Krajský soud v Brně · Rozsudek

21 Co 130/2024

č. j. 21 Co 130/2024-292

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-03-11 · POTVRZENI · ECLI:CZ:KSBR:2025:21.Co.130.2024.1

Citované zákony (3)

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 222 039,70 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 4. 2024, č. j. 21 C 67/2021-261,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení částku 41 884,15 Kč k rukám zástupce žalovaných do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaných domáhal, aby mu zaplatili společně a nerozdílně částku 222 039,70 Kč s příslušenstvím. Ve výroku II byl žalobce zavázán nahradit žalovaným na nákladech řízení částku 118 565,48 Kč k rukám zástupce žalovaných do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce. Měl za to, že žalovaným vzniklo jeho stavební činností bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, když zhodnotil pozemek žalovaných bez právního důvodu. I když byl k plnění v trestním řízení zavázán , jméno FO, , nedojde k duplicitnímu plnění, neboť syn žalovaných je nemajetný, žalobci dosud nic neuhradil a případná jakákoli platba by byla důvodem zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Soud také pochybil, pokud nepřipustil přistoupení , jméno FO, do řízení jako dalšího žalovaného. V příčinné souvislosti s touto vadou řízení by nyní žalobci vznikla škoda, pokud by byl zavázán k náhradě nákladů řízení žalovaným 1) a 2). Soud by měl také zohlednit matoucí jednání žalovaných a jejich syna, pokud jde o to, kdo byl účasten závazkového vztahu se žalobcem. Jsou proto naplněny předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. Žádal, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalovaní ve vyjádření k odvolání uvedli, že žádná stavba na pozemku žalovaných nevznikla, nemohlo jim tedy vzniknout bezdůvodné obohacení. Je vyloučeno, aby byli zavázáni zaplatit žalobci požadovanou částku, když k zaplacení téže částky byl již zavázán pravomocným rozsudkem v trestním řízení , jméno FO, . Byl to sám žalobce, kdo vzal žalobu zpět vůči původně 3. žalovanému , jméno FO, . Poté se opětovně domáhal přistoupení tohoto účastníka do řízení, což ovšem soud nepřipustil. I kdyby k přistoupení 3. žalovaného do řízení došlo, nic by to nezměnilo na povinnosti žalobce nahradit žalovaným 1) a 2) náklady řízení. Žalobce jako podnikatel měl splnit při sjednávání závazkového vztahu své zákonné povinnosti, postupovat pečlivě, uzavřít smlouvu v písemné podobě, což se nestalo. Žalovaní žádali, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen a byly jim přiznány náklady odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

5. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

6. Podle § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

7. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

8. Podle § 586 odst. 2 o. z. nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

9. Soud v občanském soudním řízení nemůže předběžně řešit jako tzv. prejudiciální otázku, zda a kdo spáchal trestný čin. Bylo-li v tomto směru vydáno pravomocné odsuzující rozhodnutí trestního soudu, je jím vázán. Výrokem o vině je soud vázán a musí z něj vycházet jako z celku, tzn. brát v úvahu jeho právní i skutkovou část, která řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro občanskoprávní rozhodnutí (k tomuto např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1877/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 26 Odo 197/2006, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 91/2010).

10. Smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků úmyslně předstíral vůli se záměrem, aby tím vyvolal u druhého účastníka omyl nebo aby tím využil jeho omylu, není neplatná pro nevážnost vůle, pro rozpor se zákonem nebo pro porušení dobrých mravů. Podvodné jednání jednoho z účastníků smlouvy při jejím uzavření je důvodem její neplatnosti podle § 583 o. z., jíž se může úspěšně dovolat jen druhý účastník smlouvy podle § 586 odst. 1 o. z. (k tomuto v rámci dřívější obdobné právní úpravy podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. např. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 31 Cdo 3620/2010). Nenamítne-li druhý účastník smlouvy neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné (§ 586 odst. 2 o. z.).

11. V nyní projednávané věci je soud ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne , datum, . Ze skutkové části výroku tohoto rozsudku mimo jiné vyplývá, že předmětná smlouva o dílo byla uzavřena mezi žalobcem a , jméno FO, (nikoli tedy mezi žalobcem a žalovanými), přičemž obžalovaný , jméno FO, k uzavření smlouvy přistoupil v úmyslu vylákat od žalobce plnění, které nehodlal zaplatit. Tím se dopustil přečinu podvodu, za což byl i pravomocně odsouzen.

12. Z výše uvedeného je zřejmé, že smlouvu o dílo uzavřel dne , datum, v ústní formě se žalobcem , jméno FO, a pouze mezi nimi tak vznikl závazkový vztah. , jméno FO, jednal se žalobcem v úmyslu přijmout plnění vyplývající ze smlouvy, aniž by hodlal za toto plnění žalobci cokoli uhradit. Svým jednáním tedy uvedl žalobce v omyl o rozhodující okolnosti smlouvy spočívající v úmyslu neposkytnout ekvivalentní plnění za plnění žalobce, a sice v podobě plnění finančního. Žalobce však v průběhu řízení netvrdil a neprokazoval, a to ani po vydání výše zmíněného trestního rozsudku, že by uzavřel předmětnou smlouvu s , jméno FO, , že byl , jméno FO, uveden v omyl a že z tohoto důvodu namítá neplatnost předmětné smlouvy o dílo. Neplatnost zakotvená v § 583 o. z. je přitom neplatností relativní, tj. právní jednání se považuje za platné, dokud oprávněná osoba (zde žalobce) neplatnost nenamítne. To ve výsledku znamená, že stále je platný a účinný závazek vzniklý na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a , jméno FO, , žalobce se tudíž nemůže s úspěchem domáhat plnění částky 222 039,70 Kč po žalovaných, a to ať již jako plnění ze závazku nebo plnění z titulu bezdůvodného obohacení žalovaných.

