19 CO 153/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců Mgr. Radky Nekudové Hajdové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce právnická osoba , IČO , se sídlem v  obec , V anonymizováno číslo , zastoupeného advokátem Mgr. jméno příjmení , se sídlem v  obec , ulice a číslo proti žalovanému příjmení jméno příjmení , Ph.D., narozenému datum , bytem v  obec , ulice a číslo , zastoupenému advokátem JUDr. jméno příjmení , se sídlem v  obec , ulice a číslo o 120.000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2022, č.j. 63 C 13/2021-35,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 120 000 Kč, zamítá.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 37 510 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 21 004 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2022, č.j. 63 C 13/2021-35, bylo rozhodnuto takto: I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 120 000 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 53.182,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání s tím, že soud pochybil, když nepřihlédl ke spotřebitelskému postavení žalovaného, jenž smlouvu o zápůjčce uzavíral jako fyzická osoba, zatímco žalobce jednal jako podnikatel, v tomto typu podnikání měl bohaté zkušenosti a smlouvu připravil a žalovanému předložil jako adhezní smlouvu pouze k podpisu, kdy nastavil pravidla mezi žalovaným a vydlužitelem a se žalovaným jednal jako s laikem v oboru poskytování úvěrů. Poukazoval na zákon o spotřebitelském úvěru, jenž klade nesrovnatelně vyšší požadavky na poskytovatele spotřebitelských úvěrů, včetně posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet získáním dostupných relevantních informací o něm a jeho finanční situaci. Uvedl, že je zjevné, že obchodní model žalobce je postaven právě na snaze vyhnout se zákonu o spotřebitelském úvěru a s ním spojeným povinnostem, v daných vztazích přitom činí žalobce velké množství úkonů, je v dané oblasti nepochybně profesionálem, fyzickým osobám, zapůjčitelů a vydlužitelů předkládá smlouvy v adhezní podobě, a navíc byl o stavu plnění ze strany insolvenčního správce informován. Sdělil, že má za to, že v předmětném smluvním vztahu nevystupoval ani ve vztahu k vydlužiteli ani ve vztahu k žalobci jako profesionál, a proto je to žalobce, kdo má nést následky použití nejednoznačného termínu„ přímo od vydlužitele“ ve smlouvě, a to v souladu s § 1812 odst.1 OZ. Proto žalovaný především rozporoval závěr soudu I. stupně, že na smluvní pokutu vznikl žalobci nárok i za situace, kdy žalovaný neobdržel plnění od dlužníka Ing. [jméno] [příjmení], ale od jeho insolvenčního správce, neboť žalovaný, jakožto neprávník a spotřebitel, vycházel z jazykového výkladu slovního spojení„ přímo od vydlužitele“. Dále rozporoval nárok žalobce na náklady řízení, když žalobce v předžalobní výzvě nijak neobjasnil žalovanému, z jakého důvodu by měl vzniknout nárok na uhrazení smluvní pokuty a navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba byla zamítnuta.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání sdělil, že na žalovaného není možno v rámci jeho vztahu k žalobci pohlížet jako na spotřebitele, je vysokoškolsky vzdělaný, sám se označuje za odborníka ve světě financí a investic a dokonce své služby nabízí za úplatu třetím osobám, či o těchto záležitostech publikuje, v rámci daného smluvního vztahu vystupoval jako zapůjčitel a investor, není jasné, z čeho žalovaný dovozuje, že se s ním žalobce po celou dobu jednal jako s laikem a argumentace žalovaného stran jeho postavení se tak jeví jako lichá. Uvedl, že pojem„ přímo od vydlužitele“ je zcela jasně srozumitelný i právnímu laikovi, účastníci si ujednali, že žalobce bude platebním místem pro hrazení jakýchkoliv prostředků, získaných z titulu smlouvy o zápůjčce od vydlužitele a žalovaný to deklaroval i v listině podepsané jakožto„ Prohlášení“. Dále argumentoval i ke svému nároku na náklady řízení s tím, že předžalobní výzva splňovala všechny podmínky na ni kladené a navrhl, aby napadený rozsudek byl potvrzen.