19 CO 37/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové ve věci žalobkyně jméno příjmení (dříve příjmení ), narozené datum , bytem v  obec , ulice a číslo , zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení , se sídlem v  obec , ulice a číslo proti žalované právnická osoba , IČO , se sídlem v  obec , ulice a číslo , zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , se sídlem v  obec , ulice a číslo o zaplacení částky 60 063 Kč, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13.5.2021, č.j. 263 C 35/2016-232,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odvoláním napadeném výroku I. a ve výroku IV. potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 11 798 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto: I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60.063 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni dalších 239.125 Kč, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení částku 60.584,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované. IV. O náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.

2. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti jeho přísudečnému výroku a proti výroku o nákladech řízení (body I. a III.) podala odvolání žalovaná. Namítala shodně tak, jak argumentovala v řízení před soudem I. stupně, že provedla opravu podlahy, práce na opravě byly ukončeny dne 23.5.2016 a provedení opravy bylo dne 1.6.2016 potvrzeno žalobkyní zápisem o provedení opravy podlahy, a to bez výhrad. Nárok na slevu z kupní ceny uplatněný žalobkyní dne 25.5.2016 považuje za irelevantní, neboť má za prokázané, že řádně opravila reklamovanou vadu v souladu s volbou žalobkyně, požadavek na slevu z kupní ceny byl vznesen zcela nelogicky po skončení provádění oprav, když tyto byly následně potvrzeny protokolem bez jakýchkoliv výhrad žalobkyně. Předmětný zápis o provedení opravy byl ze strany žalované soudu předložen, soud však bez dalšího pracuje v rámci rozhodnutí pouze se zápisem, který mu předložila žalovaná, přičemž tento je opatřen textem žalobkyně až pod podpisy obou stran protokolu. Daný text tak byl zřejmě pod tento zápis doplněn účelově bez vědomí žalované a nelze mu tak přikládat jakýkoliv význam; s tímto se však soud I. stupně nijak nevypořádal. Současně poznamenala, že sama žalobkyně komplikovala provedení opravy neustálými změnami termínů, i z tohoto důvodu byly práce na opravě ukončeny až dne 23.5.2016. Pokud by odvolací soud z uvedeného důvodu odvolání nevyhověl, pak shledala v návaznosti na znalecký posudek odpovídající slevu z kupní ceny ve výši celkem 32 923 Kč, sestávající se z částky zjištěné soudem zadaným znaleckým posudkem včetně DPH. Namítala však proti posudku, jenž uvedl, že se jednalo o vadu od obvyklých vlastností, resp. požadavků [anonymizována dvě slova] [číslo]: [číslo], že taková norma dle ní dopadá na stavby nové, v konkrétním případě se však jednalo o změnu průmyslového objektu na bytový dům. Ačkoli touto skutečností argumentovala, soud I. stupně se s ní nevypořádal. Dále brojila proti částce 18 150 Kč za náklady, které žalobkyně uhradila znalci za vypracování svého znaleckého posudku, podle něhož však nakonec rozhodnuto nebylo, a argumentovala, že zcela účelově si žalobkyně nechala zpracovat znalecký posudek, na jehož základě následně uplatnila slevu z kupní ceny. Posudek je datován ke dni 16.5.2016, v danou dobu však stále probíhala oprava podlahy na základě reklamace žalobkyně. Znalecký posudek byl tedy objednáván zcela nadbytečně. Kromě toho brojila i proti ceně, kterou žalobkyně za daný posudek uhradila a srovnávala ji s cenou znaleckého posudku [anonymizováno] ústavu [anonymizováno], který zadal soud I. stupně. Dále pak nesouhlasila s přiznáním částky 8 990 Kč za demontáž a montáž kuchyňské linky, tuto dle jejího názoru přiznal soud I. stupně zcela svévolně. Případná vada byla prokázána pouze v lokální části obývací místnosti předmětného bytu s tím, že v ostatních místnostech a i v kuchyni jsou podlahy zcela v pořádku. Následně znalecký posudek navrhl i jednotlivé práce, vedoucí k odstranění posudkem označených vad, když tyto jsou vyčísleny tak, jak shora uvedeno, mezi těmito pracemi však absentuje demontáž a montáž kuchyňské linky, neboť případné opravy podlahy se kuchyně vůbec nedotknou. I v této části slevy tak rozhodnutí soudu I. stupně postrádá jakoukoli oporu pro její přiznání a soud I. stupně tak opět dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění a danou záležitost opět nesprávně právně posoudil. Nakonec napadla žalovaná i výrok o nákladech řízení jako nesprávný, když soud I. stupně zcela ignoroval přehled nákladů řízení žalované ze dne 3. 5. 2021, kdy některé náklady právního zastoupení uplatněné jí nepřiznal, ačkoli ze samotného obsahu spisu vyplývaly. Nad to důvody pro nepřiznání některých uplatněných nákladů zcela chybí. Výrok o nákladech řízení přitom označila za neodůvodněný a nepřezkoumatelný.

