21 Co 850/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zvýšení výživného zletilého dítěte o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 8. 2025, č. j. 23 C 5/2025-96,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I mění tak, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně zvýšeným výživným od , datum, do , datum, a dále od , datum, do budoucna částkou 4 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do 5. dne v měsíci předem.Dlužné zvýšené výživné za dobu od , datum, do , datum, ve výši 126 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 6 měsíců od doručení tohoto rozsudku.Tím se ve výroku I mění rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 9. 2013, č. j. 0 P 136/2013-73.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 16 020,06 Kč do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně v období od , datum, do , datum, částku 4 000 Kč měsíčně a od , datum, do budoucna částku 4 000 Kč měsíčně, splatnou do každého 15. dne v měsíci předem. Dlužné výživné za dobu od , datum, do , datum, ve výši 124 000 Kč uložil žalovanému zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. Tím změnil výživné žalovaného pro žalobkyni naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, (výrok I). Výrokem II soud I. stupně zamítl žalobu v té části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení zvýšeného výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně za období od , datum, do , datum, . Výrokem III rozhodl o nákladech řízení tak, že nařídil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 44 790 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

2. Proti výrokům I a III rozsudku podal odvolání žalovaný, neboť nesouhlasí se zvýšením výživného na 4 000 Kč zpětně, s vyčíslením dlužného výživného, ani s povinností nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 44 790 Kč. Uvedl, že soud I. stupně nesprávně, resp. příliš formálně použil zásadu potenciality příjmů. Zdůraznil, že v jeho případě existuje objektivní a dlouhodobý zdravotní důvod, který mu reálně brání ve stabilní výdělečné činnosti. Soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav, když sice reflektoval dobu pracovní neschopnosti (, datum, až , datum, ), avšak nevypořádal se s tím, že funkční omezení zad žalovaného stále trvá a prakticky mu znemožňuje stabilní zaměstnání. Odvolatel navrhl doplnit dokazování zprávou z ortopedie, záznamy praktického lékaře, případně posudkem posudkové služby ČSSZ, zprávou Úřadu práce a svědeckými výpověďmi bývalých kolegů žalovaného. Žalovaný zdůraznil, že není schopen platit výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně a navrhl, aby mu do budoucna (od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu) byla uložena povinnost platit výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně. K dlužnému výživnému uvedl, že od posledního rozhodnutí soudu vždy řádně hradil výživné v částce stanovené soudem, postupoval tedy podle závazného a vykonatelného rozhodnutí. Neměl by tedy být zpětně staven do pozice dlužníka jen proto, že nyní soud výživné zvýšil. Ohledně nákladů řízení požádal, aby odvolací soud uplatnil své moderační právo ve smyslu § 150 o. s. ř. a náklady buď žalobkyni nepřiznal, nebo je výrazně snížil a plnění žalovanému uložil ve splátkách po 200 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje žalovaný ve svém zdravotním stavu a praktické nezaměstnatelnosti, absenci majetku a rezerv, reálné neschopnosti uvedenou částku zaplatit a v částečném neúspěchu žalobkyně.

3. Žalobkyně se s odvoláním žalovaného neztotožnila. Zdůraznila, že poměry žalovaného jsou prakticky nezjistitelné. Žalovaný však zjevně uspokojuje své životní potřeby, aniž by čerpal nějaké sociální dávky. Poukázala na fakt, že v dané věci se jedná o řízení sporné, které není ovládáno zásadou oficiality. Pokud tedy žalovaný před soudem I. stupně nevyvinul dostatečnou procesní aktivitu, nelze v postupu soudu spatřovat nesprávnost. Navíc, z provedeného dokazování nevyplynulo, že by jeho zdravotní stav byl natolik špatný, že by vůbec nemohl být výdělečně činný. Rovněž správný je výrok o dlužném výživném a o nákladech řízení. Navrhla, aby odvolací soud odvolání žalovaného jako nedůvodné zamítl.

4. Proti zamítavému výroku II rozsudku soudu I. stupně nebylo podáno odvolání, tento nabyl právní moci a není tedy předmětem přezkumu odvolacího soudu.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí v odvoláním uplatněném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Z obsahu spisu se podává, že naposledy bylo o výživném žalovaného pro žalobkyni rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , jímž byla schválena dohoda rodičů, podle které se žalovaný zavázal přispívat na výživu žalobkyně pro dobu od , datum, nadále částkou 500 Kč měsíčně. V uvedené době bylo žalobkyni 7 let, otec (žalovaný) pobíral dávky hmotné nouze (příspěvek na bydlení ve výši 5 989 Kč měsíčně a příspěvek na živobytí 2 489 Kč měsíčně). Mezi účastníky bylo nesporné, že potřeby žalobkyně oproti době, kdy o výživném soud rozhodoval naposledy, výrazně narostly, a to jak v souvislosti s jejím věkem, tak v souvislosti se studiem a zájmy žalobkyně. Odvolací soud doplnil dokazování potvrzením o studiu , právnická osoba, ze dne , datum, a zjistil, že žalobkyně je řádnou studentkou čtvrtého ročníku školy.

7. Pokud se týká zdravotního stavu žalovaného, resp. tvrzeného omezení jeho pracovní schopnosti, z dokazování provedeného před soudem I. stupně (viz odst. 18 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně) vyplývá, že žalovaný před rozhodnutím soudu I. stupně naposledy navštívil svou praktickou lékařku , právnická osoba, dne , datum, . Lékařka nebyla schopna sdělit, zda u žalovaného existuje nějaké pracovní omezení, neboť jí žalovaný nedodal potřebná odborná vyšetření. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že ze zdravotních důvodů není u žalovaného vhodné pracovní zařazení s přetěžováním páteře prací ve vynucené poloze, nošení a zvedání těžkých břemen. Je třeba vyloučit otřesy, úrazy, rotace trupu a práci v klimaticky nepříznivých podmínkách. Jak však žalovaný sám uvedl při svém výslechu dne , datum, , o invalidní důchod dosud nežádal. Rovněž v odvolání ze dne , datum, žalovaný zmínil, že se „aktuálně připravuje“ k podání žádosti o invalidní důchod.

8. Odvolací soud dále doplnil dokazování přehledem pracovních míst nabízených Úřadem práce v místě bydliště žalovaného (okres Hodonín a okolí) pro minimálně základní vzdělání (žalovaný je vyučen jako kuchař-číšník, avšak v oboru delší dobu nepracuje – pozn. odvolacího soudu). Bylo zjištěno, že ke dni , datum, bylo v nabídce 363 volných míst u 151 zaměstnavatelů, a to včetně míst, jejichž pracovní náplň se jeví jako odpovídající požadavkům zohledňujícím zdravotní stav žalovaného (viz shora odst. 7). Z nabízených pracovních pozic lze uvést např. nabídku zaměstnavatelů , právnická osoba, – servírka/číšník - obsluha bowlingu, mzda 25 000 až 30 000 Kč měsíčně, , právnická osoba, – pracovníci ostrahy, mzda od 135,90 Kč/hodinu, , právnická osoba, . – elektrikář, mzda 35 000 až 42 000 Kč měsíčně, , právnická osoba, . – pracovník restauračního provozu, mzda od 21 000 Kč měsíčně, atp.

9. Odvolací soud neprovedl žalovaným navržené důkazy zprávou z ortopedie, záznamy praktického lékaře, zprávou posudkové služby ČSSZ, zprávou Úřadu práce ani svědeckými výpověďmi bývalých kolegů žalovaného, neboť nejde o důkazy, které by žalovaný uplatnil včas, již v řízení před soudem I. stupně, zároveň nenaplňují podmínky pro jejich provedení v odvolacím řízení ve smyslu § 205a o. s. ř.

10. Podle § 913 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

11. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

12. Podle § 915 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

13. V souladu s § 922 lze výživné pro děti přiznat i za dobu nejdéle tří let zpět od podání návrhu.

14. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

15. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu I. stupně v tom, že nepochybně již nejméně 3 roky před podáním žaloby došlo z důvodu prostého plynutí času k podstatné změně poměrů účastníků, a to k navýšení potřeb na straně žalobkyně. Bylo proto namístě (vyjma období prokázané pracovní neschopnosti žalovaného) navýšit výživné pro žalobkyni pro dobu od , datum, nadále tak, jak to v souladu s § 163 o. s. ř. ve spojení s § 922 o. z. učinil nalézací soud. Není přitom rozhodné, zda, resp. že žalovaný v rozhodné době platil žalobkyni výživné ve výši 500 Kč měsíčně, jak bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, neboť jeho vyživovací povinnost vyplývá ze zákona a výživné má v souladu s § 913 odst. 1 o. z. vždy odpovídat aktuálním odůvodněným potřebám oprávněné (žalobkyně), jakož i možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům povinného (žalovaného). Pokud se tedy odůvodněné potřeby žalobkyně v průběhu let výrazně zvýšily (tj. došlo ke změně poměrů ve smyslu § 163 o. s. ř.), mělo ze strany žalovaného dojít též k navýšení výživného pro žalobkyni, a to i bez formálního rozhodnutí soudu. Zákonem stanovená výjimka § 922 o. z. pak výslovně umožňuje výživné pro děti (a to jak pro děti nezletilé, tak pro zletilé) rozhodnutím soudu přiznat právě až tři roky zpětně od podání návrhu.

16. Odvolací soud pokládá za správné a přiléhavé též rozhodnutí soudu I. stupně o výši zvýšeného výživného. V projednávané věci nalézací soud správně vycházel nikoliv ze skutečného příjmu žalovaného, ale z jeho zjištěných možností a schopností (§ 913 odst. 1 o. z.). Ačkoliv žalovaný tvrdil, že naposledy byl zaměstnaný u společnosti, Anonymizováno, , právnická osoba, v době od , datum, do , datum, a od této doby byl buď v pracovní neschopnosti nebo nezaměstnaný a fakticky nezaměstnatelný, má odvolací soud za prokázáno, že žalovaný je reálně schopen (tj. je v jeho možnostech) dosahovat měsíčně výdělku nejméně ve výši 20 000 Kč čistého. K uvedenému je nutno zdůraznit, že ačkoliv žalovaný tvrdí své dlouhotrvající zdravotní problémy, invalidní důchod nepobírá a o tento si dosud ani nezažádal. Dokonce ani pravidelně nenavštěvuje svou praktickou lékařku a nedodal jí potřebná odborná vyšetření k posouzení jím tvrzených zdravotních omezení. Doposud tedy nebyla relevantním způsobem přezkoumávána jeho pracovní schopnost, resp. otázka jejího případné snížení. Odvolací soud proto při hodnocení možností a pracovních schopností žalovaného vycházel z jediného prokázaného zdravotního omezení žalovaného, jež vyplývá ze zprávy , jméno FO, ze dne , datum, (viz shora odst. 7). Po doplnění dokazování nabídkami Úřadu práce (viz shora odst. 8) pak shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že i při zohlednění částečných zdravotních omezení na straně žalovaného lze v široké nabídce úřadu práce najít dostatek takových pracovních míst, která by žalovaný reálně mohl vykonávat, přičemž byl tak mohl dosahovat shora uvedeného měsíčního příjmu.

17. Jelikož žalovaný má pouze jednu vyživovací povinnost, bylo zvýšené výživné stanoveno zcela v souladu s doporučujícími tabulkami Ministerstva spravedlnosti ve výši 20 % z předpokládaného čistého příjmu žalovaného, tj. 4 000 Kč měsíčně. O nedoplatku na zvýšeném výživném pro žalobkyni rozhodl odvolací soud tak, že dlužné zvýšené výživné (tj. rozdíl mezi nově stanoveným výživným ve výši 4 000 Kč a dříve stanoveným běžným výživným ve výši 500 Kč) vyčíslil za dobu od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, (tj. 36 měsíců x 3 500 Kč), celkem tedy 126 000 Kč. Dluh je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. v prodloužené lhůtě šesti měsíců od doručení tohoto rozsudku, když odvolací soud na jedné straně přihlédl k značné výši dlužné částky a poměrům žalovaného, na druhou stranu však nelze opomíjet oprávněný zájem žalobkyně na včasné úhradě dluhu, když uvedenou částku již žalobkyně měla mít postupně ve své dispozici a nelze po ní spravedlivě žádat další „úvěrování“ žalovaného.

18. Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně fakticky (co do merita věci) potvrdil, avšak – s ohledem na odlišné vymezení období pro výpočet dlužného výživného (tj. oproti rozhodnutí soudu I. stupně až do konce měsíce, v němž byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu), s ohledem změnu termínu splatnosti výživného a změnu lhůty splatnosti dlužného výživného, se formálně jedná o změnu rozhodnutí soudu I. stupně ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

19. O nákladech řízení před soudy obou stupňů pak odvolací soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení celkem v částce 16 020,06 Kč, neboť byla v řízení před soudem I. stupně neúspěšná pouze v nepatrné části (pouze za období 10 měsíců) a v odvolacím řízení byla plně úspěšná. Odvolací soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni, neboť přesto, že od poslední úpravy výživného uběhlo více než 12 let, žalovaný sám nezvýšil výživné pro žalobkyni a nehradil ničeho nad rámec stanoveného výživného, žalobkyni pak nezbylo než se zvýšení výživného domáhat soudní cestou. Náklady právního zastoupení jsou tedy vynaloženy jednoznačně důvodně. Prokázaný zdravotní stav žalovaného přitom nevylučuje jeho výdělečnou činnost (viz shora).

20. Náklady žalobkyně za řízení před soudem I. stupně činí 10 410,02 Kč a sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 9 odst. 2 a § 7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”), tj. z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby včetně jejího doplnění ze dne , datum, a za účast u jednání Okresního soudu v , adresa, ve dnech , datum, a , datum, ) a ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) a. t. z částky 750 Kč - odměny za jeden úkon (sepsání předžalobní výzvy) ve výši poloviny zákonné sazby, celkem tedy na odměně 6 750 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 písm. a) a. t. (celkem tedy 2 250 Kč), náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 1 a. t. ve spojení s § 158 odst. 4 zákoníku práce za cesty advokáta z , adresa, do , adresa, k jednání soudu a zpět osobním automobilem poháněným motorovou naftou, a to ve dnech , datum, a , datum, , celkem tedy v částce 810,02 Kč (celková vzdálenost 2 x 54 km, spotřeba 4,9 l/100 km, základní náhrada za používání silničního motorového vozidla 5,80 Kč a cena pohonných hmot 34,70 Kč dle vyhl. MPSV 475/2024 Sb.). Součástí nákladů přiznaných žalobkyni se stala i náhrada za promeškaný čas advokáta dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. za čas strávený na cestě při úkonech prováděných v místě, které nejsou v sídle nebo místě bydliště advokáta, v částce 600 Kč (celkem za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč při cestách v souvislosti s jednáními soudu ve dnech , datum, a , datum, ).

21. Náklady žalobkyně za řízení před odvolacím soudem činí 5 610,04 Kč a sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 9 odst. 2 a. t. a § 7 bodu 4 a. t., tj. z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, ), celkem tedy na odměně 3 000 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 písm. a) a. t. a (celkem tedy 900 Kč) a náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 1 a.t. ve spojení s § 158 odst. 4 zákoníku práce za cesty advokáta z , adresa, do , adresa, k jednání soudu a zpět osobním automobilem poháněným motorovou naftou dne , datum, v částce 1 110,04 Kč (celková vzdálenost 2 x 74 km, spotřeba 4,9 l/100 km, základní náhrada za používání silničního motorového vozidla 5,80 Kč a cena pohonných hmot 34,70 Kč dle vyhl. MPSV 475/2024 Sb.). Součástí nákladů přiznaných žalobkyni se stala i náhrada za promeškaný čas advokáta dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. za čas strávený na cestě při úkonech prováděných v místě, které nejsou v sídle nebo místě bydliště advokáta, v částce 600 Kč (celkem za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč při cestě v souvislosti s jednáním soudu dne , datum, ).

22. Náhradu nákladů řízení žalobkyně je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. v prodloužené lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku.