Městský soud v Brně · Rozsudek

15 C 80/2020

č. j. 15 C 80/2020-54

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-05-11 · VYHOVENI · ECLI:CZ:MSBR:2021:15.C.80.2020.1

Citované zákony (12)

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení 36 472,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 472,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 54 405,36 Kč od 11. 5. 2012 do 31. 10. 2012 a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 36 472,70 Kč od 24. 4. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 26 666 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované žalobou soudu doručenou dne 13. 3. 2020 domáhala zaplacení částky 36 472,70 Kč s příslušenstvím, představující nezaplacenou cenu neoprávněně odebraného plynu v odběrném místě [obec], [ulice a číslo] v období 3. 5. 2010 až 23. 4. 2012, kdy tento dluh činil 54 405,36 Kč, žalovaná na něj v proběhlém insolvenčním řízení uhradila částku 17 932,66 Kč.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, neboť předmětná pohledávka byla přihlášena do jejího insolvenčního řízení, v něm co do částky 17 932,66 Kč uhrazena, a od dalšího jejího splácení byla žalovaná v insolvenčním řízení osvobozena.

3. V replice žalobkyně uvedla, že v projednávané věci je třeba aplikovat ustanovení § 416 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ IZ”), když žalovaná neoprávněným odběrem způsobila žalobkyni škodu ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ EZ”), a to nejméně v úmyslu nepřímém, kdy věděla, že tento plyn neoprávněně odebírá a neplatí za něj. Od placení předmětného dluhu tedy žalovaná osvobozena není.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žaloba je důvodná. [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně”) na základě žádosti obchodníka s plynem dne 2. 5. 2010 ukončila dodávku plynu žalované, neboť toho dne byla žalované ukončena smlouva o sdružených dodávkách plynu, jak se podává z žádosti obchodníka s plynem (č. l. 7 p. v.). Adresa odběrného místa byla [obec], [ulice a číslo], jak je zřejmé z protokolu o demontáži měřidla (č. l. 8). Smlouva o sdružených dodávkách plynu byla s žalovanou ukončena pro neplacení, jak se podává z upomínky ze dne 5. 3. 2010 (č. l. 4 a 4 p. v.) zaslané žalované na adresu odběrného místa, jak je z této upomínky rovněž zřejmé, stejně jako z ní vyplývá, že žalovaná byla upozorněna, že pokud svůj nedoplatek neuhradí, bude jí přerušena dodávka plynu a od smlouvy o sdružených službách dodávky plynu obchodník odstoupí. Protože se tak nestalo, byl v odběrném místě odběr plynu kvalifikován jako neoprávněný odběr a distribuce plynu, a to ode dne 3. 5. 2010, kdy stav měřidla [číslo] ke dni 2. 5. 2010 byl 16 671 m3, jak se podává z faktury [číslo] (č. l. 5), do 23. 4. 2012, kdy došlo k demontáži měřícího zařízení se stavem 19 842 m3, jak se podává z protokolu o demontáži měřidla z toho dne (č. l. 8 p. v.). Z tohoto protokolu ve spojení s dílčím protokolem (č. l. 8), je zřejmé, že žalovaná byla v odběrném místě opakovaně (sedmkrát) vyzívána, aby umožnila demontáž měřidla, kdy jí bylo zanecháváno upozornění ve znění uvedeném na č. l. 6 p. v., ze kterého se podává, že žalovaná vždy byla poučena o tom, že pokud bude odebírat plyn i nadále, bude považována za neoprávněného odběratele ve smyslu EZ. O této skutečnosti byla žalovaná též vyrozuměna přípisem ze dne 17. 2. 2012 (č. l. 7). Žalovaná v rozporu s řádem provozovatele distribuční soustavy, jak je z něho zřejmé, neoprávněně odebírala zemní plyn na uvedeném odběrném místě, čímž způsobila právnímu předchůdci žalobkyně, který byl distributorem plynu, škodu v celkové výši 54 405,36 Kč, vyúčtovanou jí fakturou [číslo] (č. l. 9 p. v.) splatnou do 10. 5. 2012, jak je zřejmé z této faktury, stanovenou dle cen uvedených v jejich přehledu (č. l. 9). O užívání nemovitosti v předmětném období žalovanou svědčí sdělení vlastníka nemovitosti (č. l. 14 p. v.) na žádost ze dne 2. 10. 2012 (č. l. 14), kdy tímto vlastníkem bylo město Brno, jak se podává z výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 13 p. v.). Z přihlášky pohledávky je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně předmětnou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení žalované vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Ze zápisu o přezkumném jednání a první schůzi věřitelů ze dne 3. 1. 2013 se podává, že v insolvenčním řízení předmětná pohledávka byla zjištěna tak, jak byla přihlášena. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2018 č. j. [insolvenční spisová značka] se podává, že jím byla žalovaná mimo jiné osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Přes zaslání výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2012 (č. l. 11) ani předžalobní výzvy (č. l. 12) žalovaná na svůj dluh ničeho dalšího neuhradila, jak se podává z těchto podání ve spojení s poštovním podacím archem (č. l. 11 p. v.), potvrzením o podání (č. l. 12 p. v.) a záznamem sledování zásilky (č. l. 13). Na žalobkyni předmětná pohledávka přešla v důsledku vnitrostátní fúze sloučením s právním předchůdcem žalobkyně, jak je obecně známo z obchodního rejstříku těchto společností.

5. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že smluvní vztah mezi žalovanou a obchodníkem s plynem ve smyslu EZ zanikl ke dni 2. 5. 2010. Bylo prokázáno, že žalovaná odebírala plyn v období 3. 5. 2010 až 23. 4. 2012 neoprávněně. Podle § 74 odst. 1 písm. a) EZ je neoprávněným odběrem plynu odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl. Žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, který byl distributorem plynu ve smyslu EZ, tak žalovaná způsobila škodu v celkové výši 54 405,36 Kč. Množství neoprávněně odebraného zemního plynu a tedy i výše způsobené škody byla stanovena postupem dle vyhlášky č. 108/2011 Sb. ve spojení s vyhláškou 349/2015 Sb. a nebyla stranami rozporována. Škodu takto vzniklou právní předchůdce žalobkyně žalované řádně vyúčtoval, a přestože byla o zaplacení upomenuta, na svůj dluh dosud uhradila pouze v rámci insolvenčního řízení částku 17 932,66 Kč. Dle ustanovení § 414 odst. 1 IZ ve znění účinném ke dni vyhlášení usnesení o splnění oddlužení, tedy ke dni 24. 4. 2018, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dle ustanovení § 416 odst. 1 IZ ve znění účinném ke dni vyhlášení usnesení o splnění oddlužení, tedy ke dni 24. 4. 2018, osvobození podle § 414 a 415 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. Žalovaná úmyslně, v úmyslu nepřímém /srov. ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ze kterého je třeba ohledně definice pojmu„ nepřímý úmysl” vycházet, neboť civilní právo nemá jeho definici/, když musela vědět, že její smlouva o sdružených službách dodávky plynu zanikla dne 2. 5. 2010 pro neplacení za plyn, který odebírala, přesto plyn v odběrném místě odebírala a spotřebovávala i nadále, což jí muselo být zřejmé, stejně jako to, že za něj nikomu ničeho nehradí, a byla tedy srozuměna s tím, že tímto jednáním působí škodu spočívající v v tom, že za jí spotřebovaný plyn se provozovateli distribuční soustavy nedostane odpovídajícího protiplnění. Pokud žalovaná namítala, že, aby plyn odebírala, se do distribuční soustavy nikterak nenabourala, je třeba uvést, že v takovém případě by jednala v úmyslu přímém, nicméně ustanovení § 416 odst. 1 IZ pokrývá i úmysl nepřímý, tedy, že žalovaná věděla, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu, a pro případ, že se tak stane s tím byla srozuměna /opět srov. ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů/. S ohledem na uvedené se tedy ustanovení § 416 odst. 1 IZ v projednávané věci uplatní, když jeho smyslem je, aby dlužník nebyl osvobozen od placení dluhů způsobených jinému úmyslným protiprávním jednáním (srov. obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2846/2016). Nad rámec uvedeného soud podotýká, že osvobození od placení zbytku dluhů, které připouští IZ, je výjimkou z obecného pravidla, že závazky se musí plnit, a proto je třeba ji vykládat restriktivně. Žalovaná, když projednávanou věc srovnávala s neplacením úvěru, považovala předmětný závazek za plynoucí z porušení smluvní povinnosti, nicméně v projednávané věci žalovaná v předmětném období odebírala plyn mimo smluvní vztah, když tento dne 2. 5. 2010 zanikl, a její závazek nahradit způsobenou škodu je závazkem z deliktu. V případě, kdy by z důvodu prodlení dlužníka se splácením úvěru bylo věřitelem od úvěrové smlouvy odstoupeno, a celý dluh by byl zesplatněn, stále by se jednalo o závazek ze smlouvy a osvobození dle ustanovení § 416 odst. 1 IZ by na něj dopadalo, ostatně stejně jako na příp. dluh žalované za plyn odebraný na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, tedy na vzniklý do 2. 5. 2010, byl-li by do insolvenčního řízení přihlášen. Pokud žalovaná argumentovala výše odkazovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2846/2016, toto na projednávanou věc nedopadá, neboť se týká pojistného plnění z titulu smlouvy o pojištění, tedy opět závazku ze smlouvy. Obdobný charakter mají též sociální a zdravotní pojištění, která žalovaná rovněž nehradila, jak je zřejmé ze zprávy o plnění oddlužení. Soud proto žalobě plně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím - úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., o občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od vydání usnesení o splnění oddlužení z jistiny ponížené o uhrazenou částku 17 932,66 Kč. Lhůtu k plnění pak soud stanovil dle § 160 odst. 1 OSŘ. Závěrem soud pouze podotýká, že upravený seznam pohledávek je sice exekučním titulem, překážku věci rozsouzené ale nezakládá a věřitel se svého práva může domáhat též v nalézacím řízení. Je pak na věřiteli, z jakého exekučního titulu se bude přiznaného plnění domáhat.

6. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 15 480 Kč za šest úkonů právní služby po 2 580 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, podání ze dne 12. 4. 2020, předžalobní výzva, vyjádření ve věci ze dne 10. 8. 2020 a účast při jednání soudu dne 11. 5. 2021, když z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by se ve věci dne 26. 10. 2020 konalo jednání) stanovenou podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za šest úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 800 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 1 825 Kč. Jelikož byl úkon spočívající v účasti na jednání soudu proveden mimo sídlo zástupce žalobkyně, soud odměnu za právní pomoc navýšil o náhradu za ztrátu času za 2x5 půlhodin po 100 Kč tedy 1 000 Kč dle § 14 advokátního tarifu, a cestovné spočívající v použití osobního motorového vozidla Škoda Octavia za cestu [obec] – [obec] a zpět ve vzdálenosti 2 x 207 km. Průměrná spotřeba nafty činí dle TP 3,8 litrů na 100 km, cena pohonných hmot dle vyhl. č. 589/2020 Sb. činí 27,20 Kč za 1 litr nafty, a paušální náhrada za 1 km jízdy dle stejného předpisu činí 4,40 Kč. Cestovné včetně náhrad za ztrátu času činí celkem 3 250 Kč. [příjmení] za odměnu advokáta, režijní paušály, cestovné a náhradu za ztrátu času pak byla v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 OSŘ navýšena o 21 % DPH, tedy o částku 4 311 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 26 666 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupkyně žalobkyně.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.