20 Co 472/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Zrůsta, Ph.D. a soudců Mgr. Zory Telecké a Mgr. Renaty Tesáčkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno Jméno žalované Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 221 829 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 11. 4. 2024, č. j. 7 C 108/2021-263,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 28 019,73 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta B, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 7 C 108/2021-263 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 221 829 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8 % ročně ode dne 21. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 99 881,02 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Soudu I. stupně vytýká, že nepřihlédl ke všem žalobkyní tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům ohledně vzniku škody (tvrzením a důkazům vztahujícím se k průběhu servisních prohlídek žalované), když namítala a doložila, že ze strany žalované byl proveden neodborný zásah (montáž nového reduktoru), v důsledku kterého došlo k následnému poškození reduktoru a s tím spojené další škodě. Soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když uzavřel, že by snad mohly existovat i jiné než žalobkyní uváděné příčiny vzniku škody (údajné vady reduktoru nebo spojovacího materiálu) a zjištěný skutkový stav nesprávně právně posoudil, zprostil-li žalovanou zcela nedůvodně odpovědnosti za řádné provedení servisního zásahu (montáž nového reduktoru) a povinnosti upozornit žalobkyni na případnou nevhodnost použitých dílů či spojovacího materiálu. Samotná skutečnost, že okolnost je prokázána pouze s určitou mírou pravděpodobnosti, pak dle judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15) neznamená, že soud má takovou okolnost považovat za neprokázanou (prokázání nějaké skutečnosti, která se udála v minulosti, bude vždy otázkou určité míry pravděpodobnosti). Žalobkyně dostatečně prokázala, že uplatňovaný nárok na náhradu škody mohl vzniknout toliko v důsledku jednání žalované, jímž byla žalobkyni způsobena škoda ve formě nezbytných nákladů na pořízení a dodání nové převodovky, ozubeného kola (turasu), pevnostních šroubů a odborné montáže do stroje. Odmítá zkratkovité hodnocení soudu I. stupně, že by svědeckým výslechem techniků žalované nebylo možné přisvědčit tvrzením žalobkyně a vymezuje se i vůči závěru, že znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, není dostatečný pro vyvození odpovědnosti žalované, když znalec soudu vyložil nejpravděpodobnější příčinu předmětné poruchy stroje Volvo – chybně provedený technický zásah žalované. Dle žalobkyně servisní prohlídka ze dne 17. 4. 2019 byla zaměstnanci žalované provedena vadně, jak vyplývá z diagnostiky závady ze dne 6. 6. 2019, kdy v přímé příčinné souvislosti s touto vadně provedenou prohlídkou došlo ke vzniku škody na stroji Volvo, přičemž výši škody lze určit dle výše nákladů na dodání nové převodovky a provedení její montáže. Škoda byla způsobena zaměstnanci žalované, proto je žalovaná v souladu s ust. § 375 slovenského obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., v platném znění) povinna k náhradě škody jimi způsobené. Nárok na náhradu škody byl uplatněn v předžalobních výzvách žalobkyně ze dne 7. 7. 20220 a 14. 9. 2020. Dopustila-li se žalovaná protiprávního jednání (porušením zákonné a smluvní povinnosti při provedení servisního zásahu dne 25. 2. 2019, v rámci něhož došlo k instalaci nového reduktoru), na straně žalobkyně vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované škoda a zamítavý rozsudek soudu I. stupně je v rozporu s provedeným dokazováním. Protože žalobkyně v řízení prokázala veškerá svá tvrzení a unesla důkazní břemeno, měl by odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnit tak, že se žalobě v plném rozsahu vyhovuje, příp. rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. U jednání před odvolacím soudem pak žalobkyně uvedla, že prokázání tvrzení o vadě žalobkyní dodaného reduktoru by mělo zatěžovat žalovanou, jíž bylo toto tvrzení ku prospěchu a nikoliv žalobkyni.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila podáním ze dne 2. 7. 2024, v němž uvedla, že rozsudek soudu I. stupně má za správný. Soud I. stupně provedl všechny důkazy navržené žalobkyní, v průběhu řízení ji opakovaně poučoval dle § 118a o.s.ř. a nijak nevybočil ze zásady volného hodnocení provedených důkazů. Žalobkyně však přes opakované poučení ze strany soudu I. stupně své důkazní břemeno neunesla. Dle názoru žalované žalobkyně neprokázala porušení povinnosti žalované a už vůbec neprokázala příčinnou souvislost mezi tvrzeným porušením povinnosti žalované a vznikem škody, a to i přes rozsáhlé dokazování. Pokud jde o argumentaci žalobkyně ustanovením § 551 odst. 1 slovenského obchodního zákoníku (stran povinnosti zhotovitele upozornit objednatele na nevhodnost předaných věcí nebo pokynů), pak žalobkyně pomíjí, že taková povinnost platí pouze v případě, kdy zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče, přičemž i prokázání této skutečnosti je na straně žalobkyně. To však na straně žalobkyně zůstalo pouze v rovině obecného konstatování o odbornosti žalované bez jakýchkoliv konkrétních tvrzení nebo navržených důkazů. Žalovaná pak znovu poukázala na rozpory v tvrzení žalobkyně, která ani není schopna skutkově tvrdit, zda příčinou škody měl být servisní zásah žalované dne 25. 2. 2019 (viz bod 12 odvolání) nebo ze dne 17. 4. 2019 (bod 27 odvolání). Navrhla proto potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. U odvolacího jednání ještě doplnila, že žalobkyně k prokázání svých tvrzení měla mít k dispozici poškozené díly a nemůže jít k tíži žalované, že tyto díly žalobkyně zničila.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ust. § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně i řízení mu předcházející a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání nelze shledat důvodným.

