený jej předat žalobci do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 800 Kč.

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná vyklidila předmětný byt s odkazem, že jej užívá bez právního důvodu, neboť [datum] zaslal žalované výzvu k odstranění protiprávního stavu ve lhůtě sedmi dnů, žalovaná na výzvu nereagovala a nezjednala nápravu, žalobce přípisem ze dne [datum] nájemní smlouvu vypověděl a nájemní vztah skončil uplynutím tříměsíční výpovědní doby. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalovaná užívala předmětný byt, jehož vlastníkem je žalobce, na základě nájemní smlouvy z [datum], žalobce nájem žalované vypověděl s tím, že nájem skončí uplynutím tříměsíční výpovědní doby, výpověď byla žalované doručena [datum], ve výpovědi byla poučena o možnosti vznést proti výpovědi námitky a podat u soudu návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi, jakož i o lhůtě k podání takového návrhu. Žalovaná podala u Městského soudu v Brně námitky k výpovědi z předmětného bytu, když k návrhu přiložila předmětnou výpověď, žaloba však byla odmítnuta usnesením z [datum], které nabylo právní moci [datum]. Po právní stránce soud I. stupně uzavřel, že v předmětném řízení o vyklizení bytu se již nemůže zabývat otázkou oprávněnosti výpovědi, a to ani jako otázkou předběžnou, tomu brání ustanovení § 2290 o. z. Nemohl se tak zabývat otázkou toho, zda se žalovaná skutečně dopustila jednání, které jí bylo vytýkáno ve výpovědi, z tohoto důvodu pro nadbytečnost neprováděl žalovanou navrhované důkazy výpověďmi svědků, neboť tyto měly sloužit k prokázání konfliktní situace v domě. Nad rámec uvedeného soud I. stupně konstatoval, že výpovědní důvod ve smyslu § 2281 odst. 1 písm. a) o. z. byl nepochybně naplněn, když žalovaná nájemné za měsíce říjen a listopad 2019 skutečně ke dni podání výpovědi neuhradila a byla v prodlení s placením nájemného a úhrad spojených s užíváním bytu opakovaně. Soud I. stupně se zabýval platností výpovědi, dále namítanou zdánlivostí výpovědi pro neurčitost a nesrozumitelnost, rovněž námitkou nedostatku podpisu oprávněnou osobou a dále námitkou neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy. Tyto námitky vyhodnotil jako nedůvodné a žalobě proto vyhověl.

3. Proti uvedenému rozsudku podala žalovaná obsáhlé odvolání, které následně čtyřikrát doplňovala. V odvolání poukázala na nedostatek podmínek řízení, kdy podle odvolatelky žaloba nebyla podepsána žalobcem, tedy starostou Městské části [okres], nýbrž paní [příjmení] [jméno] [příjmení] na základě pověření primátorky města Brna, byt však byl dle všeho svěřen do užívání a nakládání městské části, která je z nájemní smlouvy zavázána a nemůže ji bez dalšího zastoupit magistrát. V odvolání odvolatelka dále uvádí, že dodatečně zjistila okolnosti pro vyloučení soudkyně soudu I. stupně z rozhodování, jelikož soudkyně užívá v nájmu sportovní halu ZŠ a MŠ [obec], [ulice], společně s ostatními hráči volejbalu, kterou má v pronájmu od žalobce, žalovaná dovozuje, že se jedná o důvod podjatosti soudkyně z možné obavy o ztrátu možnosti pronájmu prostor. Žalovaná dále soudu I. stupně vytýká, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a k jí označeným důkazům, ty následně absentují v napadeném rozsudku a ten je z toho důvodu nepřezkoumatelný. Žalovaná dále tvrdí, že soud I. stupně se nezabýval tím, zda existuje vztah mezi jednáním žalobce a sousedů žalované - rodinou [příjmení], kdy podle žalované existovalo koordinované jednání rodiny [příjmení] a žalobce, mající účel v porušení práv žalované k nájmu bytu, skončení nájmu a přenechání nájmu bytu rodině [příjmení]. Soud I. stupně dále odmítl provést důkazy navržené žalovanou potřebné k prokázání rozhodných skutečností v otázce neplatnosti výpovědi pro rozpor s dobrými mravy, dále k neúčinnosti a zdánlivosti výpovědi, dále nepřihlédl ke špatným majetkovým a sociálním poměrům žalované, k nedostatku jejích příjmů. Žalovaná dále namítala, stejně jako v řízení před soudem I. stupně, že výpověď je neplatná, neboť nebyla podepsána samotným starostou, nýbrž místostarostou, který však zastupuje starostu v době jeho nepřítomnosti nebo v době, kdy starosta nevykonává funkci, kdy tato situace nenastala. Žalovaná v odvolání navrhla odvolacímu soudu doplněních dokazování, z velké části důkazy, které již byly navrhovány před prvostupňovým soudem. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně. V následných čtyřech doplněních odvolání předložila odvolacímu soudu k doplnění dokazování větší množství listin, zejména vyrozumění přestupkové komise o odložení projednání přestupků, kterých se měli dopustit sousedi [příjmení], kdy toto jednání žalovaná považuje jako ryze ve prospěch sousedů a dokládá jimi společné jednání žalobce a rodiny [příjmení] za účelem ukončení jejího nájmu, což je v rozporu s dobrými mravy.

