19 CO 132/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců Mgr. Radky Nekudové Hajdové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobců: a) jméno příjmení, datum narození bytem adresa b) jméno příjmení, datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecnou zmocněnkyní příjmení jméno příjmení bytem adresa o vyklizení nemovitosti, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. března 2022, č.j. 4 C 254/2021-178,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 26 502,35 Kč, k rukám právního zástupce žalobců, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, náklady odvolacího řízení ve výši 6 534 Kč, k rukám právního zástupce žalobců, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit bytovou jednotku číslo zapsanou na list vlastnictví pro k. ú. obec u obec, vymezenou v budově adresa bytový dům, postavené na pozemku parcelní číslo, zapsané na list vlastnictví pro k. ú. obec u obec, včetně součásti bytové jednotky, kterou je podíl na společných částech domu a pozemku o velikosti číslo, vše v k. ú. obec u obec (předmětná nemovitost) do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. uložil žalovanému zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 29 769,35 Kč.

2. Takto soud I. stupně rozhodl o návrhu žalobců na vyklizení předmětné nemovitosti, kterou koupili od insolvenčního správce žalovaného na základě kupní smlouvy ze dne datum. Předchozím vlastníkem byl žalovaný, který se ocitl v úpadku, strany se dohodly na vyklizení do datum, žalovaný ani přes výzvu insolvenčního správce, ani přes výzvu žalobců, předmětnou nemovitost nevyklidil. Žalovaný se v řízení před soudem I. stupně bránil tím, že ke zpeněžení předmětné nemovitosti došlo v rozporu se zákonem, za částku nižší, než nabízela jiná zájemkyně, insolvenční správce a insolvenční soud neplnili své zákonné povinnosti. Soudu I. stupně došel ke skutkovému závěru, že žalovaný vlastnil předmětnou nemovitost, ta byla v rámci insolvenčního řízení vůči žalovanému zpeněžena insolvenčním správcem a vlastníky se stali žalobci, kteří nemovitost nabyli do společného jmění manželů. Žalovaný proti prodeji brojil, incidenční spor však nezahájil. Vlastnické právo žalobců bylo zapsáno do katastru nemovitostí, žalovaný však předmětnou nemovitost nadále užívá a přes výzvy žalobců ji nevyklidil. Při právním posouzení soud I. stupně odkázal na ust. §§ 1011, 1012 a 1040 o. z., dále na ustanovení § 289 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ). Uzavřel, že insolvenční správce o způsobu prodeje předmětné nemovitosti žalobcům rozhodl v rámci svých kompetencí dle citovaného ustanovení, přičemž žalovaný nezahájil incidenční spor, kterým by napadl platnost kupní smlouvy v zákonné lhůtě tří měsíců, když kupní smlouvu nelze napadnout v jiném řízení a jiným postupem. Předmětné žalobě tak v plném rozsahu vyhověl.

3. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalovaný. Rozsudku soudu I. stupně vytýkal, že nepředvolal svědkyni jméno příjmení, jejíž svědectví bylo důležité pro prokázání, že došlo ke zpeněžení bytové jednotky v rozporu se zákonem, dále chtěl doložit telefonát od žalobkyně, který považoval za nátlakový. Nesouhlasil s tím, že věc byla projednána v jeho nepřítomnosti. Zopakoval své námitky proti postupu insolvenčního soudu, které již uplatňoval před soudem I. stupně, dále námitku, že předmětná nemovitost nebyla zpeněžena za nejvyšší nabídku. Dále poukazoval na to, že insolvenční správce nepožádal insolvenční soud o souhlas s prodejem mimo dražbu, porušil tak insolvenční zákon a kupní smlouva nenabyla účinnosti. Uvedl, že kromě zájemkyně jméno příjmení, kterou přímo zná, byli další zájemci o předmětnou nemovitost, kteří chodili přímo na adresu nemovitosti, žalovaný je odkazoval přímo na makléřku nebo insolvenčního správce, zájemci nabízeli mnohem vyšší částky. Vzhledem k existenci telefonických hovorů s žalobkyní a zejména jejich znění v žádném případě nedošlo ke koupi předmětné nemovitosti v dobré víře žalobců. V písemném doplnění odvolání žalovaný poukázal na skutečnost, že podal žalobu na určení neplatnosti smlouvy ke Krajskému soudu v Brně s odkazem, že kupující nebyli v dobré víře a předmětný zpeněžovaný majetek bylo možné zpeněžit výhodněji, v dobré víře nebyl ani insolvenční správce. Žalovaný navrhl odvolacímu soudu, aby věc rozhodl tak, že žalobu zamítne.

