3 C 223/2025

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobce: Anonymizováno , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce / Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o poskytnutí informací

I. Žalovaný je povinen písemně sdělit žalobci údaje o stavu nemovitých věcí vlastněných zůstavitelkou , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , r. č. , RČ, , ke dni jejího úmrtí a dále ke dni vynesení tohoto rozsudku, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen písemně sdělit žalobci údaje o stavu majetku zůstavitelky , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , r. č. , RČ, , ke dni jejího úmrtí a dále ke dni vynesení tohoto rozsudku, zejména stav finančních prostředků na účtech a v hotovosti, přehled vlastněných movitých věcí s odhadovanou hodnotou přesahující , částka, , přehled a stav nevypořádaných nároků z restitučních řízení, přehled pohledávek a informace o jejich uplatnění vůči dlužníkům a přehled dluhů, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen písemně sdělit žalobci údaje o podstatných právních jednáních týkajících se majetku zůstavitelky , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , r. č. , RČ, ode dne jejího úmrtí do dne vynesení tohoto rozsudku, zejména o převodních smlouvách, smlouvách, na jejichž základě byla zřízena věcná práva k věci cizí, nájemních smlouvách a žalobách, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen písemně sdělit žalobci nebo jeho zástupci výsledek hospodaření s majetkem zůstavitelky , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , r. č. , RČ, ode dne jejího úmrtí do dne vynesení tohoto rozsudku, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost písemně sdělit žalobci údaje o stavu finančních prostředků na účtech, které slouží ke správě majetku, který žalovaný nabyl od , jméno FO, darovací smlouvou, a o stavu nemovitých věcí, jejichž vlastníkem je dle stavu zápisu v katastru nemovitostí žalovaný a které žalovaný nabyl od , jméno FO, darovací smlouvou, zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podanou žalobou navrhl, aby soud žalovanému uložil několik povinností ke sdělení informací v rámci řízení o pozůstalosti po zůstavitelce , jméno FO, , nar. , datum, , která zemřela dne , datum, . V žalobě uvedl, že žalobce i žalovaný jsou zákonnými dědici po zůstavitelce , jméno FO, , nar. , datum, , která zemřela dne , datum, – žalobce je vnukem zůstavitelky a žalovaný jejím synem. Řízení o pozůstalosti dosud není skončeno, přičemž žalovaný byl usnesením soudu ze dne , datum, jmenován správcem pozůstalosti. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného, aby jako správce plnil své zákonné povinnosti a poskytl mu informace o stavu majetku zůstavitelky ke dni úmrtí zůstavitelky i k aktuálnímu datu, o transakcích týkajících se tohoto majetku a o výnosech z jeho užívání. Tyto žádosti učinil v červenci a září 2024, avšak žalovaný požadované údaje neposkytl. Žalobce má za to, že žalovaný jako správce pozůstalosti porušil svou zákonnou povinnost podle občanského zákoníku, když nepředložil vyúčtování správy pozůstalosti a odmítl poskytnout informace o jejím vedení. Z tohoto důvodu se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost sdělit mu údaje o stavu nemovitých věcí a ostatního majetku zůstavitelky ke dni jejího úmrtí i ke dni rozhodnutí, přehled právních jednání týkajících se tohoto majetku a výsledek hospodaření s ním, vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.Anonymizovaný odstavec3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Potvrdil sice, že byl usnesením pozůstalostního soudu jmenován správcem pozůstalosti, avšak domnívá se, že není povinen žalobci předkládat žádné informace, neboť v usnesení, kterým byl jmenován, mu nebyla žádná taková povinnost uložena; nebyla mu uložena ani povinnost, aby informoval soud. , text4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně shodných tvrzení účastníků, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobce i žalovaný jsou z titulu svého postavení potomků zákonnými dědici po zůstavitelce , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , r. č. , RČ, (žalobce je vnukem zůstavitelky, žalovaný jejím synem). Řízení o pozůstalosti po zůstavitelce je vedeno před Okresním soudem v , adresa, , resp. před , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem v , adresa, jako soudním komisařem pod sp. zn. , spisová značka, . V řízení o pozůstalosti doposud nebylo rozhodnuto, , Anonymizováno, .

5. Zůstavitelka o svém majetku pořídila závětí, ve které za dědice veškerého svého majetku ustanovila žalovaného, a také vydědila žalobce. Žalobce však v řízení o pozůstalosti napadá platnost závěti i listiny o vydědění – uplatnil zejména tvrzení o nezpůsobilosti zůstavitelky k těmto právním jednáním s ohledem na , text, Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , soud pravomocně rozhodl o jmenování žalovaného správcem celé pozůstalosti.