5. V projednávané věci je mimo vší pochybnost, že je založena mezinárodní příslušnost soudu I. stupně a odvolacího soudu, stejně jako je nadevší pochybnost, že rozhodující právo pro právní posouzení věci je právo Slovenské republiky. K tomu odvolací soud odkazuje na rozbor provedený soudem I. stupně, k němuž nebyly v odvolacím řízení vzneseny ze strany účastníků žádné výhrady.

6. Lze také konstatovat, že soud I. stupně nezatížil své rozhodnutí zmatečností uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., ostatně ani žádné zmatečností vady v řízení namítány nebyly.

7. K přezkoumávané materii je třeba uvést, že žalobkyně se po žalované domáhá nároku na náhradu škody z titulu porušení jak zákonných, tak i smluvních povinností při provedení servisní prohlídky a opravy stroje (pásového rypadla) zn. Volvo. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalovaná pro žalobkyni provedla opravu stroje Volvo spočívající ve výměně reduktoru (a s tím spojeného lisování pásu a šponování), nejednalo se však o originální díl zn. Volvo. Reduktor i potřebný spojovací materiál zajistila sama žalobkyně od společnosti , právnická osoba, . Následně došlo k poruše stroje, jež byla dne 17. 4. 2019 diagnostikována zaměstnanci žalované s tím, že došlo k užití neznámého typu reduktoru a nevhodných šroubů, jako pravděpodobná příčina poruchy bylo vyhodnoceno neutažení šroubů. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, pak bylo zjištěno, že možnou příčinou poruchy stroje Volvo byl chybně provedený technický postup žalované (neutažení dotčených šroubů, vady šroubů, neočištění ploch šroubového spoje či nepoužití lepidla), popř. i vadně užitý materiál, současně však znalec připustil, že k poškození stroje mohlo dojít i v důsledku vnitřní závady nainstalovaného reduktoru. Zkoumání tohoto reduktoru však již provést nelze, neboť není k dispozici, po opravě stroje se jej žalobkyně zbavila. Bez fyzického zkoumání nainstalovaného reduktoru nelze jeho vady jako možnou příčinu vzniklé škody vyloučit. Za následnou opravu stroje u společnosti , právnická osoba, . žalobkyně zaplatila částku 221 829 Kč, kterou nyní uplatňuje jako vzniklou škodu. Po právní stránce soud I. stupně uzavřel, že pro posouzení odpovědnosti žalované za poškození stroje Volvo (při plnění smlouvy o dílo) nebyl prokázán přesný důvod vzniku tohoto poškození, když ze strany slyšených svědků šlo o pouhé odhady příčiny poruchy, a i soudní znalec připustil vícero důvodů předmětného poškození stroje Volvo. Žalobkyně tak přes výzvu a poučení soudu neprokázala porušení smluvních povinností ze strany žalované či jiný skutkový stav, se kterým by byla spojena povinnost k zaplacení vzneseného nároku.

