19 CO 156/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců Mgr. Radky Nekudové Hajdové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce příjmení A/D spol. s r.o., IČO, se sídlem v obec, ulice a číslo, zastoupeného advokátem JUDr. jméno příjmení, se sídlem v obec, ulice a číslo proti žalovanému příjmení jméno příjmení, narozenému datum, bytem v obec, ulice a číslo, zastoupenému advokátem JUDr. et Mgr. jméno příjmení, se sídlem v obec, ulice a číslo o 111 320 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21.3.2022, č.j. 63 C 147/2019-54,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 14 229,6 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21.3.2022, č.j. 63 C 147/2019-54, bylo rozhodnuto takto: I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 111 320 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 49.803,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž poukazoval na rozsudek Městského soudu v Brně, č.j. 15 C 126/2019-118, ze dne 3. 6. 2020, který soud nyní necitoval přesně a vypustil tu část, kde soud uvedl, že se posouzením částky žalované až nyní v tomto řízení nezabýval a dále na to, že soud neprovedl všechny navržené důkazy. Tvrdil, že soud svůj názor o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce opřel o zcela formální nedostatek v písemném vyhotovení smlouvy, avšak nevypořádal se s žalobním tvrzením žalobce, a to, že smlouva buď byla platně uzavřena v písemné formě, anebo pokud by ji soud posoudil jako formálně neplatnou, vztahovala by se tato neplatnost pouze na její písemné vyhotovení, které by se tak stalo listinným důkazem o uzavření a obsahu smlouvy o dílo, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným v ústní formě. Uvedl, že úvaha o teoretické duplicitě žalované částky je bez bližšího odůvodnění a bez opory v dokazování, skutkový stav nebyl správně a úplně zjištěn, a i právní závěry jsou tudíž nesprávné. Navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žalobě bylo vyhověno, případně aby byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání s napadeným rozsudkem ztotožnil, s tím, že soud I. stupně správně dovodil, že smlouva nebyla uzavřena žalobcem, ale mezi žalovaným a fyzickou osobou titul jméno příjmení, k čemuž dospěl při svém rozhodování i Městský soud v Brně ve věci vedené pod sp.zn. 15 C 126/2019, takže žalobce není osobou aktivně legitimovanou k podání předmětné žaloby, a proto byla žaloba pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítnuta, byť on je i nadále přesvědčen o neplatnosti předmětné smlouvy jako celku a též o tom, že povinnosti zhotovitele nebyly splněny řádně a včas žádným subjektem. Navrhl, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu, se odvolací soud ztotožňuje, a proto na skutková zjištění soudu I. stupně také odkazuje, když pro učiněný právní závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce jsou provedené důkazy dostatečné a skutkové závěry úplné, přesné i správné. Pokud žalobce poukazoval v odvolání na neprovedené důkazy výslechy navržených svědků (3 osoby uvedené na č.l. 35 spisu), soud I. stupně tyto důkazy správně neprováděl, protože rozsudek není založen na rozsahu plnění poskytnutého žalovanému a na jeho použití žalovaným, takže výslechy subdodavatelů k tomuto by na výsledku věci stejně nic nezměnily. Další návrhy na dokazování účastníci nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení. Ze správně zjištěného skutkového stavu vyvodil soud I. stupně i správný právní závěr o tom, že smlouva o dílo nebyla žalovaným uzavřena se žalobcem coby zhotovitelem, ale s titul jméno příjmení jako fyzickou osobou, s čímž se odvolací soud rovněž plně ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku (především bod 15. odůvodnění rozsudku) zcela odkazuje. Ze smlouvy o dílo, ani ze všech souvislostí, plynoucích ze spisu a z dokazování, vůbec nelze dovodit, že by u dané smlouvy o dílo jednal titul jméno příjmení za žalobce, tudíž dle § 436 odst. 1 věty druhé OZ platí, že jednal vlastním jménem. Žalovaný uvedl, že o všem jednal jen s titul jméno příjmení a kvitoval, že architekt, s nímž se dohodl, není plátcem DPH; úplně stejně vypovídal žalovaný i v řízení ve věci Městského soudu v Brně sp.zn. 15 C 126/2019, kde shodně s tímto sporem uvedl, že tomu rozuměl tak, že smlouvu uzavírá s panem architektem, chtěl ji uzavřít s fyzickou osobou a domluva byla, že dokumentaci vypracuje titul příjmení jako podnikající fyzická osoba, jenž není plátcem DPH. V daném sporu Městského soudu v Brně sp.zn. 15 C 126/2019 byl žalobcem právě titul jméno příjmení a jeho návrhu na zaplacení částky žalovaným bylo vyhověno i se závěrem o tom, že smlouva o dílo byla žalovaným platně uzavřena s titul jméno příjmení jako fyzickou osobou – viz rozsudek Městského soudu v Brně, č.j. 15 C 126/2019-118, ze dne 3.6.2020, jenž nabyl právní moci datum, k němuž odvolací soud poukazuje na § 135 odst.2 větu druhou o.s.ř., když daný rozsudek je plně v souladu s dokazováním provedeným v tomto řízení.

