21 Co 163/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 3. 2024, č. j. 4 C 148/2016-407,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu za spoluvlastnický podíl ve výši 1 750 000 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobce a žalovaná jsou povinni nahradit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov na nákladech řízení před soudy obou stupňů každý 50 % nákladů řízení, a to do tří dnů od nabytí právní moci samostatných usnesení, jimiž bude výše náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů určena.

1. Soud I. stupně ve výroku I zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem – stavbě, část obce , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , Anonymizováno, pro katastrální území a obec , adresa, u , právnická osoba, , , adresa, a nemovitostí nepodléhajících evidenci v katastru nemovitostí – drobné stavby na pozemku parc. č. , Anonymizováno, o rozměrech 3x3 m používané jako sklípek na ovoce a drobné stavby betonového bazénu na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, a tyto nemovitosti přikázal do vlastnictví žalobce. Ve výroku II byl žalobce zavázán zaplatit žalované náhradu za její spoluvlastnický podíl v částce 1 387 040 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. Ve výroku III soud I. stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve výrocích IV a V byl každý z účastníků zavázán nahradit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov 50 % náhrady nákladů řízení, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení, jímž bude výše náhrady nákladů řízení určena.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalovaná. Uvedla, že nebylo řádně zdůvodněno, proč nebylo vyhověno jejímu návrhu na rozdělení stavby na dvě bytové jednotky. Odkázala na dva znalecké posudky i stanovisko stavebního úřadu. Odhadla náklady na rekonstrukci domu na 300 000 Kč. Vztahy mezi účastníky hodnotila jako chladně korektní. Žalobce se převážně zdržuje mimo předmětné nemovitosti. Možné spory v budoucnu stran oprav a investic by neměly být hodnoceny z pozice „síly peněženky“, mezi účastníky za posledních osm let nevznikly žádné fatální spory při spoluužívání domu. Důležité je, že v domě žijí i obě dcery účastníků. Zdůraznila zákonná kritéria při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, když primární je rozdělení věci. Soud nezjistil solventnost žalobce ke dni vyhlášení rozsudku. Polemizovala také se závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , měla za to, že jím uvedená cena nemovitostí je značně podhodnocená z důvodů v odvolání specifikovaných. Znalec měl stanovit cenu tržní, a nikoli obvyklou, a to pro specifičnost posuzované věci (stavba na cizím pozemku). Znalec nesprávně stanovil cenu spoluvlastnických podílů, tedy jako by se tyto podíly měly samostatně nabízet prodávat. Žalovaná navrhla vyhotovení revizního znaleckého posudku, čemuž soud I. stupně nevyhověl. Nabytí majetku žalobcem nebylo v souladu s dobrými mravy. Dohoda účastníků ze dne , datum, o vypořádání zúženého společného jmění je neplatná pro zneužití práva ze strany žalobce. Žalovaná žádala, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že rozdělení domu by si vyžádalo nemalé stavební úpravy. Navíc je potřebná výměna střechy a oken, když dům byl kolaudován již v roce , Anonymizováno, , což předpokládá dohodu účastníků, pokud by byl dům rozdělen na dvě bytové jednotky. Pozemky pod domem a kolem domu lze využívat v souvislosti s vlastnictvím rodinného domu, přičemž jsou ve vlastnictví, resp. spoluvlastnictví žalobce a jeho bratra. Bez vlastnictví rodinného domu postrádají reálné využití. Účastníci mezi sebou vedli již sedm soudních sporů a nejsou schopni žádné dohody či kompromisu. Mladší dcera účastníků již bydlí v Brně, nikoli v předmětné stavbě. Dohoda účastníků o vypořádání společného jmění ze dne , datum, již byla soudy posouzena s tím, že údajný nátlak žalobce byl nátlakem oprávněným. Žalovaná si v mezidobí zakoupila nemovitost v obci , adresa, za účelem bydlení.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze částečně.

5. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

6. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

7. Podle § 1145 o. z. při zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci může soud zřídit služebnost nebo jiné věcné právo, vyžaduje-li to řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem.

8. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude držena jen mezi spoluvlastníky.

9. Podle § 506 odst. 1 o. z. součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

10. Aplikace § 1144 odst. 1 o. z. o rozdělení společné věci přichází v úvahu i tam, kde by spoluvlastnictví mohlo být vypořádáno transformací společné věci na vlastnictví bytových jednotek. I v tomto případě však musí jít o rozdělení věci, které je dobře možné. Je na úvaze soudu, zda v konkrétním případě, při zjištění všech relevantních skutečností, shledá, zda rozdělení stavby ve spoluvlastnictví účastníků na bytové jednotky je dobře možné či nikoliv.

11. Mezi relevantní skutečnosti, které je třeba vzít v potaz při posouzení, zda je rozdělení stavby na bytové jednotky možné, patří mimo jiné i zjištění, jaké vztahy jsou mezi podílovými spoluvlastníky, zda tyto jsou konfliktní či nikoliv, neboť při rozdělení nemovitosti na bytové jednotky by byl zachován určitý rozsah spoluvlastnictví (střecha, krovy, obvodové zdi apod.), takže by byla nutná spolupráce bývalých podílových spoluvlastníků při správě těchto společných částí.

12. Podstatná pro posouzení věci je též okolnost předcházení budoucím možným sporům, a to nejen mezi účastníky (podílovými spoluvlastníky), ale též mezi účastníky či jedním z nich a třetími osobami neúčastnícími se řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Rozdělení stavby na bytové jednotky se jeví jako velmi problematické, pokud by vlastník jedné nově zřizované bytové jednotky neměl právně ošetřen přístup do ní, tento by byl možný pouze po pozemcích ve vlastnictví (spoluvlastnictví) vlastníka druhé nově zřizované bytové jednotky. Jestliže by se přístup do bytové jednotky měl realizovat pouze po pozemku (pozemcích) ve vlastnictví (spoluvlastnictví) třetí osoby, pak by ani nebyla možná aplikace § 1145 o. z. o zřízení služebnosti či jiného věcného práva, neboť nelze rozhodovat o právech a povinnostech osoby nezúčastněné v soudním řízení. Zde vyvstává do popředí faktor eliminace možných budoucích sporů.

13. Svůj význam má samozřejmě i stanovisko podílového spoluvlastníka. Pokud tento žádá přikázat věc do svého výlučného vlastnictví, odmítá další soužití s druhým spoluvlastníkem ve stejné nemovitosti a nehodlá se nijak finančně podílet na stavebních úpravách směřujících ke vzniku bytových jednotek, pak lze k rozdělení stavby na bytové jednotky přistoupit zcela výjimečně, pokud náklady na vybudování bytových jednotek jsou přiměřené ceně vypořádávaného spoluvlastnictví. Přitom je významné, že spoluvlastník stavby nesouhlasící s rozdělením na dvě bytové jednotky je výlučným vlastníkem pozemku pod touto stavbou, neboť nový občanský zákoník se snaží dosáhnout jednoty vlastnictví stavby a pozemku (§ 506 odst. 1 o. z.), což by při rozdělení na bytové jednotky nebylo naplněno.

14. Rovněž další zásada vyjádřená v § 1140 odst. 1 o. z. o tom, že nikdo nemá být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, by v případě rozdělení stavby na bytové jednotky proti vůli jednoho ze spoluvlastníků byla zpochybněna, neboť, jak uvedeno shora, určitý rozsah spoluvlastnictví ke společným částem stavby by musel být zachován.

15. Jestliže poměr rozdělených věcí výrazně neodpovídá velikosti spoluvlastnických podílů, nelze věc rozdělit.

16. Svůj význam má též skutečnost, zda a v jakém rozsahu je stavba tím kterým spoluvlastníkem užívána, zda spoluvlastník navrhující rozdělení stavby na dvě bytové jednotky (ne)uspokojuje svou potřebu bydlení v jiné nemovitosti, kterou vlastní či spoluvlastní.

17. K otázce přiměřené náhrady ve smyslu § 1147 o. z. lze v obecné rovině uvést, že soud musí přihlédnout ke každé skutečnosti snižující celkovou cenu stavby v podílovém spoluvlastnictví. Takovou skutečností může být i to, že jeden ze spoluvlastníků stavby je výlučným vlastníkem pozemku, na němž stavba stojí. Musí se totiž nahradit to, oč vylučovaný spoluvlastník přichází.

18. Skutečnost, že vypořádávaná stavba v podílovém spoluvlastnictví stojí na pozemku, k němuž jeden či žádný ze spoluvlastníků nemá vlastnické právo, se zpravidla projeví v obtížnějším zjišťování obvyklé ceny, neboť s takovými nemovitostmi se běžně neobchoduje. Nelze tak vycházet z reálně uskutečněných obchodů v místě a čase, pokud možno srovnatelných nemovitostí, s nemovitostí porovnávanou. Poté je třeba použít jiné metody, např. stanovení tržní hodnoty, která je obdobou obvyklé ceny. Tato tržní hodnota se stanoví za využití znaleckých standardů.

19. Při určení výše přiměřené náhrady se zpravidla vychází z posudku soudního znalce, neboť jde o posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Má-li soud pochybnosti o správnosti vypracovaného znaleckého posudku, nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem. Revizní znalec musí věc znovu posoudit a vyjádřit se ke správnosti přezkoumávaného znaleckého posudku.

20. Znalecký posudek soud hodnotí podle § 132 o. s. ř. nikoli co do odborných závěrů znalce, nýbrž z hlediska úplnosti, přezkoumatelnosti, logičnosti důvodů vedoucích ke znaleckým závěrům, případně souladnosti s jinými v řízení provedenými důkazy.

21. Přiměřená náhrada se rovná odpovídajícímu podílu z ceny celé věci, nikoli z ceny, za kterou by bylo možno prodat izolovaně spoluvlastnický podíl. Jde o vypořádání spoluvlastnického vztahu k celé věci. Obdobou je postup při prodeji celé věci (pokud věc nechce žádný ze spoluvlastníků), kdy se věc rovněž prodá jako celek a výtěžek se mezi spoluvlastníky rozdělí podle velikosti jejich podílů.

22. Jestliže určitou právní otázku posoudily soudy v jiném řízení a své posouzení vyjádřily ve výroku rozhodnutí, které nabylo právní moci, a toto rozhodnutí nebylo zpochybněno ani v rámci mimořádných opravných prostředků, pak k odlišnému posouzení stejné právní otázky lze přistoupit jen výjimečně, pokud jsou v následném řízení tvrzeny a prokázány zásadní nové skutečnosti.

23. K nákladům řízení (mezi účastníky navzájem a mezi účastníky a státem) lze odkázat na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, č. j. Pl. ÚS st. 59/23-1, podle něhož v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch. Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.

24. V nyní projednávané věci odvolací soud přistoupil k vypracování revizního znaleckého posudku. Revizní znalecký posudek č. , číslo, ze dne , datum, byl vypracován soudním znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Je v něm uveden celkový popis nemovitých věcí, které jsou předmětem řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Vyplývá z něj, že pozemky obklopující stavbu č. p. , Anonymizováno, , resp. pozemek pod touto stavbou, jsou ve funkčním celku s rodinným domem, resp. dvojdomkem č. p. , Anonymizováno, , přičemž se na nich nachází přístupová cesta k rodinnému domu a oceňovanému příslušenství. Ze strany 15 znaleckého posudku je zřejmé, jaké metody ocenění předmětných nemovitostí znalec zvažoval a také proč zvolil metodu ocenění v podobě tržní hodnoty, neboť s obdobnými nemovitými věcmi se běžně neobchoduje. Proto cenu obvyklou ve smyslu zákona o oceňování majetku není možné řádně stanovit, a to z důvodu nedostatečných informací o realizovaných prodejích, které je možné získat z trhu. Při ocenění znalec použil znalecké standardy POSN č. 7 a POSN č. 2, které na straně 16 znaleckého posudku blíže popsal. Výslednou cenu (tržní hodnotu) znalec korigoval o 20 %, neboť stavby se nacházejí na cizích pozemcích. Znalec poté učinil celkový závěr o tržní hodnotě stavby č. p. , Anonymizováno, na pozemku , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , jedná se o částku 5 000 000 Kč. Pokud jde o tržní hodnotu drobných staveb (bazén a zemní sklep), dospěl znalec k ceně 153 000 Kč. Znalec se ve svém znaleckém posudku zabýval též analýzou dat v rámci revize původního znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, č. , Anonymizováno, a byť použil jinou metodu ocenění než znalec , jméno FO, , dospěl k obdobným cenám posuzovaných staveb.

25. Z výpisu z majetkového účtu ze dne , datum, odvolací soud zjistil, že celkový majetek žalobce v rámci investičních fondů je představován částkou 2 279 333 Kč.