4. Žalobci se k odvolání vyjádřili písemně, s napadeným rozsudkem se ztotožňují, navrhli jeho potvrzení. Pokud jde o incidenční spor o neplatnost kupní smlouvy k předmětné bytové jednotce, ten byl žalovaným zahájen až po podání odvolání, lhůta tří měsíců pro podání žaloby ve smyslu § 289 odst. 3 IZ byla promeškána. Ani po výzvě Krajského soudu v Brně k doplnění žaloby žalovaný neoznačil tvrzení ani důkazy, ze kterých by včasnost žaloby vyplývala, tedy žalovaný ani neosvědčil, že by neměli být žalobci při nabývání nemovitosti v dobré víře. Žalobci přitom běžným způsobem, tedy v dobré víře, předmětnou bytovou jednotku nabyli, není proto důvod se přezkumem platnosti smlouvy zabývat, jelikož toto již nemůže být ani předmětem jiného řízení, není tedy důvod, aby platnost kupní smlouvy jako předběžnou otázku soud v řízení o vyklizení řešil. Opakovaně žalovaným uváděný údajný telefonát s žalobkyní, který se měl uskutečnit až poté, kdy se měl žalovaný vystěhoval, by ani nemohl být úplatkem nebo jiným trestním jednáním. Žalovaným tvrzený obsah telefonátu vypovídá o pokusu o uzavření dohody o narovnání s vyplacením peněžité částky za vystěhování se z bytu, ze kterého se žalovaný spolu s dalšími osobami doposud odmítá vystěhovat. Ani žalovaným tvrzený obsah údajného telefonátu však není relevantní pro tento spor. Další tvrzení a důkazy, které žalovaný označuje až v odvolání, nejsou rozhodné pro rozhodnutí o důvodnosti žaloby o vyklizení, přičemž tvrzení a důvody mohl žalovaný, vzhledem ke koncentraci řízení, namítat pouze do konce prvního jednání.

5. Žalobci se u jednání vyjádřili k doplnění odvolání žalovaného tak, že podle jejich názoru obsahem doplnění odvolání jsou námitky žalovaného proti postupu v insolvenčním řízení, k tomu poukázali na usnesení Nejvyššího soudu z datum, sp.zn. 29 NS ČR číslo. Podle jejich názoru s prodejem předmětné nemovitosti žalobcům byl dán souhlas zajištěných věřitelů a námitka neúčinnosti smlouvy nemůže být důvodná, všechny podmínky pro prodej byly řádně splněny, jak je shrnuto v usnesení založeném v insolvenčním rejstříku v části B pod bodem 106. U incidenčního návrhu bude přezkoumávána včasnost jeho podání, takové podání žalovaného však včasné nebylo. Neexistuje zde nedostatek dobré víry žalobců, k tomu žalovaný netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by to vyplývalo, tvrdí pouze nesprávný postup insolvenčního správce, to však nemá souvislost s žalobci, ti byli celou dobu v dobré víře, komunikovali s makléřkou, až následně s insolvenčním správcem, a to až po podpisu kupní smlouvy, nejsou zde žádné pochybnosti o dobré víře žalobců při uzavírání kupní smlouvy. Pokud žalobci byli v dobré víře, pak incidenční žaloba byla podána pozdě.

