21 Co 47/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 611 923 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2023, č. j. 17 C 229/2021-128,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 148 935,31 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 30 870,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 511 923 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení a dále částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I) a žalobce zavázal zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 162 341,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (výrok II). Rozhodl tak o žalobě podané soudu dne , datum, , kterou se žalobce domáhal jednak slevy z kupní ceny nemovitostí ze smlouvy ze dne , datum, ve výši 511 923 Kč a dále smluvní pokuty za porušení čl. IV této smlouvy ve výši 100 000 Kč. Soud I. stupně po provedeném řízení žalobu jako nedůvodnou zamítl.

2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, domáhal se jeho změny a vyhovění podané žalobě. Namítal nesprávné posouzení otázky promlčení jeho nároků. Uvedl, že předmětem kupní smlouvy bylo i prohlášení žalovaného o tom, že na převáděných pozemcích neváznou žádná věcná břemena. V řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalovaný v rozporu s prohlášením ve smlouvě, uzavřel smlouvu o zřízení věcného břemene se společností , právnická osoba, , na základě které měl být veden kabel vysokého napětí a proveden zápis odpovídající věcnému břemeni v katastru nemovitostí. Tato vada na pozemcích je tedy důsledkem skutečnosti, o které žalovaný v době odevzdání věci prokazatelně věděl či vědět musel, je nutno aplikovat § 2112 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. V souladu s komentářovou literaturou tak soud nemůže žalobci nárok nepřiznat, i kdyby nedodržel lhůtu k oznámení vady a své právo vůči žalovanému oznámil opožděně. Ke ztrátě práva podat námitku podle § 2112 odst. 2 o. z. netřeba vyšší míry jiné formy jednání žalovaného, jako např. výslovné ujištění o neexistenci vad. Nesprávně byla posouzena ztráta práva z vadného plnění podle § 2103 o. z., pokud žalovaný výslovně prohlásil a ujistil žalobce, že věc je bez právních vad. Pak je nutné aplikovat § 2103 větu druhou o. z. Je nerozhodné, zda žalobce měl nebo mohl s vynaložením obvyklé pozornosti uvedené poznat již při uzavření smlouvy. Nesprávně byla posouzena i závislost smluv podle § 1727 o. z. Jedná se o závislost smluv týkající se jejich vzniku a zániku, nikoli o provázanost výkladovou. Rozporuje samotné posouzení smluv jako závislých, kdy svou závislost vyvozuje pouze ze skutečnosti, že byly uzavřeny ve stejný den, což k naplnění podmínek § 1727 věty druhé o. z. zcela určitě nestačí. Za vadu řízení měl i nevyzvání žalobce podle § 118a odst. 2 o. s. ř. Uvedl, že předmětné řízení bylo vedeno více než dva roky, kdy po celou dobu prováděl soud I. stupně podrobné dokazování, přičemž následně rozhodl zamítavě, aniž by žalobce vyrozuměl, že hodlá věc po právní stránce posoudit jinak než podle žalobcova právního názoru. Vymezení vady, jakož i stanovení výše slevy z kupní ceny žalobce provedl zcela v souladu s aktuální judikaturou. Za další vadu označil nedůvodnou délku řízení, pokud soud zamítl nároky s odůvodněním, že jsou již promlčeny, mohl tak učinit kdykoli po vznesení námitky žalovaným a nebylo nutné provádět obšírné a časově náročné dokazování.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Pokud jde o existenci vad, pokud by soud posoudil plnění jako vadné, není v příkrém rozporu s prohlášením žalovaného v čl. IV kupní smlouvy. Kupní smlouvu nelze posuzovat izolovaně od ujednání smlouvy o postoupení a toho, co předcházelo jejímu uzavření. Soud dospěl k závěru, že i samotné prohlášení žalovaného v čl. IV kupní smlouvy není nepravdivé, jestliže k datu uzavření kupní smlouvy přes pozemky nebylo vedeno ničeho. Žalovaný se ztotožňuje s tím, jak byla věc posouzena ve vztahu k závislosti smluv a výkladem § 2103 a § 2112 o. z. Žalovaný před žalobcem nezastřel žádné vady, žalobce byl o vedení kabelu vysokého napětí informován před uzavřením kupní smlouvy, dokumenty obsahující předpokládanou trasu vedení kabelu vysoké napětí byly žalobci k dispozici na webu i v rámci dokumentace předkládané hypoteční bance žalobce. V rámci předsmluvních jednání žalobce realitnímu makléři sdělil, že předmětné pozemky zná, že v lokalitě již předtím bydlel, z výpovědi žalobce pak plyne, že o stav pozemků se při vkladu do katastru nemovitostí blíže nezabýval. Na jednání lze nahlížet jako jednání v rozporu s § 4 o. z. a jde k tíži žalobce. Soud již v rámci prvního jednání (, datum, ) uvedl, že by uplatněné nároky mohly být promlčeny. Tento předběžný názor se pak žalobce snažil po čas řízení před soudem I. stupně vyvrátit. V tomto směru nelze seznat jakékoli pochybení soudu stran nevyzvání žalobce podle § 118a odst. 2 o. s. ř. či nedůvodné délky řízení.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že soud I. stupně rozhodl ve výroku I o věci samé správně a jako takové jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

