19 CO 7/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a JUDr. Jaroslav Buriana v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení bytu, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 9. září 2021, č.j. 7 C 175/2021-38,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Rozsudkem soudu I. stupně ve výroku I. byla žalovaná [jméno] [příjmení] uznána povinnou vyklidit byt [číslo] v domě [adresa], nacházející se na ulici [ulice] ve městě [obec] a předat jej žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku II. pak žalovaná byla uznána povinnou nahradit žalobci na nákladech řízení částku 6.200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, které posléze doplnila tak, že jí opakovaně byl prodlužován nájem stanovený na dobu určitou, své povinnosti, plynoucí z nájemního vztahu, si řádně plnila a situace se změnila poté, kdy dostala výpověď z nájmu bytu z toho důvodu, že byt pronajímá, přičemž ona sama podala žalobu na neoprávněnost a neplatnost této výpovědi a v rámci řízení před soudem byla v této věci úspěšná. Má za to, že z těchto důvodů jí nájem nyní nebyl prodloužen, přičemž jednání žalobce bere jako diskriminační a v rozporu s dobrými mravy. Poukázala také na povinnosti obce zajistit bydlení občanům s tím, že vztah plynoucí z nájmu obecního bytu se výrazně odlišuje od klasického soukromoprávního vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem. Poukázala také na to, že v městských bytech ve [obec] žalobce nechává bydlet řadu neplatičů, kteří své závazky neplní a tato situace v žádném případě není ojedinělá, ona sama své závazky vždy plnila. Poukázala také na to, že v jejich finančních možnostech není možné zajistit si jiné bydlení a jednání ze strany žalobce, který jí neprodloužil nájem předmětného bytu, považuje i nadále za diskriminační a v rozporu s dobrými mravy. Navrhla tedy změnu rozsudku soudu I. stupně tak, aby žaloba žalobce byla zamítnuta.

3. K odvolání žalované se vyjádřil žalobce. Navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného a poukázal na to, že žalovaná argumentuje údajným diskriminačním přístupem ze strany žalobce, kdy je obec jako veřejnoprávní korporace povinna zajistit rovné zacházení s žadateli o pronájem obecního bytu. Své tvrzení opírá o doporučení veřejného ochránce práv k naplňování práva na rovné zacházení s žadateli o pronájem obecního bytu. Jak však vyplývá z argumentace žalované, tak ze samotného názvu dokumentu, zpracovaného veřejným ochráncem práv, a rovněž z jeho obsahu, dokument se zabývá situacemi, kdy si osoba podává žádost o pronájem bytu. Dle názoru žalobce se tedy žalovaná argumentačně opírá o zcela jinou životní situaci, která nesouvisí s předmětem sporu. Pokud jde o finanční možnosti na straně žalované zajistit si jiné bydlení, pak o tomto nemá žalobce žádné informace. Žalobce také ve svém vyjádření zdůraznil, že pokud se týká pronájmu obecního bytu, neexistuje na to žádný právní nárok, což vyplývá i ze stanoviska veřejného ochránce práv. Žalobci nenáleží žádná povinnost poskytnout žalované pronájem obecního bytu. Naopak poukázal žalobce na skutečnost, že se žalované maximálně možným způsobem snažil vyjít vstříc, když měl v úmyslu prodloužit nájem po dobu 3 měsíců, kdy žalované skončil nájem tak, aby měla možnost zajistit si náhradní bydlení. Žalobce svým jednáním pouze v mezích zákona a zcela legitimně vykonává svá práva, která mu náleží v souvislosti s vlastnictvím nemovité věci. Závěrem tedy opakovaně navrhl žalobce ve svém vyjádření potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalované není naprosto důvodné.

5. Soud I. stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav a vyvodil také zcela správný právní závěr a se závěry soudu I. stupně i s velmi přiléhavým odůvodněním rozsudku soudem I. stupně se odvolací soud plně ztotožňuje. Zejména je nutno zdůraznit, že žalovaná byla nájemkyní obecního bytu, přičemž nájem byl sjednán na dobu určitou, čehož si samozřejmě musela být žalovaná vědoma při uzavírání nájemní smlouvy s žalobcem. Tento nájem jí byl opakovanými dodatky neustále prodlužován a k poslednímu prodloužení nájemního vztahu došlo dodatkem č. 4, kdy nájem byl 2. 3. 2016 prodloužen o 5 let na dobu určitou do 28. 2. 2021. Sama žalovaná poukazuje na to, že nájem uzavírala původně již 16. 2. 2011, rovněž na dobu určitou, tedy měla žalovaná řadu let na to, aby si zajistila náhradní bydlení právě s ohledem na to, že věděla, že nájem je sjednán na dobu určitou. Naopak ze strany pronajímatele jako vlastníka nemovitosti je zřejmé velmi vstřícné chování vůči žalované, když ji opakovaně různými dodatky prodlužoval nájem až do doby 28. 2. 2021. Uplynutím této doby skončil žalované nájem sjednaný na dobu určitou a od této doby je žalovaná v předmětném bytu bez jakéhokoliv právního důvodu. Ze strany žalobce jako vlastníka nemovitosti rozhodně nelze hovořit o nějaké diskriminaci, nebo rozporu s dobrými mravy. Naopak žalobce se choval zcela v souladu s občanským zákoníkem a naopak projevil velkou vstřícnost vůči žalované, kdy ji opakovaně nájem, sjednaný na dobu určitou, prodloužil. Rozhodně nesouvisí žaloba na vyklizení s výpovědí tak, jak uváděla žalovaná, neboť z rozsudku soudu I. stupně ohledně neoprávněnosti a neplatnosti výpovědi vyplývá, že žalobě žalované o určení neoprávněnosti výpovědi bylo vyhověno z toho důvodu, že s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu nebyly přesně vymezeny osoby, kterým údajně měla žalovaná svůj byt přenechat do podnájmu, a žalobce toto vymezil ve své výpovědi, jak uvádí soud I. stupně v uvedeném rozhodnutí pouze lapidárním konstatováním. Toto uvádí odvolací soud pouze pro úplnost, že rozhodně tato skutečnost nemohla mít vliv na rozhodnutí žalobce jako vlastníka předmětné nemovitosti neprodloužit nájem žalované, neboť je pouze věcí vlastníka, jak se v tomto případě rozhodne, když nájem byl zcela jednoznačně uzavřen na dobu určitou, čehož si byla vědoma i žalovaná. Byť vlastníkem je obec, tak z žádného právního předpisu nevyplývá, že by obec měla jiné postavení než kterýkoliv jiný pronajímatel a že by bylo její povinností postupovat jiným způsobem a automaticky prodlužovat nájem bytu, který byl sjednán na dobu určitou, a tuto skutečnost vzala také podpisem nájemní smlouvy na vědomí žalovaná. Opětovně odvolací soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku a prodlužování nájemního vztahu ze strany žalobce vůči žalované měla žalovaná možnost v průběhu let již myslet na to, že si bude muset zajistit náhradní bydlení, jakmile jí skončí nájem na dobu určitou.

6. Na základě všech těchto skutečností proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

7. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst.1 o. s. ř. a vychází ze skutečnosti, že žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná a úspěšnému žalobci vznikly náklady 2 x 300 Kč paušální náhrada v souladu s vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za účast u odvolacího jednání a vyjádření k odvolání. Žalovaná tedy byla uznána povinnou nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.