5. Zjevný rozpor v tom, že v předchozím řízení Městského soudu v Brně sp.zn. 15 C 126/2019 požadoval (a dostal) plnění ze smlouvy o dílo titul jméno příjmení, zatímco v této věci požaduje ze stejné smlouvy plnění xxx, coby právnická osoba, se žalobce pokoušel překlenout argumentací o tom, že zhotovitelem ze smlouvy o dílo byl jak žalobce, tak i titul jméno příjmení, jako společně zavázané subjekty na straně zhotovitele. Ze smlouvy o dílo ovšem jednoznačně jazykovým i logickým výkladem plyne, že měla pouze dvě strany a jednou z nich byl žalovaný, když smlouva (kromě podpisu žalovaného) je podepsána pouze –„ architekt: příjmení“, zatímco při dvou subjektech na straně zhotovitele by musela být podepsána jednou za právnickou osobu xxx (jednatelem nebo prokuristou s údajem označujícím prokuru) a dále i titul jméno příjmení. I článek XI. smlouvy o dílo z datum potvrzuje, že smlouva měla jen dvě smluvní strany, protože se v ní uvádí, že jakékoli změny či dodatky ke smlouvě musí být vyhotoveny v písemné formě a podepsány oběma smluvními stranami a smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami a rovněž to, že smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech, přičemž každá smluvní strana obdrží po jednom z nich. Jediná spojitost žalobce, coby právnické osoby, se smlouvou o dílo je to, že v hlavičce smlouvy je v úvodu v bodu 1 uvedeno – xxx, ale chybí údaj o sídle žalobce, jeho IČU, či dalších údajích z rejstříku a dále pod tím je již uvedeno titul jméno příjmení, autorizovaný architekt ulice a číslo, PSČ obec (dále jen„ architekt“). Smlouvu o dílo nepodepsal jednatel žalobce jméno příjmení, ale titul jméno příjmení a z podpisu na smlouvě vůbec neplyne, že by ji podepsal za žalobce, coby právnickou osobu, jako její prokurista – nepodepsal ji tak, jak dle obchodního rejstříku (a § 455 OZ) měl, tj. že k vytištěnému nebo nadepsanému obchodnímu jménu společnosti připojí svůj podpis a dodatek označující prokuru (podpisem„ příjmení“ byl podepsán i dodatek ke smlouvě o dílo z datum, jenž ani žádnou hlavičku ohledně stran smlouvy neměl). Smlouvu o dílo podepsal titul jméno příjmení s označením architekt, jenž je definovaný v čl. I. bodu 1 smlouvy jako autorizovaný architekt ve smyslu § 4 zák. č. 360/1992 Sb. a z §§ 1, 2 a 4 tohoto zákona plyne, že autorizovaným architektem může být jen fyzická osoba a i číslo autorizace 2010 a uvedení, že architekt vykonává činnost architekta jako svobodný architekt, potvrzuje, že na straně zhotovitele šlo o fyzickou osobu titul jméno příjmení. Na straně 4 smlouvy o dílo v čl. IV., bodu 3. je uvedeno, že architekt není plátce DPH, což je v souladu s tvrzením žalovaného, že chtěl smlouvu uzavřít s někým, kdo není plátce DPH, aby si nenavyšoval cenu (a právnická osoba žalobce plátcem DPH je). Dále v průběhu smluvního vztahu vyřizoval žalovaný vše jen s titul jméno příjmení a z ničeho neplyne, že by z nějakého jednání měl a mohl usuzovat, že účastníkem vztahu je žalobce, coby právnická osoba, když i ještě v dopise z datum (jenž je v příloze spisu) píše žalovanému příjmení příjmení, že zastupuje titul jméno příjmení ve věci jeho nároků vůči žalovanému, k nímž zahrnul i žalovanou částku (92 000 Kč + DPH z ní). Jestliže případné poskytnutí plnění ze smlouvy o dílo měl uplatňovat titul jméno příjmení a uplatňuje ho nesprávně žalobce, je nyní jedno, jaké plnění, kdy, v jaké hodnotě a v jaké kvalitě bylo ze strany titul příjmení žalovanému dodáno. S ohledem na vše uvedené byl rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen včetně výroku o nákladech řízení, u něhož odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku v bodu 17., s nímž se ztotožňuje.

6. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst.1 o.s.ř. a § 142 odst.1 o.s.ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů, které mu vznikly na právním zastoupení za odměnu zástupci za 2 úkony (sepis vyjádření k odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu) po 5 580 Kč dle § 7 bodu 5, § 8 odst.1 a § 11 odst.1 advokátního tarifu, k čemuž náleží 2 režijní paušály po 300 Kč za tyto úkony a náhrada 21 % DPH z částky 11 760 Kč, tj. částka 2 469,6 Kč, takže celkové žalovanému v odvolacím řízení vzniklé náklady činí 14 229,6 Kč. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).