6. Žalovaný se z jednání před odvolacím soudem písemně omluvil, omluvu odůvodnil novým zaměstnáním, které má necelý týden a v současné době prochází kompletním zaškolením, dále poukázal na podání incidenční žaloby, která je vedena u Krajského soudu v Brně pod č. j. 4 Icm 977/2022, s tím, že podle jeho názoru by odvolací soud měl vyčkat rozhodnutí Vrchního soudu, aby nedošlo ke kolizi v rozsudcích. Žalovaný nepožádal o odročení jednání. Obecná zmocněnkyně žalovaného se z jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání. Krajský soud v Brně má za to, že byly dány podmínky pro projednání a rozhodnutí věci v nepřítomnosti žalovaného i jeho zástupkyně, a to v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející, jakož i celý obsah spisu, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Předně je třeba uvést, že soud I. stupně nepochybil, pokud věc projednal a rozhodl u jednání dne datum a vyhodnotil omluvu žalovaného jako nedůvodnou a nikoliv včasnou, a neshledal tedy důvodnou ani žádost o odročení jednání. Postup soudu je plně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Ze spisu se podává, že soud I. stupně se omluvami a žádostmi o odročení jednání ze strany žalovaného řádně zabýval, když na základě dokladu o nemoci ze dne datum vyhověl žádostem o odročení jednání nařízeného na den datum, datum, datum, když z dokladů lékařky ze dne datum vyplývalo, že žalovaný je nemocen od datum. Další žádosti o odročení jednání, které bylo nařízeno na den datum, již nebylo ze strany soudu I. prvního stupně vyhověno, a to zcela správně, když k omluvě a žádosti o odročení jednání bylo opět doloženo totožné potvrzení od lékařky ze dne datum. Soud I. stupně zároveň zjišťoval u ošetřující lékařky žalovaného, zda důvody pro odročení jednání skutečně trvají, touto bylo soudu I. stupně sděleno, že žalovaný lékařku naposledy navštívil datum. Soud I. stupně nad rámec svých povinností uvědomil obecnou zmocněnkyni žalovaného o nevyhovění žádosti o odročení jednání z datum 9. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud I. stupně správně a přesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané, o jaké důkazy opřel svá zjištění, pro stručnost odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Podstatný závěr o skutkovém stavu je následující: -) Předmětnou nemovitost koupili žalobci od insolvenčního správce na základě kupní smlouvy ze dne datum formou přímého prodeje, ke kterému došlo v rámci konkursního řízení, které je vůči žalovanému vedeno Krajským soudem v Brně pod sp.zn. 56 INS 19972/2019 (podrobnosti k prodeji viz odst. 5 odůvodnění napadeného rozhodnutí). -) Vlastnické právo žalobců je zapsáno v katastru nemovitostí, s účinky ke dni datum, na LV číslo pro obec a k.ú. obec Kupní smlouva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku datum. -) Ke dni rozhodování soudem I. stupně nebyly vedeny žádné incidenční spory, žalobce tedy k tomuto dni nepodal žalobu, kterou by napadal platnost předmětné kupní smlouvy. V postupu insolvenčního správce při zpeněžení předmětné nemovitosti nebylo shledáno žádné pochybení státním dohledem, Ministerstvem spravedlnosti ČR. -) Účastníci se dohodli na vyklizení předmětné nemovitosti ke dni datum, žalovaný však předmětnou nemovitost nevyklidil.

10. Pokud soud I. stupně neprovedl další dokazování, vysvětlil, z jakého důvodu (odst. 10 odůvodnění napadeného rozhodnutí) s jeho postupem se odvolacího ztotožňuje.

11. Odvolací soud doplnil dokazování aktuálním výpisem z katastru nemovitostí a dále listinami z insolvenčního rejstříku. Z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí se podává, že předmětná nemovitost je stále zapsána ve společném jmění manželů žalobců na základě předmětné kupní smlouvy z datum bez jakýchkoliv záznamů o omezení jejich vlastnických práv na list vlastnictví pro k.ú. obec u obec.

12. Oproti stavu, při kterém rozhodoval soud I. stupně dne datum, došlo k té změně, jak vyplývá z insolvenčního rejstříku, že žalovaný podal datum žalobu na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy, tuto písemně doplnil datum a datum, řízení je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Icm 977/2022 jako incidenční spor. Žaloba byla Krajským soudem v Brně nepravomocně odmítnuta usnesením z 15. 12. 2022, č. j. 4 Icm 977/2022-83, s odůvodněním, že podání trpělo vadami, zejména absencí vylíčení rozhodných skutečností stran dobré víry žalovaných (v našem řízení žalobců). Na základě odvolání žalovaného proti odmítacímu usnesení Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. března 2023, č. j. 4 Icm 977/2022-125, rozhodl tak, že usnesení, kterým byl původní návrh odmítnout, zrušil, a to s odůvodněním, že žalobce (v našem řízení žalovaný) odvoláním žalobu dostatečným způsobem doplnil. Jak vyplývá z odvolání žalovaného proti usnesení o odmítnutí návrhu ze dne datum, pak k absenci dobré víry kupujících, tedy žalobců, opětovně poukázal na postup insolvenčního správce při zpeněžení věci, který považuje za nesprávný, na telefonáty od žalobkyně, které považuje za závažné a vyhrožující, na základě uvedeného se domnívá, že kupující, ale ani insolvenční správce, nebyli v dobré víře.

13. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

14. Podle § 289 odst. 3 IZ, platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do tří měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku. Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout žalobou podanou u insolvenčního soudu i po uplynutí lhůty podle věty první, nebyl-li nabyvatel v dobré víře.

