42 C 54/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o výživné na manželku

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném, aby jí od 1.1.2024 hradil na výživném částku 4 000 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 57 838 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou ze dne 21.12.2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost hradit jí jako nerozvedené manželce počínaje dnem 1.1.2024 na výživném částku 4 000 Kč měsíčně. Uvedla, že dne 27.2.2011 uzavřeli s žalovaným manželství, z nějž se dne 7.1.2022 narodila dosud nezletilá dcera , jméno FO, . Probíhá řízení o péči o tuto nezletilou, žalovaná podala návrh na rozvod manželství. Účastníci do 5.4.2023 žili ve společné domácnosti, kdy tehdy se žalovaný odstěhoval. Příjmy žalobkyně jsou nyní omezené, když pobírá pouze rodičovský příspěvek aktuálně ve výši 9 700 Kč a přídavek na dítě ve výši 1 330 Kč. Žalovaný pak hradí výživné na nezletilou ve výši 2 500 Kč měsíčně. Žalobkyně tak disponuje částkou 13 530 Kč měsíčně na pokrytí nákladů sebe a dcery. Náklady na nezletilou přitom činí asi 5 000 Kč měsíčně a náklady žalované asi 8 000 Kč měsíčně. Na bydlení pak přispívá matce částkou 6 000 Kč měsíčně. Její náklady jsou tedy ve výši asi 19 000 Kč měsíčně. Na jejich uspokojení nemá dostatečné prostředky, musela si tedy půjčit od bratra postupně asi 30 000 Kč. Žalovaný si přitom po opuštění společné domácnosti odnesl finanční prostředky ve společném jmění manželů ve výši asi 300 000 Kč, s nimiž disponuje. Navíc si ponechal ve svém držení karavan a osobní vozidlo, je vlastníkem kolotoče, který má pronajímat. Výše jeho příjmu byla zjišťována v opatrovnickém řízení, kde předkládal daňová přiznání za roky 2021, 2022. Bylo zjištěno, že v období od 1.11.2022 do 31.3.2023 pobíral pomoc v nezaměstnanosti. Žalobkyně neměla povědomí o současném zaměstnání žalovaného, uvedla, že je vyučeným elektromechanikem, kdy v tomto oboru tři roky pracoval. Následně pracoval v oblasti lidové zábavy. Poukázala tak na potencialitu jeho příjmů, kdy by v daném oboru mohl dosahovat výdělku v rozmezí asi 25 000 Kč až 40 000 Kč, měl by reálnou šanci v tomto oboru zaměstnání najít. Měla tak za to, že účastníci nedosahují srovnatelné životní úrovně a žalovaný by jí tak měl hradit výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se vyjadřoval tak, že není pravdou, že by si z domácnosti odnesl nějakou finanční hotovost, kdy úspory účastníků asi ve výši 400 000 Kč zůstaly po jeho odchodu v domě matky žalobkyně. Žalobkyně je tak zajištěna a není třeba, aby jí dále přispíval. Je sice pravdou, že si ponechal osobní vozidlo , jméno FO, , kdy však toto měl za opodstatněné, když na jeho pořízení přispěla značnou finanční částkou jeho matka. Za zcestné měl úvahy o potencialitě jeho příjmů, když se oboru, ve kterém se vyučil, dlouhodobě nevěnuje, od roku 1992 podniká v oboru lidové technické zábavy. Navíc případná potencialita příjmů má být zohledněna v situaci, kdy by se výživou povinná osoba vyhýbala práci, byla by zcela bez příjmů. Jeho podnikání je však dostatečným zdrojem příjmu pro jeho obživu i výživu dcery. Poukázal i na možnost případného přivýdělku žalobkyně, když on by měl zájem o střídavou péči o dceru, která již v současné době není kojena. Podání žaloby měl za samoúčelné a neopodstatněné.

3. Závěrem žalobkyně setrvala na svém návrhu, když poukazovala i na rozhodnutí krajského soudu v opatrovnické věci, kde byla zohledněna potencionální možnost výdělku žalovaného, kdy taková potencialita se vztahuje na výživné obecně. Žalovaný přitom neprokázal, že by se nějak snažil, aby se jeho výdělková situace zlepšila. Přitom by měl možnost si najít stabilnější práci. Žalobkyně není výdělečně činná, nepřivydělává si, když pečuje o nezletilou dceru. Životní úroveň žalovaného pak má zvyšovat i případná možnost lepšího bydlení v , adresa, .

