23 C 5/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně , Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného adresa pro doručování: Adresa žalovaného o zvýšení výživného zletilého dítěte

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně za období od 7. 2. 2022 do 7. 4. 2022 částku 4 000 Kč měsíčně a za období od 1. 3. 2023 do budoucna částku 4 000 Kč měsíčně splatnou do každého 15. dne v měsíci předem. Dlužné výživné za období od 7. 2. 2022 do 31. 7. 2025 ve výši 124 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. Tím se mění vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 9. 2013, č. j. , spisová značka, .

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení výživného za období od 8. 4. 2022 do 28. 2. 2023 ve výši 4 000 Kč měsíčně, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 44 790 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zvýšení výživného na částku 4 000 Kč od 7. 2. 2022 do budoucna, a to s ohledem na skutečnost, že naposled bylo výživné žalovanému stanoveno na částku 500 Kč měsíčně a od této doby došlo ke změně poměrů na straně žalobkyně (absolvování povinné školní docházky a navazující nástup ke středoškolskému vzdělávání). Žalobkyně ke svým poměrům uvedla, že bydlí s matkou u prarodičů, kromě běžných nákladů platí cestovné do školy ve výši 700 Kč měsíčně, 2 500 Kč platí za společné úrazové pojištění s matkou, 450 Kč za telefony, dostává kapesné 2 000 Kč, z mimořádných nákladů byla nucena uhradit 12 000 Kč za taneční kurz a půjčovné plesových šatů, 2 000 Kč za školní výlet a 5 000 Kč za školní pomůcky. Brigádně si přivydělává jako číšnice cca 3 000 Kč za měsíc a o prázdninách i 9 000 Kč za měsíc.

2. Žalovaný se snížením výživného nesouhlasil, neboť nedisponuje žádným příjmem. Již 2 roky je evidován na úřadu práce, předtím byl asi rok na nemocenské. Nepobírá žádné sociální dávky, jeho žádost o ně byla zamítnuta. Původně tvrdil, že mu stejně tak měla být zamítnuta žádost o invalidní důchod, avšak záhy uvedl, že o něj ani nežádal. Má potíže se zády (vyhřezlá plotýnka), ale momentálně se s tím nijak neléčí. U lékařky byl naposledy před dvěma lety. Je vyučený v oboru kuchař-číšník, toto povolání však naposledy vykonával před 20 lety. V současné době dochází na brigády 2 – 3x do měsíce, avšak maximálně vždy v rozsahu jedné až dvou hodin. Jedná se o různé výpomocné práce jako je sečení trávy apod., za což nedostává žádné peněžní plnění, nýbrž je mu poskytována strava a nocleh. Vypomáhá mu také jeho matka. Žalovaný nemá stálé bydliště, přespává u kamarádů. Práci si hledá, ale nikde jej nechtějí. I s ohledem na svůj zdravotní stav by byl dle svého tvrzení schopen vykonávat práci řidiče nebo hlídače.

3. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav. Z opatrovnického spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že naposledy bylo o výživném rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 9. 2013, č. j. , spisová značka, , kterým byla schválena dohoda rodičů, dle které se žalovaný zavázal přispívat na výživu žalobkyně od 1. 1. 2012 částkou 500 Kč měsíčně.

4. Z potvrzení Základní školy a mateřské školy , jméno FO, ze dne 13. 3. 2025 soud zjistil, že ve školním roce 2021/2022 byla žalobkyně žákyní 9. ročníku.

5. Z potvrzení , právnická osoba, , , Anonymizováno, , adresa, ze dne 12. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně je od 1. 9. 2022 dosud žákyní této střední odborné školy.

6. Z čestného prohlášení , jméno FO, , narozené , datum, , bytem , adresa, , ze dne 13. 3. 2025, soud zjistil, že matka žalobkyně zaplatila v listopadu 2022 žalobkyni výlet do , Anonymizováno, v ceně 800 Kč, poskytla jí i kapesné ve výši 1 200 Kč. Dále potvrdila, že v září 2023 hradila pro žalobkyni taneční kurz v ceně 2 500 Kč.

7. Ze tří zálohových faktur cestovní kanceláře , právnická osoba, soud zjistil, že postupně byly matce žalobkyně fakturovány částky 3 000 Kč (splatnost 24. 10. 2024), 5 990 Kč (splatnost 24. 1. 2025) a 6 905 Kč (splatnost 14. 3. 2025) za školní zájezd do , Anonymizováno, .

8. Podle potvrzení , Anonymizováno, o provedení transakce byla matkou žalované uhrazena částka ve výši 4 800 Kč za půjčovné šatů na „závěrečnou“.

9. Z celkem tří příjmových pokladních dokladů , Anonymizováno, , IČO , IČO, , soud zjistil, že dne 23. 2. 2024 byla od žalobkyně přijata platba ve výši 5 000 Kč, dne 8. 4. 2025 platba ve výši 5 000 a dne 28. 5. 2024 platba ve výši 6 000 Kč.

10. Z přílohy k pojistné smlouvě , Anonymizováno, ke dni 2. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně má sjednáno životní a rizikové pojištění a je jí předepsáno měsíční pojistné 844 Kč.

11. Z vyúčtování služeb společnosti , Anonymizováno, za období od 20. 1. 2025 do 19. 2. 2025 soud zjistil, že matka žalobkyně hradí za telekomunikační služby měsíčně 1 651,94 Kč, přičemž cena služeb vážící se k telefonnímu číslu žalobkyně z toho představuje částku 486,01 Kč.

12. Ze sdělení , právnická osoba, , adresa, , odboru vnitřní správy ze dne 10. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný není evidován jakožto vlastník a provozovatel vozidla.

13. Z potvrzení společnosti , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, , soud zjistil, že průměrný výdělek žalovaného za měsíce srpen – prosinec 2020, kdy u daného zaměstnavatele žalovaný pracoval, činil 6 637,33 Kč za měsíc.

14. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného, společnosti , Anonymizováno, soud zjistil, že po dobu působení žalovaného u tohoto zaměstnavatele, tedy za měsíce listopad 2021 a prosinec 2021, činil průměrný měsíční výdělek žalovaného 6 727 Kč.

15. Ze sdělení úřadu práce ze dne 10. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný od měsíce září 2021 do nynějška nepobíral žádné nepojistné sociální dávky. Od 7. 6. 2021 do 31. 1. 2022 byl veden jakožto uchazeč o zaměstnání, přičemž v období od 7. 6. 2021 do 6. 11. 2021 mu byla poskytována podpora v nezaměstnanosti v průměrné výši 7 874 Kč. Dále je veden jako uchazeč o zaměstnání od 6. 3. 2023 dosud bez podpory v nezaměstnanosti. Ze sdělení úřadu práce ze dne 3. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný si vůči tomuto úřadu plní své povinnosti, je pravidelně informován o nabídkách volných míst, úřadu bylo doloženo, že žalovaný má zdravotní omezení. Žalovanému byly za roky 2023-2024 předány informace o volných pracovních místech (podle přehledu se jedná celkem o 26 volných pracovních míst na pozici dělník, řidič, vrátný, správce objektu), v roce 2025 mu byly nabídnuta 3 pracovní místa, aktuálně jsou volná pracovní místa na dělnické pozici.

16. Z potvrzení OSSZ o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 10. 4. 2025 soud zjistil, že tyto dávky byly žalovanému vypláceny od data 8. 4. 2022 do 28. 2. 2023 v průměrné výši 11 382 Kč, když od 1. 2. 2022 do 6. 6. 2022 byl žalovaný evidován jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba17. Dle sdělení ÚSSZ žalovaný důchod nepobírá. Dle úřadu práce (sdělení ze dne 7. 4. 2025 a ze dne 10. 4. 2025) žalovaný od září 2021 dosud nepobírá žádné sociální dávky, je evidován na úřadu práce, podpora v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci mu nebyla poskytována.

18. Z lékařské zprávy praktické lékařky pro dospělé , právnická osoba, ze dne 6. 3. 2023 soud zjistil, že ze zdravotních důvodů není u žalovaného vhodné pracovní zařazení s přetěžováním páteře prací ve vynucené poloze, nošení a zvedání těžkých břemen. Je třeba vyloučit otřesy, úrazy, rotace trupu a práci v klimaticky nepříznivých podmínkách. Ze zprávy ze dne 1. 7. 2025 pak vyplývá, že žalovaný byl opakovaně vyšetřen neurologicky, absolvoval doporučenou rehabilitaci. Naposled byl v ordinaci 6. 6. 2024. , tituly před jménem, , jméno FO, přiložila i dvě lékařské zprávy z neurologického vyšetření , tituly před jménem, , jméno FO, z 31. 10. 2022 a 19. 1. 2023, z nichž mimo jiné vyplývala tatáž pracovní omezení, jako je později popsala , tituly před jménem, , jméno FO, , jakož i nutnost absolvování rehabilitací. Zprávou ze dne 21. 7. 2025 , tituly před jménem, , jméno FO, doplnila, že není schopna sdělit, zda u žalovaného existují nějaké pracovní omezení, neboť žalovaný nedodal potřebná odborná vyšetření.