4. Žalobce se k odvolání žalované písemně vyjádřil v tom smyslu, že dle jeho názoru soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav a z věci vyvodil správné právní závěry, a proto navrhl potvrzení napadeného rozsudku. K odvolacím důvodům shrnul, že tato jsou identická s tvrzeními žalované před soudem I. stupně, s těmi se již soud I. stupně v odůvodnění rozsudku dostatečným způsobem vypořádal.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právní posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání, u kterého doplnil listinné dokazování, a dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro potvrzení napadeného rozsudku.

6. Předně je třeba posoudit tvrzení žalované uvedené v odvolání o tom, že dodatečně zjistila okolnosti pro vyloučení soudkyně soudu I. stupně z projednání věci. Toto tvrzení považuje odvolací soud za účelové, žalovaná neuvádí žádné relevantní skutečnosti, ze kterých by měl plynout jakýkoli vztah soudkyně Městského soudu v Brně Mgr. [jméno] [příjmení] k projednávané věci či účastníkům řízení, který by měl odůvodňovat její podjatost v předmětném sporu. Tvrzené užívání sportovní haly ZŠ a MŠ [obec], [ulice] soudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou společně s ostatními hráči volejbalu nebylo jakkoli žalovanou doloženo, a i pokud by tomu tak bylo, tato skutečnost by neprokazovala vztah soudkyně k žalobci či předmětnému sporu, který by měl vyvolat pochybnosti o nepodjatosti soudkyně v předmětném sporu. Není pochyb o tom, že Mgr. [jméno] [příjmení] není v předmětném sporu podjatá a není tak namístě ji vyloučit z projednávání věci.

7. Ve věci není dán ani nedostatek podmínky řízení tvrzený žalovanou v tom smyslu, že žaloba nebyla řádně žalobcem podepsána. V řízení bylo řádně prokázáno, a mezi účastníky to ani není sporné, že předmětný byt je ve vlastnictví žalobce a správu bytového fondu, který se nachází na území městské části [okres], vykonává Městská část [okres]. Dle čl. 99 Ústavy České republiky jsou základními územně samosprávnými celky obce, v daném případě tedy Statutární město Brno, Ústava zakládá právní subjektivitu územních samosprávných celků a počítá s tím, že tyto mají vlastní majetek. Městské části svůj vlastní majetek nemají, pouze nakládají s majetkem statutárního města, který jim statutární město svěří ve smyslu § 130 písm. h) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Podle § 18 odst. 2 písm. c) o. z. jsou jednotky územní samosprávy (tedy i statutární město Brno) právnickými osobami. Podle § 20 odst. 2 obecního zřízení jsou městské části organizační jednotkou statutárního města, podle § 134 odst. 1 citovaného zákona jednají za statutární město v záležitostech jim svěřených zákonem a v mezích zákona statutem. Statutární město Brno jako vlastník předmětného bytu tak má nepochybně aktivní věcnou legitimaci k podání předmětné žaloby na vyklizení bytu, a pokud byla žaloba podána osobou pověřenou primátorkou města Brna, tedy osobou oprávněnou jednat jménem Statutárního města Brna, která pověřila zaměstnankyni Statutárního města Brna zařazenou do Úřadu městské části [okres], nepochybně tak byla žaloba podána řádně, v souladu s ustanovením § 21 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.

8. Pokud jde o skutkovou stránkou věci, soud I. stupně správně a přesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané a které nikoli a o které důkazy opřel svá skutková zjištění. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na podrobná a přesvědčivá zjištění skutkového stavu a skutkový závěr, který soud považuje za zcela logicky zdůvodněný a přesvědčivý, v odůvodnění napadeného rozsudku (odst. 7 až 23). Podstatné závěry skutkového stavu jsou následující: -) Žalobce je vlastníkem předmětného bytu, který přenechal do užívání žalované nájemní smlouvou ze [datum] na dobu neurčitou s účinností od [datum]. -) Přípisem z [datum] vyzval žalobce žalovanou, aby do sedmi dnů od doručení výzvy zajistila dodržování zásad řádného užívání bytu a zdržela se jednání hrubě porušujícího povinností nájemce, spočívajícího v křiku, obtěžování a urážení ostatních nájemníků v domě, přípis jí byl doručen [datum]. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná uhradila nájemné a zálohy za služby za měsíce listopad a říjen 2019 po splatnosti, a to dne [datum], tedy po obdržení výpovědi, dále žalovaná opakovaně hradila nájemné a zálohy na služby po termínu splatnosti, například nájemné za květen 2019, červenec 2019, srpen 2019. Nájem bytu žalobce vypověděl přípisem z [datum], výpověď byla doručena žalované [datum]. Ve výpovědi je obsažena informace o skončení nájmu uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, poučení o právu vznést námitky a napadnout oprávněnost výpovědi u soudu, je v ní řádně specifikován výpovědní důvod, a to hrubé porušování povinností nájemcem, kdy nebyla zjednána náprava po výzvě pronajímatele z [datum], dále ten, že žalovaná nezaplatila nájemné ani zálohy na služby poskytované s užíváním bytu, za měsíc říjen a listopad 2019. -) Zabezpečování úkolů v oblasti bytového hospodářství bylo zastupitelstvem Městské části města Brna, [okres], svěřeno místostarostovi [jméno] [jméno], který podle podpisového řádu mj. podepisuje smlouvy a s nimi související dokumenty a písemnosti, u nichž podpisem dochází ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností nebo jejich potvrzení pro městskou část, spadající do oblasti svěřené jim zastupitelstvem, nespadá-li podepsání těchto dokumentů výlučně do pravomoci starosty. -) [příjmení] [jméno] [jméno] byl oprávněn podepsat předmětnou výpověď (k tomu podrobněji odst. 12, 13 odůvodnění napadeného rozsudku), výpověď byla řádně schválena radou městské části, k tomu podrobněji odst. 11 odůvodnění napadeného rozsudku. -) V řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 32 C 19/2020 napadla žalobkyně předmětnou výpověď žalobou označenou„ Námitky k výpovědi z uvedeného bytu [ulice a číslo]“, žaloba byla odmítnuta usnesením ze 6. 6. 2020, č. j. 32 C 19/2020-29, které nabylo právní moci dne [datum]. -) Nájemní poměr skončil uplynutím výpovědní doby dnem [datum].