4. Právní zástupce žalovaného závěrem navrhnul zamítnutí žaloby, kterou měl za bezdůvodnou, když manželé i po ukončení společného soužití mají shodnou životní úroveň. Poukázal na to, že to byl žalovaný, komu vstupem do manželství poklesla životní úroveň, když nemohl nadále provozovat všechny své atrakce. Měl za to, že po 30 letech podnikání nelze po žalovaném požadovat, aby se rychle transformoval na osobu pracující osm a více hodin denně, když navíc má zájem přizpůsobit pracovní činnost co největšímu rozsahu péče o dceru. I žalobkyně by si případně mohla svůj příjem zvýšit přivýdělkem, když jí žalovaný opakovaně nabízel pomoc v péči o dceru nad rámec určeného styku, což žalobkyně odmítá. Majetek účastníků pak bude předmětem vypořádání společného jmění, když žalovaný si dosud nikterak na úkor žalobkyně svou životní úroveň nepolepšil.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, výslechy účastníků a výslechem navrženého svědka, kdy učinil následující skutková zjištění.

6. Z oddacího listu bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne 27.2.2011. Z rodného listu pak bylo ověřeno, že z manželství se dne 7.1.2022 narodila dosud nezletilá dcera , jméno FO, . Ze spisu , Anonymizováno, ve věci péče o nezletilou , jméno FO, , sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že dne 12.4.2023 podal žalovaný návrh na úpravu rodičovské odpovědnosti k nezletilé, v němž uvedl, že pracuje jako OSVČ v oblasti lidové zábavy (kolotoče, různé atrakce), žalobkyně pobírá rodičovský příspěvek. Doposud žili s žalobkyní v domě její rodiny na adrese , adresa, . Rodina manželky rovněž podniká v oboru lidové zábavy. Ze zprávy , adresa, ze dne 15.5.2023 bylo zjištěno, že ohledně nezletilé dcery účastníků bylo sdělováno že komunikace mezi účastníky (rodiči) je nefunkční, otec sděloval, že má zájem se podílet na výchově dcery, být s ní více v kontaktu. Účastníci se byli schopni domluvit na přebírání dcery v místě pobytu matky (žalobkyně) nikoliv v místě bydliště, když matka již začala objíždět štace. Při jednání opatrovnického soudu dne 15.6.2023 žalovaný vypověděl, že bydlí v bytě v , adresa, se svojí matkou, bratrem a sestrou, kdy celkové náklady na byt jsou asi 5 500 Kč měsíčně, kdy na úhradu celkové částky jsou čtyři. V období od dubna do října má příjem z živnosti lidová technická zábava ve výši asi 10 000 Kč měsíčně, v další části roku pobírá dávky v nezaměstnanosti. Uváděl, že vlastní osobní a nákladní automobil, dodávka je nyní u žalobkyně, nemůže ji užívat. U žalobkyně jsou i další věci, které potřebuje k podnikání. Dříve s žalobkyní mívali 20-25 atrakcí ročně, nyní o hodně z nich přišel, je jich tak 4-5. Ke svému vzdělání uváděl, že je vyučen elektromechanikem pro elektrotechnickou výrobu, kdy v tomto oboru pracoval 3 roky po vyučení a pak asi rok na vojně. Žalobkyně tehdy vypověděla, že bydlí v domě u matky, kde stejně jako bratr a matka, kteří zde také bydlí, hradí 3 500 Kč měsíčně. Z rozsudku , Anonymizováno, ze dne 20.6.2023 pak bylo zjištěno, že nezletilá byla svěřena do péče matky (žalobkyně), žalovanému bylo stanoveno výživné v částce 2 500 Kč měsíčně, byl upraven styk s nezletilou tak, že žalovaný byl oprávněn se s nezletilou stýkat každý sudý kalendářní týden v roce v úterý a ve čtvrtek vždy od 9 do 18 hodin a každý lichý týden v roce ve středu, v sobotu a v neděli od 9 do 18 hodin. Tento rozsudek byl pak změněn rozhodnutím , Anonymizováno, ze dne 24.4.2024, č.j. , spisová značka, tak, že od 1.4.2023 bylo výživné zvýšeno na částku 3 500 Kč měsíčně. Styk byl změněn tak, že žalovaný je oprávněn se s nezletilou stýkat v každém sudém kalendářním týdnu od soboty 9 hodin do neděle 18 hodin a v každém kalendářním týdnu ve středu od 15 do 19 hodin. Z odůvodnění rozhodnutí přitom bylo zjištěno, že soud měl za prokázané, že žalobkyně bydlí v domě své matky, jezdí s rodiči od pátku do neděle s atrakcemi a po tu dobu bydlí v karavanu rodičů. Ohledně žalovaného měl soud za prokázané, že v omezeném režimu podniká, kdy v sezóně jezdí s atrakcemi. Pokud si sháněl práci, tak reagoval na nabídky pracovních míst řidičů, kde se výdělky pohybují okolo 28 000 Kč měsíčně. Soud měl přitom za to, že žalovaný by byl schopen sehnat zaměstnání s výdělkem minimálně 19 000 Kč čistého měsíčně, což zohlednil při určení výše výživného na nezletilou dceru. Z návrhu na rozvod manželství, který byl podán žalobkyní, bylo zjištěno, že v něm uvedla, že soužití účastníků bylo po delší dobu problematické, existovaly neshody ohledně péče o dceru, kdy po konfliktu manželů 5.4.2023 se žalobkyně odstěhovala k bratrovi.

7. Ohledně poměrů žalobkyně bylo z platebního rozpisu , Anonymizováno, , že žalobkyni od května 2023 do ledna 2024 bylo měsíčně vypláceno na rodičovském příspěvku 9 700 Kč a na přídavku na dítě 1 330 Kč. Z tvrzení žalobkyně a oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory má pak soud za prokázané, od 5.7.2022 činila výše rodičovského příspěvku částku 8 900 Kč, ke zvýšení na 9 700 Kč došlo od srpna 2022. Z odpovědi úřadu práce z 2.5.2023 je pak prokázáno, že žalobkyni byla poskytována dávka peněžité pomoci v nezaměstnanosti v době od 30.11.2020 do 29.4.2021, kdy šlo maximálně o částku 5 314 Kč měsíčně. Z přiznání k dani z příjmů za rok 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně měla příjem z podnikání ve výši 130 540 Kč, výdaje byly uvedeny v částce 78 324 Kč. Žalobkyně předložila k důkazu čestné prohlášení svého bratra , jméno FO, , narozeného , datum, o tom, že jí v období od 15.4.2023 do 29.10.2023 po částech půjčil částku 30 000 Kč, kdy jde o bezúročnou zápůjčku, kdy její splatnost je odložena do doby, kdy bude mít žalobkyně prostředky ke splacení. Dále pak předložila čestné prohlášení své matky , jméno FO, , narozené , datum, o tom, že žalobkyně bydlí s dcerou v jejím domě na adrese , adresa, , kdy od května 2023 přispívá na náklady bydlení v domě částkou 6 000 Kč měsíčně.

8. Ohledně poměrů žalovaného soud z živnostenského rejstříku zjistil, že má živnostenské oprávnění s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 32 živnostenského zákona, pro obory činnosti velkoobchod a maloobchod; provozování kulturních, kulturně-vzdělávacích a zábavních zařízení, pořádání kulturních produkcí, zábav, výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a obdobných akcí; výroba potravinářských a škrobárenských výrobků. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 10.5.2023 je pak zřejmé, že je jako osoba samostatně výdělečně činná veden od 1.4.2023 dosud, kdy předchozí registrace v požadovaném období byla od 1.4.2022 do 31.10.2022. Z přiznání k dani z příjmů bylo zjištěno, že za rok 2021 měl žalovaný příjem z podnikání ve výši 112 300 Kč, výdaje byly uvedeny v částce 67 380 Kč, za rok 2022 měl žalovaný příjem z podnikání ve výši 175 000 Kč, výdaje byly uvedeny v částce 105 000 Kč, za rok 2023 měl žalovaný příjem z podnikání ve výši 225 000 Kč, výdaje byly uvedeny v částce 135 000 Kč. Ze sdělení , Anonymizováno, ze dne 2.7.2024 pak bylo zjištěno, že byl evidován jako uchazeč o zaměstnání v době od 1.11.2022 do 31.3.2023 a dále v době od 1.11.2023 do 30.4.2024, v květnu vždy byla evidence ukončena z důvodu zahájení činnosti jako OSVČ. Na příspěvcích v nezaměstnanosti byly v obdobích registrace u úřadu práce vypláceny měsíčně částky maximálně ve výši 5 760 Kč v prvním období a ve výši 6 324 Kč v druhém období. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení pak bylo zjištěno, že žalovaný od ledna 2023 dosud nepobíral žádné nemocenské dávky ani důchod. Z dohody o pracovní činnosti ze dne 29.4.2024, kterou žalovaný uzavřel se zaměstnavatelem , Anonymizováno, , bylo prokázáno, že žalovaný se zavázal pro tohoto zaměstnavatele v období od uzavření smlouvy do 31.12.2029 vykonávat pracovní činnost na pozici vykládka/nakládka nákladních automobilů, a to u uživatelů, s nimiž zaměstnavatel jako agentura práce uzavře dohodu o dočasném přidělení zaměstnance. Hodinová hrubá mzda má činit vždy výše než 130 Kč. Z pracovních výkazů pak bylo zjištěno, že žalovaný takovou činnost vykonával dne 5.5.2024 v rozsahu 5,5 hodin, dne 10.5.2024 v rozsahu 8,25 hodin, dne 20.5.2024 v rozsahu 7,5 hodin, dne 13.5.2024 v rozsahu 5 hodin, dne 24.5.2024 v rozsahu 5,5 hodin, dne 31.5.2024 v rozsahu 4,5 hodin, dne 3.6.2024 v rozsahu 7 hodin a dne 24.6.2024 v rozsahu 6 hodin. Z čestného prohlášení matky žalovaného , jméno FO, , narozené dne , Anonymizováno, bylo zjištěno, že tato prohlásila, že žalovanému dne 21.10.2022 darovala částku 200 000 Kč za účelem koupě nového osobního automobilu , jméno FO, , jméno FO, . Z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé připsání takové částky dne 21.10.2022 a následně výdaj ve výši 374 417 Kč, kdy dle tvrzení žalovaného mělo jít o částku na koupi uvedeného vozu. Z osvědčení o registraci vozidla je přitom zřejmé, že první registrace byla ke dni 7.11.2022. Ze smlouvy o nájmu bytu na dobu neurčitou ze dne 7.4.2023 je pak zřejmé, že matka žalovaného pronajala žalovanému byt na adrese , adresa, , a to od 7.4.2023 za nájemné ve výši 1 700 Kč měsíčně. Ke svým výdajům žalovaný předložil vyúčtování za telefon za období od 16.1.2024 do 15.2.2024 od společnosti , Anonymizováno, , kdy celkem bylo účtováno 489 Kč. Dále předkládal doklady k platbám pojistného za různá vozidla, kdy pokud jde o osobní vůz , jméno FO, , jméno FO, , pak roční pojistné činí 8 516 Kč, což je patrno z informace o výši pojistného ze dne 6.8.2023. Dále jde o pojistné za karavan, kdy výše pojistného je v částce 278 Kč, což vyplývá z informace o placení na období od 3.6.2023 do 2.6.2024. Dále předkládal další informace o pojistném k jiným vozidlům, kdy šlo o částky 386 Kč za rok, 260 Kč za rok a 1 606 Kč na rok. Pokud žalobkyně předkládala k důkazu listiny k možným příjmům a dostupnosti zaměstnání v oboru, v němž je žalovaný vyučen, pak s ohledem na právní hodnocení věci, soud tyto listiny blíže nerozebírá.

9. Žalobkyně vypověděla, že bydlí stále ve stejném domě, jako tomu bylo před ukončením společného soužití s žalovaným, kdy jde o dům jejích rodičů v , adresa, , kde měli samostatnou jednotku. Ta je tvořena ložnicí a kuchyní s obývákem, vchod je společný s matkou. V domě bydlí ještě její bratr se synem. Náklady se hradily tak, že se na konci roku sečetly a vydělilo se to třemi. Měla za to, že mohlo jít o částku 30 - 40 000 Kč ročně. V domě bydleli po dobu 6 měsíců, v létě jezdili s karavanem, kdy náklady na energie se dělily mezi všechny karavany, které společně jezdily. Takové náklady byly nižší, než tomu bylo v domě rodičů. Příjmy účastníků po narození dcery byly takové, že ona pobírala rodičovský příspěvek, s žalovaným dále jezdili na atrakce, kdy příjmy z nich měli společné, každý podávali své daňové přiznání. Tehdy pomáhala žalovanému, pokud dceru hlídala jeho maminka, mohli mít příjem asi 15 000 Kč měsíčně. Někdy to mohlo být i 20 000 Kč. V době společného soužití to bylo vždy tak, že když nejezdili s atrakcemi, tak byli vedeni na úřadu práce. Když pobírala rodičovský příspěvek, byl takto veden jen žalovaný. Tvrdila, že v roce 2023 hradila na bydlení matce částku 6 000 Kč měsíčně, nyní jí má dávat 4 500 Kč až 5 000 Kč měsíčně. Už nemá probíhat rozúčtování nákladů na konci roku, když otec umřel a maminka je na náklady sama. Má se to týkat tohoto roku. Uvedla však, že otec umřel již v červnu 2022. Ona v současné době nejezdí s atrakcemi, občas jede s rodinou, ale nemá z toho příjem. Nemá teď auto ani karavan. Auto si občas půjčí od maminky, která nemá řidičské oprávnění. Pokud maminka odjíždí na atrakce, tak jí většinou nechá auto doma. Na atrakce jezdí na jeden až dva dny, tam nehradí náklady na bydlení ani stravu, když to platí matka. Ke svým výdajům ve výši 8 000 Kč uvedeným v žalobě doplnila, že tato částka zahrnuje i náklady na bydlení, dále na ošacení, stravu, telefon. Rodičovský příspěvek bude pobírat do ledna 2025. O dceru pečuje celodenně. Žalovaný na její výživu přispívá 3 500 Kč měsíčně, dříve šlo o částku 2 500 Kč. Uvedla, že žalovaný si při odchodu z domácnosti odvezl osobní automobil a karavan, který je nyní zaparkovaný u jeho bratrance, ačkoliv si ho chtěla připravit na sezónu. Ona má pak u sebe dodávku, která je napsána na žalovaného, ta může táhnout karavan. Ani jeden tak karavan nemohou užívat. K tvrzení o odnesené hotovosti uvedla, že měli doma kasu, kam se dávala hotovost, klíče od ní byly doma. Když tehdy odešla k bratrovi, tak po návratu tam již peníze nebyly. Nikdo další o těchto penězích nevěděl. Uváděla, že nemá majetek vyšší hodnoty, karavan byl pořizován za manželství, částkou 180 000 Kč na něj přispěli její rodiče. V současné době jezdí celá její rodina na atrakce, kdy dva bratři jezdí po Česku, jeden pak do Pobaltských republik. K hospodaření v době společného soužití doplnila, že tehdy měli doma společnou kasu, žalovaný si pak zřídil účet, ze kterého platili poplatky, ukládali tam část společných peněz.

10. Žalovaný ve své výpovědi potvrdil, že dříve s žalobkyní bydleli v domě jejích rodičů, nevěděl, kolik přispívali na bydlení. Naposledy byl v domě 5.4.2023, kdy tehdy šel někam na pojišťovnu, než stačil odejít, tak došlo k pádu dcery. Chtěl s ní jet k lékaři, ale manželka se zavřela doma s bratrem, měli uvádět, že případně zajede s dcerou k lékaři bratr. Nevěděl, co má dělat, šel k lékařce, následně volal policii. Do domu se však již nedostal, odešel ke své matce. Asi po třech měsících mu žalobkyně vydala nějaké oblečení. K příjmům před odchodem ze společné domácnosti uvedl, že měl jednu atrakci. Po uzavření manželství začali jezdit s rodiči žalobkyně, on tak přišel o dřívější poutě. Z atrakce měli příjem 8 – 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně měla taky jednu atrakci a stroj na vatu, kdy měla příjem asi 5 000 Kč měsíčně. Tak to bylo i po narození dcery, když v sobotu a v neděli jezdili na akce. V zimním období byli nahlášeni na úřadu práce. Úspory měli doma v kase, od které však neměl klíče. Z těchto peněz se odkládalo asi 10 000 Kč, které vždy vložil na svůj účet, a z něj platil pojistné a jiné poplatky. Nevěděl, kolik peněz bylo v kase v době jeho odchodu ze společné domácnosti. Tvrdil, že o těchto penězích věděl bratr žalobkyně, někdy si tam sám peníze bral. Po odchodu ze společné domácnosti mu pomáhala jeho rodina. Tehdy nemohl odjet na atrakce, protože přišel o poutě tím, že jezdil s rodinou žalobkyně. S nimi jet nemohl. Jezdil tedy se stánkem. K výdajům uvedl, že na nájemném hradí 1 700 Kč měsíčně, dále přispívá na daň z nemovitosti, platí sociální a zdravotní pojištění, což má činit asi 6 800 Kč měsíčně. Od dubna pak chodí na brigády. Dále provozuje stánkový prodej, hlavně o víkendech. Tvrdil, že má příjem asi 10 000 Kč měsíčně. Ještě loni na podzim byl hlášen na úřadu práce, letos se hlásit nebude, protože má brigády. Uvedl, že se nikdy neživil jako elektromechanik, když vždy jezdil na poutě. Nyní se pokoušel sehnat práci řidiče, ale nebylo to slučitelné s péčí o dceru, musel by jezdit o víkendech. Šlo o práci v pekárně. Potvrdil, že měli s žalobkyní karavan, naposledy s ním byli na akci v roce 2021, tam je nyní zaparkovaný. Hradí parkovné 2 000 Kč čtvrtletně, platí ohledně něj pojistku asi 400 Kč měsíčně. Dále měli dodávku k tahání karavanu, ta zůstala u žalobkyně. Loni musel ještě zaplatit pojistné 2 600 Kč, nyní ho již neplatí. Karavan nabídl manželce za úhradu poloviny ceny, kterou na něj vynaložili. Měl za to, že rodiče manželky jim tehdy poskytli půjčku, kterou již splatili. Potvrdil, že používá společný automobil , jméno FO, , jméno FO, , a to k zejména pro stánkový prodej. Měli ještě přívěsný vozík, který je rovněž zaparkovaný, nikdo ho neužívá, nemá technickou kontrolu. Ke svému majetku uvedl, že vlastní starý nákladní automobil, se kterým se nejezdí a chátrá. Ještě má střelnici, ale nemůže s ní jezdit, když pro ni nemá využití. Nemá ani SPZ, což by stálo peníze. K bytu v , adresa, doplnil, že jde o byt tety, kde by mohl bydlet, měl by tam ale větší nájemné asi ve výši 3 000 Kč. Svou atrakci nyní neužívá, protože přišel o poutě. K možnosti práce na plný úvazek sdělil, že prioritou je pro něj dcera, tu má nyní v péči v jeden pracovní den, dříve to bylo i více dní. Měl i jiné nabídky na pozici řidiče, ale je to pro něj těžké, když nemá kvůli dceři vyřešené, kdy by mohl do práce chodit. Uváděl, že v době, kdy žalobkyně jezdí s rodinou na atrakce, by byl ochoten nad rámec styku určeného soudem dceru pohlídat.

11. Svědek , jméno FO, , synovec žalobkyně vypověděl, že se s ní pravidelně stýká, bydlí ve stejném domě. Dříve občas chodíval do bytu účastníků. Ti s nimi jezdili na atrakce, a to i po narození dcery, kterou brali s sebou. Nyní s nimi žalobkyně nejezdí, občas se dojede podívat i s malou, kdy na ni dohlíží, sama žádnou atrakci nevozí, není u cukrové vaty. Jejich rodina jezdí na atrakce po , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Nevěděl, že by žalobkyně měla nějaké příjmy z atrakcí, když si nemůže nic přivydělat, protože hlídá dceru. Tu nikdo jiný pohlídat nemůže, babička má problémy s pohybem. O nákladech hrazených v domě uvedl, že se tyto nějak rozdělují na tři díly, když v domě bydlí žalobkyně, babička a svědek s otcem. O výši nákladů na bydlení nic nevěděl. Nevěděl nic o tom, zda měli účastníci doma nějaké úspory.

12. Dle § 697 odst. 1a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte a rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

13. Dle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

14. Dle § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

15. Dle § 922 odst. 1 občanského zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

16. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními soud po právní stránce věc hodnotil následovně. Soud vzal v potaz citovanou právní úpravu, kdy dle ní je dána vzájemná vyživovací povinnost mezi manželi, má být zajištěna zásadně stejná hmotná a kulturní úroveň manželů. Při určení případné výše výživného se postupuje i dle obecných ustanovení občanského zákoníku o výživném, kdy je třeba zohlednit i schopnosti a možnosti každého z manželů. Z provedeného dokazování přitom bylo k poměrům žalobkyně zjištěno, že po ukončení společného soužití s žalovaným má fakticky příjem pouze z výplaty rodičovského příspěvku v rozhodném období ve výši 9 700 Kč měsíčně. Pečuje o nezletilou dceru, které jsou dnes dva roky. Ohledně ní je jí vyplácen příspěvek na dítě ve výši 1 330 Kč měsíčně, žalovaný jí na výživném hradil nejprve částku 2 500 Kč a později částku 3 500 Kč měsíčně. Pokud žalobkyně uváděla, že měsíční náklady na dceru jsou asi ve výši 5 000 Kč, pak je zřejmé, že jsou prakticky pokryty dávkou příspěvku na dítě a výživným hrazeným ze strany žalovaného. Bylo zjištěno, že žalobkyně bydlí v domě své matky, kde žije rovněž její bratr se svým synem. Žalobkyně tvrdila, že náklady na takové bydlení činí 6 000 Kč, Anonymizováno, měsíčně, kdy následně tvrzení upravila tak, že v letošním roce hradí asi 4 500 Kč až 5 000 Kč měsíčně, když tyto částky hradí každý měsíc své matce. Toto tvrzení soud však nemá za prokázané, když sama žalobkyně v účastnické výpovědi uvedla, že v době, kdy ve stejném místě žila spolu se žalovaným a dcerou, tak měsíční platby nehradili. K úhradě docházela až ke konci roku, kdy se sečetly celkové náklady a ty se rozpočetly na třetiny. Jim přitom na úhradu připadla asi částka 30 – 40 000 Kč, což by odpovídalo maximálně částce 3 333 Kč měsíčně. Je sice pravdou, že uváděla, že asi polovinu roku trávili v karavanu při štacích s rodiči, tam však měly být náklady ještě nižší, kdy i tady se rozpočítávaly mezi všechny osoby účastnící se daných štací. V opatrovnickém řízení přitom sama vypověděla, že po ukončení společného soužití s žalovaným hradí matce na bydlení částku 3 500 Kč měsíčně. Tvrzení žalobkyně v tomto řízení tak soud neměl za věrohodná, nebyla podpořena žádnými hodnověrnými důkazy. Navíc vyslechnutý svědek – synovec žalobkyně, který v domě rovněž žije, potvrdil praxi ročního rozpočítávání nákladů na třetiny, kdy třetinu hradí on s otcem, třetinu babička a třetinu teta – žalobkyně. To přitom nekoresponduje s tvrzením žalobkyně o tom, že po ukončení společného soužití s žalovaným, došlo ke změně této praxe, kdy to dávala do souvislosti s úmrtím otce a tím, že její matka tak zůstala na platby sama. Skutečností ovšem je, že k úmrtí otce došlo již v roce 2022, tedy dlouho před ukončením společného soužití účastníků, kdy i nadále zůstala praxe úhrad tak, že hradili třetinu z nákladů na dům vypočtených za celý rok. Soudu se tak nejeví příliš pravděpodobné a věrohodné, že by poté, co žalobkyně ukončila společné soužití s žalovaným a dostala se tak do situace, kdy byla odkázána pouze na příjem ze sociální dávky, její matka změnila dosavadní praxi úhrad a chtěla by navíc po žalobkyni vyšší částku na bydlení, než tomu bylo dříve, a to hrazenou každý měsíc. K tomu, jaké jsou skutečné náklady na bydlení v daném domě žalobkyně ničeho netvrdila a neprokazovala. Je rovněž skutečností, že sama žalobkyně uvedla, že její měsíční náklady (bez nákladů na dceru) i po započtení nákladů na bydlení činí asi 8 000 Kč a lze tedy konstatovat, že i za situace, kdy by bylo prokázáno hrazení nákladů ve výši 6 000 Kč měsíčně na bydlení, by tyto byly pokryty vyplácenou dávkou rodičovského příspěvku. Žalobkyně je přitom v situaci, kdy po uhrazení nákladů na sebe a dceru není schopna tvořit vyšší úspory. Pokud jde o případnou možnost přivýdělku žalobkyně, tak soud má za to, že za situace, kdy žalovaný má jedenkrát za čtrnáct dnů v péči dceru o víkendu, by žalobkyně v této době mohla vypomáhat na atrakcích provozovaných členy její rodiny, případně provozovat sama na těchto akcích stánek s cukrovou vatou. Tak tomu bylo ostatně i v době společného soužití s žalovaným, když žalovaná tak dle svých slov činila i po narození dcery, kdy jezdili na stejné akce i se žalovaným. Mohla by tak jistého přivýdělku dosáhnout. Ohledně poměrů žalobkyně je přitom třeba zohlednit i tu skutečnost, že žalobkyně má prakticky kdykoliv k osobní dispozici automobil své matky, která jej užívat nemůže, když nemá řidičský průkaz. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný odnes z domácnosti účastníků úspory v částce 300 000 Kč. Na tom, že úspory minimálně v této výši v době jeho odchodu z domácnosti účastníci měli a byly v hotovosti v jejich bytě, se účastníci shodovali. Je tedy otázkou, zda případně žalobkyně nemá k dispozici pro svou potřebu i částku představující tyto úspory.

17. Ohledně poměrů žalovaného po ukončení společného soužití bylo v řízení prokázáno, že bydlí u matky s nájemným asi 1 700 Kč měsíčně, vydělá si měsíčně asi 10 000 Kč čistého, a to stánkovým prodejem a brigádami. Měsíčně si jako podnikající osoba sám hradí zdravotní a sociální pojištění, dále hradí výživné na dceru, hradí určité částky na pojistném ohledně vozidel, které jsou buď ve společném vlastnictví se žalobkyní či jsou v jeho výlučném vlastnictví. Žalovaný v dané době neprovozuje svou atrakci, kterou provozoval v době společného soužití, kdy účastníci se shodovali na tom, že dříve jezdili na štace spolu s rodiči žalobkyně, kdy je zřejmé, že žalovaný o takovou možnost provozování atrakce rozchodem účastníků přišel. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že již uplynulo určitá doba od ukončení společného soužití a žalovaný tak mohl svou atrakci zprovoznit, pak nelze odhlédnout od skutečnosti, že i v době, kdy tuto atrakci provozoval, nebyl jeho zjištěný příjem o mnoho vyšší, než jakého dosahuje v současné době, když účastníci si dříve měli vydělat asi 15 -20 000 Kč měsíčně, kdy ohledně 5 000 Kč šlo o příjem žalobkyně. Žalovaný navíc nemá možnost pro případné štace užívat karavan, když dodávka k němu je v držení žalobkyně. Žalovaný má k dispozici osobní automobil, který užívá i při stánkovém prodeji, kterým si obstarává svůj příjem. Ze zjištěných poměrů žalovaného je zřejmé, že není schopen si ze svého příjmu činit prakticky žádné úspory.

18. Jak již bylo konstatováno, v řízení byl zjištěn příjem obou účastníků (dohromady) v době společného soužití ve výši asi 15-20 000 Kč v letním období, či po dobu poloviny roku a příjem z dávek pomoci v nezaměstnanosti v druhé polovině roku, který byl ještě v nižší výši, když se pohyboval v součtu pro oba maximálně okolo 12 tisíc Kč.