19. Z grafu Ministerstva spravedlnosti ČR určeném pro vyhodnocování příjmového potenciálu osob na základě statistických dat, soud zjistil, že v oboru činnosti doprava a skladování činí při 30. percentilu průměrný příjem mužů ve věku 35 – 54 let v Jihomoravském kraji 21 489 Kč po zdanění (tj. 30% lidí z takto specifikované skupiny má nižší nebo stejný příjem, 70% lidí z takto definované skupiny má příjem vyšší, než 21 489 Kč). V případě souhrnných dat bez rozlišení oborů při zachování ostatních kritérií činí statistický průměrný příjem při stejném percentilu 23 992 Kč.

20. Žalovaný byl vyzván k úhradě zvýšeného výživného dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 24. 1. 2024.

21. Soud neprovedl žalovaným navržený výslech , jméno FO, , matky žalovaného, ta se nemohla ze zdravotních důvodů dostavit na jednání soudu, žalovaný na provedení toho výslechu následně ani netrval. Soud neprovedl ani důkaz výslechem matky žalobkyně, neboť otázku nákladů žalobkyně žalovaný ani nerozporoval (vyjma půjčovného za šaty, k tomu viz níže), soud proto vyšel z doložených listinných důkazů.

22. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ke dni vyhlášení rozsudku je žalobkyni 18 let. Do 31. 8. 2022 byla žákyní posledního ročníku základní školy, od 1. 9. 2022 již navštěvuje střední školu. Žalobkyně žije s matkou u svých prarodičů a její běžné i mimořádné výdaje jsou přiměřené jejímu věku. Brigádně si vydělá až 3 000 Kč, o prázdninách až 9 000 Kč. Žalovaný není nijak výdělečně činný, nebyl prokázán ani zdroj jeho obživy. Od srpna 2020 do února 2021 (tj. 6 měsíců) pracoval u , Anonymizováno, , adresa, s průměrným příjmem 6 637 Kč, pak pobíral podporu v nezaměstnanosti v průměrné výši 7 874 Kč (6/2021-11/2021). Od listopadu 2021 do prosince roku 2021 pracoval u , Anonymizováno, na dohodu o pracovní činnosti s průměrným příjmem 6 727 Kč. Byl evidován i jako zaměstnanec u společnosti , právnická osoba, , a to od 1. 2. 2022 do 6. 6. 2022, již od dubna 2022 mu ale byly vypláceny nemocenské dávky v průměrné výši 11 382 Kč, a to až do února 2023. Od té doby není nikde zaměstnán, je evidován na úřadu práce, podporu v nezaměstnanosti nepobírá, nepobírá ani žádné sociální dávky, ani důchod. Dle svého tvrzení nemá stálé bydliště, pracuje pouze nahodile (výpomoc, např. sečení trávy) za stravu a nocleh, bez jakýchkoliv finančních výdělků. Žalovaný hradí doposud výživné řádně a včas. Jinou vyživovací povinnost nemá.

23. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalovaný byl v letech 2022, 2023 sledován neuroložkou pro bolesti zad v bedrech, načež mu byla doporučena určitá pracovní omezení (nutnost vyloučit otřesy, úrazy, rotace trupu, neprochladnout, vyloučit práci ve vynucené poloze). Naposledy byl u lékaře v roce 2024, žádná konkrétní doporučení mu sdělena nebyla.

24. Po právní stránce soud věc posuzoval v prvé řadě podle § 923 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen „občanský zákoník“), podle něhož změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

25. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 téhož ustanovení je při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 922 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

26. V dané věci bylo naposledy rozhodnuto o výživném pro žalobkyni v září 2013 (pravomocně od 5. 10. 2013), kdy měla žalobkyně 7 let, tedy před 12 lety. Výživné jí tehdy bylo stanovenou soudem schválenou dohodou rodičů na částku 500 Kč. Od této doby došlo nepochybně k podstatné změně poměrů na straně žalobkyně, která byla tehdy sedmiletá a nyní je již žákyní střední školy a má zvýšené potřeby (jízdné do školy, školní pomůcky, taneční, autoškola, školní zájezdy). Přitom se sama žalobkyně aktivně snaží přispět na svou výživu, kdy pravidelně brigádně pracuje a své případné zvýšené náklady si je schopna sama vlastní výdělečnou činností pokrýt. Soud tak pokládá za lichou námitku žalovaného, že některé náklady žalobkyně jsou nepřiměřené (namítal pouze nepřiměřenou výši půjčovného za šaty na závěrečný taneční ples), když se sama žalobkyně na nich značnou měrou podílí. Předpoklady pro změnu výše výživného tak jsou v dané věci splněny a je na místě v souladu s návrhem žalobkyně zvýšit výživné od data 7. 2. 2022, tj. tři roky zpětně od zahájení řízení, kdy byla žalobkyně žákyní 9. ročníku základní školy a její potřeby se od doby, kdy výživné bylo stanovena naposledy, značně změnily (žalobkyně absolvovala druhý stupeň základní školy, nastoupila na střední školu).

