19 CO 154/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců Mgr. Radky Nekudové Hajdové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně jméno příjmení , narozené datum , bytem v  obec , ulice a číslo , zastoupené advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení , se sídlem v  obec , příjmení tř. číslo proti žalovanému jméno příjmení , narozenému datum , bytem v  obec , ulice a číslo , zastoupenému advokátkou JUDr. jméno příjmení , Ph.D., se sídlem v  obec , ulice a číslo o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. března 2022, č.j. 63 C 2/2020-45,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odvoláním napadeném výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 13 068 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 4 356 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, kterou jí dal žalovaný (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 20 328 Kč.

2. Takto soud I. stupně rozhodl o návrhu žalobkyně, aby přezkoumal výpověď z nájmu bytu, nacházejícího se prvním nadzemním podlaží domu v [obec], na ulici [ulice a číslo], kterou dal žalovaný žalobkyni [datum]. Žalobkyně nepovažovala za oprávněný výpovědní důvod, že žalovaný potřebuje předmětný byt pro svého syna. Soud I. stupně se oprávněností výpovědního důvodu nezabýval, neboť vzal za prokázané, že předmětná výpověď byla žalované doručena [datum], nejpozději [datum], žaloba byla podána dne [datum], tedy až po uplynutím dvouměsíční prekluzivní lhůty k podání žalobního návrhu ve smyslu § 2290 o.z. Žalobu proto zamítl.

3. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně. Soudu I. stupně vytýká, že nedostatečně zjistil skutkový stav, který nastal při doručování výpovědi žalovaného žalobkyni. Nebylo prokázáno, že výpověď byla žalobkyni doručena právě [datum] a že to byla právě tato písemnost, neexistuje možnost porovnání shody podacího lístku s listinou, žalobkyně obdržela čistou obálku s výpovědí, žalovaný předložil poštovní doručenku, kterou ale nijak nelze s obálkou ztotožnit, obálka neobsahovala poznámku doručovatele o nezastižení adresáta a vhození obálky do poštovní schránky, obálka neměla žádné označení adresáta a odesílatele, ústřižek nebyl připojen, na papíru obálky nebyl ani patrný průpis doručenky. Žalobkyně předkládala autentickou obálku, předložila i srovnávací vzorek – podobnou obálku se soudní obsílkou. S těmito tvrzeními a návrhy se soud I. stupně nevypořádal. Žalobkyně navrhla zrušení rozsudku soudu I. stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.

