21 Co 11/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30. 10. 2024, č. j. 27 C 167/2024-109,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 14 689,40 Kč k rukám zástupkyně žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem soud I. stupně ve výroku I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti poloviny na nemovité věci, a to pozemku parc. č. , číslo, o výměře , číslo, m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , číslo, rodinný dům v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsáno u , právnická osoba, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , číslo, . Ve výroku II byla žalobkyně zavázána nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 16 456 Kč k rukám zástupkyně žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že ji žalovaný , datum, fyzicky napadl, přičemž se jednalo o jednání zjevně porušující dobré mravy. Přestupkové řízení vůči žalobkyni přitom bylo odvolacím orgánem zastaveno, což je nový důkaz, který by měl být proveden. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, ze kterého citovala. Nelze použít judikaturu k ustanovení § 630 starého občanského zákoníku s ohledem na změnu právní konstrukce odvolání daru pro nevděk. Zjevné porušení dobrých mravů je třeba posuzovat ve smyslu průkaznosti nemravného jednání. Napadení žalobkyně bylo úmyslným jednáním žalovaného, které zjevně porušilo dobré mravy a žalobkyni ublížilo. Dalším důvodem odvolání daru byla nevěra žalovaného s , jméno FO, , pokračující i na konci roku 2023. Soud I. stupně pochybil, pokud dovodil, že žalobkyně odvíjela důvod pro revokaci daru od data listopad 2022. Jednání žalovaného žalobkyni ublížilo, neboť měla za to, že oba bojují za zachování manželství a žalovaný ji ujistil, že vztah s , jméno FO, ukončil a v manželství chce setrvat. Nevěra žalovaného tedy nebyla důsledkem fakticky nefunkčního manželství. Předmětná darovací smlouva byla také neplatná, neboť k jejímu uzavření byla přinucena žalovaným a jeho rodinou. Žalobkyně zde opakovala svou argumentaci přednesenou v řízení před soudem I. stupně. Byla z existenčních důvodů nucena se vrátit k žalovanému, když nebyla objektivně schopna obstarat dostatek finančních prostředků pro zajištění bydlení a výživy její i nezletilých dětí. Žalovaný jí v této době nijak nepomáhal. Nebylo možné čekat na rozhodnutí soudu o výživném. Žalovaný neprojevoval žádný zájem o péči o nezletilé děti. Žalobkyně mohla mít s ohledem na skutečnost, že rodiče žalovaného měli v rodině vždy hlavní slovo, důvodnou obavu, že budou naplněny výhružky otce žalovaného o vyhození žalobkyně z domu i s dětmi, bez jakýchkoli finančních prostředků. Šlo o psychický nátlak způsobující nedostatek svobodné vůle žalobkyně a neplatnost předmětné darovací smlouvy. V této souvislosti soud I. stupně pochybil, pokud neprovedl důkaz svědeckými výpověďmi pracovnic , právnická osoba, a neodůvodnil, proč se tak stalo. Ze všech těchto důvodů žalobkyně žádala, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, nebo změněn tak, že žalobě bude vyhověno a žalovaný bude zavázán nahradit jí náklady řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že skutkový stav stran fyzického kontaktu účastníků v lednu roku 2024 byl popsán u jednání soudu I. stupně samotnou žalobkyní, kdy uvedla, že jí vyletěla v rozčilení ruka, nerozporovala popis skutkového děje, ale rozhodnutí o vině a o výši pokuty. Odvolací orgán v rámci přestupkového řízení pouze neshledal, že by pro intenzitu jednání žalobkyně bylo toto možno hodnotit jako přestupek. Nešlo o fyzické napadení žalobkyně, ale o neúmyslnou přirozenou reakci žalovaného na útok žalobkyně, přičemž se jednalo o ojedinělý exces. Pokud soud I. stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že nevěra žalovaného byla důsledkem manželské krize, pak vyšel i ze samotné výpovědi žalobkyně (ve vyjádření citováno), též také z výpovědi žalovaného o nefunkčnosti manželství již od roku 2021. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu, ze kterého citoval. Navíc jeho nevěra tvrzená žalobkyní nebyla žádnými důkazy prokázána. Pokud jde o žalobkyní tvrzenou neplatnost předmětné darovací smlouvy, poukázal na výpověď svědkyně – matky žalobkyně, ze které citoval. V řízení nebylo prokázáno, že by na žalobkyni byl činěn nátlak, ať již žalovaným či jeho rodinou. Žalobkyně pouze uváděla různé své domněnky, co by se mohlo dít, pokud by smlouvu neuzavřela. Z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že byla srozuměna s obsahem smlouvy, k jejímu uzavření u advokátky , jméno FO, došlo s ohledem na snahu o zachování manželství a stabilitu rodiny. Žalovaný žádal, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen a žalobkyně byla zavázána nahradit mu náklady odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