6. Žalobce požádal žalovan2019–250ávce pozůstalosti o poskytnutí informací souvisejících se správou pozůstalosti, zejména údaje o stavu majetku zůstavitelky ke dni jejího úmrtí, dále o stavu majetku zůstavitelky k aktuálnímu datu, přehled transakcí týkajících se majetku zůstavitelky ode dne jejího úmrtí do aktuálního data a také informace o výnosech z majetku zůstavitelky ode dne jejího úmrtí do aktuálního data (zejména která osoba majetek užívá a za jakou úplatu, objem uskutečněných prodejů a informace o kupních cenách – zejména vzhledem k těžbě dřeva). Žalobce takto učinil formou dopisů a zpráv datovou schránkou ze dne , datum, , , datum, a , datum, .

7. Žalovaný však žalobci odmítl poskytnout jakékoli informace o pozůstalosti s odůvodněním, že žalobce není zůstavitelčiným dědicem ani účastníkem řízení o pozůstalosti.

8. Žalobce dále požádal žalovaného i o informace ohledně nemovitých věcí, které zůstavitelka nabyla v restituci na základě rozhodnutí , právnická osoba, a které převedla na žalovaného darovacími smlouvami, přičemž žalovaný je v současné době na základě těchto smluv zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník těchto nemovitostí. Žalobce však na základě svého přesvědčení o neplatnosti těchto smluv podal Okresnímu soudu v , adresa, (pod sp. zn. , spisová značka, ) a Okresnímu soudu ve , adresa, (pod sp. zn. , spisová značka, ) žaloby, jimiž se domáhá určení, že zůstavitelka byla ke dni svého úmrtí vlastnicí nemovitých věcí v k. ú. , adresa, a v k. ú. , adresa, . Tato řízení nejsou v současné době skončena a jako vlastních těchto nemovitostí je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1556 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) zůstavitel může povolat správce pozůstalosti nebo některé její části (dále jen „správce pozůstalosti“) a případně určit, jaké má povinnosti a zda i jak bude odměňován. Povolání správce pozůstalosti vyžaduje formu veřejné listiny. Podle § 1678 o. z. kdo spravuje pozůstalost, vykonává její prostou správu.

10. Prostá správa majetku je obsažena v § 1405 až 1408 obč. zák., pravidla správy jsou uvedena v § 1411 až 1447. Co se týče obsahu správy, práv a povinností se správou spojených, podstatou prosté správy je činit vše, co je nutné k zachování majetku v pozůstalosti (§ 1405). Obsah správy je závislý na druhu spravovaného majetku. Lze říci, že do této správy patří též přijímat splátky dluhů od dlužníků zůstavitele, vymáhání pohledávek zůstavitele, včasné podání žalob, je-li třeba získat majetek, který měl být zůstaviteli vydán, aby nedošlo k případnému promlčení pohledávek, uplatňování jiných práv, která náležela zůstaviteli, který již nestačil učinit vše pro to, aby je získal, a patří do pozůstalosti (§ 1475 odst. 2). Výnosy ze správy tohoto majetku by měly být použity ve prospěch spravovaného majetku (na jeho údržbu, opravy, úhradu spotřebovaných energií, platby daní, poplatků, pojištění apod.), přebytky z dosažených příjmů by měly být uloženy na účet. § Podle § 1436 o. z. správce předloží beneficientovi vyúčtování správy nejméně jednou za rok. Je-li správců několik, předloží vyúčtování společné, ledaže vzhledem k rozdělení jejich působnosti smlouva určí nebo zákon stanoví něco jiného. (2) Vyúčtování musí být tak podrobné, aby bylo možné ověřit jeho správnost. Postavení a úkoly správce povolaného zůstavitelem je upraveno v § 1556 až 1560 obč. zák. Správě pozůstalosti jsou věnována též ustanovení § 156 až 161 a § 190 odst. 2 z. ř. s. , právnická osoba, má ještě plnit další úkoly, a to: - zajistit splnění nesplatných odkazů a splnění odkazů neznámým nebo nepřítomným osobám [viz § 1691 odst. 1 písm. b) a c) obč. zák.]; - zastupovat dědice v případech, kdy věřitelé vymáhají plnění v období od smrti zůstavitele do potvrzení dědictví dědicům (viz § 1703).

11. Podle platné právní úpravy je tedy správce povinen předložit vyúčtování beneficientovi (tj. dědicům) nejméně jednou za rok (§ 1436 odst. 1 o. z.). Právní úprava platná od , datum, neukládá správci pozůstalosti povinnost podávat soudu zprávy o své činnosti – tuto povinnost má správce podle § 1436 odst. 1 o. z. a § 1445 o. z. vůči dědicům (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1063/2024, ze dne 27. 5. 2024).

12. Po dobu řízení o pozůstalosti, kdy ještě není stanoveno, kdo se stane dědicem zůstavitele, je nutné výkladem dovodit, že informační povinnost správce pozůstalosti směřuje vůči účastníkům dědického řízení, tedy vůči osobám, z jejichž okruhu bude určen dědic.

13. Následně tedy soud zvažoval, zda je žalobce v současné době účastníkem řízení o pozůstalosti. K této otázce se vyjadřuje i judikatura Nejvyššího soudu, a to následovně. Nelze-li mít důvodně za to, že je „nepominutelný dědic“ dědicem zůstavitele, není ani účastníkem při projednání pozůstalosti ve smyslu ustanovení § 110 odst. 1 z. ř. s. Omezenou účast při projednání pozůstalosti - ve vyjmenovaných fázích řízení (při soupisu pozůstalosti, při určení obvyklé ceny pozůstalosti a při vypořádání povinného dílu) - mu přiznává ustanovení § 113 z. ř. s. Při aplikaci tohoto procesního ustanovení však nelze přehlédnout, že podle ustanovení § 1646 odst. 1 o. z. je vyděděný potomek vyloučen z práva požadovat výplatu povinného dílu. Existuje-li tedy listina o vydědění, jejíž platnost vyděděný potomek nezpochybňuje, pouze tvrdí, že nejsou dány důvody jeho vydědění, pak, dokud o tomto jeho tvrzení není soudem /míněno ve sporném řízení/ rozhodnuto, je třeba na něho hledět jako na potomka vyděděného, tj. podle ustanovení § 1646 odst. 1 o. z. vyloučeného z práva na povinný díl. „Nepominutelný dědic“ bez práva na povinný díl pak zcela logicky nemůže být účastníkem řízení o pozůstalosti ani podle ustanovení § 113 z. ř. s., neboť není důvod při projednání pozůstalosti provádět výpočet povinného dílu ani povinný díl vypořádávat, k čemuž jinak nepochybně směřuje tímto ustanovením založené účastenství skutečného nepominutelného dědice (tj. nevyděděného, ale platným pořízením pro případ smrti opomenutého potomka, popř. potomka, který byl vyděděn, ale jen za situace, kdy mezi všemi účastníky pozůstalostního řízení není skutkový spor o tom, že důvody vydědění dány nejsou) (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2021sp. zn. 24 Cdo 2343/2024).

14. Z ustanovení § 169 odst. 1 a § 170 odst. 1 z. ř. s. vyplývá, že usnesení o tom, s kým bude dále jako s účastníkem řízení jednáno a komu bude účast ukončena, je v řízení o pozůstalosti na místě pouze v případě, závisí-li vyřešení sporu o dědické právo výlučně na právním posouzení (když skutková tvrzení dosavadních účastníků řízení o rozhodných okolnostech jsou shodná nebo když je [jak v podstatě správně uvedl v této věci i odvolací soud] zřejmé, že i prokázání veškerých sporných skutečností některého z účastníků by v rovině právního posouzení nemohlo jeho právní postavení v pozůstalostním řízení příznivě ovlivnit). Naproti tomu existující spor o rozhodujících skutkových okolnostech /relevantních pro výsledné právní posouzení/ vyžaduje, aby ten z účastníků řízení o pozůstalosti, jehož dědické právo se jeví jako nejslabší, byl k uplatnění svého dědického práva (popř. popření dědického práva jiného účastníka) odkázán na podání žaloby ve sporném soudním řízení.

15. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017, domáhají-li se žalobci jako nepominutelní dědici zůstavitele toliko svého povinného dílu tím, že zpochybňují důvodnost jejich vydědění listinou ze dne 6. 8. 2014, avšak současně uznávají platnost zůstavitelem téhož dne sepsané závěti, ve které ustanovil jediným dědicem žalovaného 1), je nutné dovodit, že zde nevzniká spor o dědické právo, nýbrž pouze spor o nárok nepominutelných dědiců (žalobců) na povinný díl.

16. Z konstantní judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2024. Sp. zn. 24 Cdo 3806/2023) vyplývá, že při posuzování účastenství neopominutelného dědice v řízení o pozůstalosti je třeba důsledně rozlišovat případy, v nichž platnost listiny o vydědění není vyděděnými potomky zpochybňována (a v řízení se tedy řeší pouze spor o nárok nepominutelných dědiců na povinný díl), od případů, kdy neopominutelní dědicové naopak zpochybňují i platnost vydědění (a existuje tedy spor o dědické právo).

17. Pokud je platnost závěti (listiny o vydědění) zpochybněna, musí pozůstalostní soud zvážit, zda tento spor o dědické právo posoudí sám (za podmínek stanovených v ust. § 169 z. ř. s.), či zda má účastníka odkázat k uplatnění jeho práva žalobou (§ 170 odst. 1 z. ř. s.), tedy řečeno jinak, zda je posouzení dobrých mravů otázkou právní, či otázkou skutkovou. Závisí-li vyřešení sporu o dědické právo na právním posouzení pouze takových skutečností, které jsou mezi dědici nesporné, soud usnesením rozhodne, s kterými účastníky bude nadále jednáno a kterým z účastníků se účast v řízení ukončuje (§ 169 odst. 1 z. ř. s.). V případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce (§ 170 odst. 1 z. ř. s.). Zároveň z ustanovení § 170 odst. 2 a 3 z. ř. s. vyplývá, že byl-li spor o dědické právo vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí. Vyplývá-li z rozhodnutí o dědickém právu, resp. z fikce podle § 170 odst. 2 z. ř. s., že dědické právo některému z dosavadních dědiců nesvědčí, nepřestává být již samotnou touto skutečností (na rozdíl od dřívější úpravy) účastníkem řízení. Současná právní úprava (§ 170 odst. 3 z. ř. s.) vyžaduje, aby soud vydal ještě usnesení, kterým jeho účast v řízení ukončí (srov. Macková, A., Muzikář, L. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, str. 320; nebo Jirsa, J., Doležal, M., a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2023. Komentář k § 170 z. ř. s., dostupný v ASPI).

18. Dědic, kterému podle rozhodnutí soudu o dědickém právu nebo na základě fikce podle § 170 odst. 2 z. ř. s. nesvědčí dědické právo, přestane být účastníkem pozůstalostního řízení (až) právní mocí usnesení, kterým soudní komisař ukončí jeho účast v řízení (§ 169 odst. 2 z. ř. s. a § 170 odst. 3 z. ř. s.).

19. Lze tedy mít za to, že při současném stavu řízení o pozůstalosti (ve kterém doposud neproběhlo jednání a soudní komisař neodkázal žádného z účastníků na podání civilní žaloby ani účast žádného z účastníků neukončil), je žalobce stále účastníkem dědického řízení, a to až do doby, kdy jeho účast bude pravomocně ukončena.

20. Za dané situace pak má žalobce jako účastník řízení o pozůstalosti právo obdržet od správce pozůstalosti nejméně jedenkrát za rok vyúčtování, které musí být tak podrobné, aby bylo možné ověřit jeho správnost. Rozsah požadovaných informací o majetku, který spadá do pozůstalosti, považuje soud za přiměřený, proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I., II., III. a IV. rozsudku)

21. Pokud se však žalobce domáhal sdělení údajů o stavu finančních prostředků na účtech, které slouží ke správě majetku, který žalovaný nabyl od , jméno FO, darovací smlouvou, a o stavu nemovitých věcí, jejichž vlastníkem je dle stavu zápisu v katastru nemovitostí žalovaný a které žalovaný nabyl od , jméno FO, darovací smlouvou, v tomto rozsahu soud neshledal žalobu důvodnou. Podle současného stavu zápisu v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětných nemovitostí zapsán žalovaný, nikoli zůstavitelka, proto tyto nemovitosti nejsou v tuto chvíli projednávány jako součást pozůstalosti.

22. Podle § 980 odst. 2 o. z. je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Toto ustanovení je projevem zásady materiální publicity veřejných seznamů (tedy např. katastru nemovitostí). Domněnka správnosti zapsaných údajů umožňuje vycházet ze stavu evidovaného ve veřejném seznamu nejenom účastníkům právních jednání, ale i orgánům veřejné moci, které z veřejného seznamu čerpají podklady pro jimi vedená řízení.

23. Ohledně nemovitostí, které byly předmětem darování, žalobce vede civilní soudní řízení, ve kterém tvrdí, že stav zápisu v katastru nemovitostí ohledně těchto nemovitostí je v rozporu se skutečným stavem s ohledem na tvrzenou neplatnost darovacích smluv, a domáhá se, aby soud určil, že zůstavitelka byla ke dni svého úmrtí vlastnicí předmětných nemovitostí. Až do skončení těchto zmíněných soudních řízení (vedených u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ) je však nutné vycházet z aktuálního stavu zápisu v katastru nemovitostí – tedy, že vlastníkem zmíněných nemovitostí je žalovaný. V tomto řízení soud není oprávněn posuzovat tuto otázku jako předběžnou.

24. Vzhledem k tomu, že v současné době nelze pohlížet na předmětné nemovitosti jako na součást pozůstalosti po zůstavitelce, ale podle stavu zapsaného v katastru nemovitostí se jedná o výlučné vlastnictví žalovaného, nepřísluší žalobci ohledně tohoto majetku žádné právo na informace vyplývající z jeho postavení účastníka řízení o pozůstalosti. Proto soud žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok V.).

25. O náhradě nákladů řízení (výrok VI) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.