21 Co 273/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o výživné manželky o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11. 9. 2024, č. j. 42 C 54/2024-76,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku I o zamítnutí žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném placení výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně za dobu od datum do budoucna, ruší a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku I o zamítnutí žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném placení výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně za dobu od datum do datum, potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 24 756,60 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem soud I. stupně ve výroku I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném, aby jí od datum hradil na výživném částku 4 000 Kč měsíčně. Ve výroku II byla žalobkyně zavázána nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 57 838 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že ke dni rozhodování soudu I. stupně byla životní úroveň účastníků odlišná. Žalovaný má k dispozici střelnici a atrakci, které může provozovat, pronajímat, případně i prodat, což nečiní. Soud I. stupně měl vycházet z potenciality příjmů žalovaného 19 000 Kč čistého měsíčně, když z tohoto příjmu vycházel i krajský soud při stanovení výživného pro nezletilou dceru účastníků jméno FO. V této souvislosti poukázala na znění § 13 občanského zákoníku. Bylo mimo jiné rozhodnuto o úpravě styku žalovaného s dcerou, žalovaný tak může mít zaměstnání na plný pracovní úvazek, pokud je pevně stanoveno, kdy se s dcerou může stýkat. Dále dovozovala, že důkazní břemeno ohledně částky úspor účastníků ve výši 300 000 Kč spočívá na žalovaném. Nesouhlasila rovněž s rozhodnutím soudu I. stupně o povinnosti nahradit žalovanému náklady řízení z důvodů v odvolání specifikovaných. Domáhala se aplikace § 150 o. s. ř. Žádala, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že žalovaný bude zavázán zaplatit jí na výživném za dobu od datum do datum částku 36 258 Kč a nahradit jí náklady řízení před soudy obou stupňů, když manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne datum.

3. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět za dobu od datum do budoucna a žalovaný s tímto zpětvzetím souhlasil v podání ze dne datum.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání souhlasil se závěrem soudu I. stupně, že hmotná a kulturní úroveň účastníků se zásadně neliší z důvodů ve vyjádření specifikovaných. Neměl možnost minimálně po jednu sezónu provozovat atrakci a střelnici, neboť v tomto směru byl omezen tím, že v minulosti jezdil po předem domluvených štacích s rodinou žalobkyně a tyto štace se domlouvají nadlouho dopředu. Sama žalobkyně pak měla možnost na těchto štacích si přivydělávat, jak to činila i v minulosti, též po narození dcery. Důkazní břemeno stran částky úspor účastníků ve výši 300 000 Kč spočívá na žalobkyni. S relevancí problematiky potenciálních příjmů žalovaného se tak soud I. stupně dostatečně vypořádal. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto rovněž správně, použití § 150 o. s. ř. nepřichází v úvahu právě pro existenci částky úspor účastníků v dispozici žalobkyně. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející a u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl poté k závěru, že odvolání žalobkyně do věci samé není opodstatněné.

6. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníkovi řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. V závislosti na hypotéze právní normy má každá ze stran sporného řízení samostatnou povinnost tvrzení a důkazní povinnost.

7. Negativní skutečnost lze sice ve výjimečných případech dokazovat s tím, že se tak děje především na základě nepřímých důkazů. Pokud však účastník tvrdí určitou negativní skutečnost a protistrana toto negativní tvrzení popírá, pak právě protistrana má sama důkazní břemeno ohledně svého pozitivního tvrzení.

8. V nyní projednávané věci odvolací soud zjistil z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne datum, č. j. Anonymizováno že manželství účastníků bylo rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci dne datum Anonymizováno 9. Ve věci výživného manželky je třeba aplikovat § 697 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Z hypotézy této právní normy citované již v rozsudku soudu I. stupně je zřejmé, že je to žalobkyně, na které spočívá břemeno tvrzení a důkazní o tom, že hmotná a kulturní úroveň žalovaného byla v době od datum do datum odlišná – vyšší než hmotná a kulturní úroveň jí samotné. Pokud žalobkyně dále tvrdila i to, že žalovaný při odchodu ze společné domácnosti odnesl společně našetřené finanční prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaný toto popřel, pak důkazní břemeno ohledně tohoto tvrzení nese právě žalobkyně. Jinými slovy, pokud je mezi účastníky nesporné, že částkou 300 000 Kč jako společnými finančními prostředky disponovali (byly uloženy v původním společném bydlišti účastníků na adrese adresa), pak je na žalobkyni, aby nejen tvrdila, že tyto finanční prostředky si žalovaný odnesl, ale je její povinností (při popření této skutečnosti o odnosu finanční prostředků žalovaným) označit důkazy k prokázání tohoto tvrzení.

10. Žalobkyně byla o důkazní povinnosti poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem I. stupně u jednání dne datum a žádné důkazy neoznačila.

11. Z průběhu řízení a provedeného dokazování tak je možno přijmout pouze jediný závěr, a sice že žalobkyně po zrušení společné domácnosti účastníků v datum (shodné tvrzení obou účastníků) disponovala částkou 300 000 Kč. Při rozpočítání této částky po 4 000 Kč na jednotlivé měsíce až do datum, do kdy je výživné v této výši požadováno, by žalobkyně spotřebovala asi 70 000 Kč a dalších cca 230 000 Kč by i po datu datum měla k dispozici pro uspokojování svých hmotných a kulturních potřeb.

12. Z výše uvedeného je zřejmé, že i pokud by soud vycházel z potenciálního příjmu žalovaného 19 000 Kč čistého měsíčně, jak dovodil odvolací soud ve svém rozsudku ze dne datum, č. j. Anonymizováno nemůže být žaloba na výživné manželky úspěšná, neboť hmotná a kulturní úroveň žalobkyně v rozhodném období byla minimálně stejná jako hmotná a kulturní úroveň žalovaného, a to i pokud by žalobkyně svůj příjem asi 10 000 Kč měsíčně dorovnávala částkou 9 000 Kč měsíčně do příjmu žalovaného posléze uvedeného.

13. Lze tedy uzavřít, že soud I. stupně rozhodl správně, jestliže ve výroku I žalobu za období od datum do datum zamítl. Jako ve výroku věcně správné bylo jeho rozhodnutí v této části potvrzeno podle § 219 o. s. ř.

14. Manželství účastníků bylo ke dni datum pravomocně rozvedeno. Žalobkyně z tohoto důvodu vzala žalobu zčásti zpět, pokud jde o období od datum do budoucna. Žalovaný se zpětvzetím souhlasil. Odvolací soud proto postupoval podle § 222a odst. 1 o. s. ř., zrušil rozsudek soudu I. stupně v této části výroku I a řízení v tomto rozsahu zastavil.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Žalovaný byl v řízení úspěšný, pokud jde o období od datum do datum. Ve vztahu k následnému období od datum do budoucna nelze shledat zavinění některého z účastníků na zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení se tak stala kapitalizovaná částka výživného za období od datum do datum ve výši 36 258 Kč. Odměna advokáta činí 2 580 Kč za jeden úkon právní služby, náhrada hotových výdajů 300 Kč, resp. od 1. 1. 2025 450 Kč na jeden úkon právní služby (§ 7, § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). V obou řízeních učinil zástupce žalovaného – advokát 7 úkonů právní služby (k pěti úkonům před soudem I. stupně nutno připočíst dva úkony v rámci odvolacího řízení za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne datum), na odměně tak přísluší 18 060 Kč, na náhradě hotových výdajů 2 400 Kč, s připočtením DPH 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) je celková náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů představována částkou 24 756,60 Kč.

16. Nebyly shledány předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. z důvodů uvedených shora, tj. dispozice žalobkyně s větší finanční částkou z úspor za trvání manželství účastníků. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí / exekuci.