8. Žalobkyně svůj nárok na zaplacení částky 221 829 Kč s příslušenstvím uplatňuje z titulu odpovědnosti za škodu (nikoliv odpovědnosti za vady), neboť jde o náhradu škody na věci způsobené vadnou opravou její části. Vzniklá škoda představuje následek vadného provedení díla, neboť zatímco předmětem díla byla výměna reduktoru, škoda představuje vynaložené náklady na opravu stroje spočívající v dodání nové převodovky, pevnostního ozubeného kola /turasu/, pevnostních šroubů a montáži. Škodou je tedy majetková újma, spočívající nikoliv ve vadnosti samotného předmětu sjednané opravy, nýbrž ve znehodnocení opravované věci v důsledku vadného provedení díla; pouze škoda, která z vady vznikla, je odškodnitelná v rámci náhrady škody. Nárok na náhradu škody lze přitom uplatnit nezávisle na tom, zda vada samotné opravy byla vytčena a uplatněn nárok z odpovědnosti za vady (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 270/2001 či ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4379/2008).

9. Obecná odpovědnost za škodu je založena na současném splnění čtyř předpokladů: vznik škody, porušení právní povinnosti, vztah příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou a presumované zavinění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 986/2001, uveřejněný pod č. 14/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

10. V řízení o náhradě škody má žalobce procesní povinnost tvrdit [srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a posléze i prokázat [srov. § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 o. s. ř.] všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Bylo tedy na žalobkyni, aby prokázala, že žalovaná porušila povinnost vyplývající ze smlouvy o dílo (provést dílo bez vad) či jinou zákonnou povinnost, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi.

11. Důkazní břemeno o tom, že žalovaná porušila svoji povinnost provést dílo řádně a s potřebnou péčí, resp. že škoda vznikla provedením servisní prohlídky a opravy stroje Volvo ze strany žalované, tíží žalobkyni, která odpovědnost žalované za škodu dovozuje, neboť je tím, komu by bylo z hlediska hmotného práva její prokázání ku prospěchu. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu totiž leží důkazní břemeno v obecné rovině ohledně určitých skutečností na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 98/2000). V důsledku uplatnění projednací zásady tak mají účastníci občanského soudního řízení povinnost tvrzení a na ni navazující důkazní povinnost ohledně skutečností, z jejichž existence vyvozují pro sebe příznivé právní důsledky. Nesplnění takové povinnosti má za následek vynesení rozhodnutí nepříznivého pro účastníka, který tuto svou procesní povinnost nesplnil.

12. V posuzovaném případě byla žalobkyně o svém důkazním břemeni soudem I. stupně řádně poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., důkazní břemeno však úspěšně neunesla. Žalobkyni se totiž nepodařilo prokázat, že by vzniklá škoda byla způsobena právě neodborným zásahem (servisní činností) žalované. Neprokazují to listinné důkazy (diagnostika závady ze dne 6. 6. 2019 uvádí jen jako možnou příčinu vzniku škody neutažení šroubů, dle karty stroje ze dne 17. 4. 2019 byl použit neznámý typ reduktoru a nevhodné šrouby) a tento závěr nelze dovodit ani z výslechu žalobkyní navržených svědků. Z výpovědi , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, (zaměstnanců žalované) vyplynulo pouze to, že dle požadavku žalobkyně byl naistalován reduktor neznámého původu dodaný žalobkyní (včetně všech komponentů), jehož vnitřní vady by při instalaci nebyli schopni zjistit (je zalitý v obalu). , jméno FO, ze společnosti , právnická osoba, . uvedl, že dodali dle objednávky žalobkyni reduktor, jehož výrobce odmítl sdělit. Při diagnostice poruchy reduktoru se nedělal materiálový rozbor, ani přeměřování turasu, provedla se pouze vizuální prohlídka. Ani z opakovaného výslechu svědka , jméno FO, (jednatele žalobkyně) pak nelze mít za prokázáno, že k poruše stroje došlo porušením povinnosti žalované. Ten však potvrdil, že od společnosti , právnická osoba, . objednal vzhledem k výrazně nižší ceně neoriginální reduktor od jiného výrobce než Volvo. Za stěžejní pak lze považovat znalecký posudek a výpověď soudního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který sice nejdříve ve svém znaleckém posudku označil za příčinu poruchy stroje Volvo nesprávně provedenou servisní činnost žalované (montáž nového reduktoru, resp. následnou montáž ozubeného kola – turasu), později však uvedl, že k tomuto závěru dospěl, aniž by si byl vědom skutečnosti, že do stroje Volvo byl nainstalován neoriginální reduktor dodaný žalobkyní, jenž žalobkyně zajistila od společnosti , právnická osoba, . Poté, co znalec při svém výslechu tuto skutečnost zohlednil, připustil, že bez ohledání tohoto dílu nemůže vyloučit, že porucha stroje byla způsobena právě použitím tohoto žalobkyní dodaného (neoriginálního) reduktoru. Pokud by se zjistily jeho zásadní rozdíly (ať již jde o materiál, rozměry či technické parametry) oproti originálnímu dílu zn. Volvo, mohlo to způsobit poškození stroje. To, zda nový reduktor vykazoval zásadní rozdíly oproti originálnímu dílu či nějaké vady, však ověřit nelze, neboť již není k dispozici. Bez jeho fyzického zkoumání pak nelze odstranit stav skutkové nejistoty spočívající v tom, že není jisté, co přesně poškození stroje Volvo způsobilo, když provedené důkazy byly k prokázání žalobních tvrzení a unesení důkazního břemene žalobkyně nedostatečné. Výsledky hodnocení provedených důkazů totiž neumožňují přijmout (bez rozumných pochybností) jednoznačný závěr, že žalovaná při provedení servisní prohlídky a opravy stroje Volvo porušila své povinnosti, když nadále se jeví jako možných více příčin poruchy tohoto stroje.

13. Namítá-li pak žalobkyně, že žalovaná byla povinna upozornit žalobkyni na případnou vadnost či nevhodnost použitého dílu a spojovacího materiálu, tak z dokazování nevyplynulo, že by žalovaná mohla zjistit, že výměnou reduktoru může nastat daný škodní následek, resp. že by vznik škody byl konkrétně předvídatelný. Tomu odpovídá i skutečnost, že po výměně reduktoru stroj Volvo fungoval a k jeho poškození došlo až zhruba s měsíčním časovým odstupem. Ani porušení zákonné povinnosti ve smyslu ust. § 551 slovenského obchodního zákoníku tak žalované nelze přičítat. Nadto lze doplnit, že předpokladem aplikace § 551 slovenského obchodního zákoníku je, že je uplatňován nárok z odpovědnosti za vady. Z nesplnění povinnosti zhotovitele upozornit objednatele na nevhodnost věcí převzatých od objednatele vyplývá pro zhotovitele pouze ten důsledek, že odpovídá za vady díla použitím nevhodných věcí předaných mu objednatelem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4438/2007). I to však platí pouze v případě, kdy zhotovitel mohl při vynaložení odborné péče nevhodnost předaných věcí zjistit.