26. Z výpisu , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná má k dispozici částku 868 028 Kč a dále na různých produktech u , Anonymizováno, částku 338 559 Kč.

27. Žalovaná v průběhu řízení navrhla rozdělení stavby – domu č. p. , Anonymizováno, stojícím na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dále jen „stavba“ či „věc“) na dvě bytové jednotky. V souladu se závěrem soudu I. stupně má rovněž odvolací soud za to, že takové rozdělení není dobře možné. Při tomto svém závěru odvolací soud pokládá za podstatné následující skutečnosti:

28. Vztahy mezi účastníky nejsou dostatečně korektní. Lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně v jeho bodech 38 a 56 o počtu soudních sporů mezi účastníky a ostatně i na samotná tvrzení žalované o velmi negativních vztazích mezi účastníky, včetně fyzického napadení (podání žalované ze dne , datum, ). Byť toto podání žalované není aktuální, lze stěží předpokládat, že takto výrazně negativně poznamenané vztahy z minulosti by nevedly ke sporům mezi účastníky v současné době, pokud by bylo vyhověno návrhu žalované na rozdělení stavby na dvě bytové jednotky při zachování určitého rozsahu spoluvlastnictví ke společným částem stavby s nutností kooperace při správě těchto společných částí. Ostatně určitý rozpor mezi účastníky spočívá již nyní v tom, že žalovaná (jak sama potvrdila) nehradí žalobci ničeho z titulu užívání pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , na kterém stavba stojí a který je ve výlučném vlastnictví žalobce.

29. Posléze uvedené s ohledem na žádoucí stav prosazovaný v novém občanském zákoníku (jednota vlastnictví stavby a pozemku) je rovněž významným hlediskem vedoucím k závěru, že rozdělení stavby na dvě bytové jednotky není dobře možné.

30. Nelze přehlédnout, že okolní pozemky, po kterých je jedině přístup ke stavbě (pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ) jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobce a jeho bratra , jméno FO, , přičemž žalovaná nemá právně ošetřen přístup do stavby (věcné břemeno, nezbytná cesta). V rámci zamezení budoucím sporům i v této oblasti se nejeví rozdělení stavby na dvě bytové jednotky jako dobře možné. Navíc další vypořádávané drobné stavby (zemní sklep a bazén) se nacházejí na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ve spoluvlastnictví žalobce a jeho bratra , jméno FO, .

31. Stanovisko žalobce jako dvoutřetinového spoluvlastníka stavby a výlučného vlastníka pozemku pod ní je od počátku neměnné. Žalobce konstantně žádá přikázat stavbu do svého výlučného vlastnictví, nesouhlasí s jejím rozdělením na dvě bytové jednotky, nehodlá se jakkoli podílet na případných nákladech spojených s rozdělením věci a nechce setrvat v podílovém spoluvlastnictví se žalovanou ke společným částem stavby.

32. Žalovaná navrhla rozdělení stavby takovým způsobem, který výrazně neodpovídá velikosti spoluvlastnických podílů účastníků, pokud jde o obytné místnosti. S přihlédnutím k tomu, že místnosti v prvním nadzemním podlaží pro nedostatečnou výšku méně než 2,5 m nemohou být obytnými místnostmi, by žalobci podle návrhu žalované připadla pouze jedna obytná místnost ve druhém nadzemním podlaží o výměře asi 26 m2, kdežto žalované obytné místnosti ve druhém a třetím nadzemním podlaží o rozloze asi 62 m2.

33. Žalovaná podle vlastního tvrzení v předmětné stavbě dlouhodobě nebydlí (asi dva roky), svou potřebu bydlení zajišťuje v jiné nemovitosti, již spoluvlastní, v místě nového bydliště je i zaměstnána a do předmětné stavby dojíždí jen sporadicky jedenkrát za měsíc až dva na víkend.

34. Všechny shora uvedené skutečnosti vedou k závěru, že rozdělení stavby na bytové jednotky není dobře možné. Žalobce prokázal, že má dostatek prostředků k zaplacení přiměřené náhrady žalované. Odvolací soud proto pokládá odvolání žalované do výroku I rozsudku soudu I. stupně za nedůvodné. Rozsudek soudu I. stupně byl tedy v tomto výroku potvrzen podle § 219 o. s. ř.

