21 Co 73/2026

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: Anonymizováno , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce , Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno , narozený Anonymizováno bytem adresa zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o poskytnutí informací o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 21. 1. 2026, č. j. 3 C 223/2025-48,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích I až IV a VI potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , Anonymizováno, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaný je povinen písemně sdělit žalobci údaje o stavu nemovitých věcí vlastněných zůstavitelkou , jméno FO, ke dni jejího úmrtí a dále ke dni vynesení rozsudku (výrok I), uložil žalovanému povinnost písemně sdělit žalobci údaje o stavu majetku zůstavitelky , jméno FO, ke dni jejího úmrtí a dále ke dni vynesení rozsudku, a to zejména stav finančních prostředků na účtech a v hotovosti, přehled vlastněných movitých věcí s odhadovanou hodnotou přesahující , Anonymizováno, Kč, přehled a stav nevypořádaných nároků z restitučních řízení, přehled pohledávek a informace o jejich uplatnění vůči dlužníkům a přehled dluhů (výrok II), rovněž uložil žalovanému povinnost písemně sdělit žalobci údaje o podstatných právních jednáních týkajících se majetku zůstavitelky , jméno FO, ode dne jejího úmrtí do dne vynesení rozsudku, zejména o převodních smlouvách, smlouvách, na jejichž základě byla zřízena věcná práva k věci cizí, nájemních smlouvách a žalobách (výrok III). Dále zavázal žalovaného, aby písemně sdělil žalobci nebo jeho zástupci výsledek hospodaření s majetkem zůstavitelky , jméno FO, ode dne jejího úmrtí do dne vynesení rozsudku (výrok IV). Výrokem V soud I. stupně zamítl žalobu v části, jíž se se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost písemně sdělit žalobci údaje o stavu finančních prostředků na účtech, které slouží ke správě majetku, který žalovaný nabyl od , jméno FO, darovací smlouvou, a o stavu nemovitých věcí, jejichž vlastníkem je dle stavu zápisu v katastru nemovitostí žalovaný a které žalovaný nabyl od , jméno FO, darovací smlouvou. Výrokem VI soud I. stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti výrokům I až IV a VI rozsudku podal odvolání žalovaný, který namítl, že žalobce není dědicem zůstavitelky , jméno FO, , neboť zůstavitelka sepsala závěť, jíž žalovaného ustanovila svým univerzálním dědicem, a zároveň sepsala listinu o vydědění žalobce a jeho sester (vnoučat zůstavitelky). Žalovaný rovněž poukázal na možný nedostatek aktivní legitimace žalobce v tomto řízení, neboť žalobce pouze tvrdí, že je dědicem zůstavitelky. Nikterak však nevysvětluje, proč právo na informace vůči žalovanému neuplatňují též jeho sestry, když před soudem je třeba „dědice“ považovat za nerozlučné společníky ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný dále zdůraznil, že je soudem jmenován správcem pozůstalosti, zároveň je však synem zůstavitelky a univerzálním dědicem ze závěti. Vykonává tedy správu svého, nikoliv cizího majetku, a soud tedy na věc nesprávně aplikoval právní úpravu dílu 6 občanského zákoníku. Závěrem žalovaný uvedl, že ani případná informační povinnost nemůže být bezbřehá; má za to, že je jeho právem a povinností postupovat tak, aby následkem poskytnutí informací nedošlo ke zmenšení majetku pozůstalosti.

3. Žalobce považuje odvolání žalovaného za nedůvodné. Ohledně své aktivní legitimace zdůraznil, že v pozůstalostním řízení po zůstavitelce , jméno FO, dosud neproběhlo ani první jednání a řízení dosud nedospělo ani do stadia, kdy by některý z účastníků byl vyzván k podání žaloby o určení dědice. Žalobce a jeho sestry přitom zpochybnili jak platnost závěti, tak listiny o vydědění, neuplatňují tedy nárok na povinný díl, ale přímo na dědický podíl, který jim náleží coby zákonným dědicům. Žalobce jako jeden z účastníků o pozůstalosti je potom aktivně legitimován k podání žaloby ve výše uvedené věci. Žalobce dále shrnul, že žalovaný jakožto správce pozůstalosti postupuje nezákonně, když ostatním účastníkům pozůstalostního řízení výslovně odmítá plnit informační povinnost o pozůstalostním majetku a o svém výkonu správy pozůstalosti.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání proti výrokům I až IV a výroku VI rozsudku soudu I. stupně není důvodné. Výrok V rozsudku soudu I. stupně nebyl odvoláním napaden a není tedy předmětem přezkumu odvolacího soudu.