27. Majetkové poměry žalovaného zůstaly neobjasněny, od března 2023 nemá žádný oficiální příjem. Pokud údajně brigádně pracuje, pracuje tzv. „za byt a stravu“. Žalovaný dokládal soudu určitá pracovní omezení. K tomu soud uvádí, že i kdyby z těchto omezení vyšel a akceptoval je, neznamenalo by to, že je žalovaný vyloučen z trhu práce (ostatně to sám ani netvrdí, když je schopen dle svého tvrzení v určité omezené míře pracovat a nikdy ani nežádal přiznání invalidního důchodu). Nutno dodat, že ani sám žalovaný svůj údajný špatný zdravotní stav nijak aktivně neřeší, naposledy byl u lékaře v roce 2024, od té doby lékařskou péči nepotřeboval. Za dva a půl roku tak žalovaný nebyl schopen nalézt plnohodnotné zaměstnání, a to i přesto, že úřad práce mu informace o volných pracovních místech poskytoval a současná situace na trhu práce je stabilní, nezaměstnanost nízká, spíše se dá hovořit a nedostatku pracovníků a tzv. „přehřátém trhu práce“.

28. Soud dále připomíná, že vyživovací povinnost mají oba rodiče a po matce žalobkyně nelze spravedlivě požadovat, aby zvýšené výdaje žalobkyně nesla pouze ona. Uvedené platí tím spíše, že žalovaný nad rámec výživného žalobkyni ničeho nepřispívá. Jak již bylo shora uvedeno, žalovaný coby osoba výživou povinná je dlouhodobě bez příjmů. V minulosti si nepravidelně přivydělával částkami do 7 000 Kč za měsíc (zejména léta 2020 a 2021), později byl téměř jeden rok na nemocenské (léta 2022, 2023). Od března 2023 je nicméně dlouhodobě nezaměstnaný a nepobírá ani žádné dávky od státu. V souladu s ustanovením § 913 odst. 2 občanského zákoníku soud zkoumal, zda se žalovaný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, načež soud nezjistil, že by v projednávané věci byly dány odůvodněné skutečnosti, pro něž si žalovaný nemohl zajistit pravidelné příjmy. Co se týče zdravotního omezení žalovaného, v řízení nebylo prokázáno, že by jej mělo zcela, případně z výrazné části, vyřadit z pracovního procesu, jak žalovaný tvrdil. Sám totiž deklaroval, že vykonává určité pomocné práce, například sečení trávy, a je tedy evidentní, že žalovaný je schopen (i manuálně) pracovat. Aktivitu žalovaného vůči potenciálním zaměstnavatelům lze charakterizovat jako víceméně formální bez většího zájmu nechat se reálně zaměstnat. Na trhu práce za dobu, kdy byl žalovaný nezaměstnaný, existují místa pracovního uplatnění odpovídající jeho zdravotnímu stavu (sám žalovaný uvedl, že by byly pro něj vhodná pracovní místa na pozici vrátný, řidič či hlídač). Pokud by nemohl žalovaný vykonávat ani tyto profese, jde mu i tak k tíži, že svůj zdravotní stav neřeší, příp. že si nepožádal o přiznání invalidního důchodu. Ostatně žalovaný nepobírá ani žádné sociální dávky, důvod jejich nepřiznání přitom nebyl schopný specifikovat. Soud taktéž podotýká, že majetková situace žalovaného byla neutěšená již v roce 2013, kdy bylo posledně rozhodováno o výživném na žalobkyni (v té době byl žalovaný evidován na úřadu práce a pobíral příspěvek na živobytí). Soud proto uzavřel, že žalovaný se dlouhodobě bez důležitého důvodu vyhýbá výdělečné činnosti. Z uvedených důvodů vycházel zdejší soud v souladu s ustálenou praxí odvolacího soudu z potenciality příjmů, kterých by žalovaný mohl dosahovat, pakliže by využil adekvátní nabídky pracovních míst na trhu práce pro uchazeče jeho vzdělání. Soud za potenciální příjem žalovaného považoval částku 21 489 Kč zjištěnou ze statistiky Ministerstva spravedlnost ČR týkající se průměrného výdělku mužů s věkem 35 – 54 let v oboru doprava a skladování v Jihomoravském kraji (což je pro žalovaného výhodnější, než při zadání týchž dat bez zohlednění oboru pracovní činnosti), přičemž po zohlednění individuálních faktorů na straně žalovaného soud vyšel z 30. percentilu těchto příjmů, což dle názoru soudu představuje objektivní možnosti žalovaného dosahovat zjištěného příjmu na relevantním trhu práce. Za této situace se soudu jeví žalobkyní navržená nová výše výživného 4 000 Kč jako odpovídající, když žalovaný dle svého tvrzení žádné životní náklady nemá, přespává u kamarádů nebo své matky, ti mu poskytují i stravu, navíc je v souladu s doporučující tabulkou Ministerstva spravedlnosti. Soud proto návrhu žalobkyně na zvýšení výživného vyhověl od data 7. 2. 2022, jak žalobkyně žádala (výrok I. rozsudku), s výjimkou období od 8. 4. 2022 do 28. 2. 2023, kdy se žalovaný nacházel v pracovní neschopnosti, a z potenciality příjmů tudíž nebylo možno pro toto období vycházet. Žaloba proto byla v této části výrokem II. rozsudku zamítnuta.