35. Důvodným naopak odvolací soud shledal odvolání žalované do výroku II rozsudku o výši náhrady za její spoluvlastnický podíl. Při určení výše náhrady lze vyjít ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne , datum, č. , číslo, (dále jen „znalecký posudek“). Tento znalec byl odvolacím soudem ustanoven jako revizní, neboť odvolací soud měl pochybnosti o závěrech znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, č. , číslo, (včetně jeho dodatku), a to především s ohledem na charakter srovnávaných nemovitostí (blíže k tomuto usnesení odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Znalecký posudek srozumitelně a přesvědčivě zdůvodňuje použitou metodu ocenění (tržní hodnota) stavby, je zcela přezkoumatelný, závěry jsou logicky odůvodněny a jsou obdobné jako závěr znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , byť revizní znalec podle názoru odvolacího soudu, postupoval způsobem správně vyhodnocujícím skutečnost, že s obdobnými nemovitostmi se běžně neobchoduje. Sama žalovaná žádné zásadní námitky proti znaleckému posudku nevznesla, její dotazy na znalce , tituly před jménem, , jméno FO, směřovaly vesměs ke zpochybnění závěrů znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , znalec , tituly před jménem, , jméno FO, svůj znalecký posudek dostatečně obhájil i v rámci výslechu u odvolacího soudu dne , datum, . Lze tak zcela akceptovat jako výchozí údaj pro určení výše přiměřené náhrady tržní hodnotu stavby a staveb drobných ve spoluvlastnictví účastníků uvedený ve znaleckém posudku, totiž částku 5 000 000 Kč (stavba) a částku 153 000 Kč (zemní sklep a bazén), když výsledná tržní hodnota je snížena z důvodu umístění staveb na cizím pozemku (pozemcích).

36. Při zohlednění celkové výše přiměřené náhrady odvolací soud přihlédl i k bodům 58 a 59 odůvodnění rozsudku týkajícím se vypořádávané hodnoty osobního automobilu Škoda Felicia, s tímto se lze ztotožnit.

37. Celková výše přiměřené náhrady toho, oč žalovaná jako vylučovaný jednotřetinový spoluvlastník (ve vztahu ke stavbě) a poloviční spoluvlastník (ve vztahu ke sklepu a bazénu) přichází, činí 1 750 000 Kč, když jde o vypořádání spoluvlastnictví k celé věci (věcem), a nikoli o prodej samotného spoluvlastnického podílu žalované (k tomuto např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 425/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 487/2017). Vzhledem k tomu, že žalobce může disponovat s částkou přesahující výši přiměřené náhrady v podobě cenných papírů ve fondech, považuje odvolací soud za přiměřenou lhůtu k zaplacení dva měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

38. Pro úplnost nutno dodat, že žalovanou namítaná neplatnost dohody účastníků ze dne , datum, o vypořádání společného jmění byla posuzována v jiném řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 41 C 48/2016, přičemž věc byla přezkoumávána nejen odvolacím soudem v rámci řádného opravného prostředku, ale též Nejvyšším soudem v rámci dovolání a Ústavním soudem po podání ústavní stížnosti. Nebylo shledáno, že by jednání žalobce vůči žalované bylo v době uzavírání dohody bezprávnou výhružkou, dohoda je platným právním úkonem (podle tehdejší terminologie). Žalovaná v nyní projednávané věci netvrdila žádné nové zásadní skutečnosti, které by výše uvedený závěr mohly zvrátit. Není zde tedy žádný důvod pro odchýlení se od závěrů soudů všech stupňů stran platnosti předmětné dohody účastníků ze dne , datum, o vypořádání jejich společného jmění.

39. Pro shora uvedené byl rozsudek soudu I. stupně po doplnění dokazování (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) změněn ve výroku II tak, jak je uvedeno v rozsudku odvolacího soudu.

40. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů i o základu náhrady nákladů řízení státu bylo rozhodnuto v intencích výše uvedeného stanoviska pléna Ústavního soudu, když nebyly shledány žádné takové výjimečné okolnosti věci, které by odůvodňovaly rozhodnutí odlišné. Výše náhrady nákladů státu v odvolacím řízení byla určena samostatným rozhodnutím, výši náhrady nákladů řízení státu před soudem I. stupně určí soud I. stupně rovněž samostatným rozhodnutím.