21 Co 93/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 Anonymizováno, Anonymizováno oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalovanému: právnická osoba IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o 2 145 eur s příslušenstvím o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2023, č. j. 51 C 51/2022-82,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Na nákladech odvolacího řízení je žalobce a) povinen nahradit žalovanému částku 1 789,20 Kč a žalobkyně b) částku 1 810,80 Kč k rukám zástupkyně žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem soud I. stupně ve výroku I zamítl žalobní návrh, kterým se žalobce a) domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 065 eur s příslušenstvím. Ve výroku II zamítl žalobní návrh, kterým se žalobkyně b) domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 080 eur s příslušenstvím. Ve výrocích III a IV rozhodl o povinnosti žalobců nahradit žalovanému náklady řízení.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podali odvolání žalobci. Vytýkali soudu I. stupně, že upozornil na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 532/2022 ještě před zahájením jednání, přičemž žádná strana sporu nerozporovala platnost odstoupení od smlouvy. Soud I. stupně také neposkytl žalobcům poučení podle § 118a o. s. ř. Žalobci nyní předložili odstoupení od smlouvy zaslaná oběma účastníky žalovanému dne datum. Od smluv bylo odstoupeno platně. Žalovaný měl ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu možnost se s listinami jemu zaslanými seznámit. Závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 532/2022 nelze podle názoru žalobců ve věci použít z důvodů, které v odvolání specifikovali. Žalobci poukázali na § 574 občanského zákoníku a měli za to, že i odstoupení ze dne datum je ve světle tohoto ustanovení platným právním jednáním. V důsledku nevydávání víz pro výskyt onemocnění covid-19 bylo zřejmé, že obě strany se již smlouvou necítí být vázány. Závěrem odvolání žalobci navrhli, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno a žalovaný bude zavázán nahradit jim náklady řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaný se k odvolání žalobců písemně nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobců není opodstatněné.

5. Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o. z.“) právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

6. Podle § 556 odst. 1 věta první o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět.

7. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

8. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

9. Odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o poskytování vzdělávacích služeb uzavřenou mezi žalobkyní b) a žalovaným, přičemž smlouva č. číslo uzavřená mezi žalobcem a) a žalovaným je totožného obsahu. Z článku II této smlouvy je zřejmé, že žalovaný vůči žalobcům vykonával činnosti směřující k zajištění absolvování kurzu českého jazyka a dále informační a poradenské služby v oblasti vysokoškolského vzdělání v České republice a vyřízení dokumentů pro studentské vízum. V bodě 2.4.3. bylo uvedeno, že v případě jednostranné výpovědi smlouvy zákazníkem (žalobci) může zhotovitel (žalovaný) požadovat úhradu smluvní pokuty, s výjimkou případů uvedených v článku IV bod 4.právnická osoba článku IV bod 4.3. bylo mimo jiné uvedeno, že pokud se objednatel (žalobci) nedostavil na program, bude částka celkem 26 000 Kč uhrazená jako záloha ponechána zhotoviteli (žalovanému) jako kompenzace za již provedené práce.

10. Dále odvolací soud zopakoval dokazování částí e-mailové komunikace mezi a) žalobcem a žalovaným ze dne datum. Z této komunikace vyplývá, že a) žalobce se dotazoval na možné vrácení prostředků a označil mezi účastníky uzavřené smlouvy jejich číslem, žalovaný na toto reagoval tak, že se bude vše snažit vyřešit, načež žalobce a) uvedl, že „v srpnu nám končí platnost smlouvy“. Na to žalovaný reagoval sdělením: „Platností smlouvy není dotčena odpovědnost stran za její plnění, nebojte“.

11. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu I. stupně v tom, že z e-mailové zprávy žalobce a) ze dne datum „rád bych požádal o vrácení peněžních prostředků“ nelze dovodit odstoupení od smlouvy či výpověď smlouvy. Je otázkou, zda bod 2.4.