29. Jelikož bylo žalovanému zvýšeno výživné zpětně, vznikl na něm za dobu od 7. 2. 2022 do 31. 7. 2025 (mimo období od 8. 4. 2022 do 28. 2. 2023) nedoplatek ve výši 124 000 Kč. S ohledem na poměry žalovaného soud stanovil způsob hrazení vzniklého dluhu ve splátkách, aby byla zvýšena šance, že bude i dlužné výživné pro žalobkyni zcela uhrazeno. Konkrétně tedy bylo žalovanému uloženo hradit vzniklý dluh na výživném ve splátkách po 1 000 Kč společně s běžným výživným, a to pod ztrátou výhody splátek v případě, že nebudou hrazeny řádně a včas, jak vyplývá z výroku I. rozsudku. Okamžik započetí úhrady dlužného výživného byl žalovanému stanoven až od následujícího měsíce po právní moci tohoto rozsudku.

30. Zároveň bylo výrokem I. rozsudku změněno dřívější rozhodnutí o výživném žalovaného, a sice rozsudek Okresního soudu v Hodoníně Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 9. 2013, č. j. , spisová značka, .

31. Přestože žalobkyně nebyla se svou žalobou zcela úspěšná, soud jí ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení, když měla v souhrnu neúspěch v poměrně nepatrné části (pouze za období 10 měsíců, během nichž žalovaný čerpal nemocenskou, když zároveň žalované nemohla být tato skutečnost známa). Žalobkyni byl tedy přiznán nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 790 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 2 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 210 000 Kč (3 500 Kč x 12 x 5) sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a jejího doplnění, účast u jednání ve dnech 26. 5. 2025 a 7. 8. 2025) a částky 4 570 Kč za jede úkon ve výši poloviny sazby (sepsání výzvy k plnění), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 písm. a) a. t. Náklady dále sestávají z náhrady cestovních výdajů podle § 13 odst. 1 a.t. ve spojení s § 158 odst. 4 zákoníku práce za cesty advokáta z , adresa, do , adresa, k jednání soudu a zpět osobním automobilem , Anonymizováno, , SPZ , SPZ, , poháněným motorovou naftou, ve dnech 26. 6. 2025 a 7. 8. 2025 v částce 810 Kč (celková vzdálenost 2 x , Anonymizováno, km, spotřeba 4,9 l/100 km, základní náhrada za používání silničního motorového vozidla 5,80 Kč a cena pohonných hmot 34,70 Kč dle vyhl. MPSV 475/2024 Sb.). Součástí nákladů přiznaných žalobkyni se stala i náhrada za promeškaný čas advokáta dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. za čas strávený na cestě při úkonech prováděných v místě, které nejsou v sídle nebo místě bydliště advokáta, v částce 600 Kč (celkem za , Anonymizováno, započaté půlhodiny po 150 Kč při cestách v souvislosti s jednáními soudu ve dnech 26. 6. 2025 a 7. 8. 2025). Soud i ve vztahu k nákladům řízení žalovanému umožnil jejich hrazení ve splátkách po 1 000 Kč, počínaje následujícím měsícem po právní moci tohoto rozsudku. I v tomto případě žalovaný ztratí výhodu splátek, pakliže je nebude hradit řádně a včasně (výrok III. rozsudku).