15. Odvolací soud má za to, že ani po podání žaloby na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy ve smyslu shora citovaného ustanovení § 289 odst. 3 věta druhá IZ není důvodu korigovat rozhodnutí soudu I. stupně. Soud I. stupně správně věc posoudil po právní stránce, když uzavřel, že žalobci jako vlastníci předmětné nemovitosti se mají právo domáhat vyklizení žalovaného z předmětné nemovitosti, když tento nemá k jejímu užívání žádný právní titul. V incidenčním řízení je napadena platnost předmětné kupní smlouvy, tříměsíční lhůta stanovená v ustanovení § 289 odst. 3 věta prvá IZ byla prolomena novelou (zákonem č. 64/2017 Sb.), která umožnila napadnout žalobou platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu u insolvenčního soudu i po uplynutí uvedené v lhůty, nebyl-li nabyvatel v dobré víře. Má se tím na mysli například jednání nabyvatelů se zastřeným účelem, či za účelem poškození věřitelů (srovnej komentář k insolvenčnímu zákonu, § 289 odst. 3, 4. vydání, 2021, příjmení číslo až číslo: J. příjmení, T. obec, publikovaný na příjmení – webová adresa). Z okolností sporu, které jsou seznatelné ze spisového materiálu, ani z žaloby žalovaného na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy a jejího doplnění nevyplývají skutkové okolnosti, jejichž následkem by bylo možno učinit závěr o absenci dobré víry žalobců při uzavření předmětné kupní smlouvy. Zejména je však podstatné, že i pro případ, že žalovaný by byl v incidenčním sporu úspěšný, pak rozsudkem nebude řešena otázka vlastnického práva žalobců k předmětné nemovitosti, nýbrž pouze otázka platnosti kupní smlouvy.

16. Pokud žalovaný opakovaně namítá porušování předpisů insolvenčního práva insolvenčním správcem při prodeji předmětné nemovitosti žalobcům, a to jak před soudem I. stupně, tak znovu v odvolacím řízení, pak insolvenčním soudem bylo opakovaně konstatováno, a žalovanému sděleno, že insolvenční správce postupoval v souladu s insolvenčním zákonem, a to zejména s odkazem na § 293 IZ, kdy se řídil pokyny ze strany zajištěných věřitelů, kdy nešlo o prodej za nevýhodných podmínek a nebylo důvodu, a to i s ohledem na tvrzenou nabídku paní příjmení, aby insolvenční správce odmítl pokyn zajištěných věřitelů. Stejně tak se insolvenční soud vypořádal s tvrzenou nabídkou ze strany paní příjmení a neshledal porušení povinností insolvenčního správce, když věc neprodal osobě, kterou preferoval dlužník, kdy naopak správce čelil obstrukcím ze strany dlužníka, a přesto svou povinnost zpeněžit dlužníkovu nemovitou věc splnil, z e-mailové korespondence vyplynulo, že nabídka paní příjmení nepřišla včas, insolvenční soud zdůraznil, že to jsou zajištění věřitelé, kdo určují dobu i podmínky prodeje a že dlužníkova představa o prodeji v jiné době a jiným osobám není pro zajištěné věřitele rozhodující (v podrobnostech viz usnesení KS obec ze dne datum, č.j. insolvenční spisová značka – B číslo (č.l. 290) a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2021, č.j. KSBR 56 Ins 19972/2019 – B číslo (č.l. 260)). Z citovaných rozhodnutí vyplývá, že insolvenční soud se tvrzenou nabídkou paní příjmení opakovaně zabýval a uzavřel, že tato nepředložila v rozhodném období krom e-mailových deklarací správci žádné doklady dokládající vážnost jejího zájmu, když poslední nabídku učinila na 1 600 000 Kč e-mailem v březnu 2021, aniž však předložila, jak a z čeho uvedenou cenu zaplatí, na rozdíl od žalobců. Z výše uvedených důvodů bylo již nadbytečné provádět navrhované dokazování žalovaným v odvolání ze dne datum komunikací se zajištěnými věřiteli, když tyto návrhy ostatně byly učiněny v rozporu s ustanovením § 205a o.s.ř.