5. Z obsahu spisu se podává, že oba účastníci mají postavení potenciálních zákonných dědiců po zůstavitelce , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé , datum, , když žalobce je vnukem zůstavitelky, žalovaný jejím synem. Řízení o pozůstalosti po zůstavitelce je vedeno před Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Zůstavitelka o svém majetku pořídila závětí a listinou o vydědění. Za dědice veškerého svého majetku ustanovila žalovaného a žalobce (a jeho sestry) vydědila. Žalobce v řízení o pozůstalosti napadl platnost uvedené závěti i listiny o vydědění; uplatnil zejména tvrzení o nezpůsobilosti zůstavitelky k těmto právním jednáním s ohledem na její fyzický a zejména duševní stav v době pořízení závěti a listiny o vydědění. Žalobce požádal žalovaného, jakožto soudem ustanoveného správce pozůstalosti, o poskytnutí informací souvisejících se správou pozůstalosti, zejména údaje o stavu majetku zůstavitelky ke dni jejího úmrtí a k aktuálnímu datu, přehled transakcí týkajících se majetku zůstavitelky ode dne jejího úmrtí do aktuálního data a o výnosech z majetku zůstavitelky ode dne jejího úmrtí do aktuálního data. Žalovaný žalobci výslovně odmítl a odmítá poskytnout jakékoli informace o pozůstalosti a pozůstalostním majetku s odůvodněním, že žalobce není zůstavitelčiným dědicem ani účastníkem řízení o pozůstalosti, neboť byl zůstavitelkou platně vyděděn; nadto koná takové úkony, které pozůstalostnímu majetku škodí či mohou škodit.

6. Odvolací soud doplnil dokazování zprávou soudního komisaře , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, k aktuálnímu stavu pozůstalostního řízení zůstavitelky vedeného před Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Zjistil, že účastníky řízení jsou prozatím (dokud nebude vyřešena otázka vydědění) v I. dědické třídě na základě dědické posloupnosti: , jméno FO, Žalovaný, , tituly za jménem, , jméno FO, je soudem pravomocně jmenovaným správcem pozůstalosti. Platnost závěti zůstavitelky a listiny o vydědění byla v pozůstalostním řízení zpochybněna, usnesení podle § 170 odst. 1 z. ř. s. dosud nebylo vydáno. Žádnému z účastníků dosud nebyla ukončena jeho účast v řízení (§ 170 odst. 3 z. ř. s.).

7. Podle § 1677 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové.

8. Podle § 1678 odst. 1 o. z. kdo spravuje pozůstalost, vykonává její prostou správu.

9. V souladu s § 1436 odst. 1 o. z. správce předloží beneficientovi vyúčtování správy nejméně jednou za rok. Je-li správců několik, předloží vyúčtování společné, ledaže vzhledem k rozdělení jejich působnosti smlouva určí nebo zákon stanoví něco jiného.

10. Podle § 1436 odst. 2 o. z. musí být vyúčtování tak podrobné, aby bylo možné ověřit jeho správnost.

11. Podle § 1437 o. z. správce beneficientovi umožní kdykoli přezkoumat účetní knihy a doklady týkající se správy a poskytne mu na vyžádání potřebné informace, jak je správa vedena.

12. V souladu s § 110 odst. 1 věta prvá z. ř. s. jsou účastníky pozůstalostního řízení ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici.

13. Odvolací soud se poté, co přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení jemu předcházející, plně ztotožnil se závěry soudu I. stupně, a to že žalobce má jakožto účastník řízení o pozůstalosti právo obdržet od správce pozůstalosti nejméně jedenkrát za rok vyúčtování, které musí být natolik podrobné, aby bylo možné ověřit jeho správnost. Rozsah informací o pozůstalostním majetku, jež žalobce uplatnil svou žalobou, lze označit za přiměřený ve smyslu § 1436 odst. 2 o. z. V podrobnostech zdejší soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně.

14. Ve vztahu k odvolacím námitkám se odvolací soud nejprve musel zabývat vymezením okruhu účastníků tohoto řízení a otázkou aktivní legitimace žalobce. Odvolací soud zejména zvažoval, zda žalobou uplatněný nárok tvrzeného dědice na uplatnění informací o pozůstalostním majetku vůči správci pozůstalosti je řízením sporným (vedeným podle části třetí zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu), nebo zda má jít o specifickou součást pozůstalostního řízení (vedeného podle hlavy III zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“), resp. zda snad v posuzované věci jde o řešení právního či skutkového sporu dědiců (§ 169 z. ř. s. či § 170 z. ř. s.).

15. Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že požaduje-li účastník pozůstalostního řízení informace o pozůstalostním majetku vůči správci pozůstalosti, nejde (nemusí jít) primárně o spor dědiců, neboť správcem pozůstalosti může být ustanovena i osoba třetí, odlišná od dědiců, a to buď jako osoba povolaná zůstavitelem jako správce pozůstalosti (§ 1677 odst. 1 o. z.) či jmenovaná soudem (§ 157 z. ř. s.). Nejde zároveň ani o spor související s pozůstalostním řízením v tom smyslu, že by jeho výsledek mohl jakkoliv ovlivnit otázky náležející k řešení výlučně pozůstalostnímu soudu, o nichž soud ve sporném řízení jedná jen na základě výslovného odkazu pozůstalostního soudu (podle § 170 z. ř. s.) či po prokázání naléhavého právního zájmu. Tak by tomu bylo typicky v případě, kdy by žaloba směřovala k určení okruhu dědiců, určení dědických titulů a dědických podílů či vymezení rozsahu pozůstalosti. Fakt, že v posuzované věci nejde o otázku, která by měla být řešena v pozůstalostním řízení, či v řízení s ním přímo souvisejícím, pak vyplývá též z § 1 odst. 1 z. ř. s.[footnoteRef:1], ve spojení s § 160 z. ř. s., který vymezuje pouze „některé“ povinnosti při správě pozůstalosti, nikoliv však informační povinnost správce pozůstalosti vůči dědicům. Rovněž hmotněprávní úprava informační povinnosti správce není v o. z. inkorporována v části upravující právo dědické (hlava III o. z.), ale v části upravující prostou správu cizího majetku (§ 1405 a násl. o. z.). [1: § Podle 1 odst. 1 z. ř. s. se podle tohoto zákona projednávají a rozhodují soudy právní věci stanovené v tomto zákoně. ]

16. Z uvedeného v souhrnu plyne, že řízení o splnění informační povinnosti správce pozůstalosti vůči dědicům je obecným řízeným sporným podle části třetí o. s. ř., přičemž jeho účastníky nemusí být nutně všichni účastníci řízení pozůstalostního, když s ohledem na předmět sporu není nezbytné, aby rozhodnutí soudu bylo závazné pro všechny dědice.

17. Pokud se týká aktivní legitimace žalobce, bylo prokázáno, že tento dosud je účastníkem pozůstalostního řízení po zůstavitelce, jeho účast v pozůstalostním řízení nebyla ukončena ve smyslu § 170 odst. 3 z. ř. s.[footnoteRef:2]. Podle přesvědčení odvolacího soudu jsou pak právě účastníci pozůstalostního řízení (ve smyslu § 110 odst. 1 z. ř. s.) „beneficienty“, pro něž správce pozůstalosti pozůstalost spravuje. V tomto ohledu lze též odkázat na zákonnou úpravu správy pozůstalosti obsaženou § 1677 a násl. o. z., kdy zákon sice pracuje s pojmem „dědic“, přičemž však „dědicem“ zjevně rozumí též pravděpodobného dědice (viz § 1680 odst. 1 a contrario). [2: K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3806/2023. ]

18. Nelze pak přisvědčit ani námitce žalovaného, že by právní úprava § 1436 o. z. a § 1437 o. z. na posuzovanou věc neměla dopadat. Jak odvolací soud podotkl shora, správce pozůstalosti může, avšak nemusí spravovat pozůstalostní majetek jako dědic (§ 1677 odst. 1 o. z.). Rovněž Nejvyšší soud pak již dříve dovodil, že se i pro správu pozůstalosti přiměřeně uplatní pravidla pro správu cizího majetku obsažená v § 1400 a násl. o. z. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3295/2023, odst. 28 a 33 odůvodnění).

19. Pokud pak žalovaný namítal, že žalobce svým aktivním jednáním přímo brání řádnému výkonu správy pozůstalostního majetku, a proto by správce pozůstalosti neměl mít povinnost žalobce o způsobu výkonu správy pozůstalosti a pozůstalostním majetku informovat, odvolací soud konstatuje, že pouhým splněním informační povinnosti správce pozůstalosti nemůže dojít k zmenšení či znehodnocení pozůstalostního jmění. Vzhledem k zjevným rozporům mezi stranami tohoto sporu lze sice připustit, že výkon správy pozůstalosti může být – po obdržení požadovaných informacích o pozůstalostním majetku – ztížen, budou-li ostatní účastníci pozůstalostního řízení uplatňovat své rozdílné pohledy a názory na to, co je či není vhodný výkon správy pozůstalostního majetku. K tomu však odvolací soud zdůrazňuje, že správce pozůstalosti ve smyslu § 1678 o. z. vykonává pouze prostou správu; na veškerých podstatných otázkách správy pozůstalosti je pak vždy zapotřebí souhlasu dědiců či soudu. Případné zneužití práva přitom podle § 8 o. z. nepožívá právní ochrany. Ani tuto obranu žalovaného tedy nelze mít za důvodnou.

20. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 219 o. s. ř. jako věcně správný v napadených výrocích potvrdil.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný byl zavázán k plné úhradě nákladů odvolacího řízení žalobce. Náklady odvolacího řízení žalobce přitom spočívají v odměně advokáta žalobce za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání ze dne , datum, a účast u jednání soudu dne , datum, ) po , Anonymizováno, Kč ve smyslu § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), tj. , Anonymizováno, Kč a náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. za shora uvedené dva úkony právní služby po , Anonymizováno, Kč, tj. , Anonymizováno, Kč, to vše navýšené o 21% DPH, celkem tedy , Anonymizováno, Kč.