5. V případě bezprávné výhružky musí jít o hrozbu, která vzbuzuje důvodný strach z újmy. Okolnosti směřující k psychickému donucení jednajícího musí mít základ v objektivně existujícím a působícím stavu, nepostačuje, jestliže si jejich existenci jednající jen představuje, ale není-li pro ně objektivní důvod. Je-li původcem bezprávné výhružky třetí osoba (odlišná od účastníků konkrétní smlouvy), je možno aplikovat § 587 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), citovaný již v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, jen tehdy, pokud druhý účastník smlouvy o existenci psychického nátlaku věděl a využil jej ve svůj prospěch (k tomuto obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 31 Cdo 3620/2010, použitelný i při nynější právní úpravě bezprávné výhružky). Důvodnost obavy ve smyslu § 587 odst. 1 o. z. musí být vždy posuzována primárně z objektivního hlediska, subjektivní stránka (přesvědčení adresáta bezprávné výhružky) je až věcí následnou.

6. Z novějších rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3544/2023, nebo usnesení ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2045/2023) je zřejmé, že nelze akcentovat pouze skutek obdarovaného a upozadit vše, co ho k vytýkanému jednání vedlo, tj. zda na chování obdarovaného mohlo mít vliv i jednání dárce. Vždy je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti následného chování obou účastníků darovací smlouvy a věc „odvolání daru“ posoudit v závislosti na tom, jak k určitému chování došlo a z jakých příčin.

7. I z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1794/2018, zmiňovaného odvolatelkou vyplývá, že je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce a o věci rozhodnout v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým. Z tohoto rozhodnutí je dále zřejmé, že navázání mimomanželského vztahu obdarovaného manžela v dlouhodobě nefunkčním manželství nelze posuzovat jako zjevné porušení dobrých mravů objektivně způsobilé dárci ublížit, tedy není relevantním důvodem k odvolání daru pro nevděk. Pouhé subjektivní přesvědčení dárce o „zjevném ublížení“ nepostačuje k revokaci. Závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat.

8. Pro posouzení věci jsou relevantní i minulé vztahy, zvláště pokud jde o vztahy dlouhodobé, např. manželství. Nevěra vedoucí k revokaci je taková, která byla příčinou, a nikoli až důsledkem nefungujícího manželství.

9. I v případě aplikace § 2072 o. z. (odvolání daru pro nevděk) je prvořadé posoudit věc z objektivního hlediska, tj. zda závadné chování obdarovaného je takového charakteru, že zjevně (evidentně) porušuje dobré mravy. Poté je nutno posoudit, jak moc se dárce může cítit nemravným jednáním obdarovaného ublížen, přičemž teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že se obdarovaný vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímání skutku obdarovaného jako ublížení dárci), samo o sobě nepostačuje k revokaci. Nemravné jednání obdarovaného nelze ospravedlnit tím, že se nemravně chová i dárce, ovšem při zjištění širších okolností věci je možno dovodit, že samotné chování obdarovaného nebylo za daných okolností objektivně způsobilé dárci zjevně ublížit, byť není souladné s dobrými mravy (k tomuto blíže též posléze zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu).

10. V nyní projednávané věci především nelze zároveň tvrdit, že darovací smlouva uzavřená mezi účastníky dne , datum, (dále jen „smlouva“) je neplatným právním jednáním na straně jedné a domáhat se určení spoluvlastnictví k nemovité věci z důvodu odvolání daru pro nevděk na straně druhé, neboť posléze zmíněný právní institut lze použít pouze v případě platně uzavřené smlouvy.