3. V písemném vyjádření k podanému odvolání navrhla žalobkyně potvrzení rozsudku soudu I. stupně v napadeném rozsahu a požadovala zaplacení náhrady nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že k zadání znaleckého posudku a k podání žaloby přistoupila až poté, co bylo zřejmé, že mezi ní a žalovanou nebude sjednána náprava, učinila tak v dobé víře, že tento posudek, který nechala za účelem zjištění vad vypracovat, a především závěry v něm uvedené reflektují skutečný stav podlah v bytové jednotce. Současně připomněla, že jako jediný a pravý zápis o provedení opravy byl právě ten v řízení před soudem I. stupně předložený s jejími výhradami k provedené opravě a za lživé označila tvrzení žalované, že by této neposkytovala nezbytnou součinnost při řešení reklamace. Argumentovala, že přístup žalované k celé záležitosti je v rozporu nejen se zákonem, ale i s dobrými mravy. Zdůraznila, že v řízení prokázala, že skladba podlah v bytové jednotce skutečně neodpovídá projektové dokumentaci, odchylky od projektové dokumentace byly konstatovány již ve znaleckém posudku, který si nechala zpracovat. Nebyla to přitom ona, kdo svým jednáním zavdal příčinu k podání žaloby. Pokud se týká nákladového výroku, tak souhlasila se soudem I. stupně, že přiznal žalované náhradu jen za ty úkony, které považoval za účelně vynaložené, a zdůraznila, že meritum věci nebylo nijak složité a ve své podstatě záviselo toliko na znaleckém posudku. Pokud by odvolací soud viděl prostor pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení účastníků, toto by žalobkyně kvitovala, pokud by byla v její prospěch.

4. Žalovaná u jednání odvolacího soudu s možností použití ust. § 150 o. s. ř. nesouhlasila, trvala na svém požadavku na náhradu svých nákladů řízení s tím, že byla zatažena do sporu, který vůbec nemusel vzniknout, protože ona neviděla žádný důvod, proč by měla žalobkyni cokoli dalšího platit. Ona přitom platila náklady řízení své osoby, ačkoli se snažila se se žalobkyní dohodnout, žalobkyně například nepřistoupila ani na její návrh, že by zpětně od ní byt odkoupila.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu výroku I., III. a IV., když zamítavý výrok pod bodem II. zůstal odvoláním nedotčen, jako takový tak samostatně nabyl právní moci; přezkoumal rovněž obsah spisu, jakož i řízení vydání rozsudku předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není a o nákladech řízení účastníků před soudem I. stupně rozhodl tak, jak z výroku tohoto rozsudku vyplývá.

6. Soud I. stupně správně zjistil skutkový stav věci, na který správně aplikoval příslušné právní předpisy a dospěl k odpovídajícím závěrům ohledně práva žalobkyně na náhradu slevy z kupní ceny. Správně v souladu s ust. § 2107 odst. 3 OZ aplikoval ustanovení o tom, že neodstraní-li prodávající vadu věci včas nebo vadu věci odmítne odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny anebo může od smlouvy odstoupit. V posuzované věci totiž žalobkyně od žalované koupila bytovou jednotku, která vykazovala vadu spočívající v „ propadu podlahy v jednom z rohů místnosti obývacího pokoje“ a uplatňovala své právo z odpovědnosti u žalované. Žalovaná se pokusila o odstranění vady, avšak neučinila tak dostatečným způsobem, neboť pokud by byly vady prodávané věci odstraněny, nebyly by následně shledány znaleckými posudky, jak se v dané věci stalo. Své vady uplatnila žalobkyně včas a poté, co žalovaná vadu řádně neodstranila, vadnou podlahu neopravila, žalobkyně na základě znaleckého posudku, který si nechala zpracovat, podala žalobní návrh. Na základě původního znaleckého posudku požadovala slevu z kupní ceny ve výši 195 415 Kč a náhradu vynaložených nákladů ve výši 18 150 Kč, které platila za zpracování znaleckého posudku. V řízení nechal soud zpracovat další znalecký posudek znaleckým ústavem [právnická osoba], který odlišně od znaleckého posudku předloženého žalobkyní ocenil práce, které je zapotřebí k odstranění vady provést, a to na konečnou částku 32 923 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Je zapotřebí říci, že oba znalecké posudky posuzující tutéž vadu se odlišovaly zásadně v tom, že první znalecký posudek po vyhotovení jedné sondy předpokládal, že zjištěná vada podlahy existuje systémově v celé bytové jednotce a podstatně vyšší výše nákladů na opravu reflektovala tuto skutečnost. Soudem ustanovený znalec učinil větší množství sond, použil i jiné metody, včetně přístupu do bytu situovaného pod bytem žalobkyně a na základě komplexního měření dospěl k odlišnému závěru, a sice že vada podlahy se nachází pouze v obytné místnosti s kuchyňským koutem. Jinými slovy lze tedy říci, že první posudek, který si nechala žalobkyně zpracovat, osvědčoval existenci vady jako takové a sloužil jako podklad pro podání žaloby, kdy žalobkyně postupovala zcela správným a vhodným způsobem, že předtím, než podala žalobu, si nechala takový znalecký posudek zpracovat. Že jeho závěry nakonec v celé své šíři neobstály, nemá vliv na to, že žalobkyně postupovala zcela přiléhavým způsobem. I vzhledem k této skutečnosti soud I. stupně zcela správně žalované částku ve výši 18 150 Kč, jakožto náhradu škody za jí předložený znalecký posudek přiznal, ačkoli podle tohoto posudku nakonec nerozhodl. Žalobkyni nelze vytýkat, že pro ni zpracovaný znalecký posudek předpokládal vadu podlah v celé bytové jednotce a podle toho nakonec odstranění vady nacenil. Bez tohoto posudku by nebylo najisto postaveno, zda vůbec vada existuje a vzhledem k obraně žalované, která tvrdila, že podlahu opravila a tudíž podlaha již vadná není, by žalobkyně neměla šanci uspět. Proto, i když se podle daného posudku nakonec nerozhodlo, je zapotřebí žalobkyni náhradu nákladů za jeho zpracování přiznat. Za správné rozhodnutí považuje odvolací soud i položku na montáž a demontáž kuchyňské linky, neboť vada podlahy se nachází v obývací místnosti, ve které je kuchyňská linka umístěna a dopředu nelze vyloučit, že skutečně bude zapotřebí demontáž a montáž kuchyňské linky provést, neboť pokládka podlahy má svá jistá technická pravidla a nelze vyloučit, že s ní bude muset být započato i v místě, kde nyní stojí kuchyňská linka, byť bezprostředně pod ní se snad vada nenachází. Vycházeje z výše uvedeného proto odvolací soud shledal rozsudek soudu I. stupně zcela správným, pokud tento rozhodl o slevě z kupní ceny odpovídající tomu, co bude muset žalobkyně vynaložit na opravu vadné podlahy a pokud dále rozhodl i o nároku na náhradu škody za vynaložené náklady se zpracováním znaleckého posudku, jakož i náklady na demontáž a montáž linky. Přisouzená částka podle odvolacího soudu zcela odpovídá slevě z kupní ceny, jakož i ve své části náhradě nákladů vynaložené v souvislosti s opravou vadné opravy a soud I. stupně postupoval správně, pokud tuto částku žalobkyni přiznal. Na zcela správných závěrech soudu I. stupně není sto ničeho zvrátit ani odvolání žalované, která v něm neuvedla nic nového, konkrétně nic, co by bylo způsobilé přiléhavé právní úvahy soudu I. stupně narušit.

