19 CO 158/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 36 472,70 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. května 2021, č.j. 15 C 80/2020-54,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 8 045 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Rozsudkem soudu I. stupně ve výroku I. byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobci částku 36 472,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 54 405,36 Kč od 11. 5. 2012 do 31. 10. 2012 a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 36 472,70 Kč od 24. 4. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. pak žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26 666 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná a uvedla, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, poukázala na to, že byl proveden důkaz insolvenčním spisem, soud na základě toho učinil nesprávná zjištění, kdy dospěl k závěru, že žalovaná způsobila škodu úmyslným porušením právních povinností. Žalovaná v rámci povolení oddlužení pak poukázala na to, že se v letech 2009 až 2010 dostala do tíživé finanční situace, nebyla schopna platit své závazky pro zajištění základních životních potřeb, ocitla se bez finančního příjmu, přičemž z insolvenčního spisu je prokazatelné, že žalovaná měla dluhy na sociálním a zdravotním pojištění a dluhy za dodávky plynu a elektřiny. Je pravdou, že žalovaná nehradila dluhy spojené s uspokojování základních životních potřeb a v rámci oddlužení pak uhradila na pohledávku žalobce částku 17 932,66 Kč. Soud I. stupně se pouze omezil na skutková zjištění z provedených předžalobních upomínek, ze kterých soud zcela nesprávně dovodil, že tímto by mělo být prokázáno, že žalovaná měla nejméně nepřímý úmysl působit žalobci škodu, když po skončení právního vztahu k odběru plynu, bude její odběr plynu posuzován jako neoprávněný ve smyslu § 74 odst. 1 písm. a) energetického zákona. Dle názoru žalované škodu nemůže ani v nepřímém úmyslu působit ten, kdo objektivně nemá finance na uspokojování svých základních životních potřeb. Dále poukázala žalovaná, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci nalézacím soudem, nalézací soud fakticky postavil osoby, které se ocitnou v tíživé životní situaci, nemající objektivně na úhradu svých dluhů, do pozice úmyslných pachatelů škod. V tomto směru poukazovala žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 29 Cdo 2846/2016, konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2018 sp. zn. 29 Cdo 2846/2016, s tím, že„ zavinění ve formě úmyslu (úmyslné zavinění) je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, a chtěl škodu způsobit (úmysl přímý), nebo tehdy, když jednající věděl, že škodu může způsobit, a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn (úmysl nepřímý). Srozumění jednajícího se způsobením škody u nepřímého úmyslu vyjadřuje jeho aktivní volní vztah ke škodnímu následku, který není přímým cílem jeho jednání ani nevyhnutelným prostředkem k dosažení jiného jím sledovaného cíle, nýbrž nechtěným (vedlejším) následkem jeho jednání, kdy je jednající srozuměn s tím, že dosažení jím sledovaného cíle předpokládá způsobení tohoto následku“. Dále pak dodala žalovaná, že zavinění ve formě úmyslu, musí být prokázáno, coby důvod výluky z účinků osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů i tam, kde příslušné právní předpisy zkoumání této subjektivní stránky jednání škůdce (dlužníka) jinak nevyžadují, tedy tam, kde se škůdce (dlužník) činí odpovědný za vznik škody, kterou způsobil protiprávním jednáním bez zřetele k tomu, zda škodu také zavinil – objektivní odpovědnost za škodu. Dále pak žalovaná poukázala, že je všeobecně známo, že roky 2009 až 2012 byly v hospodářství zasaženy silnou recesí, která se promítla do života statisíců domácností, žalovanou nevyjímaje. Tedy se nabízí otázka, zda běžný laik, tj. žalovaná, ví, že když odebírá plyn po odstoupení od smlouvy ze strany dodavatele plynu pro neplacení, je srozuměna s tím, že jde o neoprávněný odběr ve smyslu § 74 odst.1 písm.a/ energetického zákona. Ze všech těchto důvodů žádala žalovaná, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že se žaloba žalobce zamítá.