11. Ve shodě se soudem I. stupně má i odvolací soud za to, že smlouva je platným právním jednáním účastníků.

12. Důvody uváděné žalobkyní, které měly vyvolat její důvodnou obavu a přinutily ji uzavřít smlouvu, nemohou z objektivního hlediska obstát. Tvrzení, že žalobkyně měla obavy o život a zdraví nezletilých dětí, že neměla kde žít, že nemohla čekat na rozhodnutí soudu o výživném, byla kromě výpovědi žalovaného vyvrácena i výpovědí svědkyně , jméno FO, – matky žalobkyně, která mimo jiné vypověděla, že žalobkyně i s dětmi u ní v roce 2015 po opuštění společné domácnosti asi dva až tři měsíce bydlela, poté odešla do Prahy, tam se však necítila dobře a pak se dohodli (účastníci), že se vrátí zpátky. Dcera se nikdy neměla zmínit, že by smlouvu nechtěla podepsat.

13. Pokud jde o tvrzený nedostatek finančních prostředků, mohla se žalobkyně obrátit na soud s návrhem na nařízení předběžného opatření, kterým mohla žádat výživné pro děti, případně i výživné manželky, jestliže by žalovaný nepřispíval dobrovolně. O návrhu by musel soud rozhodnout do 7 dnů. Rozhodnutí soudu by se stalo vykonatelným ihned po doručení žalovanému (§ 76d o. s. ř.).

14. Tvrzení žalobkyně o jejích obavách z výhružek tchána, že při nepodepsání smlouvy bude vyhozena z domu, rovněž nemůže z objektivního hlediska obstát. Rodiče žalovaného neměli k předmětné nemovitosti žádná práva. Pokud by si žalobkyně zachovala svůj spoluvlastnický podíl na nemovitosti, nemohla by z ní být „vyhozena“, neboť vlastník věci má právo tuto užívat, přičemž každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu (§ 1121 o. z.) a je omezen v nakládání jen právem druhého spoluvlastníka. Uzavřením smlouvy tedy naopak došlo k oslabení pozice žalobkyně, pokud jde o její možný návrat do nemovitosti. Sama žalobkyně pak vypověděla, že manžel (žalovaný) na ni nenaléhal ohledně sjednání smlouvy (kromě SMS zpráv, které však nedoložila), byli to jeho rodiče. Vrátila to (podíl na nemovitosti), protože si uvědomila spoustu chyb, psychicky a fyzicky by to s dětmi nezvládla, proto v dobré víře vrátila polovinu domu. Byla srozuměna s obsahem smlouvy.

15. Žalovaný popřel, že by věděl o jakémkoli nátlaku na žalobkyni stran uzavření smlouvy od jeho otce (rodičů), natož že by této situace využil.

16. Za tohoto skutkového stavu nelze mít z objektivního hlediska za to, že žalobkyně měla (mohla mít) důvodnou obavu, pro kterou smlouvu uzavřela, jsa k tomuto přinucena duševním násilím, zejména ze strany otce žalovaného. Na tomto závěru by nemohl nic změnit ani výslech žalobkyní navržených svědkyň – zaměstnankyň , právnická osoba, , neboť i pokud by svědkyně potvrdily tvrzení žalobkyně (otec žalovaného přinesl na úřad smlouvu, že ji musí žalobkyně podepsat, a byly by schopny se vyjádřit k okolnostem a pohnutkám účastníků při podpisu smlouvy), závěr o nedůvodnosti obavy žalobkyně by tyto důkazy zvrátit nemohly. Nebylo ani tvrzeno, že by svědkyně věděly o tvrzené výhružce otce žalovaného, že žalobkyně bude muset dům opustit při nepodepsání smlouvy, natož že by věděly, že s takovou výhružkou byl ztotožněn – věděl o ní i žalovaný. Jedná se tedy o nadbytečné dokazování, které neprováděl ani odvolací soud.

17. Jestliže odvolací námitkou je též, že se soud I. stupně nevypořádal – nevyložil, proč další důkazy neprovedl, lze odkázat na bod 14 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně.

18. Z důkazů provedených soudem I. stupně vyplynuly určité skutkové okolnosti věci, které ve svém souhrnu odůvodňují závěr, že odstoupení žalobkyně od smlouvy nemůže být důvodné.