9. Soud I. stupně v napadeném rozsudku přesvědčivě vysvětlil, jaké skutečnosti vzal za prokázané z toho kterého důkazního prostředku, následně provedené důkazy zhodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti a učinil závěr o skutkovém stavu, zároveň v rozsudku vysvětlil, proč další dokazování, zejména výslechy svědků, neprovedl (podrobněji viz odst. 18 odůvodnění napadeného rozsudku). S ohledem na množství důkazů navržených žalovanou v řízení před soudem I. stupně, zejména v jednotlivých podáních žalované, nelze soudu I. stupně vytýkat, že konkrétně nevyjmenoval všechny důkazy, které k návrhu žalované v řízení neprovedl, když jeho postup při dokazování je zcela zřejmý, odůvodněný, stejně tak jako zjištěný skutkový stav, který byl zjištěn zcela dostatečným způsobem pro posouzení předmětného sporu. Další dokazování navrhované žalobkyní zejména v jejích vyjádřeních na č.l. 120, 129, 167, 181, které soud I. stupně neprovedl, považuje odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně za nadbytečné, jejich provedení by nemohlo zvrátit zjištěný skutkový stav podstatný pro rozhodnutí věci. Pokud jde o důkaz výslechem svědků navržených žalovanou, jejichž neprovedení žalovaná soudu I. stupně v odvolání výslovně vytýká, v tomto ohledu se odvolací soud ztotožňuje s názorem soudu I. stupně v tom smyslu, že vyslýchat uvedené svědky by nebylo hospodárné, když byli navrženi k výslechu zejména pro prokázání konfliktních vztahů mezi žalovanou a jejími sousedy, rodinou [příjmení], což v daném sporu nemá patřičnou relevanci, navíc tyto konfliktní vztahy nebyly v řízení sporné. Žalovaná v odvolání sice tvrdí, že svědci byli navrženi k prokázání společného účelového jednání Marcinčinů a žalobce za účelem nezákonně a v rozporu s dobrými mravy ukončit nájem žalované, to však neodpovídá obsahu spisu – viz písemná podání a vyjádření u jednání ze strany žalované na č.l. 120, 122 verte, 130 verte, 177 verte, 183 verte. Ostatně ani z jiných důkazů, které v řízení byly provedeny, z obsahu spisu ani z žádných jiných okolností takové koordinované jednání žalobce s rodinou [příjmení] ve vztahu k žalované nevyplývá. Žalobce se v řízení opakovaně vyjádřil (č.l. 113, 279) že se jedná o účelové tvrzení, že nikdo z rodiny [příjmení] si o byt nepožádal, předmětný byt, pokud dojde k jeho vyklizení žalovanou, bude obsazen novým nájemníkem na základě rozhodnutí kolektivního orgánu žalobce podle Pravidel pronájmu bytů v domech majetku statutárního města Brna.

10. Pokud jde o listiny, které k důkazu byly provedeny při jednání odvolacího soudu na základě návrhu žalované, pak k důkazu byly provedeny pouze listiny, které bylo možné k důkazu provést ve smyslu § 205a písm. f) o.s.ř., tedy listiny, které vznikly až po vyhlášení napadeného rozsudku, ostatní dokazování by bylo v rozporu s citovaným ustanovením. Uvedené listiny se týkaly vyrozumění žalované žalobcem o odložení přestupků, které měly být spáchány některým ze členů rodiny [příjmení], dále jednotlivé stížnosti žalované na tyto sousedy v období po vyhlášení napadeného rozsudku, vyřízení stížnosti žalované na poškození schránek v domě, žádosti žalobce Městskému soudu v Brně na zaslání rozsudku v řízení o ochranu osobnosti, které bylo vedeno mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] a vyřízení této žádosti v tom smyslu, že rozsudek ve věci nebyl vydán, neboť účastníci vyřešili spor smírně po mediaci, žaloba byla vzata zpět a řízení zastaveno. Z žádné z uvedených listin provedených k důkazu nebylo prokázáno žalovanou tvrzené koordinované jednání žalobce se sousedy žalované, s rodinou [příjmení], za účelem ukončení nájmu žalobkyně a za účelem pronájmu předmětného bytu rodině [příjmení]. Ze skutečnosti, že žalovaná opakovaně podává stížnosti na své sousedy, že tyto jsou předmětem přestupkových řízení, z nichž některá jsou ukončena odložením, není možné tento závěr učinit, z těchto listin pouze vyplývají, jak již konstatoval soud I. stupně, zcela vyhrocené a konfliktní vztahy mezi žalovanou a jejími sousedy, mezi kterými dochází opakovaně ke střetům a hádkám, které následně řeší správní i policejní orgány.

11. Soud I. stupně po právní stránce správně posoudil žalobu na vyklizení předmětného bytu podle § 1040 odst. 1 o. z. jako žalobu na ochranu vlastnického práva za situace, kdy bylo prokázáno, že žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu, správně rovněž konstatoval, s odkazem na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017), že v daném řízení již soud není oprávněn se zabývat otázkou oprávněnosti výpovědi, čemuž brání ustanovení § 2290 o. z., neboť pouze v řízení podle citovaného ustanovení může být posuzována naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu. Pokud jde o tvrzené důvody neplatnosti předmětné výpovědi, jak je žalovaná namítala v odvolání, pak se shodovaly s námitkami, které již byly uplatněny v řízení před soudem I. stupně a soud I. stupně se s nimi dostatečným způsobem vypořádal v napadeném rozsudku, kdy odvolací soud na jeho přiléhavé odůvodnění pro stručnost odkazuje (viz odst. 32 až 43 odůvodnění napadeného rozsudku). Předmětná výpověď byla zcela srozumitelná a obsahovala všechny zákonné náležitosti, jak podrobně rozebral v odůvodnění rozsudku soud I. stupně.