4. Žalovaný se k odvolání písemně vyjádřil, s odvoláním nesouhlasil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Podle žalovaného soud I. stupně skutkový stav zjistil správně, provedl rozsáhlé dokazování, ze kterého vyplynulo, že výpověď byla žalobkyni doručena [datum]. Žalobkyně nikdy nerozporovala samotné doručení předmětné výpovědi z nájmu a je tak nesporné, že zásilka, obsahující výpověď z nájmu, jí byla doručena, pak se má dle ustanovení § 573 o. z. za to, že zásilka došla žalobkyni třetí pracovní den po odeslání, tedy dne [datum], soud I. stupně podpůrně vycházel i z uvedeného ustanovení a uzavřel, že nejzazší den, kdy se výpověď dostala do dispoziční sféry žalobkyně, je den s datem [datum], s tím se žalovaný rovněž ztotožňuje. Tvrzení žalobkyně, že zásilku objevila ve své schránce až dne [datum], je nepodložené a nikterak prokázané. Žalobkyně nedodržela dvouměsíční lhůtu k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, která jí uplynula nejpozději [datum], žaloba tak nebyla podána včas a byla správně zamítnuta.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející, jakož i celý obsah spisu, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud I. stupně správně a přesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, pro stručnost odvolací soud odkazuje, na odůvodnění napadeného rozsudku (odst. 3 až 8, odst. 14 odůvodnění). Závěr o skutkovém stavu je následující: -) Žalovaný je vlastníkem nemovitosti, ve které se nachází předmětný byt. -) Žalobkyně byla nájemkyní předmětného bytu na základě nájemní smlouvy z [datum], kterou uzavřela s právní předchůdkyní žalovaného, nájem byl sjednán na dobu neurčitou. -) Žalovaný dal žalobkyni výpověď z nájmu předmětného bytu, datovanou [datum], výpověď obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti ve smyslu § 2286 o. z., výpovědním důvodem byla potřeba bytu pro syna pronajímatele - žalovaného. Předmětná výpověď byla podána k poštovní přepravě [datum] jako doporučená listovní zásilka, dne [datum] byla zásilka dodána do domovní schránky žalobkyně vhozením do schránky. Předmětnou žalobu žalobkyně podala k soudu [datum]. <i>7. Podle § 2290 o. z., nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.</i> 8. Soud I. stupně se předtím, než přistoupil k přezkumu oprávněnosti výpovědního důvodu, správně zabýval, tím, zda žaloba na přezkoumání oprávněnosti předmětné výpovědi ve smyslu § 2290 o. z. byla podána v zákonné dvouměsíční prekluzívní lhůtě, neboť marným uplynutím této lhůty právo na přezkum oprávněnosti výpovědi zaniká (srovnej komentář k ustanovení § 2290 o.z. přístupný na stránkách www.beck-online.cz, Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]), 1. vydání, 2014, s. 465 - 468: E. [příjmení], M. [příjmení]). Žalobkyně nesouhlasila se skutkovým závěrem soudu I. stupně, že předmětná výpověď jí byla doručena právě dnem [datum]. Tato skutečnost však byla dle názoru odvolacího soudu přesvědčivě v řízení před soudem I. stupně prokázána, a to listinnými důkazy, které soud I. stupně podrobně hodnotí v odstavci 5 až 7 odůvodnění napadeného rozsudku. Jedná se o předmětnou výpověď, podací lístek prokazující podání předmětné výpovědi k poštovní přepravě pod číslem RR [číslo] CZ, kdy datum podání se shoduje s datem samotné výpovědi, v podacím lístku je jasně označen žalovaný jako odesílatel a žalobkyně jako adresát. S podacím lístkem korespondují i další listiny, týkající se zásilky s uvedeným podacím číslem, a to detailní informace k zásilkám a druhopis dodejky k reklamaci, ze kterých jasně vyplývá, že předmětná zásilka s uvedeným podacím číslem byla převzata k poštovní přepravě [datum] a dodána do poštovní schránky adresáta dne [datum]. S jmenovanými listinami korespondují i listiny další, a to vyřízení reklamací podávaných žalobkyní u České pošty z [datum], [datum], [datum], dále zápis z jednání žalobkyně na poště, kde žádala o prošetření nesprávného doručování a konečně se záznamem požadavku klienta, žalobkyně, sepsaného dne [datum]. Z těchto listin vyplývá, že pošta sice zjistila nedodržení stanovených technologických postupů svých zaměstnanců při příjmu předmětné zásilky, když byla přijata bez adresy odesílatele, pochybení dále bylo v postupu doručovatele, který chybně vložil zásilku do domovní schránky žalobkyně bez uložení zásilky u ukládací pošty (tím se vysvětluje námitka žalobkyně o absenci poznámky doručovatele o nezastižení adresáta na obálce a o datu vhození obálky do schránky), na druhé straně z těchto listin však vyplývá, že předmětná zásilka byla vložena do poštovní domovní schránky žalobkyně [datum]. Doručovatel vložení do jiné schránky výslovně vyloučil. [jméno] žalobkyně v záznamu o požadavku klienta, který sepsala a podala na poště [datum] u předmětné zásilky s uvedeným podacím číslem uvedla, že doručovatel ji vhodil do její schránky bez uložení na poště. Je tak nepochybné, že předmětná zásilka s předmětnou výpovědí byla vložena do schránky žalobkyně dne [datum], žalobkyně tak tímto dnem nabyla objektivně možnost se s předmětnou výpovědí seznámit. Hmotněprávní účinky výpovědi nastaly dnem [datum], tedy v okamžiku, kdy žalobkyně měla možnost se s ní seznámit, a to i v případě, že by této objektivní možnosti seznámit se s obsahem zásilky nevyužila (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2622/2006). Porušení technologických postupů poštovním doručovatelem a pracovnicí pošty za přepážkou nemělo na doručení předmětné výpovědi žalobkyni vliv.