19. Především je zřejmé, že manželství účastníků neplnilo své funkce již v roce 2015, když žalobkyně žádala o rozvod manželství a v návrhu uvedla jako hlavní příčinu vzájemné odcizení manželů, trvalý a hluboký nesoulad ve všech oblastech života, manželství nemělo plnit svou funkci a nelze očekávat obnovení soužití, každý z manželů měl mít jinou představu o společném životě. Sama žalobkyně uvedla, že již dříve (před zjištěním nevěry žalovaného koncem roku 2022) nebyla v manželství spokojená, což koresponduje s výpovědí žalovaného, že již od roku 2021 bylo manželství zcela nefunkční. Žalovaný také vypověděl, že v roce 2021 si řekli s manželkou (žalobkyní), že spolu končí. S , jméno FO, navázal vztah až poté, po několika měsících. Žalobkyně též uvedla, že v letech 2023 a 2024 bylo manželovo chování stejné, stále trávil čas na telefonu i odcházel, v manželství se to zhoršovalo, nebavili se a vztah se nesnažil urovnat. Žalovaný popřel, že by měl vztah s , jméno FO, i v roce 2023, popř. 2024. Sama žalobkyně v žalobě uvedla, že vztah žalovaného s , jméno FO, byl v roce 2022 ukončen. Pokud jde o tvrzení, že vztah pokračoval i v roce 2023, popř. 2024 (zřejmě tedy že došlo k obnovení mimomanželského vztahu), pak k tomuto tvrzení i přes poučení soudu I. stupně u jednání dne , datum, žádné důkazy neoznačila.

20. Žalobkyní tvrzené opakované agresivní chování a opakované slovní útoky žalovaného vůči ní (uvedeno též v právním jednání – odvolání daru pro nevděk ze dne , datum, ) nebyly, vyjma konfliktu ze dne , datum, , nijak konkretizovány z hlediska časového či obsahového. K tomuto tvrzení tak nelze přihlížet (§ 554 o. z.), neboť jednostranné právní jednání spočívající v odvolání daru pro nevděk musí být, pokud jde o vytýkané jednání obdarovaného, dostatečně určité.

21. Žalobkyně vypověděla, že nerozporuje popis skutkového děje při konfliktu účastníků dne , datum, . Z tohoto popisu je zřejmé, že to byla žalobkyně, která první fyzicky atakovala žalovaného v přítomnosti nezletilé dcery, byť odvolací přestupkový orgán neshledal v tomto jednání žalobkyně takovou intenzitu hrubého jednání, která by naplňovala znaky přestupku a přestupkové řízení vůči žalobkyni bylo tudíž zastaveno (rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , číslo, ). Žalovaný pak nevhodně reagoval a udeřil žalobkyni otevřenou dlaní do zátylku hlavy, čímž spáchal přestupek a byla mu uložena pokuta 3 000 Kč (rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , datum, , č. j. , číslo, ).

22. Všechny shora uvedené skutkové okolnosti věci vedou odvolací soud k závěru, že nevěra žalovaného v roce 2022 byla důsledkem nefunkčního manželství účastníků, a nikoli jeho příčinou a jediný prokázaný fyzický atak žalovaného vůči žalobkyni byl excesem, který primárně vyvolala žalobkyně. Tento zjištěný skutkový stav nemůže vést k aplikaci § 2072 o. z., neboť i když jednání žalovaného bylo v kolizi s dobrými mravy, s ohledem právě na zjištěné širší okolnosti věci nelze dovodit, že by jeho chování bylo z objektivního hlediska způsobilé žalobkyni zjevně ublížit. Podmínky pro odvolání daru pro nevděk tudíž splněny nebyly.

23. V dalším pak lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, s nímž se odvolací soud ztotožňuje.

24. Pro shora uvedené byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen podle § 219 o. s. ř., včetně závislého výroku II o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

25. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl i v odvolacím řízení plně úspěšný a přísluší mu proto náhrada v souvislosti se zastoupením advokátkou. V odvolacím řízení učinila zástupkyně žalovaného dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, ) s odměnou 5 620 Kč za jeden úkon právní služby a náhradou hotových výdajů 450 Kč na jeden úkon právní služby (§ 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 a § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). S připočtením daně z přidané hodnoty 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. je celková náhrada nákladů řízení představována částkou 14 689,40 Kč. Žalobkyně byla zavázána nahradit žalovanému tyto náklady odvolacího řízení k rukám jeho zástupkyně v primární zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku odvolacího soudu.