7. Vycházeje z výše uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve věci samé v přísudečným výroku pod bodem I. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

8. Pokud se pak týká nákladů řízení, zde aplikoval odvolací soud poněkud odlišná zákonná ustanovení a dospěl nakonec k závěru o spravedlivosti rozsudku ve znění, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně právo. Odvolací soud vycházel z ust. § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 150 o. s. ř., když shledal, že žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný a neúspěch měla proto, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Za této situace by žalobkyni náleželo právo na náhradu jejích nákladů řízení před soudem I. stupně v plném rozsahu. Soud I. stupně ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. poněkud pominul, rozhodl pouze stroze ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a s tím, že nakonec výše plnění závisela na zpracovaném znaleckém posudku, se nikterak nevypořádal, tuto skutečnost ve svém rozhodnutí nereflektoval, což nebylo správné. Nicméně odvolací soud nevidí jako spravedlivé, aby bylo žalobkyni přiznáno plné právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně, neboť skutečně v převážné části úspěšnou nebyla a neboť původní znalecký posudek uvažoval o předpokladu, který se nakonec nenaplnil. Odvolací soud je toho názoru, že jsou zde tedy okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které není namístě žalobkyni náklady řízení před soudem I. stupně přiznat. Odvolací soud má za to, že vzhledem k okolnostem případu bude nanejvýš spravedlivé, když si náklady řízení ponese každá ze stran ze svého, žalobkyně bude nakonec úspěšná co do přisouzené částky 60 063 Kč s tím, že náklady řízení si ponese ze svého, avšak nemůže podle názoru odvolacího soudu býti povolána k tomu, aby s ohledem na poměr úspěchu ve věci platila náklady řízení žalované, která se žalobnímu požadavku co do důvodu a výše od začátku bránila a ani v odvolacím řízení nezapočala dostatečně reflektovat fakt, že znalecké posudky existenci vady i přes provedenou opravu shodně shledaly. Přiznání nákladů řízení žalované považuje odvolací soud za nespravedlivé, v konečném důsledku by žalobkyně sice určitou část svého žalobního požadavku vysoudila, ale zase by o něj přišla v důsledku povinnosti nahradit žalované náklady řízení, čímž by veškeré její snažení prostřednictvím soudu vešlo vniveč, ačkoliv to byla žalobkyně, která měla co do důvodu a co do základu svého žalobního nároku jednoznačně právo na zaplacené slevy z kupní ceny a náhradu za vynaložené náklady. Tak jak soud I. stupně rozhodl, bylo jednoznačně v rozporu s přirozeným právem, žalobkyně by se tak podanou žalobou vůbec ničeho nedomohla a soud tak dával účastníkům jen signál, že se v podstatě vůbec nevyplatí se v podobných případech soudit, byť samotné plnění nakonec závisí na závěrech znaleckého posudku, pokud tato skutečnost není v otázce nákladů řízení soudem I. stupně nikterak reflektována. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v nákladovém výroku III. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně nepřiznal.

9. Čtvrtý výrok rozsudku soudu I. stupně byl odvolacím soudem jako věcně správný dle § 219 o. s. ř potvrzen, o nákladech řízení státu bylo nakonec rozhodnuto samostatným usnesením, které je rovněž napadeno odvoláním, o něm bude rozhodnuto v samostatném usnesení i odvolacím soudem.

10. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opak opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni vznikly náklady řízení za právní zastoupení za 2,5 úkonu právní služby spočívající v podání písemného vyjádření k odvolání žalované, v účasti u jednání odvolacího soudu a v půlúkonu za účast při jednání odvolacího soudu při vyhlášení rozsudku v sazbě stanovené na částku 3 540 Kč za 1 úkon vycházeje z tarifní hodnoty 60 063 Kč, která byla předmětem odvolacího řízení. Ke každému z těchto dvou a půl úkonů právní služby dále náleží režijní paušál dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 300 Kč Celkem tak na nákladech odvolacího řízení náleží žalobkyni částka 9 750 Kč (3 540 Kč x 2,5 + 300 Kč x 3), kterou je zapotřebí navýšit o 21 % DPH, které je právní zástupce žalobkyně plátcem, v částce 2 048, celkem tak odvolací soud povolal třetím výrokem svého rozsudku žalovanou k povinnosti nahradit žalobkyni částku 11 798 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.