12. Odvolací soud dále doplňuje, že nejsou důvodné ani další námitky uvedené žalovanou v odvolání, jako námitka, že soud I. stupně neprovedl řádně důkazy, z nichž v rozsudku vyšel při jednání (bod 11. odvolání z [datum]), kdy toto tvrzení je v rozporu s obsahem spisu, soud I. stupně při každém jednání, které se v řízení konalo, podrobně a přehledně konstatoval, které důkazy v řízení provedl, včetně namítaného usnesení ze zasedání schůze rady 8/3 a přehledu plateb žalobce. Není důvodná ani odvolací námitka v tom smyslu, že soud I. stupně řádně nepoučil žalovanou o jejích procesních právech. Řádné poučení o procesních právech žalované při prvním jednání vyplývá z protokolu o tomto jednání ze dne [datum] (č.l. 176), z tohoto protokolu rovněž vyplývá řádné poučení žalované i žalobce o koncentraci řízení ve smyslu § 118b, stejně tak jako poučení ve smyslu § 119a o. s. ř. při závěrečném jednání (č.l. 201 verte). Žádné podstatné poučení, které v průběhu řízení bylo nezbytné, soud I. stupně neopomenul.

13. Nelze než uzavřít, že předmětná výpověď není neplatná, není zdánlivá, není nicotná, naopak je srozumitelná, obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a není v rozporu s dobrými mravy. Nájemní poměr tedy skončil uplynutím doby ke dni [datum], když výpověď byla žalované řádně doručena dnem [datum]. Pokud žalovaná předmětný byt dosud užívá, činí tak bez jakéhokoliv právního důvodu a žalobce se oprávněně dožaduje vyklizení a domáhá se ochrany svého vlastnického práva. Pokud žalovaná opakovaně v řízení, včetně odvolání, poukazuje na své nepříznivé majetkové a výdělkové poměry, pak nelze než konstatovat, že dle posouzení jejího zdravotního stavu Městskou správou sociálního zabezpečení, které bylo v řízení provedeno k důkazu (č.l. 66), byla žalované sice přiznána invalidita I. stupně, zároveň však bylo konstatováno, že je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, pouze s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti. Neodpovídá tak skutečnosti tvrzení žalované, že z důvodu své invalidity není v jejích silách si najít práci, naopak z posouzení jejího zdravotního stavu vyplývá její schopnost výdělečnou činnost vykonávat, i když s omezením. V tomto smyslu se i zde odvolací soud ztotožňuje se závěry soudu I. stupně, popsanými v napadeném rozhodnutí (viz odst. 42 až 44 odůvodnění).

14. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil ve smyslu § 219 o.s.ř. Správný byl i výrok soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení, když žalobce byl v řízení plně procesně úspěšný a byla mu tak přiznána plná náhrada nákladů řízení, které soud I. stupně zcela správně vyčíslil. I pokud jde o nákladový výrok, žalovaná v odvolání vytýkala soudu I. stupně pochybení a poukazovala na skutečnost, že žalobci neměla být přiznána náhrada nákladů řízení za zastoupení advokátem s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu, neboť žalobce je statutárním městem se svým právním oddělení. Zde je však třeba konstatovat, že žalobce ani náklady vynaložené na právní zastoupení nepožadoval, a soudem žalobci ani taková náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Žalobci byla přiznána náhrada pouze za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a dále paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. za 6 úkonů ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., po 300 Kč dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, kdy paušální náhrada ve výši 100 Kč, kterou považuje za správnou žalovaná, je přiznávána dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, týmž účastníkem, ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, takovým sporem předmětná žaloba nepochybně není.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž odvolací soud přiznal úspěšnému žalobci náklady řízení ve výši 600 Kč, které představují paušální náhradu po 300 Kč ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. (když náhradu nákladů za právní zastoupení žalobce nepožadoval), ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 úkony (vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem).