27 C 167/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na nemovité věci, a to pozemku p. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, rodinný dům, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, na Moravě, zapsáno u , právnická osoba, pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, .

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši ve výši , částkak rukám právní zástupkyně žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala určení vlastnictví k ideální polovině nemovité věci specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně před uzavřením manželství investovala do rekonstrukce rodinného , spisová značkadomu, proto jí žalovaný v r. 2010 daroval k němu spoluvlastnický podíl. V roce 2015 se žalobkyně od žalovaného odstěhovala, avšak po jeho slibech, že se změní, se po několika měsících rozhodla vrátit, učinila tak i z důvodu nepříznivé finanční situace, když s ohledem na péči o děti nemohla být zaměstnána na plný úvazek. Její návrat do rodinného domu byl podmíněn převodem spoluvlastnického podílu zpět na žalovaného. Žalobkyně byla donucena žalovaným a jeho otcem k uzavření darovací smlouvy ze dne , datum, , která je proto neplatná. Vedle toho žalobkyně dne , datum, odvolala darování spoluvlastnického podílu pro nevděk žalovaného. Žalovaný v roce 2022 navázal nemanželský poměr s , jméno FO, , který pokračoval i v roce 2023, nadužíval alkohol, po jehož požití byl agresivní a dne , datum, žalobkyni fyzicky napadl. Počátek běhu revokační lhůty nastal podle žalobkyně fyzickým útokem žalovaného.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Jelikož mezi účastníky došlo ke vzájemnému darování podílu k totožné nemovité věci, nemůže se žalobkyně s ohledem na § 2061 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) domáhat vrácení daru. Pokud by došlo ke zrušení darovací smlouvy z r. 2015, došlo by tím i ke zrušení smlouvy z r. 2010. Žalobkyně se v r. 2015 odstěhovala od žalovaného bez jeho přičinění, následně si vše rozmyslela a vrátila se. Žalovaný odmítl, že by nadmíru požíval alkohol, není po něm agresivní ani vulgární. Žalobkyně nebyla donucena uzavřít darovací smlouvu, učinila tak po vzájemné dohodě bez jakéhokoliv nátlaku, což vyplývá i z prohlášení v čl. 3.3 darovací smlouvy. Ve věci nebyly naplněny ani zákonné předpoklady pro vrácení daru. Žalovaný popřel, že na podzim r. 2023 pokračoval v mimomanželském poměru, ani v současné době žádný vztah nemá. Napadení dne , datum, bylo řešeno v přestupkovém řízení, přičemž vinnými byli uznáni oba účastníci. Konfliktní situaci vyvolala žalobkyně, která jako první udeřila žalovaného, ten se pak jen přirozeně bránil v důsledku leknutí. Chování žalovaného sice nebylo vhodné, nicméně jej nelze kvalifikovat jako úmyslné či hrubé jednání zjevně porušující dobré mravy s úmyslem ublížit žalobkyni. Žalovaný z důvodu právní jistoty vznesl námitku opožděnosti odvolání daru až po uplynutí stanovené roční lhůty. Rovněž namítl nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení s ohledem na poukazovanou provázanost obou darovacích smluv.

3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami, výslechem obou účastníků a svědkyně. Na základě takto provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav.

4. Účastníci uzavřeli manželství dne , datum, . Žalobkyně dne , datum, požádala o rozvod z důvodu vzájemného citového odcizení poté, co se manžel přestával věnovat rodině. Žalobu vzala zpět dne , datum, , neboť došlo k obnovení soužití i společní domácnosti. Žalobkyně dne , datum, podala novou žádost o rozvod manželství s odůvodněním, že manžel v průběhu manželství začal nadužívat alkohol, pod jehož vlivem se chová agresivně. V listopadu 2022 zjistila, že žalovaný má nemanželský poměr, na konci roku 2023 zjistila, že poměr nadále trvá. Manželství je hluboce a nenapravitelně rozvráceno. Manžel ve svém vyjádření s důvody uvedenými v žalobě souhlasil.

5. Darovací smlouvou ze dne , datum, žalovaný daroval žalobkyni ze svého výlučného vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti id. poloviny vzhledem k celku ke shora vymezeným nemovitým věcem. Žalobkyně dne , datum, darovala spoluvlastnický podíl zpět žalovanému. V obou smlouvách je uvedeno, že smluvní strany si smlouvu před jejím podpisem přečetly a je obsahem jejich svobodné vůle. Dle aktuálního výpisu z katastru nemovitostí je žalovaný výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti.

6. Žalobkyně dopisem ze dne , datum, , odeslaným téhož dne, odvolala darování spoluvlastnického podílu pro nevděk žalovaného s odůvodněním, že v listopadu roku 2022 na oslavě společné známé zjistila, že žalovaný udržuje mimomanželský vztah. Žalovaný jí slíbil, že poměr ukončí, nicméně na podzim roku 2023 zjistila, že se tak nestalo. Žalovaný začal opět nadužívat alkohol a k žalobkyni , spisová značkase choval hrubě a agresivně, což dne , datum, vyústilo v její fyzické napadení. Žalobkyně dále uvedla, že návrat do rodinného domu byl ze strany žalovaného a jeho rodiny podmíněn uzavřením darovací smlouvy. Žalobkyně tedy byla k uzavření smlouvy psychicky donucena, jednala v obavě existenčních problémů a že by jinak skončila s dětmi na ulici.

7. Žalovaný v podání ze dne , datum, odmítl dar vrátit. Poukázal na vzájemnost darování mezi účastníky ve smyslu § 2061 o. z. Dále popřel veškerá tvrzení žalobkyně o donucení k podpisu, o tom, že by v současnosti udržoval mimomanželský poměr. Konfliktní situaci dne , datum, vyvolala žalobkyně, žalovaný se jen bránil. Dar byl navíc odvolán opožděně.

8. Rozhodnutím , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, adresa, , byli oba účastníci uznáni vinnými ze spáchání přestupku dne , datum, proti občanského soužití v nepřímém úmyslu. Oba byli potrestáni pokutou ve výši , částka, . Potyčce předcházel spor o lyžařské oblečení, které žalovaný nemohl v době, kdy žalobkyně nebyla doma, najít. Když se vrátila, dcera účastníků se šla podívat do skříně žalovaného, kde kalhoty našla. To žalobkyni naštvalo, došlo k hádce, žalovaného bouchla do obličeje a zasáhla ho do brady. Žalovaný, dle svého tvrzení v úleku, ji dlaní udeřil do týlu a způsobil začervenání kůže. Tomuto průběhu děje přisvědčila přítomná dcera účastníků. Prvotní impuls k potyčce pocházel od žalobkyně, což bylo následně zohledněno ve stejné výši trestu, i přes nižší intenzitu jejího útoku. Správní orgán nepochyboval, že pokud by žalovaná nezaútočila jako první, pak by ani žalovaný nereagoval protiprávně.

9. Dle ambulantního nálezu ze dne , datum, , žalobkyně vyhledala ošetření v , podezřelý výraz, TGM v , adresa, . Rentgen páteře a lebky byl s negativním výsledkem, nebylo zjištěno ani další poranění. Žalobkyni byl doporučen domácí klidový režim.

10. Žalobkyně předložila množství zpráv získaných z mobilního telefonu žalovaného zasílaných mezi ním a , jméno FO, (na displeji zobrazeno celé jméno a příjmení, , jméno FO, , , jméno FO, , právnická osoba, H, nebo jen telefonní číslo , tel. číslo, podpisem M). Ve zprávách ze září roku 2022 žalovaný oslovuje , jméno FO, „broučku“, píše jí, že chce víc než románek. Ve zprávách z přelomu října a listopadu 2023 se žalovaný domlouvá s , jméno FO, , jestli spolu zajdou někam nezávazně posedět. U mnoha dalších zpráv není možné zjistit jejich dataci, v nich si , jméno FO, stěžovala, že žalovaný otálí s rozvodem. Žalovaného oslovovala miláčku, žalobkyni označovala za „zlou mrchu“, která vystrnadila matku žalovaného s tím, že ona by byla hodnější. Také poukázala na to, jak ji žalobkyně napadla, rozbila koleno a zničila bundu. Podle , jméno FO, , první nevěrná byla žalobkyně. Dále, že jí žalovaný ujišťoval, že se chce rozvést, nezávisle na nich dvou, kvůli tomu, že žalobkyně je na něho zlá. Žalobkyni měl označovat za spolubydlící. Z nedatovaných zpráv též plyne, že dříve došlo k rozchodu žalovaného s , jméno FO, , kterou začal znovu kontaktovat, nicméně se již nechtěl vázat.

11. Žalobkyně vypověděla, že darovací smlouvu v roce 2015 uzavřela po naléhání, přinucení již zesnulého tchána. Tehdy se od manžela na několik měsíců odstěhovala kvůli jeho nadměrnému pití. Manžel problémy řeší jinak, když je střízlivý, věci si nepamatuje. Vrátila se proto, že si uvědomila spoustu chyb, psychicky a fyzicky to sama s malými dětmi nezvládala. Po návratu na ni tchán před dětmi křičel, ať jde smlouvu podepsat na úřad ve , adresa, , že je tam vše nachystané; nikdo další u tohoto nebyl. Odmítla to, ale také žalovaný na ni naléhal, a to prostřednictvím SMS zpráv, které již nemá k dispozici. Smlouvu podepsala asi zhruba týden poté u advokátky , jméno FO, . Smlouva tam byla již nachystaná, žalobkyně byla srozuměna a věděla, co je jejím obsahem. Před advokátkou nic nenamítala. Nechtěla nic vrátit, ale jinou variantu ani nezvažovala, učinila tak v dobré víře, protože chtěla zachovat manželství. Manžel jí sám neříkal, co by se mohlo stát, kdyby smlouvu nepodepsala. Myslí si, že by to nebylo dobré, otec žalovaného by jim nepomáhal, manžel byl z toho nervózní. Sama se bála, že by ji mohli z domu vyhodit, že by ji nepřijali zpátky do rodiny, kde rodiče měli hlavní slovo. Manžel na její obavy nereagoval. O manželově milence se , spisová značkadozvěděla, když se mu podívala do telefonu; potvrdilo se tak její podezření. Zhruba v září nebo říjnu 2022 manžel začal více odcházet z domu, byl hodně na telefonu. Již ale předtím nebyla v manželství spokojená. Problémem byl po celou dobu alkohol, žalovaný však popíral, že by nadměrně pil. Když měl popito, dokázal např. syna zbudit v noci, aby se s ním bavil a kvůli tomu vznikaly konflikty. Dne , datum, se konala oslava, kam dorazila i , jméno FO, , která žalobkyni fyzicky a verbálně napadla. Manžel odtamtud utekl. Doma se rozbrečela, vše na ni dopadlo. Následující den jí manžel slíbil, že se s milenkou rozejde, ale nestalo se tak. Věřila mu už jen tak na půl. Manželovo chování v roce 2023 a 2024 bylo stejné, stále trávil čas na telefonu a odcházel. V manželství se to zhoršovalo, nebavili se, manžel se nesnažil nic urovnat. Co se týče napadení, žalobkyně nerozporuje popis skutkového děje, který je uveden v rozhodnutí o přestupku, ale nesouhlasí s rozhodnutím o vině a výši pokuty, proto se proti němu odvolala. Žalovaný ji tehdy obvinil, že mu schovala lyžařské kalhoty, o kterých nic nevěděla, dcera je poté našla ve skříni. Pro žalobkyni to byla poslední kapka, protože ji stále obviňoval, že mu bere věci a ani se neomluvil. Vyletěla ji v rozčilení ruka, jen ho „lízla“, jeho následný útok byl silnější. V tu dobu už bylo manželství velmi špatné, měli již zčásti vyřešeny peníze. Očekávala, že návrh na rozvod podá sám žalovaný.

12. Žalovaný uvedl, že v roce 2015 manželka z ničeho nic i s dětmi odjela do , Anonymizováno, , všechno, co mohla si odvezla. Chtěla vyplatit půlku domu, na to ale žalovaný neměl peníze. Pak ale navrhla, že se vrátí, hned pro ni dojel, byl rád, že jsou děti doma. Jejich vztah ale už nebyl takový jako před tím. Rodiče sice respektuje, ale slepě neposlouchá. Žalobkyně se s rodiči žalovaného nechtěla bavit, naváděla proti nim i děti. Ohledně sepisu darovací smlouvy si toho moc nevybavil, jen to, že to bylo u zmíněné advokátky. Vyloučil, že by manželku do vrácení kdokoliv tlačil. Rodiče se o převodu dozvěděli až po darování. Manželka se nechtěla rozvádět, darování sama navrhla, chtěla vše urovnat. Dar přijal, protože se bál, že by se mohla daná situace opakovat. Musel by prodat svůj rodný dům, protože by neměl na vyplacení podílu , právnická osoba, by neměly zázemí. Manželství přestalo být funkční v roce 2021. Tehdy už fungovali samostatně, manželce přispíval na domácnost, prala mu a vařila, pak to ustalo. Vyčítala mu, že je vrah, když jí maso. Od té doby až do roku 2024 byl jejich vztah stále stejný, nikdy ji ale s dětmi z domu nevykazoval. Začal se odhodlávat k rozvodu, manželka ho ale předběhla. S , jméno FO, navázal vztah až několik měsíců poté, co si s žalobkyní řekli, že spolu končí. Bitku na oslavě vyprovokovala žalobkyně. Poté se s , jméno FO, rozešel, zůstali ale kamarády, potkávají se např. ve vinárně. Již se nedokázal vyjádřit k tomu, zda si s , jméno FO, posílal veškeré zprávy a fotografie obsažené ve spisu; to, že spolu komunikovali ale nepopíral. V roce 2023 ani 2024 neměl s nikým intimní vztah. Žalovaný odmítl, že by měl potíže s alkoholem, dá si zhruba 5-6 piv týdně, víc ani nemůže kvůli práci, nemá výpadky paměti, není agresivní, jde se raději vyspat domů. Souhlasí s tím, jak správní orgán popsal průběh přestupkového děje, proti rozhodnutí se neodvolával. Není mu plně znám obsah žádosti o rozvod manželství z roku 2024, manželka tam jistě uváděla, že je alkoholik, což není pravda.