9. Za účelové považuje odvolací soud námitky žalobkyně, že neexistuje možnost porovnání shody podacího lístku s listinou, že obálku nelze s listinou ztotožnit. Při podání doporučené zásilky na poště odesílatel obdrží podací lístek poté, kdy zásilku předá k poštovní přepravě a je tak nemožné, aby podací číslo bylo seznatelné z listiny, která je obsahem poštovní zásilky, která je v zalepené obálce již přijata k poštovní přepravě. Pokud žalobkyně předložila fotokopii obálky předmětné zásilky, pak je seznatelné zcela jasně podací číslo, shodující se s výše popsanými listinami. Adresa odesílatele, datum vhození do schránky, ani datum uložení na poště z ní nejsou seznatelné, když v tomto smyslu se jednalo o pochybení pošty, jak bylo výše uvedeno. Adresa adresáta na zásilce však musela být nepochybně uvedena, jinak by nemohla být do poštovní schránky žalobkyně dodána, neboť by nebyl identifikován adresát, stejně tak by zásilka s uvedeným podacím číslem nemohla být bez adresy adresáta převzata k poštovní přepravě a vydán o ní podací lístek, to je však výše uvedenými listinami zcela vyloučeno.

10. Prekluzivní lhůta k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi je dvouměsíční a běží ode dne, kdy nájemci výpověď došla (§ 2290 o.z.). Pokud žalobkyni výpověď došla [datum], pak lhůta k podání žaloby uplynula dnem [datum], neboť poslední den lhůty [datum] ve smyslu § 605 odst. 2 o.z. připadl na sobotu, konec lhůty se tak posouvá ve smyslu § 607 o. z. na nejbližší pracovní den, tedy pondělí [datum]. Žalobkyně podala svou žalobu až po tomto datu, podala ji tedy opožděně a soud I. stupně žalobu správně zamítl, aniž se zabýval přezkumem oprávněnosti předmětné výpovědi (§ [číslo]). Právní posouzení předmětné žaloby soudem I. stupně tak bylo správné.

11. Pokud soud I. stupně podpůrně aplikoval § 573 o. z., tedy domněnku dojití se závěrem, že nejzazší doba doručení výpovědi žalobkyní bylo datum [datum], pak odvolací soud je toho názoru, že § 573 o. z. upravující domněnku dojití dopadá na situace, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla, dobu dojití však nelze přesně prokázat. V daném případě však byla doba dojití prokázána, a to s ohledem na shora uvedené dnem [datum]. Pokud by prokázána nebyla, domněnka dojití by skutečně svědčila dle § 573 o. z. dni [datum].

12. S ohledem na výše uvedené odvolací soud potvrdil výrok I. napadeného rozsudku jako věcně správný.

13. Změněn byl však výrok II. napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem. Soud I. stupně sice správně přisoudil náhradu nákladů řízení žalovanému jako plně procesně úspěšnému a uložil ji nahradit žalobkyni, při výpočtu odměny advokáta však vycházel z nesprávné tarifní hodnoty. Žaloba na neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu je upravena přímo zákonným ustanovením, nejde o určovací žalobu, kde by se zkoumal naléhavý právní zájem, a je nutno vycházet z § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) Náklady řízení úspěšného žalovaného před soudem I. stupně tak představují náklady na jeho právní zastoupení, a to odměnu advokáta za 6 úkonů právní pomoci po 1 500 Kč (ve smyslu § 7, bodu 4, ve spojení s § 9 odst. 1 advokátního tarifu), odměna byla přiznána za přípravu a převzetí věci, podání vyjádření ve věci a 4× účast u jednání před soudem I. stupně (ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) g) advokátního tarifu). Právnímu zástupci žalovaného dále přísluší 6× režijní paušál po 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále DPH z odměny a paušálů ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2 268 Kč Náklady řízení před soudem I. stupně tak činily částku 13 068 Kč.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Tyto představují náklady na právní zastoupení, a to odměnu za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč, konkrétně za vyjádření k odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem, vše ve smyslu shora citovaných ustanovení advokátního tarifu, navýšenou o 2× režijní paušál po 300 Kč a DPH ve výši 756 Kč, celkové náklady žalovaného v řízení před odvolacím soudem tak představují částku 4 356 Kč, kterou odvolací soud uložil nahradit žalobkyni ve prospěch žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.