19. Soud s ohledem na uvedené shrnutí hodnotil poměry obou účastníků poté, co ukončili společné soužití, jako v zásadě stejné, když svými příjmy jsou schopni pokrýt své výdaje, nevytváří si úspory. Oba mají k dispozici osobní automobil, který mohou prakticky neomezeně užívat pro osobní či pracovní potřeby. Žalobkyně pak za situace, kdy neprokázala, že by žalovaný z domácnosti odnesl úspory, které měli asi ve výši 300 000 Kč, Anonymizováno, v hotovosti, má zřejmě možnost případného využití těchto úspor. Pokud jde o namítanou potencialitu příjmu žalovaného, pak za situace, kdy žalobkyně zřejmě má k dispozici úspory v řádu statisíců korun, není tento argument vůbec relevantní, když její životní úroveň se tímto zásadně oproti žalovanému zvyšuje. Navíc má soud za to, že v tomto ohledu nelze odhlédnout od prokázané dlouhodobé životní úrovně účastníků v době jejich společného soužití, způsobu jejich života a způsobu obstarávání si příjmů. Žalovaný po celý svůj aktivní pracovní život vykonával činnost v oblasti lidové zábavy, a to i po uzavření manželství, kdy této činnosti se věnovala i žalobkyně a celá její rodina. Je zřejmé, že v dané komunitě existuje velká rodinná solidarita, a to jak v rodině žalobkyně, tak v rodině žalovaného, když oba tvrdí výpomoc ze strany rodiny po ukončení společného soužití. Je však především třeba zdůraznit, že oba účastníci dlouhodobě žili tak, že jejich příjmy v období letní sezóny byly z provozovaných atrakcí na poutích, kdy jejich výše nebyla významně odlišná od příjmů, jakých dosahují nyní, po ukončení společného soužití. V zimním období pak měli příjmy jen ze sociálních dávek, které byly ještě nižší, než jsou jejich příjmy v současné době. Náklady na bydlení se rozpočítávaly v obou obdobích v rámci rodiny. Takový způsob života byl oběma účastníky dlouhodobě přijímán, žalobkyně netvrdila, ani neprokazovala, že by kdykoliv v průběhu společného soužití měla zájem na tom, aby žalovaný změnil způsob práce, kterým si obstarával své příjmy. Soud tak má za to, že i po ukončení společného soužití se hmotná úroveň žádného z nich podstatným způsobem nezměnila, žalovaný navíc přišel o možnost obživy prostřednictvím provozování atrakce (minimálně na jednu sezónu), když soud měl za věrohodné jeho tvrzení o tom, že štace jsou domlouvány dlouhodobě dopředu, jsou objížděny stejnou skupinou lidí, a není tak snadné si v přiměřené době zajistit možnost pro využití atrakce, když shodné atrakce jsou provozovány i jinými osobami. Pokud se účastníci rozešli za stavu, kdy si určitým (shodným) způsobem obstarávali své životní potřeby po dlouhé období, pak nelze pouze po žalovaném požadovat, aby pouze on z tohoto důvodu zcela změnil své pracovní a životní návyky, a to prakticky ihned či v krátké době, aby si zvýšil své příjmy nad rámec příjmů, jaké měl dosud, a mohl tak hradit výživné na žalobkyni. Žalovaný přitom vyjadřoval vůli v letošním roce již zimní období netrávit přihlášením se na úřadu práce a pobíráním dávek v nezaměstnanosti, když si chce po celou dobu roku zajistit dostatečný příjem pro své potřeby a platbu výživného pro dceru, o kterou má zájem se v co nejširším rozsahu starat. To vše jednak za situace, kdy bez toho je životní úroveň účastníků prakticky shodná, odpovídá jejich situaci v době společného soužití, a kdy i žalobkyně má možnost si svůj příjem alespoň minimálně zvýšit formou výpomoci na atrakcích své rodiny, a jednak za situace, kdy bylo účastníky shodně tvrzeno, že měly v domácnosti, kde zůstala žalobkyně, úspory v řádu statisíců a nebylo prokázáno, že by byly odneseny žalovaným, a žalobkyně tak s nimi zřejmě může disponovat.

20. S ohledem na uvedené tak soud podané žalobě nevyhověl, když má za to, že nejsou dány zákonné podmínky pro uložení povinnosti žalovanému hradit nějakou částku na výživu žalobkyně.

21. Ve výroku II. rozsudku soud rozhodl o nákladech řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že uložil žalobkyni povinnost nahradit ve věci úspěšnému žalovanému jím vynaložené náklady řízení. Náklady žalovaného přitom sestávají z nákladů na zastoupení advokátem určených dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Tarifní hodnotu přitom soud v souladu s § 8 odst. 2 advokátního tarifu určil jako pětinásobek ročního plnění, když ohledně měsíčního plnění vyšel z žalobkyní navrhované částky 4 000 Kč. Ročně tak jde o částku 48 000 Kč a pětinásobek tohoto ročního plnění tedy činí 240 000 Kč. V souladu s § 7 advokátního tarifu je pak odměna za jeden úkon právní služby ve výši 9 260 Kč. Náklady na právní zastoupení tak činí odměna advokáta celkem ve výši 46 300 Kč (tj. 5 právních úkonů po 9 260 Kč, a to za přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 1.7.2024 a dne 2.9.2024, kdy délka jednání přesáhla dvě hodiny), dále byl přiznán 5 × režijní paušál po 300 Kč dle § 11 a § 13 advokátního tarifu celkem v částce 1 500 Kč a náhrada za DPH ve výši 10 038 Kč dle § 137 o.s.ř. Celkem žalovaný vynaložil na nákladech řízení částku 57 838 Kč, kterou je mu žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. povinna uhradit k rukám jeho právního zástupce.

22. O nákladech státu v podobě soudního poplatku soud nerozhodoval, neboť žalobkyně je dle ust. § 11odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích, od poplatku osvobozena a žalovaný byl ve věci úspěšný a nelze tak na něj ve smyslu § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přenést poplatkovou povinnost.