13. Matka žalobkyně , jméno FO, ve své svědecké výpovědi uvedla, že rodiče žalovaného měli k žalobkyni i dětem chladný vztah. Žalovaný se dcery zastával jen velmi potichu. Dcera si stěžovala, že žalovaný chodil domů napitý. Tehdy se na dva či tři měsíce přestěhovala k ní a poté do Prahy. Vzala si jen pár věcí, žalovaný jí ale po , adresa, pomlouval, že vybílila dům. V Praze se ale ona ani děti necítili dobře, proto se s žalovaným dohodli na návratu. Žalovaný jí říkal, že mu rodiče vyhrožovali, že je vyhodí z baráku. Nikdy ale nebyla svědkem toho, že by žalovaný nebo jeho rodiče dceru vyhazovali z domu. Po přepisu byla rodina žalovaného spokojená, že dům mají zpátky. Vztah účastníků byl poté dobrý do doby, než si žalovaný našel milenku. O podpisu darovací smlouvy se dozvěděla až po podpisu. Připravoval ji žalovaný, asi aby měl klid. Dcera jí řekla, že jí k podpisu přiměl otec žalovaného. Nikdy se ale nezmínila, že smlouvu nechtěla podepsat., spisová značka14. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný výslech pracovnic , právnická osoba, , adresa, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , která měla připravovat text darovací smlouvy. Žalobkyně nejprve uvedla, že darovací smlouva byla podepsána na městském úřadě, následně ale bylo zjištěno, že byla podepsána u advokátky v , adresa, . Na jednání také uvedla, že darovací smlouvu donesl otec žalovaného (bez přítomnosti žalobkyně) na městský úřad s tím, že jí žalobkyně musí podepsat. I pokud se otec žalovaného před těmito pracovnicemi negativně vyjadřoval o žalobkyni, tato skutečnost, i kdyby byla prokázána, by podle soudu nemohla z podstaty věci doložit, že žalovaná byla k podpisu smlouvy později přinucena. Sama žalobkyně připustila, že ani jedna ze jmenovaných by se nebyla schopna vyjádřit k okolnostem a pohnutkám účastníků při podpisu darovací smlouvy. Soud nepřistoupil k odročení jednání ani z důvodu navrhované svědecké výpovědi , jméno FO, . Byť byli oba účastníci ve sporu o tom, zda mimomanželský poměr žalovaného trval i v roce 2023, soud, jak bude vyloženo níže, ani při přistoupení na skutkovou verzi žalobkyně o trvání vztahu na podzim roku 2023, by neshledal důvody pro revokaci daru. Žalovaný navrhl k otázkám dobrovolného uzavření darovací smlouvy výslech své sestry a matky, nicméně v průběhu soudního jednání od tohoto důkazního návrhu opustil. Žalovaný dále navrhoval, ale následně již netrval ani na výslechu advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, ohledně průběhu podpisu darovací smlouvy. K tomu soud sám dále uvádí, že by takový důkaz v zásadě považoval za nadbytečný i z toho důvodu, že sama žalobkyně uvedla, že podpis smlouvy u advokátky probíhal standardně, s textem smlouvy se seznámila a žádné námitky vůči smlouvě před advokátkou neuváděla. Lze si navíc jen těžko představit, že by advokátka nechala účastníky smlouvu podepsat, pokud by se v její přítomnosti uskutečnilo jakékoli vyhrožování či pokud by chování žalobkyně vykazovalo znaky donucení, nebo pokud by žalobkyně tvrdila, že smlouvu uzavírá pod nátlakem. Neprovedení svědeckých výpovědí současně neznamená, že by soud hodnotil neprovedené důkazy nebo že by předjímal jejich obsah jako nevěrohodný, nepravdivý či tendenční, ale pouze to, že z již provedených důkazů s přihlédnutím k argumentaci účastníků soud považoval shora popsaný zjištěný skutkový stav za dostatečně prokázaný pro posouzení a rozhodnutí věci.

15. Podle § 2072 odst. 1 o. z., ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Podle § 2072 odst. 2 o. z., odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

16. Podle § 2075 odst. 1 o. z., dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. Podle § 2075 odst. 2 o. z., je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.

17. Podle § 2061 o. z., bylo-li ujednáno, že i dárce bude navzájem obdarován, jedná se o darování jen vzhledem k tomu, oč hodnota plnění jedné strany převyšuje hodnotu plnění druhé strany.

18. Podle § 574 o. z, na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Podle § 587 odst. 1 o. z., kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

19. Žalobkyni ve smyslu § 80 o. s. ř. svědčí naléhavý právní zájem na určení, že došlo k obnovení jejího vlastnického práva k ideální polovině nemovité věci. Žalovaný je v katastru nemovitostí evidován jako výlučný vlastník předmětné nemovitosti, dosáhnout stavu před darováním lze právě určovací , spisová značkažalobou Soud pro úplnost dále konstatuje, že v posuzované věci bylo na místě žalovat právě na určení vlastnického práva dárce, nikoliv na vyklizení nemovitosti. Darován byl totiž pouze spoluvlastnický podíl, přičemž z titulu vlastnictví ideálního podílu není možné požadovat ani vyklizení celé nemovitosti ani vyklizení ideálního podílu, protože tento díl určen není (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; v rozsudku všechna uvedená rozhodnutí lze aplikovat i za stávající právní úpravy).

20. Podstatou posuzované věci je jednak otázka, zda byla darovací smlouva mezi účastníky dne , datum, platně uzavřena a jednak, zda žalobkyně mohla odvolat darování pro nevděk s ohledem na chování žalovaného.

21. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že účastníci jsou od , datum, manželé, aktuálně probíhá jejich rozvodové řízení. Žalovaný daroval dne , datum, žalobkyni spoluvlastnický podíl o velikosti ideální poloviny pozemku p. č. , hodnota, a stavbě rodinného domu č. p. 316 ve , adresa, . V roce 2015 nastala v manželství krize a žalobkyně se s dětmi odstěhovala. Tato situace však žalobkyni ani dětem nevyhovovala, a proto se rozhodla vrátit k žalovanému. Následně dne , datum, převedla svůj spoluvlastnický podíl zpět na žalovaného. Vztahy účastníků se opětovně začaly zhoršovat, kdy dle tvrzení obou, již v roce 2021 lze hovořit o postupném ukončení manželského soužití, byť spolu nadále bydleli. V roce 2022 žalovaný udržoval mimomanželský poměr s , jméno FO, , mezi účastníky zůstávalo sporné, zda tento vztah trval i nadále. Dne , datum, došlo ke vzájemné potyčce v přítomnosti dcery účastníků, která byla řešena v přestupkovém řízení. Žalobkyně dne , datum, odvolala darování, s čímž žalovaný nesouhlasil.

22. Nejprve se soud zabýval žalobkyní vznesenou námitkou neplatnosti darovací smlouvy z , datum, Žalobkyně namítla neplatnost darovací smlouvy po téměř devíti letech. Účastníci jsou stále manželé, proto s ohledem na § 646 o. z. dosud nemohla uplynout promlčecí lhůta k uplatnění námitky relativní neplatnosti smlouvy, jak žalobkyně poukazovala.

23. Osoba se má sama rozhodnout, zda a za jakých podmínek uskuteční právní jednání. O platné právní jednání se proto nejedná tam, kde vůle jednajícího není utvořena svobodně, protože k jednání byl přinucen hrozbou podstatné újmy, tělesného nebo duševního násilí. Podstata bezprávné výhrůžky spočívá v neoprávněném použití hrozby (vyhrožování), která je způsobilá vyvolat důvodnou obavu (strach) jednajícího a přimět ho k provedení určitého právního jednání k jeho neprospěchu. Způsobilost hrozby se posuzuje zejména podle osobních vlastností a zkušeností jednajícího či významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí. Okolnosti vylučující svobodu vůle musí mít základ v objektivně existujícím stavu; nestačí, jestli si jejich existenci jednající jen představuje nebo dovozuje ze svého subjektivního náhledu na věc.

24. Žalobkyně vyloučila, že by k podpisu darovací smlouvy byla donucena násilím, čímž by se ve skutečnosti projevovala cizí vůle žalovaného nebo jeho rodiny, pročež by se jednalo o zdánlivé právní jednání (§ 551). Smlouvu nepodepsala ani pod pohrůžkou fyzického násilí. Tvrdila však, že tak učinila pod nátlakem, zvláště svého tchána, aby se mohla k žalovanému vrátit. Soud dospěl k závěru, že v jednání žalovaného ani jeho otce nelze spatřovat tak závažný psychický nátlak či vyhrožování, který by deformoval či eliminoval svobodnou vůli žalobkyně a nad rámec jejího vlastního úsudku by ji přinutil k podpisu darovací smlouvy. K níže uvedenému soud poukazuje na § 4 odst. 1 o. z., který stanoví domněnku, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka a schopnost svůj rozum užívat s běžnou péčí a opatrností.

25. Pokud žalobkyně uváděla, že dohodu podepsala poté, co na ni žalovaný naléhal kvůli rodičům, aniž by současně tvrdila, že by jí manžel jakkoliv vyhrožoval, konkrétně uváděl, co udělá nebo se stane, pokud smlouvu nepodepíše, nejedná se podle soudu o psychický nátlak, způsobující nedostatek , spisová značkavlastní svobodné vůle, který by měl za následek neplatnost právního jednání. Ačkoliv účastníci zůstali ve sporu o tom, z čí iniciativy došlo k uzavření darovací smlouvy, je zjevné, že smlouva byla podepsána po obnovení soužití účastníků. Žalobkyni nevyhovovala situace, kdy žila s dětmi sama v Praze, a proto se rozhodla vrátit zpět k žalovanému. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že návrat žalobkyně k žalovanému byl podmiňován uzavřením darovací smlouvy. Netvrdila ani, že by ji k návratu kdokoliv nutil. Sama uvedla, že smlouvu podepsala v dobré víře, že se urovnají rodinné vztahy. Pokud subjektivně pociťovala, že by darovací smlouvu měla podepsat, aby se v „klidu“ mohla vrátit do dosavadního společného bydliště, bylo to její rozhodnutí, postrádající prvek duševního násilí. Jak žalovaný vypověděl, jakmile mu žalobkyně navrhla, že se k němu vrátí, ihned pro ni dojel do Prahy, protože byl rád, že bude mít rodinu zpátky u sebe. I pokud by totiž obnova soužití a „konsolidace“ vztahů mezi účastníky byla podmiňována převodem spoluvlastnického podílu, byť toto nebylo prokázáno, a žalobkyni by se nastalá situace příčila nebo jí nevyhovovala, neměla tak činit a nemusela se vracet. Žalobkyně kupř. netvrdila, že by se nacházela v takové tísnivé životní situaci, kdy by jediným myslitelným východiskem byl návrat k žalovanému za jakýchkoliv jeho podmínek. Svou situaci mohla řešit jiným způsobem, např. žádostí o výživné dětí a manželky, rozvržením péče o nezletilé děti, zajištění vlastního finančně méně náročného ubytování, opětovný návrat k matce apod.; vedle toho žalobkyni svědčilo i bez obnovení manželského soužití užívací právo k předmětnému domu z titulu jejího spoluvlastnictví.