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu, se odvolací soud ztotožňuje, a proto na skutková zjištění soudu I. stupně také odkazuje, přičemž účastníci další návrhy na dokazování nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení, když celá záležitost je především otázkou právního posouzení. Odvolací soud se neztotožňuje s právním názorem soudu I. stupně, že žalobci vůči žalovanému vznikl nárok na smluvní pokutu dle článku VIII., bodu 8.8 smlouvy účastníků z [datum], [číslo] dle něhož v případě, že zapůjčitel obdrží přímo od vydlužitele jakékoliv plnění, v souvislosti s touto smlouvou, nebo s plněním z titulu zajištění zápůjčky, je povinen okamžitě o tom uvědomit písemně administrátora a zaslat toto přijaté plnění na účet administrátora, uvedený v odst. 3.8. této smlouvy, a to nejpozději do 15 dnů od jeho obdržení od vydlužitele. V případě porušení této povinnosti je povinen zapůjčitel zaplatit administrátorovi smluvní pokutu ve výši 30 % ze sjednané částky zápůjčky dle odst. 3.1. této smlouvě (tj. z částky 400 000 Kč). Soud I. stupně se nezabýval tím, co i žalovaný tvrdil, tedy, že mezi účastníky se jednalo o spotřebitelskou smlouvu a šlo o vztah žalobce, coby podnikatele, vůči žalovanému, jenž byl v daném vztahu spotřebitelem. Dle názoru odvolacího soudu se o spotřebitelský vztah jednalo, žalobce byl v tomto vztahu podnikatelem, jenž se touto činností v době uzavření smlouvy již několik let zabýval (a podle všeho stále zabývá), na vlastní odpovědnost vykonával tuto výdělečnou činnost za účelem zisku (nešlo o nějakou neziskovou organizaci typu Člověka v tísni a podobně), což potvrzuje i smlouva účastníků [číslo] dle níž si žalobce, coby administrátor, ponechával pro sebe různé typy odměn i náhradu hotových výdajů (viz článek VIII. smlouvy), tento obchodní model prováděl opakovaně, měl na to předchystané webové stránky a webové aplikace [webová adresa]) a též měl předchystaný formulář předmětné smlouvy, kterou její účastníci jen podepsali (šlo o typickou adhezní smlouvu, kterou žalobce předložil žalovanému a [jméno] [příjmení] jen k podpisu). Žalobce byl založen v roce 2011 a až do [datum] měl v rámci předmětu podnikání též poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, což je v podstatě to stejné, o co šlo u předmětné smlouvy (podnikatelským záměrem žalobce bylo za odměnu propojit žadatele o půjčku s tím, kdo byl ochoten půjčku poskytnout, tudíž půjčku zprostředkovat). Žalovaný byl v daném vztahu spotřebitelem, protože při uzavírání a plnění smlouvy nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (a již vůbec ne opakovaně). Pro jeho postavení spotřebitele je nevýznamné, že žalovaný možná měl i nějaké podnikatelské zkušenosti či odborné znalosti (žalobce se jej snažil označit za odborníka), případně publikoval i několik článků ohledně financí na internetu (většina článků co žalobce předložil, byla až z doby po uzavření smlouvy účastníků a jejich naivně amatérský obsah rozhodně žádnou zvláštní finanční odbornost žalovaného nepotvrzuje); žalovaného lze označit jako inteligentního, zvídavého laika, který měl v dané době volné peníze, byl připraven je za určitou odměnu zapůjčit a zároveň zvědavý, jak tento typ podnikání, prováděný žalobcem, funguje, což na jeho postavení spotřebitele nic nemění (i když by udělal lépe, kdyby svoji zvídavost realizoval zapůjčením částky o řád nižší).