14. V rozhodnutí ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 Nejvyšší soud přijal závěr, že výsledky hodnocení důkazů umožňují přijmout závěr o pravdivosti skutečnosti, která je předmětem dokazování, jestliže na jejich základě lze nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti. Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné (více či méně pravděpodobné), že se dokazovaný skutečnost stala, a připouštějí-li tedy i možnost (větší či menší pravděpodobnost) toho, že se dokazovaná skutečnost naopak nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. V takovém případě soud rozhodne – jak vyplývá z výše uvedeného – v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost.

15. Nad rámec provedeného výslechu svědků, listinných svědků a závěrů soudního znalce nebyly žalobkyní navrženy žádné další důkazy, které by odstranily stav skutkové nejistoty vzniklý neprokázáním pravdivosti skutkové verze žalobkyně. I v takové situaci (tedy za stavu skutkové nejistoty), byl ovšem soud I. stupně povinen věc rozhodnout a nemohl nechat věc nerozhodnutou (zásada non liquet). Věcně správným procesním řešením této situace bylo zamítnutí žaloby soudem I. stupně pro neunesení důkazního břemene ze strany žalobkyně, poučené dle § 118a odst. 3 o. s. ř., po provedení všech navržených důkazů, kterými ale nebyl stav nejistoty odstraněn. Neunesení důkazního břemene pak musí mít za následek vynesení rozhodnutí nepříznivého pro účastníka, který tuto svou procesní povinnost úspěšně nesplnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5750/2015).

16. Odvolací soud proto uzavírá, že na základě provedených důkazů nelze k závěru o prokázání vzniku odpovědnosti žalované za vzniklou škodu na základě zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. ve shodě se správnými skutkovými závěry soudu I. stupně dospět. Nebyl totiž prokázán jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu, kterým je porušení právní povinnosti žalované.

17. Lze tedy shrnout, že závěry soudu I. stupně, včetně hodnocení důkazů jsou logické, nepřipouštějící jakýkoliv rozpor se zásadami formální logiky, přičemž pouze takový rozpor by byl pro případný zásah odvolacím soudem určující. Odvolací soud je tedy po pečlivém přezkoumání obsahu spisu a provedeném jednání toho názoru, že skutkové i právní závěry soudu I. stupně plně obstojí, neboť jsou logické a zcela správné.

18. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř., a to včetně jeho nákladového výroku, jehož výše byla správně vypočtena a uložena neúspěšné žalobkyni (dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.). V tomto směru odvolací soud odkazuje na vyčerpávající odůvodnění soudu I. stupně. K nákladům státu (znalečné a svědečné) soud I. stupně uvedl, že o nich rozhodne doplňujícím rozhodnutím poté, kdy tyto budou ještě navýšeny o platby vyplacené svědkům. Nerozhodl-li soud I. stupně o nákladech státu v rozsudku (byť bylo možné rozhodnout jen o základu nároku s tím, že jejich výše bude určena v samostatném rozhodnutí), musí tak učinit samostatným rozhodnutím v průběhu řízení, tedy dříve, než bude řízení pravomocně skončeno (pokud tak již soud I. stupně neučinil, což ovšem není odvolacímu soudu známo).

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud na základě zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že neúspěšná žalobkyně je povinna je zaplatit úspěšné žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Výše žalovanou v odvolacím řízení účelně vynaložených nákladů řízení činí 28 019,73 Kč a sestává z odměny za zastoupení advokátem u 2 úkonů právní služby á 9 220 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 2. 7. 2024, účast u jednání odvolacího soudu dne 25. 2. 2025) dle § 6, § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb.) s režijním paušálem 300 Kč (za vyjádření k odvolání dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024) a režijním paušálem 450 Kč (za účast u odvolacího jednání dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025), dále cestovného ve výši 2 466,80 Kč dle vyhl. č. 475/2024 Sb. (za cestu k jednání , adresa, a zpět při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 5,80 Kč, průměrné spotřebě 6,67 l/100 km a výše průměrné ceny pohonné hmoty 34,70 Kč za 1 litr nafty) a náhrady za ztrátu času ve výši 1 500 Kč (10 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu). DPH, jíž je zástupce žalované plátcem, v sazbě 21 % z odměny a náhrad pak činí částku 4 862,93 Kč.