5. U jednání odvolacího soudu žalobce navrhl doplnění dokazování o výzvu k uzavření smlouvy o věcném břemenu učiněné ze strany společnosti E.ON a vlastní smlouvu. Odvolací soud těmito listinami pro nadbytečnost dokazování neprováděl. Účastníci řízení v řízení před odvolacím soudem neuplatnili žádné nové skutečnosti, nenavrhli ani doplnění dokazování o jiné, dosud neoznačené důkazy. Odvolací soud sám potřebu opakovat ani doplňovat dokazování neshledal.

6. Ve výroku o věci samé byl rozsudek soudu I. stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu I. stupně jako ze správných a pro stručnost na tyto odkazuje. Žalobce uplatnil v řízení dva nároky, první na slevu z kupní ceny ve výši 511 923 Kč vážící se na kupní smlouvu ze dne , datum, o prodeji nemovitostí v k. ú. , adresa, a k. ú. , adresa, žalovaným žalobci za kupní cenu 5 656 000 Kč a zejména její čl. IV obsahující prohlášení, že na předmětu převodu neváznou žádné zástavy, věcná břemena či jiné závazky... Na tuto smlouvu pak navazovala mezi účastníky uzavřená (žalobcem jako postupníkem a žalovaným jako postupitelem) smlouva o postoupení financování výstavby ze dne , datum, za částku 700 000 Kč. Žalobce podal dne , datum, žalobu a tvrdil, že zjistil na základě oznámení společnosti , právnická osoba, vedení kabelu vysokého napětí pod pozemky, které byly předmětem převodu. Druhým jeho nárokem pak byl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč s ohledem na nepravdivost prohlášení žalovaného v čl. IV kupní smlouvy o neexistenci vad předmětu převodu. Výstavba, resp. položení kabelu vysokého napětí i na předmětném pozemku probíhalo v období od , datum, do , datum, .

7. Soud I. stupně žalobu zamítl, kdy vedle dalšího dospěl k závěru, že oba nároky žalobce jsou již promlčeny. Na věc aplikoval obecnou promlčecí lhůtu, která je tříletá (srov. § 629 odst. 1 o. z.), a která počne běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 o. z.). Tak tomu je tehdy, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla či mohla (srov. § 619 odst. 2 o. z.). Žalovaný současně v tomto řízení námitku promlčení vznesl, a to již ve svém vyjádření k žalobě ze dne , datum, . Žaloba v této věci byla soudu I. stupně podána dne , datum, . Předmětná kupní smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne , datum, , právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly dne , datum, . Zásadní otázkou pro posouzení důvodnosti námitky promlčení tedy je, kdy se žalobce dozvěděl nebo od kdy vědět měl či mohl, že kabel vysokého napětí povede či již vede i přes pozemek, který byl předmětem jeho koupě. Ze zprávy a. s. , právnická osoba, (viz odstavec 32 odůvodnění napadeného rozsudku), jež byla v řízení provedena k důkazu, rovněž vyplývá, že reálná výstavba představující umístění kabelu do země proběhla někdy v období od , datum, do , datum, . Stavba byla zkolaudována dne , datum, . Tedy práce na pozemku byly konány a k položení kabelu vysokého napětí došlo i v době, kdy již i v době, kdy jeho vlastníkem byl žalobce, který již z tohoto titulu měl či mohl vědět, co se na jeho pozemku, pořizovaném za účelem a v lokalitě s hromadnou výstavbou, děje, a tedy že na něm je či byla fakticky prováděna stavební činnost, o čemž se mohl i fyzicky přesvědčit. Nebyl-li seznámen s aktuální faktickou situací v lokalitě, pak se uvedené (o vedení technické a dopravní infrastruktury), včetně plánovaného vedení kabelu vysokého napětí mohl dozvědět prostřednictvím odkazu v příloze 1 o možnosti sledovat vývoj projektu na webových stránkách www.nakrizi.eu, obsahující i plán stavby a mimo jiné i energetických sítí, včetně vedení vysokého napětí. Záložka s dokumenty byla umístěna na uvedených stránkách od , datum, s možností všech tyto dokumenty sledovat. Záměrem žalobce bylo na pozemcích stavět, a vedení sítí na stavební pozemek, na němž má být stavba k sítím připojena, je nezbytnou a nedílnou součástí každého stavebního projektu a řeší ji a povědomost o ní má mít každý obezřetný stavebník. To, že uvedené věci a jejich stav byl žalobci znám vyplývá i z toho, že v e-mailu ze dne , datum, uvedl, že sítě nejsou na pozemcích dokončeny. Navíc žalobce vedle kupní smlouvy uzavíral smlouvu o postoupení smlouvy o financování, obě smlouvy sice co do posouzení náležitosti a platnosti se posuzují samostatně, ale je třeba přihlížet i ke skutečnostem, které z jejich obsahu vyplývají a vědomosti, které z těchto skutečností mohl žalobce nabýt. Z toho všeho lze dovodit, ať již vědomost žalobce či možnou vědomost získat informace o vedení kabelu vysokého napětí přes pozemky, které byly předmětem převodu, již dříve než z nabídky smlouvy o zřízení věcného břemene učiněné ze strany , právnická osoba, v červnu 2018, jak tvrdil. Takto pozdnímu zjištění vad kupní smlouvy tak přisvědčit nelze. Vedení kabelu vysokého napětí pod cizím pozemkem vadou (právní) pozemku je (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 33 Cdo 5726/2015). Bylo chybou žalovaného, že v kupní smlouvě tuto skutečnost výslovně nezmínil, předešel by tak mj. i tomuto sporu. Žalovaný však měl a mohl nároky související s touto vadou uplatnit již mnohem dříve, a to nejméně k datu kolaudace stavby uvedeného vedené, tj. k , datum, . Právo domáhat se na základě této skutečnosti vad v souvislosti s kupní smlouvou se promlčuje v tříleté obecné promlčecí lhůtě a tato, vycházeje z výše uvedeného, pak marně uběhla , datum, . Sama žaloba byla podána až , datum, , tedy opožděně. Žalovaný vznesl námitku promlčení. Promlčené právo nelze přiznat rozhodnutím soudu a již to je důvodem pro potvrzení zamítavého rozhodnutí soudu I. stupně jako ve výroku věcně správného (§ 219 o. s. ř.). Odvolací soud neshledává za opodstatněnou žádnou z procesních vad namítaných v odvolání. Stran předvídatelnosti a potřeby poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. pak uvádí, že k potřebě takové poučení poskytnout v řízení nedošlo. Námitka promlčení byla žalovanému známa (z vyjádření k žalobě), i otázka, že uvedenou námitkou a otázkou promlčení se soud v řízení zabývá. Poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, vyžaduje-li nové právní posouzení doplnění vylíčení rozhodných skutečností, případně navržení důkazů (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3090/2008, 33 Cdo 4513/2015 či 26 Cdo 953/2016). K takové situaci však zde nedošlo. Na způsob věcného rozhodnutí pak nemá vliv ani délka, po kterou řízení před soudem I. stupně trvalo. Odvolací soud za nikoli účelné, a naopak nadbytečné považoval řešení otázky, zda došlo k naplnění práva odpovědnosti za vady a porušení smlouvy, či nikoli, neboť i pokud by tomu tak bylo, bylo právo uplatněno opožděně a nelze je přiznat soudním rozhodnutím. Správností rozsudku v této části se proto s ohledem na ekonomii řízení nezabýval.

8. Soud I. stupně správně přiznal úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení, k jejichž plnění zavázal v řízení neúspěšného žalobce, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud s platbou a rozsahem náhrady nákladů řízení souhlasí, vyjma úkonu sepis vyjádření ze dne , datum, podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.“, jak je uvádí v odstavci 80. odůvodnění rozsudku, který soud I. stupně (patrně omylem) započítal ve prospěch žalovaného dvakrát. O tento úkon, resp. odměnu za něj náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč a odpovídající podíl (21%) na dani z přidané hodnoty tak odvolací soud náklady řízení žalovaného zkrátil a žalovanému přiznal celkem 148 935,31 Kč. V tomto směru pak rozsudek soudu I. stupně ve výroku II změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

9. Žalovanému, který byl v odvolacím řízení úspěšný, pak přiznal podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. úplnou náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívají v nákladech na zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci (vyjádření k odvolání ze dne , datum, ; účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, ) v sazbě mimosmluvní odměny po 10 780 Kč (§ 11 odst. 1 písm. k), g), § 7 bod 6. a. t.), k nim dva režijní paušály, z nichž první je ve výši 300 Kč a druhý ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a.t., ve znění účinném do 31. 12. 2024 a po něm; Čl. II přechodné ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb.), jízdné ze sídla advokáta v Praze k jednání soudu a zpět osobním automobilem tovární značky VW Golf, RZ: , SPZ, , ve výši základní náhrady 2 412,80 Kč (416 km x 5,80 Kč) a náhrady za spotřebované pohonné hmoty 789,30 Kč (416 km x 5,3 l/100km x 35,80 Kč/l BA); vše podle § 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného je jako advokát plátcem daně z přidané hodnoty a rovněž o její náhradu (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř.) požádal, jsou výše uvedené náklady odvolacího řízení zvýšeny o 5 358 Kč (tj. 21 % z částky 25 512,10 Kč). Rovněž náklady odvolacího řízení v celkové výši 30 870,10 Kč byl neúspěšný žalobce zavázán zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného – advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).