5. Za dané situace vztahu žalobce jako podnikatele vůči žalovanému coby spotřebiteli pak je zcela namístě poukaz žalovaného na § 1812 odst. 1 OZ, dle něhož lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. V této věci tak jde o výklad bodu 8.8. smlouvy účastníků ohledně toho, jak vyložit pasáž, že zapůjčitel, tj. žalovaný, obdrží jakékoliv plnění přímo od vydlužitele, tj. Ing. [jméno] [příjmení] (od toho se odvíjí případný nárok žalobce na smluvní pokutu), když v důsledku insolvence Ing. [příjmení] obdržel posléze žalovaný platby od insolvenčního správce, které již žalobci nepřeposílal. Vzhledem k § 1812 odst. 1 OZ ovšem odvolací soud neřeší, který výklad je lepší, tj. zda je lepší výklad žalobce, že s ohledem na kontext vztahů účastníků, jeho postavení administrátora, i logiku věci, se termínem„ přímo od vydlužitele“ rozumí i situace, kdy peníze dostane žalovaný od insolvenčního správce Ing. [příjmení], nebo zda je lepší výklad žalovaného v návaznosti na jazykový výklad smlouvy a také logický výklad smlouvy, že při použití slova„ přímo“ je zřejmé, že plnění od kohokoliv jiného než přímo od vydlužitele nebyl žalovaný povinen přeposílat žalobci, protože v takovém případě se smluvní pokuty obávat nemusel. Dle názoru odvolacího soudu jsou možné oba výklady (a to z těch výkladových důvodů, které každý z účastníků prezentoval), což ovšem dle § 1812 odst. 1 OZ znamená, že je třeba použít výklad žalovaného, jenž je pro něj nejpříznivější, tedy, že ze slovního spojení„ přímo od vydlužitele“ vyplývá, že plnění od kohokoliv jiného, než přímo od Ing. [jméno] [příjmení], byl žalovaný nejen oprávněn přijmout, ale především nebyl povinen jej, pod hrozbou smluvní pokuty, přeposílat žalobci. Jazykovým výkladem k tomu tak lze jednoznačně dospět a i logický výklad tento závěr umožňuje, protože smlouvu kompletně chystal žalobce a bylo na něm jednak, jestli do ní dá nebo nedá slovo„ přímo“ (bez něj by to bylo samozřejmě spornější, v situace, kdy insolvenční správce plnil dluhy za vydlužitele), resp. jak přesně vymezí situaci, kdy je žalovaný povinen obdržené plnění přeposlat žalobci pod sankcí smluvní pokuty (ani nemuselo jít o insolvenci, mohlo dojít třeba k tomu, že by nějaké plnění poslali žalovanému za Ing. [příjmení] třeba jeho příbuzní). Pro takový výklad smlouvy příznivější pro žalovaného je nepodstatné, co se stalo za víc jak půl roku po uzavření smlouvy, tj. že žalovaný do přihlášky své pohledávky vůči Ing. [příjmení] do insolvenčního řízení neuvedl účet žalobce (jenž jej o to žádal), ale účet svůj, což právě souvisí i s povědomím o tom, že co mu pošle přímo Ing. [příjmení], to má žalobci přeposlat a co mu pošle kdokoliv jiný, to přeposílat nemusí, protože mu smluvní pokuta nehrozí (rovněž je k výkladu smlouvy ve vztahu k nároku na smluvní pokutu nepodstatný obsah jiné listiny – prohlášení z [datum], jenž ani k výkladu článku VIII., bod 8.8., smlouvy nic neobsahuje, šlo o zmocnění advokáta JUDr. [příjmení], mimo jiné i s uvedením, že co v případné exekuci bude zmocněncem vymoženo, bude převedeno na účet administrátora). Jelikož výklad smlouvy příznivější pro žalovaného znamená, že žalobci nárok na smluvní pokutu nevznikl, byl rozsudek soudu I. stupně dle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve výroku I. ve věci samé změněn a žaloba byla zamítnuta.

6. Vzhledem ke změně rozsudku soudu I. stupně ve věci samé byl napadený rozsudek změněn dle § 224 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. i ve výroku II. o nákladech řízení, které byly přiznány ve věci úspěšnému žalovanému. Náklady žalovaného sestávají z nákladů právního zastoupení za odměnu zástupci za 5 úkonů (převzetí zastoupení, sepis vyjádření z [datum], účast zástupce u jednání [datum], replika žalovaného z [datum] a účast zástupce u jednání [datum]) po 5 900 Kč dle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, k čemuž náleží 5 režijních paušálů po 300 Kč za tyto úkony dle § 13 advokátního tarifu a náhrada 21 % DPH z částky 31 000 Kč (součet odměn a paušálů), tj. částka 6 510 Kč, takže celkové žalovanému přiznané náklady činí 37 510 Kč.

7. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému náklady, které mu vznikly na právním zastoupení za odměnu zástupci za 2 úkony (sepis odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu [datum]) po 5 900 Kč dle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, k čemuž náleží 2 režijní paušály po 300 Kč za tyto úkony dle § 13 advokátního tarifu a náhrada 21 % DPH z částky 12 400 Kč (součet odměn a paušálů), tj. částka 2 604 Kč. K nákladům právního zastoupení ve výši 15 004 Kč byl připočten i vynaložený soudní poplatek 6 000 Kč, takže celkové žalovanému v odvolacím řízení vzniklé náklady tak činí 21 004 Kč.