17. Pokud žalovaný poukazoval na telefonické hovory ze strany žalobkyně a údajné nabízení úplatku 30 000 Kč ze strany žalobkyně, pak obsah telefonických hovorů ze spisu nevyplývá, žalovaný k jejich obsahu nenabídl žádný relevantní důkaz. Naopak e-mailovou komunikací účastníků, jak vyplývá z dokazování provedeného před soudem I. stupně, bylo prokázáno, že ze strany žalobců docházelo k pokusům o dohodu s žalovaným na vyklizení předmětné nemovitosti před zahájením sporu, na uzavření dohody o narovnání, které jakkoli nelze považovat za nepřiměřený nátlak ze strany žalobců a už vůbec ne za úplatek z jejich strany. Ohledně tvrzeného zastrašování je ve spise zmínka pouze v úředních záznamech o podaném vysvětlení na policii žalovaným a jeho přítelkyní (a zároveň obecnou zmocněnkyní jméno příjmení), kteří vypovídali o jednom telefonátu ze strany žalobkyně, ve kterém byla nabízena částka 30 000 Kč, když se z bytu vystěhují, což oni chápou jako úplatek. V následném telefonátu se měla žalobkyně snažit dohodnout s přítelkyní žalovaného na vystěhování a žalobkyně měla zastrašovat žalovaného s jeho přítelkyní tím, že měla říci„ Nevíte, kdo za mnou stojí“, s tím, že od té doby spolu nekomunikovali. Telefonní hovor měl být z datum, tedy 3 měsíce po uzavření předmětné kupní smlouvy. Z uvedeného nepochybně nelze učinit závěr, že by se jednalo o jakékoliv zastrašování či jiné protiprávní jednání ze strany žalobců vůči žalovanému. Z obsahu spisu naopak vyplývá obstrukční jednání ze strany žalovaného, a to jak v průběhu insolvenčního řízení, tak co do postupu žalovaného při jednání s žalobci po zpeněžení předmětné nemovitosti. I když zpočátku se účastníci dohodli na vyklizení předmětné nemovitosti, následně však dohoda realizována nebyla a následovaly další spory, jako spor předmětný, nový incidenční spor i řešení sporů mezi účastníky před policií.

18. S ohledem na výše uvedené odvolací soud výrok I. napadeného rozsudku jako věcně správný potvrdil.

19. Pokud jde o výrok II. napadeného rozhodnutí, zde odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil potud, pokud byla soudem I. stupně právnímu zástupci žalobců přiznána odměna a režijní paušál za písemné podání ze dne datum, kterým právní zástupce žalobců bral žalobu částečně zpět, a to vůči původní žalované 2) a navrhoval změnu žaloby, když tento úkon nepovažuje odvolací soud za účelný, částečné zastavení řízení bylo plně zaviněno žalobci, a změna žaloby nebyla připuštěna s poukazem na nevykonatelnost navrženého petitu. Ostatně právní zástupce žalobců ve vyúčtování nákladů řízení odměnu za toto podání ani neúčtoval. Ve zbytku bylo rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení správné, když bylo rozhodováno ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., náklady řízení žalobců byly řádně specifikovány a vyčísleny. příjmení za nepřiznaný úkon, režijní paušál a DPH činí 3 267 Kč (2× 1 200 Kč 300 Kč 567 Kč), po odečtení této částky od nákladů řízení, vyčíslených soudem I. stupně, pak správná výše nákladů řízení žalobců před soudem I. stupně činí 26 502,35 Kč (ostatně tak, jak je vyčíslil právní zástupce žalobcům ve svém podání ze datum).

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšným žalobcům přísluší plná náhrada nákladů řízení. Tyto představují náklady na právní zastoupení, a to odměna za vyjádření k odvolání ze dne datum a účast u soudního jednání dne datum dle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu. Odměna byla určena ve smyslu § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 a s § 12 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč, jde o společné úkony při zastupování dvou osob, tzn. právnímu zástupci náleží za každou zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %, tedy za každý úkon 2 400 Kč, dále 2× režijní paušál po 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu, navýšeno o DPH ve výši 1 134 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 6 534 Kč Odvolací soud nepřiznal právnímu zástupci žalobců požadovanou částku 2× 100 Kč + DPH za promeškaný čas při cestě právního zástupce žalobců k soudnímu jednání a zpět, přičemž právní zástupce žalobců poukazoval na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 215/05. Ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu náleží advokátu náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět. Sídlo právního zástupce žalobců je na ulici obec v obec. Dopravní dostupnost k jednání, tedy ke Krajskému soudu v Brně, který sídlí na ulici ulice v obec, je podle mapového portálu webová adresa dostupný autem za 9 minut, při překonání vzdálenosti 3,6 km a MHD za 26 minut. Odvolací soud je přesvědčen, že za tohoto stavu náhrada za promeškaný čas právnímu zástupci žalobců nepřísluší, a to ani s ohledem na citované rozhodnutí Ústavního soudu, neboť vzdálenost a dopravní dostupnost sídla soudu a sídla advokátní kanceláře je zanedbatelná, a citované rozhodnutí na tento případ nedopadá, dopravní dostupnost je příznivá jak při použití vlastního vozidla, tak při použití MHD, přičemž cesta strávená oběma způsoby do sídla soudu nezabere dále než půl hodiny, když Ústavní soud konstatuje, že z hlediska nároku na náhradu je rozhodující, zda promeškání času činilo minimálně půl hodiny či nikoliv. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, můžou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).