3. článku II smluv o poskytování vzdělávacích služeb č. číslo a číslo (dále jen „smlouva“) zakotvoval možnost, aby žalobci smlouvu vypověděli nebo od ní odstoupili, což jsou dva různé právní instituty s různými účinky. Pro posouzení věci však toto není podstatné, neboť i podle názoru odvolacího soudu vůle žalobců nebyla v e-mailu ze dne datum směřujícím k ukončení závazkového vztahu účastníků takovým projevem, případně byla projevena natolik neurčitě, že ani výkladem nelze dospět k závěru, že by tento projev měl vést k zániku závazku ať již ex tunc (v případě odstoupení) či ex nunc (v případě výpovědi). Požadavek na vrácení peněžních prostředků je důvodný teprve poté, co bylo řádně od smlouvy odstoupeno (byla vypovězena) právním jednáním vyložitelným jako odstoupení od smlouvy. Pokud žalovaný na e-mail žalobce a) ve stejný den datum reagoval tak, že popsal další možnosti vedoucí ke splnění závazku a tázal se na důvod požadavku na vrácení finančních prostředků, pak nelze dovodit, že by žalovanému bylo zřejmé, že žalobci učinili právní jednání směřující k definitivnímu ukončení závazkového vztahu mezi účastníky. Jestliže žalobce a) v následném e-mailu ze dne datum vysvětlil motivaci požadavku na vrácení peněz (nákladná operace) a opět neuvedl, že žalobci od smlouvy odstupují, pak se žalovaný mohl důvodně domnívat, že závazek nadále trvá. To je podporováno i následnou e-mailovou komunikací žalobce a) a žalovaného ze dne datum, ve které se oba účastníci shodně vyjádřili v tom smyslu, že smlouva je stále platná.

12. Jestliže v e-mailu ze dne datum zcela absentovalo vyjádření vůle žalobců odstoupit od smlouvy, případně je projev vůle natolik neurčitý, že ani výkladem nelze zjistit, že by žalobci takovou vůli měli, jde o zdánlivé právní jednání ve smyslu § 551 a násl. o. z., ke kterému nelze přihlížet. Ke zdánlivému právnímu jednání soud nepřihlíží ex offo, pokud se procesně korektním způsobem (z obsahu spisu) dozví o důvodech zdánlivosti, což se v nyní projednávané věci stalo, když žalobci přiložili k žalobě listinné důkazy, mimo jiné i e-mailovou korespondenci mezi účastníky, včetně e-mailu ze dne 9. a datum. Pokud tedy soud I. stupně vzhledem k obsahu spisu seznamoval účastníky na základě předběžného právního názoru na věc s judikátem Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 532/2022, nepochybil, byť by účastníci neplatnost odstoupení od smlouvy nenamítali.

13. Pokud jde o námitku žalobců, že jim v rozporu se zákonem nebylo dáno poučení podle § 118a o. s. ř., i tuto neshledal odvolací soud důvodnou. Poučovací povinnost soudu nevznikne tam, kde žalobce úplně tvrdí určitý skutkový stav a označí i důkazy k jeho prokázání. Skutečnost, že soud určité tvrzení a důkazy právně posoudí tak, že nepostačují k vyhovění žalobě, tedy že tvrzený nárok není dán, není důvodem pro to, aby soud dále poučoval podle § 118a o. s. ř. V dané věci žalobci učinili tvrzení a označili důkaz, že od předmětné smlouvy odstoupili e-mailovým podáním ze dne datum. Je výhradně věcí žalobců, na jakých tvrzeních postaví žalobu. Není povinností soudu nahrazovat tvrzení účastníků, resp. po nich pátrat. Pokud tedy žalobci vnesli do řízení tvrzení o odstoupení od smlouvy dne datum a založili i důkaz v podobě e-mailové komunikace z tohoto dne, není povinností soudu následně se dotazovat, zdali snad žalobci nezaslali žalovanému ještě nějaké jiné písemné právní jednání s pozdějším datem směřující také k odstoupení od smlouvy a není ani povinen v tomto směru žalobce poučovat. Tvrzení žalobců v odvolání o dalším právním jednání – odstoupení od smlouvy zaslaném žalovanému dne datum a listiny k tomuto přiložené jsou proto nepřípustnými novotami, ke kterým odvolací soud nesmí přihlížet. Nejde o tvrzení a důkazy podřaditelné pod § 205a písm. d) o. s. ř., jak se žalobci domnívají ve svém odvolání.

14. Jelikož je mezi účastníky nesporné, že žalobci se nedostavili, slovy předmětné smlouvy, „na program“ od října roku 2020, uplatní se bod 4.

3. článku IV smlouvy o tzv. propadné záloze v celkové výši 26 000 Kč. Pro shora uvedené žalobcům nevznikl nárok na vrácení těchto částek z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Rozsudek soudu I. stupně tak byl jako ve výroku věcně správný potvrzen podle § 219 o. s. ř., včetně závislých výroků III a IV o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, když v dalším odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalovaný zcela úspěšný. Zástupkyně žalovaného – advokátka učinila v rámci odvolacího řízení jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu). Odměna činí 3 300 Kč podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při aktuálně platném kurzu 25,21 Kč/1 euro. S připočtením náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč činí celková náhrada nákladů odvolacího řízení částku 3 600 Kč. Stejně jako soud I. stupně zavázal odvolací soud žalobce, aby každý z nich nahradili žalovanému náklady řízení v poměrné části, tj. žalobce a) 49,7 % nákladů a žalobkyně b) 50,3 % nákladů. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí / exekuci.