26. Z ničeho nelze mít za doložené ani to, že by bezprostředním impulsem k darování byla bezprávná výhrůžka tchána, která by na ni bezprostředně působila i v okamžiku podpisu smlouvy. Tvrzení žalobkyně, že jí její tchán vyhrožoval, že zařídí, aby měla evidován pobyt na úřadě, pokud smlouvu nepodepíše, a obava, že by ji rodiče žalovaného mohli vyhodit z domu, ačkoliv si žalovaný přál její návrat, podle soudu nelze v poměrech zjištěného skutkového stavu posuzovat jako psychický nátlak takové intenzity, který by měl mít za následek deformaci svobody vůle a vynucený podpis darovací smlouvy. Žalobkyně si jistě mohla být vědoma, že rodiče žalovaného nemají k předmětné nemovitosti vlastnický ani užívací titul a neměli tak žádné prostředky, jak tohoto dosáhnout, ať legálně nebo protiprávně s přičiněním žalovaného. Důvody spočívající v nijak nerozvedené obavě, že rodiče jim nebudou pomáhat nebo obava, že ji rodiče žalovaného nepřijmou zpátky do rodiny nemohou být pro žalobkyni až tak silným motivem pro to, aby proti své vůli podepsala smlouvu, ve které disponuje s vlastnictvím nemovitosti.

27. To, že byla k darování přinucena nelze dovodit ani z toho, že v den podpisu smlouvy vzala zpět návrh na rozvod manželství. Pokud došlo k obnově manželského soužití v jedné domácnosti, pak je logické, že došlo i ke zpětvzetí žaloby. Návrh na rozvod přitom nebral zpátky žalovaný v důsledku předchozího darování, ale opětovně žalobkyně; provázanost těchto úkonů ve smyslu bezprávné výhružky tak není dána.

28. Soud tedy nepřisvědčil námitce neplatnosti darovací smlouvy. Proto se dále zabýval podmínkami pro vrácení darovaného spoluvlastnického podílu. Nelze přisvědčit argumentaci žalovaného, že se žalobkyně nemůže domáhat vrácení daru s odkazem na § 2061 o. z. s tím, že mezi účastníky došlo ke vzájemnému darování v téže hodnotě, neboť žalovaný nejprve dne , datum, převedl předmětný spoluvlastnický podíl na žalobkyni, která jej pak dne , datum, převedla zpět na žalovaného. V posuzované věci se nejedná o vzájemné darování. Jeho předpokladem je z podstaty věci to, že dárce je současně obdarovaným a obdarovaný současně dárcem, tedy, subjekt jednak daruje a jednak je obdarován, a to po vzájemném ujednání, pročež mezi darovacími smlouvami existuje věcná a časová souvislost. Tyto prvky zde absentují. Nezávisle na tom, že předchozí právní úprava v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. ani neobsahovala obdobné ustanovení, rozhodující je to, že reciprocita darování nebyla v darovací smlouvě z r. 2010 ujednána. Navíc je-li darováno totéž v časovém odstupu pěti let, nelze hovořit o vzájemnosti či podmíněnosti darování. , spisová značkaV posuzované věci se tudíž jednalo o dvě různá, na sobě nezávislá darování téhož, pročež žalobkyni obecně svědčilo právo odvolat darování v celém jeho rozsahu.

29. Darovací smlouva neobsahovala důvody, pro které lze od smlouvy odstoupit. S ohledem na § 2001 o. z. se tak mohlo stát jen v zákonem stanovených případech. Předpokladem práva dárce požadovat vrácení daru podle § 2072 o. z. pro nevděk není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové, které s ohledem na okolnosti případu a z hlediska svého rozsahu, soustavnosti a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků ubližuje dárci nebo osobě jemu blízké úmyslně nebo z hrubé nedbalosti a zjevně tím porušuje dobré mravy. Musí se jednat o takové jednání, které nevzbuzuje pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy. Rozhodujícím je především objektivní hledisko, současně je třeba hodnotit, jak nemravné chování pociťoval dárce (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Požadavek kvalifikovaného rozporu s dobrými mravy může být naplněn jen jediným skutkem, je-li značného rozsahu a intenzity, stejně tak i při několika méně intenzivních, avšak setrvalých či opakujících se zásazích. Z toho plyne, že ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi manžely či lidmi obecně naplňuje znaky skutkové podstaty § 2072 o. z.

30. Nejprve se soud v návaznosti na žalovaným vznesenou námitku opožděného odvolání daru zabýval tím, zda žalobkyně závadné chování vůči žalovanému identifikovala včas a dostatečně konkrétně. Lhůta pro revokaci daru pro nevděk činí jeden rok a počíná běžet dnem, kdy obdarovaný dárci ublížil, resp. kdy se dárce dozvěděl o amorálním jednání. Jde-li o opakovaná jednání obdarovaného, jež by samostatně nenaplnila znaky kvalifikovaného nevděku a teprve ve svém souhrnu nabývají atributy nevděčného jednání, pro počátek běhu revokační lhůty je relevantní až poslední z takových závadných skutků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Darování bylo odvoláno v dopise ze dne , datum, . Pokud by žalobkyně odvíjela důvod pro revokaci daru od zjištění nevěry na oslavě v listopadu 2022, na které došlo k potyčce mezi ní a , jméno FO, , pak by byla důvodná námitka žalovaného o uplynutí lhůty, a soud by k odvolání daru nepřihlížel. Naopak včas bylo nepochybně odstoupeno od darovací smlouvy z důvodu konfliktu účastníků dne , datum, . Nevěrou žalovaného by se mohl soud zabývat pouze tehdy, pokud by ji hodnotil jako souvislé jednání, vymezené žalobkyní tvrzeným potvrzením nevěry koncem roku 2023, tedy jako nový závadný skutek, a to spolu s danou potyčkou coby řetězec méně závažných incidentů představující ve výsledku zjevné porušení dobrých mravů. Zde je však nutné poukázat na to, že žalobkyně tvrdila, že po celou dobu měla podezření, že poměr žalovaného trvá i nadále, jelikož manžel se choval stále stejně, tj. odcházel z domu a trávil čas na telefonu. Uvedené si pak „toliko“ potvrdila nahlédnutím do jeho telefonu koncem roku 2023. Nelze tak plně uvažovat o novém závadném jednání žalovaného nebo samostatném dílčím skutku. Soud se nicméně pro vyloučení veškerých pochybností zabýval všemi žalobkyní tvrzenými důvody a nezávisle na době pro jejich uplatnění konstatuje, že důvody pro odvolání daru nenastaly.

31. Žalovaný přiznal, že s , jméno FO, udržoval koncem roku 2022 vztah, mělo se tak stát poté, co si s žalobkyní řekli, že spolu ve vztahu končí. Poměr měl ukončit po incidentu na oslavě v listopadu 2022, nicméně se jmenovanou zůstal v kontaktu. Pokračování v mimomanželském vztahu v roce 2023 popíral a nelze jej postavit na jisto ani z předložených zpráv (ačkoliv žalovaný zpochybňoval jejich pravost, současně připustil, že s , jméno FO, takto komunikovali). Nezávisle na tom je nutno vyjít ze zjištěného skutkového stavu, dle kterého nebylo manželství účastníků v pořádku od roku 2021, kdy už fungovali samostatně, nikoliv jako manželé. V manželství již předtím byly neshody a rozpory. Pokud žalobkyně o nevěře žalovaného věděla od listopadu 2022, přičemž její podezření trvalo i nadále, kdy se žalovaný choval stále stejně, pak již tehdy jí muselo být zřejmé, že manželství je v krizi. Oba účastníci shodně vypověděli, že v manželství to nebylo dobré ani před tím, fakticky nevedli společnou domácnost a již řešili majetkové otázky. , spisová značkaJejich manželství tak již bylo pouze formálním svazkem. Pokud žalobkyně vypověděla, že jí manžel ujišťoval, že vztah ukončil (minimálně na nějakou dobu se tak stalo, jak lze vyvodit z předložených zpráv), ale jejich soužití se nezlepšilo, pak je zřejmé, že i v následujících měsících po incidentu na oslavě muselo být žalobkyni zřejmé, že manželství nově nestalo funkčním, resp. není lepší než v předcházejících letech, kdy žalovaný žádný poměr neměl (resp. nebyl zjištěn).

32. Ne každé porušení manželské věrnosti lze považovat za důvod pro odvolání daru. Soud nezpochybňuje, že žalobkyně mohla zjištění o mimomanželském poměru žalovaného pociťovat tak, že je jí tím ublíženo, avšak poměr žalovaného nelze podle soudu označit za úmyslné nebo hrubě nedbalostní jednání zjevně porušující dobré mravy. Ani subjektivní vnímání žalobkyně, že to byl žalovaný, kdo může za rozvrat manželství, není pro danou záležitost určující, protože vzájemné citové ochlazení bylo účastníky konstatováno již dříve. Nebylo doloženo, že by výhradní příčinou manželské krize a manželského rozvratu byla nevěra žalovaného, jednalo se o jeho důsledek. Nevěra žalovaného, nezávisle na tom, zda vztah ukončil či v něm opětovně pokračoval (z předložených zpráv nelze mít postavené na jisto, zda vztah v roce 2023 znovu navázali) byla důsledkem fakticky nefunkčního manželství a vyústěním krize manželství účastníků, kteří si přestali rozumět a měli rozdílný náhled na své životní směřování. Nežádoucí jednání obdarovaného musí z pohledu dobrých mravů dosahovat objektivně vyšší intenzity než předchozí rozpad vztahu manželů. Soud neospravedlňuje ani neschvaluje nevěru v manželství, která se bezesporu příčí dobrým mravům a obecně uznávanému mínění, jaké mají být vzájemné vztahy mezi manžely, nicméně v poměrech projednávané věci se nejedná o chování, které dosahuje takové intenzity či soustavnosti, aby to založilo důvodnosti revokace daru.

33. Dále soud posuzoval incident ze dne , datum, , kdy žalovaný žalobkyni fyzicky napadnul. Žalobkyně nepopírala průběh skutkového děje, jak byl popsán v přestupkovém řízení. Soud z něj proto mohl vyjít i přesto, že dosud nenabylo právní moci. Žalobkyně se proti rozhodnutí sice odvolala, ale stalo se tak z důvodu, že nesouhlasila s tím, že by popsané jednání zakládalo její vinu a odůvodňovalo stejnou výši trestu jako u žalovaného. V přestupkovém řízení bylo prokázáno, že incident mezi účastníky byl vyprovokován sporem o lyžařské kalhoty, které žalovaný nemohl najít, zatímco žalobkyně nebyla doma. Kalhoty dcera našla ve skříni, následně došlo k hádce, kdy žalobkyně neudržela nervy, ohnala se po žalovaném, který v reakci na to se naopak ohnal po žalobkyni. Sama hádka o chybějící kalhoty byla projevem shora popsané vleklé krize mezi manžely, jejich vzájemné nevraživosti, nicméně z objektivního hlediska nebyla daná potyčka natolik závažná, aby žalobkyni mohla ublížit natolik, aby následně mohla odvolat darování. Původcem fyzické potyčky byla žalobkyně. Aniž by soud toto jednání zlehčoval či ospravedlňoval, na účastnících nezanechalo vyjma krátkodobého zarudnutí kůže u žalobkyně vážnějších fyzických následků. Jak konstatoval správní orgán, pokud by se žalobkyně neohnala po žalovaném jako první, patrně by nedošlo k jednání žalovaného. Ani toto jednání žalovaného proto nelze kvalifikovat jako nevděk, neboť bylo výsledkem vzájemných neshod s žalobkyní, které se na vzniku tohoto incidentu podílela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Sama žalobkyně ani obecně nezmiňovala, že by takové jednání bylo ze strany žalovaného běžné či opakované, pročež lze mít za to, že se jednalo o exces obou účastníků. Obdobně lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ojedinělý exces obdarovaného (fyzické napadení bez vážnějších následků), jeho chování typické pro rozvádějící se manžely (zánik společné domácnosti, nezájem o soužití, ztráta citových vazeb, nevěra, nevděk), nelze s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů.

34. Soud dále pro úplnost uvádí, že ani žalobkyní poukazované nadužívání alkoholu a agresivní chování žalovaného, jež žalovaný odmítal, by nemohlo způsobit platnou revokaci daru. Byť nadužívání alkoholu žalovaným a jeho nevhodné chování je zmiňováno jak v rámci odvolání daru, tak iv samotné žalobě, v obou případech se tak stalo velmi obecně, v podstatě lze říci „k dokreslení situace“, když žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že důvody pro vrácení daru spatřuje v nevěře žalovaného a v potyčce ze dne , datum, . Nad rámec nutného odůvodnění soud uvádí, že žalobkyně v tomto směru ani při svém výslechu neuvedla žádné konkrétní situace, které by se daly považovat za natolik rozporné s dobrými mravy, že by žalobkyni ublížily a bylo by je možné kvalifikovat jak důvod pro odvolání daru, zvláště pak v roční lhůtě pro odvolání daru. Žalobkyně poukazovala, že manžel nadužíval alkohol již v r. 2015, před jejím prvním odchodem z domácnosti. Je zjevné, že účastníci jsou v rozporu v tom, co je možné považovat za přípustnou míru požívání alkoholu, podstatné je, že při výpovědi uvedla, že žalovaný „věci řeší jinak“ a „pak si nic nepamatuje“, což je poměrně vágní tvrzení, v důsledku nepřibližující se zjevnému porušení dobrých mravů. Pokud byl žalovaný schopen po požití alkoholu vzbudit syna, aby si s ním povídal, pak takové jednání je sice z hlediska vývoje a výchovy dítěte nevhodné, samo o sobě však jej soud nepovažuje za natolik amorální, aby ubližovalo žalobkyni či jejich dětem. Poukazovala-li žalobkyně na agresivní jednání žalovaného, toto konkretizovala jen ve vztahu ke konfliktu ze dne , datum, .

35. Soud uzavírá, že chování žalovaného vůči žalobkyni, a to hodnoceno jednotlivě i souhrnně, nelze považovat za zjevné porušení dobrých mravů. Ze všech shora uvedených důvodů žalobu v celém rozsahu zamítl.

36. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, soud mu proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení souvisejících s jeho zastupováním advokátkou, jíž náleží odměna dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Advokátka žalovaného učinila v řízení čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu přesahujícím dvě hodiny, kdy se tak jedná o dva úkony právní služby), za které mu náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu v částce , částka, za každý z úkonů, celkem tedy , částka, . Za každý provedený úkon žalovanému dále náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem , částka, . Dohromady přiznal soud žalovanému (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokátky) náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla soudem ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. určena jako zákonná třídenní.