3. K odvolání žalované se vyjádřil žalobce a poukázal na to, že soud I. stupně zjistil úplně skutkový stav, dospěl na základě provedených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a věc samotnou také správně právně posoudil. Pokud jde o pohledávku žalobce, tato představuje pohledávku z titulu náhrady škody, způsobené žalobci úmyslným porušením právní povinnosti uzavřít ohledně dodávky plynu smlouvu s obchodníkem s plynem dle § 72 odst.1 energetického zákona. Žalovaná porušila svou povinnost tím, že bez právního důvodu odebírala plyn. Tímto jednáním vznikla žalobci škoda. Úmyslné zavinění v jednání žalované spočívá v tom, že žalovaná odebírala protiprávně plyn i po výpovědi Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze strany obchodníka s plynem a za odběr po celou dobu ničeho neplatila. Sama žalovaná ve svém odvolání výslovně uvádí, že byla postavena díky své tíživé finanční situaci před volbu, zda disponibilní prostředky použije na nákup potravin či na dodávku plynu či elektřiny. Pokud by žalovaná umožnila demontáž měřícího zařízení, tj. plynoměru, došlo by k zaslepení přívodního potrubí, čímž by byl znemožněn odběr plynu z distribuční soustavy a k žádné škodě na straně žalobce v důsledku neoprávněného odběru nemuselo dojít. Neumožnit demontáž plynoměru a pokračovat v odběru plynu bez sjednané smlouvy o sdružených službách dodávky plynu s obchodníkem s plynem bylo úmyslné rozhodnutí žalované, která musela být srozuměna s důsledky takového rozhodnutí. Žalovaná také přihlášenou pohledávku žalobce z titulu náhrady škody, způsobené neoprávněným odběrem a distribucí plynu do insolvenčního řízení, ani nepopřela. Podle § 416 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., tj. insolvenčního zákona, se osvobození podle § 414 insolvenčního zákona nedotýká pohledávek na náhradu škody, způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. Předmětem řízení je pohledávka žalobce z titulu náhrady škody, způsobené neoprávněným odběrem a distribucí plynu. Neoprávněný odběr a distribuce plynu je energetickým zákonem, ve znění platném v době vzniku škody, přesně definován. Neoprávněný odběr plynu a rovněž neoprávněná distribuce byly energetickým zákonem, ve znění platném v době vzniku škody, výslovně zakázány. Žalobce má důvodně vzato, že v daném případě bylo prokázáno, že se jedná o škodu způsobenou úmyslným porušením zákonem stanovené povinnosti odebírat plyn pouze na základě uzavřené smlouvy. Žalovaná, jakožto osoba s rozumem průměrného člověka prokazatelně věděla, že plyn odebírá, také si byla plně vědoma toho, že za dodávky plynu nemá uzavřenou žádnou smlouvu a za odběr také ničeho neplatí. V tomto směru také poukázal žalobce na judikaturu Nejvyššího soudu např. rozhodnutí ze dne 25.7.2006, sp.zn. 25 Cdo 1159/2005. V případě přímého úmyslu škod se ví, že škodu způsobil a chce ji způsobit, v případě nepřímého úmyslu pak postačí, pokud je škůdce s tímto důsledkem srozuměn. Žalobce poukázal v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.12.2018, č.j. 25 Cdo 3009/2017. Ostatně, i kdyby žalovaná nedala najevo, že si je vědoma nutnosti mít uzavřenou smlouvu, musela mít jako každá běžná dospělá osoba průměrných vlastností povědomí, že zemní plyn není volným statkem, že jej lze odebírat jen na základě uzavřené smlouvy a že se za jeho odběr platí. Odebírala-li tedy žalovaná plyn navzdory tomu, že neměla uzavřenou smlouvu o odběru, přičemž věděla, že tak činí bez právního důvodu, musela být srozuměna i s neoprávněností svého počínání, čímž naplnila znaky neoprávněného odběru podle § 74 odst.1 písm. a/ energetického zákona i se způsobením škody žalobci. Takové jednání nelze považovat za lhostejné, a tedy pouze nedbalostní, přičemž v tomto směru bylo poukázáno také na odkaz, a to na judikaturu Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 301/98 a IV. ÚS 433/02. Neoprávněný odběr plynu je pak již ze samotné podstaty neoprávněnosti odběru úmyslným porušením právních povinností. Úmysl byl v daném případě zjevně naplněn již při soustavném neplacení záloh na plyn a následně neplacení faktur za odebraný plyn. Proto podle názoru žalobce nelze o nedbalosti v případě neuhrazení ceny za odebraný plyn ani uvažovat. Jednání žalované je přinejmenším projevem jejího nepřímého úmyslu, v jehož důsledku vznikla žalobci škoda. Závěry tak, jak ve svém odvolání uvádí žalovaná, nemají oporu v provedeném dokazování ani v obsahu samotného odvolání, ve kterém se žalovaná pouze snaží ve svém jednání, kterým způsobila škodu žalobci, shledat omluvitelný důvod. Ke vzniku škody na straně žalobce však nedošlo na základě vnějších okolností, kterým by žalovaná nemohla zabránit, ale na základě rozhodnutí samotné žalované. Z těchto důvodů navrhl žalobce potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalované není naprosto důvodné.

5. Soud I. stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav a vyvodil také zcela správný právní závěr. Nepochybně bylo zjištěno a prokázáno, že smluvní vztah mezi žalovanou a obchodníkem s plynem ve smyslu energetického zákona zanikl ke dni 2.5.2010. Bylo také prokázáno, že žalovaná odebírala plyn v období od 3.5.2010 až 23.4.2012 neoprávněně. Podle § 74 odst.1 písm.a/ energetického zákona je neoprávněným odběrem plynu odběr bez právního důvodu, nebo pokud právní důvod odpadl. Žalobci, resp. právní předchůdce žalobce, který byl distributorem plynu ve smyslu energetického zákona, tak žalovaná způsobila škodu v celkové výši 54 405,36 Kč. Množství neoprávněně odebraného zemního plynu a tedy i výše způsobené škody byla stanovena postupem dle vyhl.č. 108/2011 Sb., ve spojení s vyhl.č. 349/2015 Sb., a nebyla stranami ani rozporována. Škoda tedy vznikla právnímu předchůdci žalobce, tuto žalované řádně vyúčtoval, a přestože byla o zaplacení upomenuta na svůj dluh, uhradila pouze v rámci insolvenčního řízení tak, jak bylo zjištěno soudem I. stupně částku 17 932,66 Kč. Dle ust. § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném ke dni vyhlášení usnesení o splnění oddlužení, tedy ke dni 24.4.2018, jestliže dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dle ust. § 416 odst.1 insolvenčního zákona ve znění účinném ke dni vyhlášení usnesení o splnění oddlužení, tedy ke dni 24.4.2018 osvobození podle § 414 a § 415 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin a dále pohledávek na náhradu škody, způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. Jak dále uvedl soud I. stupně, žalovaná úmyslně, a to v úmyslu nepřímém, když musela vědět, že její smlouva o sdružených dodávkách plynu zanikla dne 2.5.2010 pro neplacení za plyn, který odebrala, přesto plyn v odběrném místě odebírala a spotřebovávala i nadále, což jí muselo být zřejmé, stejně jako to, že také ničeho nikomu za tento odběr plynu nehradí. Byla tedy srozuměna s tím, že tímto jednáním působí škodu, spočívající v tom, že za jí spotřebovaný plyn se provozovateli distribuční soustavy nedostane odpovídajícího protiplnění. Soud I. stupně také správně zhodnotil, že pokud žalovaná poukazovala na to, že se do distribuční soustavy nikterak nenabourala, pak je nutno uvést, že v takovém případě by jednala v úmyslu přímém, nicméně ust. § 416 odst. 1 insolvenčního zákona pokrývá i úmysl nepřímý, tedy, že žalovaná věděla, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu. Soud I. stupně se také vypořádal s žalovanou citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 2846/2016, s tím, že tento na projednávanou věc nedopadá. Toto také velmi podrobně soud I. stupně odůvodnil v rámci svého rozhodnutí, které je velmi přiléhavé, podrobné a v dalších detailech také odvolací soud na toto přiléhavé odůvodnění soudem I. stupně plně odkazuje.

6. Na základě všech těchto skutečností proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

7. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a vychází ze skutečnosti, že žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná a úspěšnému žalobci vznikly náklady za právní zastoupení advokátem, a to za 2 úkony dle advokátního tarifu vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění, po 2 580 Kč, a to za vyjádření k odvolání žalované a účast u odvolacího soudu, 2 x 300 Kč paušální náhrada, 4 půlhodiny ztráty času po 100 Kč, celkem 400 Kč, a cestovní výdaje za cestu z [obec] do [obec] a zpět, celkem ujeto 65 km při paušální náhradě dle platné vyhlášky 4,70 Kč/km, tedy celkem 305,50 Kč a dále pak spotřeba benzinu, kdy průměrná spotřeba dle technického průkazu činí 7,6 l /100 km, pak spotřeba činila 4,90 l/65 km, při ceně benzinu dle vyhlášky 37,10 Kč, pak jde o celkově spotřebovaný benzin v částce 183,27 Kč Celkem tedy cestovní výdaje činily 488,70 Kč zaokrouhleně 489 Kč. Tedy cestovní výdaje 489 Kč + 400 Kč promeškaný čas + 5 760 Kč náklady za právní zastoupení, jde tedy celkem o částku 6 649 Kč a vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobce je plátcem DPH, tak včetně 21 % DPH, jde o částku 8 045,29 Kč, zaokrouhleně 8 045 Kč a tuto částku byla žalovaná uznána povinnou uhradit žalobci k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.