13. Byť se tedy právní hodnocení odvolacího soudu stran platnosti či neplatnosti smlouvy uzavřené mezi žalobcem a , jméno FO, liší od právního posouzení věci soudem I. stupně v bodě 32 jeho odůvodnění rozsudku, pro konečné rozhodnutí je to nevýznamné, neboť je nutno žalobu i při jiném právním posouzení zamítnout pro nedostatek pasivní legitimace žalovaných.

14. Pro úplnost nutno dodat, že byla-li žalobci nyní žalovaná částka 222 039,70 Kč pravomocně přiznána v rámci trestního řízení vůči , jméno FO, , nemůže se žalobce v rámci občanskoprávního řízení domoci proti jiným subjektům (žalovaným) zaplacení stejné částky, jejíž původ je ve stejném právním jednání – smlouvě o dílo ze dne , datum, a při stejném plnění žalobce na základě této smlouvy. Jinými slovy, žalobce nemůže chtít totéž plnění dvakrát, nelze v této věci připustit existenci dvou titulů, na jejichž základě by žalobce mohl získat dvojnásobné plnění. S ohledem na různé osoby, jež by byly (nesprávně) zavázány plnit, neobstojí ani poukaz žalobce na možné zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), jak tento uvedl v odvolání, neboť důvod zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. by musel být naplněn ve vztahu mezi účastníky řízení o výkon rozhodnutí, nikoli ve vztahu k odlišnému titulu, který zavazuje odlišnou osobu.

15. Nikoli soud, nýbrž žalobce pochybil, pokud jde o přistoupení , jméno FO, do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.). Pokud by žalobce i ve vztahu k tomuto potenciálnímu účastníkovi vylíčil rozhodující skutečnosti, ze kterých by vyplýval jím uplatněný nárok vůči této osobě a petit žaloby poté formuloval správně ve vztahu ke všem třem žalovaným (nikoli tedy, že nárok uplatňuje proti žalovaným 1) a 2) nebo proti žalovanému 3), jak je uvedeno v podání žalobce ze dne , datum, ), pak by k přistoupení žalovaného 3) , jméno FO, do řízení došlo. Posouzení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. o nepřistoupení žalovaného 3) , jméno FO, do řízení bylo učiněno v ryze procesní rovině, nebylo a ani nemohlo být posuzováno, zda tento možný účastník sporu je ve věci pasivně legitimován. V podrobnostech lze odkázat na důvody usnesení odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, .

16. Nelze také přehlédnout, že z dopisu samotného žalobce ze dne , datum, vyplývá, že žalovaní ještě před zahájením řízení u soudu neuznávali nárok žalobce s tím, že smluvní stranou smlouvy o dílo je , jméno FO, , a nikoli žalovaní. Bylo také na žalobci jako podnikateli, aby při sjednávání smlouvy se spotřebiteli jednal s potřebnou znalostí a pečlivostí, ujasnil si, s kým je vlastně ve smluvním vztahu a s tímto uzavřel řádnou smlouvu o dílo, nejlépe v písemné formě. Pokud tak neučinil, musí to jít k jeho tíži (§ 5 odst. 1 o. z.).

17. Výše uvedené odůvodňuje závěr, že aplikace § 150 o. s. ř. ve věci není možná. Soud I. stupně při posouzení náhrady nákladů řízení správně vyšel z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů, které ve výroku II rozsudku také správně vyčíslil. Lze rovněž dodat, že i kdyby účastníkem řízení byl , jméno FO, , nic by to nezměnilo na povinnosti žalobce nahradit úspěšným žalovaným 1) a 2) náklady řízení.

18. Pro shora uvedené byl tedy rozsudek soudu I. stupně v obou výrocích potvrzen podle § 219 o. s. ř.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení byli žalovaní plně úspěšní, přísluší jim proto náhrada nákladů v souvislosti se zastoupením advokátem.

20. V odvolacím řízení učinil zástupce žalovaných dva úkony právní služby s odměnou 7 376 Kč za každého ze žalovaných, resp. po , datum, s odměnou 9 220 Kč za 1. žalovaného a 7 376 Kč za 2. žalovanou podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do , datum, a od , datum, (dále jen „advokátní tarif“). K tomuto je třeba připočíst dvakrát náhradu hotových výdajů – 1x 300 Kč a 1x 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), náhradu za ztrátu času 600 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, cestovné v celkové výši 1 167 Kč za cestu ze , adresa, a zpět při spotřebě osobního automobilu 7,1 l na 100 km, ceně benzínu 35,80 Kč/l, základní náhradě 5,20 Kč/km, při vzdálenosti 140 km. Dále je třeba připočíst 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celková náhrada nákladů odvolacího řízení je tak představována částkou 41 884,15 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit solidárně oprávněným žalovaným k rukám jejich zástupce.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.